Česko v čele Evropy?!?!

Všimli jste si, že v Evropské unii není válkychtivější země, než jsme my, tedy v posledních čtyřech letech? Nevšimli jste si? To ovšem máte klapky na očích! Nejde o naše občany. Na ty se nebere zřetel. Jde o vládu, na tu se zřetel bohužel vzít musí. Občané podle posledního březnového průzkumu, jak zjistila agentura STEM, si ze sedmdesáti dvou procent přejí rychlé ukončení války na východě Evropy a to i za cenu, že Ukrajina ztratí část svého území (Zveřejnil Český rozhlas 26. 3.). Je to o deset procent víc než před rokem. A vládní tým? Neustále mluví a jedná, jako by válka neměla nikdy skončit a hledá další důvody jak se uzbrojit. Připomínám, že už i na sociální zákonodárství by chtěli sáhnout, na demokratická práva, jen proto, aby zbyly prostředky na další a další zbraně a z tzv. bezpečnostních důvodů byla omezena svoboda projevu. To nejsou poplašné zprávy. To je skutečnost. Nejde totiž jen o východ Evropy, ale i o situaci na konci Středozemního moře.

Kdysi mně vyprávěli, že Slované – a mysleli tím Čechy – mají holubičí povahu a tudíž se nepouštějí do válek. Tehdy se vykladatelé této teorie mýlili. Mezi Přemyslovci bychom našli nemálo nájezdníků a ani Tábor z období husitských válek nebyl holubičí. Ta mýlkabyla účelová. Jako protiváha německé rozpínavosti. Přesto si myslím, že v naší historii se neobjevilo tolik krvežíznivosti, jako tomu je dnes, a že jsme se nijak nelišili od jiných národů v dávnověku.

Nyní ovšem většina lidí chce žít v míru. Jen vláda myslí jinak, režimní média, část poplatných herců, známých osobností, kteří jsou přesvědčeni, že jsou svědomím národa, jsou placeny, aby jednaly jinak. Při tom nejde o jejich zájem, ale o zájem zbrojařů, velkých korporací, liberálně konzervativního myšlení, těch, kteří vydělávají na strachu a nepravdách.

Ptáte se po důkazech? Chcete vědět, proč jsem došel k názoru, že naše vlast, tedy její vláda, je nejmilitantnější zemí Unie? Začněme Blízkým východem. V listopadu roku 2022 byl v OSN předložen návrh podat žalobu na Izrael kvůli okupaci palestinských území. Jen sedmnáct zemí bylo proti. Jednou z nich byla Česká republika. Většina evropských zemí byla pro anebo se zdržela hlasování.

18. září 2024 Valné shromáždění OSN projednávalo další podobnou rezoluci. Opět šlo o nezákonnou okupaci palestinského území. Tentokrát se proti ní postavilo již jen dvanáct zemí. Mezi nimi však opět byl Česko.

1. října 2024 se hlasovalo v Bruselu o výzvě k příměří mezi Izraelem a Hizballáhem. Týkala se jižního Libanonu a Bejrútu, kde umírali civilisté. Všechny unijní státy byly pro. Jen Česká republika byla proti a přijetí textu zablokovala.

Při Izraelem v současnosti porušeném příměří v Gaze zahynulo několik desítek dalších Palestinců. Některé unijní země protestovaly. Nikoli však Česko. To nadále drží svůj militantní kurz.

A jsme u bojů na Ukrajině. Tady jsme dokonce jedním z motorů eskalace války. Po Johnsonově zásahu do jednání v Istanbulu, jež znamenalo nepodepsání již dojednané dohody mezi Ukrajinou a Ruskem, jsme se postavili na stranu nikoli jednání, ale války. Brzy poté jsme začali dodávat výzbroj ukrajinské straně a dokonce po té, po mimořádném jednání vlády 27. 2. 2022, premiér Fiala sdělil veřejnosti, že »Jsme ve válce« a zároveň dodal, že kabinet se usnesl na poskytnutí dalších zbraní za 400 milionů.

Koncem roku 2022 (2. 11.) se Česká republika zavázala, že poskytne záruky za 1,4 mld. korun za část úvěru, který si vzala Evropská unie kvůli pomoci Ukrajině. Šlo o prostředky, které primárně byly využity na zbraně a munici.

Po celý rok 2023 jsme posílali na Ukrajinu další výzbroj, namísto toho, abychom jednali ve smyslu Washingtonské (Severoatlantické) smlouvy (základní dokument NATO):

»ČLÁNEK 1 Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN. « (4. 4. 1949). Členy Aliance jsme od 12. 3. 1999, ač podle slibu Václava Havla z polistopadových dnů (1989) »nikdy do žádného paktu už nevstoupíme«.

18. 7. 2024 jsme se Zelenského vládou podepsali Smlouvu o bezpečnostní spolupráci a dlouhodobé spolupráci, v níž jsme se zavázali podporovat Ukrajinu vojensky.

Podle Kielského institutu pro hospodářství jsme jako Česká republika za uplynulé tři roky (od 24. 2. 2022 do konce roku 2024) poslali na Ukrajinu 232 miliard korun (Lukáš Kovanda: Investiční web, 19. 2. 2025). Jde o prostředky na zbraně, munici, uprchlíky.

Doplňme o několik dalších veřejně zjistitelných údajů… Česká republika, jak sdělil na schůzce podporovatelů Ukrajiny ve Varšavě premiér Fiala (22. 2. 2023), dodala do doby schůzky ukrajinským ozbrojeným silám 89 tanků, 226 bojových a obrněných vozidel, 38 houfnic, 33 salvových raketometů.

V roce 2024 Česko, jak přiznala ministryně Černochová při setkání s českými zbrojaři (22. 2. 2025), dodalo na Ukrajinu na 1,5 milionu kusů dělostřelecké munice, vč. munice ráže 155 cm, což prý bylo zajištěno především prostřednictvím České muniční iniciativy. Zároveň přiznala, že »to nás jako Českou republiku zařazuje mezi hlavní dodavatele munice na Ukrajinu po boku USA a Velké Británie«.

Tentýž den informoval tisk mluvčí ministerstva obrany David Šíma, že ČR zprostředkovala dodávky přibližně 1,5 mil. ks dělostřelecké munice různé ráže Ukrajině a že se podílela také na výcviku 7000 ukrajinských vojáků.

K tzv. České iniciativě se vyjádřil také Petr Pavel. Podle něj jsme prý zajistili Ukrajině za minulý rok 1,6 milionu kusů munice.

Pod prezidentovými ochrannými generálskými křídly působí také iniciativa herce Vetchého – Skupina D, jejímiž aktivními členy jsou mj. pluk. Foltýn a vlastně také gen. por. Řehka. Ta vybrala od svých příznivců, nepochybují o tom, že značný podíl mají mezi nimi zbrojaři, 203 milionů korun, za něž nakoupila bojové drony, které byly poslány na Ukrajinu. Iniciativa má plán za další takto vybrané prostředky zakoupit 100 tun plastické trhaviny, která by dokázala utrhnout ruce, nohy, a pochopitelně zabít protivníka. Ten může být třeba z Doněcka, může bránit své Malorusko, protože nechce žít pod postbanderovskými bojůvkami a úřady, které mu berou jeho rodný jazyk. Proto chce, aby patřil, kam kdysi také patřili jeho předci a bez jejich souhlasu byli neuváženě administrativně přesunuti jinam.

Jenže konec války na východě se blíží. To je pro stoupence války velká rána. Proto se Petr Fiala a jeho tým rozhodl sypat sůl do rány a postavit se do přední řady sypačů. Našel jsem na toto téma jeho údajná slova. Nevím, zda a kde je vyslovil, ale zdá se mně, že je vyslovit musel, protože jeho válečná rétorika, nasazení ve skupině zemí ochotných,mu ani nedovolují vyslovit něco jiného:

»Nezajímá mě, že ostatní státy ukončují podporu Ukrajině a uprchlíkům, my i třeba jako poslední stát na této planetě budeme bránit Ukrajinu před ruským agresorem a dál jí jak vojensky, tak finančně podporovat« (vizx.com/Češková Jana).

Zbývá se jen zeptat: Co s názorem těch sedmdesáti dvou procent občanů, kteří myslí jinak, než válkychtivá vláda? Podle pana Foltýna jde jistě o nevzdělance, málo inteligentní lidi, neschopné pochopit, co je pro ně dobré, o populisty, komunisty, fašisty, tzv. vlastence, staré struktury, anarchisty, zrádce, trolly, proruské šváby, lžimíry, idioty všech ražení, sv*ně (termín výše jmenovaného pána), které nejsou schopny rozhodovat o věcech pro náš stát důležitých. Asi se domnívá, že je škoda, že není možné tyto lidi, tedy nás dvaasedmdesát procent, zbavit českého občanství, jako to udělali s Rusy v Pobaltí, a zabránit jim tak, aby občas, třeba i jako opozice, dostávali slovo ve věcech veřejných, o nichž »mohou odpovědně rozhodovat jen zasvěcení«.

Jaroslav Kojzar

Dodatek: Poslanecká sněmovna 26. 3. na neveřejném zasedání schválila navýšení našeho zbrojení na tři procenta HDP, což prý znamená, že se zadlužíme o tři sta miliard korun ročně navíc nebo prostředky přesuneme z jiných položek. Ve hře jsou důchody, školství zdravotnictví, sociální služby, kultura, sport…