»Ukrajina není svobodný hráč, je závislá na tom, co určí USA. Američané dodávají Kyjevu zbraně jen proto, aby oslabili Rusko. Je to pro ně výhodný obchod, jak oslabit nepřítele za malou cenu. Právě USA a Británie ‚odmítly‘ mírová jednání na Ukrajině, aby podpořily své vlastní národní zájmy. A to i přes to, že je země (Ukrajina) ‚bita a devastována‘.«
»Rusko by nepochybně něco takového také dokázalo. Mohlo učinit Kyjev tak neobyvatelným, jako Američané učinili neobyvatelným Bagdád, mohlo zaútočit na zásobovací linky na západní Ukrajině atd.«
»Rusové se chovají humánněji než Američané v Iráku. Inspektoři OSN museli být staženi, jakmile začala invaze do Iráku, zatímco od vypuknutí války na Ukrajině navštívil Kyjev nespočet zahraničních hodnostářů. Když USA a Británie rozbíjely Bagdád na kusy, jeli nějací zahraniční vůdci navštívit Bagdád? No, protože když USA a Británie jdou do války, jdou po krční páteři. Zničí všechno.«
Aby nedošlo k omylu. Toto nejsou citace z tak zvaných dezinformačních serverů. O citace se sice jedná, ale z rozhovoru s respektovaným politologem a filosofem židovského původu Noaem Chomským, kterého vyzpovídal britský časopis The New Statesman (zde).
Chomský je znám především svými nesmlouvavě kritickými, avšak navýsost objektivními postoji k agresivní americké zahraniční politice.
Jaký to rozdíl v obsahové skladbě rozhovoru tohoto a např. rozhovoru prezidenta Pavla, jenž při nedávném, bůhví jakém, pobytu v Kyjevě poskytl České televizi, resp. servilnímu zpravodaji Michalu Kubalovi (zde).
Přitom »kdo je Chomský a kdo Pavel«, když kladu otázku. Přečtěte si životopisy obou. Zatímco ten Pavlův se nese ve znamení »kam vítr, tam plášť«, postoje dnes již 94letého Chomského jsou po celý život konzistentní, oděny stále do jednoho kabátu.
Jen kratičké zamyšlení na dokreslení: Čistě teoreticky – kdyby třeba Čína skutečně bezdůvodně vojensky obsadila Českou republiku, u Chomského máme jistotu, že by anexi Číny tvrdě odsoudil = zastal by se naší země. U Pavla si ovšem tou odsouzeníhodnou jistotou jistý nejsem ani v nejmenším. Zvláště vybídla-li by čínská armáda vysoké důstojníky AČR ke spolupráci – stejně, jako to udělalo NATO po roce 1989…
Koho by ještě před 40 lety u kádra vychovávaného pro Československou lidovou armádu, resp. Varšavskou smlouvu, napadlo, že za krátký čas bude věrně sloužit na opačné straně? Vidíte, stalo se. Důvody, které on sám vhazuje do veřejného prostoru, nejsou hodny svéprávného jedince (umíte si představit generála Svobodu v uniformě bundeswehru? Nebo ministra obrany generála Vacka? Přitom jde o tentýž princip…).
Jinými slovy řečeno – proč by teď tenhle věrný čichač NATO a Pentagonu nemohl na souhlas s čínskou anexí hltat rýži plnými hrstmi a klanět se u čínské zdi? Když je charakter zatlučen do země nezřízenou touhou po moci a funkcích, ukloníte se komukoli, kdo vám je dá. Výměnou za cokoli.
Poznámka na závěr: Ty rozhovory si přečtěte oba až do konce – s Chomským i Pavlem, abyste věděli, kdo v současnosti sviní Pražský hrad.
Pavel Votruba