Tohle mě fakt dostalo. Jak se dneska říká, doslova rozsekalo. Na ukrajinském Chodníku statečných odhalil Zelenskyj Fialovi pamětní desku. Páááni. To je pocta, snad to profesor ustojí. Nejen jemu…, ovšem společnost je nóbl. Čtyři přestateční novodobí válečníci… Na chodníku se dále nechutně povalují polský expremiér Jára Kaczyński, současný předseda vlády z tamtéž Matouš Morawiecki a jakýsi Janez Janša – tehdy (dnes už ne) šéf slovinského kabinetu.
Tipujete správně – jedná se o stejnou hrdinnou partičku (pánové Genzer, Suchánek a spol. snad prominou), jež v půlce letošního března, byvši v plné zbroji a neviditelným vlakem jedouc – pod vytrvalou palbou ruského letectva a dělostřelectva (sic!) – prý navštívila Kyjev ve stylu nespatřitelné paní Colombové, aby kluci jedni zaprodaní ruku v ruce nerozlučně stvrdili příslušnost Česka, Polska a Slovinska k nacistickým pohrobkům válečného zločince Stepana Bandery. Teď jsou za odměnu na chodníku. Jestli jsem se z toho tehdy ošívala odporem, dnes abych se z toho už pomalu třásla studem – jako zimou, poněvadž styděla jsem se hned poté v tom březnu.
Kdo by to byl ještě loni v tuto dobu předvídal, že budeme mít premiéra tak slavného. Vojevůdce oddaného, nesa v torně maršálskou hůl. A Člověka roku k tomu ještě. Toho mu před pár dny dali polští spolupasažéři z onoho mezinárodního rychlíku směr nesměr Kyjev. Úžasné, jak si SPOLU ta »partička« z (ne)Kyjeva notuje. Teď by se ovšem měl pochlapit i profesor a odekorovat zase své kámoše. Takhle zatím jenom bere…
Vůbec měl minulý týden nesmírně úspěšný, on, chlapec z venkova – mezi tulipány otevřel terminál s 50 »ká« za kubík plynu (beztak ruského), což je za osmkrát více, než berou např. Maďaři přímo od Gazpromu (Slava Ukraini poprvé), stal se z něho Člověk roku (Slava Ukraini podruhé), aby se do třetice všeho zlého vryl v chodník mezi statečné, čímž ještě v prvním poločase završil hattrick.
Ovšem ten druhý poločas, až se pískne (začne se, nebojte), ten už nebude soudcovat Petr Fiala. Jeho průběh bude řídit jiný soudce. S Fialou rovněž, ovšem na lavici. Nikoli náhradníků, ale obžalovaných. Do té doby si musíme vystačit s možností, že když se za žádnou cenu neudržíme a budeme si chtít šlápnout dřív (když musíš, tak musíš, to se nedá nic dělat), vypravíme se holt do Kyjeva. S trochou »cukru« v dárkovém balení se nám dveře otevřou samy a všude. Nedoporučovala bych však stejný vlakový spoj z 15. března 2022. Bůh ví, kam bychom nakonec dojeli…
Marie Krejčíková
Skvely komentar. Moc jsem se pobavil. Palec nahoru.