Česká republika se natírá na fialovo

Příjmení Fiala je 39. nejrozšířenějším příjmením v ČR. Nosí ho 18 630 mužů a žen. Je odvozené z názvu květiny nebo fialové barvy. V případě našeho premiéra bude platit to druhé. V minulosti byla fialová barva symbolem bohatství a moci. Dnes je spíše symbolem drahoty. Anglické slovo violet (fialová) je odvozeno od latinského violentia, které označovalo násilí a agresi. Fialová barva je také znakem dekadence, pýchy, domýšlivosti a pompéznosti v negativním smyslu tohoto slova. V případě našeho Fialy jde o nomen omen.

Žijeme v době, kdy zločinci jsou více chráněni než oběti. Je to doba, kdy jsme vzdělávání ve lži, a ten, kdo se odváží říkat pravdu, zakrývanou politickou demagogií a korektností, je automaticky nazýván extrémistou, rasistou, xenofobním člověkem, nebo dokonce nepřítelem. Chceme-li hledat pravdu, pak nelze věřit pokřivenému obrazu v mainstreamových médiích ani politikům, kteří nechrání zájmy občanů a svoji kariéru spojili s nezodpovědnou a nekontrolovanou podporou migrantů (jedno odkud přišli) a s politicko-mocenskými zájmy. Zprávy řady novinářů nejsou objektivní v důsledku jejich prodejnosti.

Jasně se to ukázalo v průběhu koronavirové pandemie. A byli to prodejní nebo hloupí novináři, kteří podporovali americké lži o zbraních hromadného ničení v Iráku, lhali o chemických útocích v Sýrii a bez jakéhokoli ověřování přebírali fotky a videa od skupiny tzv. Bílých přileb, která falšovala skutečnosti. Radostně podporovali »humanitární« bombardování civilistů v Srbsku a chválili tehdejší ministryni zahraničních věcí USA Albrightovou, která neříkala pravdu, a z Jugoslávie, přesněji z Kosova, si udělala soukromý byznys. Neříkají pravdu o válce na Ukrajině ani o souvislostech, které k této válce vedly. V každé válce obě strany konfliktu sdělují pravdu, jen když se jim to hodí. Pokud se válečné zprávy převážně opírají o informace jen jedné strany, pak se vždy jedná o politickou manipulaci a ne o objektivní zpravodajství.

Tito novináři a politici nedokáží nebo nechtějí klást otázky a hledat relevantní odpovědi týkající se skutečností, které nejsou v souladu s mainstreamovou propagandou. Pomáhat se zajisté má, ale ne za cenu zbídačení vlastní země. To nikomu nepomůže. Do naší společnosti se začínají vracet totalitní manýry, o kterých jsem si myslel, že se již nevrátí. Nastoupila cenzura, osočování oponentů a neuvážené činy vlády. Důkaz toho, že demokracie není zas až tak demokratická. Ukrajinský režim neměl s demokracií nikdy nic společného, neboť tam vládla a vládne oligarchie a mafie. Její průmysl nebyl a nadále není zcela funkční. Co tedy vlastně podporujeme?

Nedostatek objektivních informací a cenzura slouží k tomu, aby občan nemohl posoudit, kde je nejvíce pravdy, anebo alespoň nejméně lží. Existuje obecně platný výrok, který říká: »V zemi s cenzurou může oficiálním zprávám věřit jen blbec.« Systémově uvažující člověk dokáže na základě neomezovaných informací poznat hlubší souvislosti, které vedly k té či oné události. Samotná událost bez souvislostí je jen závěrečným dějem, který sám o sobě neodkrývá celý příběh. Chceme-li jakoukoli událost objektivně posoudit, musíme znát celý příběh, všechny okolnosti, které ho utvářely. A právě proto manipulátoři předkládají vždy jen poslední odstavec poslední stránky celého příběhu, aby tak mohli událost upravovat do požadovaného obrazu.

Co by mělo člověka naprosto šokovat, je míra lží, pokrytectví a solidarita ve lžích, která se již netýká pouze zkorumpovaných politických loutek a hochštaplerů, ale že již i obyčejní lidé ztratili morální mantinely, ztratili svědomí. Evropa se žene do záhuby a mnozí lidé přijímají eventualitu nukleárního konfliktu jen jako výstřel z pušky. Vytratilo se racio, stav idiocie společnosti dosáhl takové míry, že si mnozí z nás nejsou vědomi rizik a rozsahu pekla, do něhož padáme.

Smutnou pravdou také je, že jen velmi malá skupina nejbohatších lidí, ve jménu svých stále větších zisků a totalitního ovládání lidstva, zavedla globalizaci a poměrně úspěšně se jim podařilo zglajchšaltovat (původně nacistický termín) svět. Mám podezření, že proti této, dnes již přemnožené lidské populaci, se příroda brání tím, že degeneruje nastupující novou generaci, která tak »úspěšně« spěje k záhubě. Pod pojmem příroda si lze představit jakoukoli univerzální inteligentní entitu či zákon všeho. Už Einstein prohlásil, že náhoda neexistuje a »Bůh nehraje v kostky«. Je možné, že bájná Atlantida je jenom synonymem tohoto procesu, který se možná v minulosti už alespoň jednou odehrál, protože lidstvo je nepoučitelné. Na jedné straně mě, jako příslušníka lidského společenství, to z hloubi srdce mrzí, ale na druhé straně to považuji za projev spravedlnosti vyšší moci.

Často se objevuje věta, že psychopati vládnou světu. Nevím, zda to autoři mysleli v užším nebo širším smyslu psychopatie. V každém případě se jedná o poruchu osobnosti. Chybu neučiní jen ten, kdo nic nedělá. Ale ta dnešní vláda nám nadělila neuvěřitelnou řadu problémů. Připomeňme si jen některé z nich:

• Obrovská drahota všeho, na rozdíl od okolních zemí. Přitom elektřinu vyrábíme nejlevněji, ale český spotřebitel ji platí nejdráž z celé EU. Neschopnost vlády řešit tyto gigantické problémy se zastírá válkou na Ukrajině, která není naší válkou, a vymlouváním se na Babiše a Putina.
• Máme jednu z nejvyšších, ne-li nejvyšší inflaci.
• Máme největší tempo v zadlužování. Přitom vláda chce koupit super drahé americké letouny F-35, a to jak z hlediska pořizovacích, tak i provozních nákladů. Vedle výhody informační nadvlády mohou nosit i jadernou výzbroj. Ale chceme být jadernou velmocí? A proč? Nové Gripeny NG, včetně jejich provozu, jsou nesrovnatelně levnější a bohatě dostačující pro naši obranu.
• Stále více lidí se propadá do chudoby.
• Důsledkem špatné ekonomické situace roste i objem nesplácených dluhů českých domácností. V prodlení jsou splátky ve výši 28,2 miliardy korun.
• Vláda omezila valorizaci důchodů, ale vlastní příjmy si navýšila, ačkoli už tak byly nesmyslně vysoké.
• Atd.

Česká vláda se rozhodla všechny své neduhy ještě rozšířit o vynucenou a povinnou solidaritu se zeměmi, které si vlastní vinou, nezodpovědnou migrační a azylovou politikou, samy způsobily velký příliv migrantů, a tím i obrovské přetížení žadateli o azyl. Přijaté bruselské usnesení o solidaritě je vlastně jen náhradním řešením za původně povinné přerozdělování migrantů na základě stanovených kvót, které před sedmi lety odmítlo Česko, Maďarsko a Polsko. Naštěstí v té době nevládla Fialova koalice.

EU rozhodla, že bude vymahatelná solidarita s těmi zeměmi, které se rozhodly jít cestou pseudohumanitárního idiotismu, a tím si samy přivodily obrovský migrační problém. Dnešní dohoda, oproti původnímu tvrdě určenému přerozdělování, počítá se třemi variantami:

• příjem vybraných migrantů ze zemí, které se jich chtějí zbavit;
• finanční náhrada za nepřijatého migranta ve výši 20 000 eur (asi 470 000 Kč);
• vyslání expertů (např. stanovený počet policistů) a materiální podpora. Není zatím blíže známo.

Proti této nehoráznosti hlasovalo Polsko a Maďarsko. Hlasování se zdrželi zástupci Slovenska, Malty, Litvy a Bulharska. Maďarský premiér Orbán toto rozhodnutí EU o migrační politice tvrdě kritizoval s tím, že Brusel zneužívá své pravomoci. Dále uvedl: »Chce násilím přemístit migranty do Maďarska, a to je nepřijatelné, protože by to znamenalo z Maďarska násilím udělat vysoce problémovou přistěhovaleckou zemi, se všemi negativními důsledky, které lze dnes vidět v zemích, které připustily benevolentní příjem migrantů.« To by mělo být mementem pro všechny státy.

Vzhledem k tomu, že patříme k zemím, které mají nejvyšší počty ukrajinských migrantů na počet obyvatel (možná zcela nejvyšší) a vydáváme na jejich pobyt velké prostředky (finanční, ubytovací, vzdělávací, zdravotnické apod.), a zároveň musíme s touto migrací řešit i nárůst přestupků a kriminality (např. pobodaný a usmrcený náš občan v sobotu večer u Brněnské přehrady), bude Česká republika ze systému povinné solidarity dočasně vyjmuta. Ale nikde není specifikován pojem dočasnosti.

V každém případě předběžná čísla prvního kvartálu roku 2023 ukazují, že lze očekávat rekordní nárůst počtu žádostí o udělení azylu, a to včetně ilegální migrace, která v důsledku neschopnosti EU také výrazně stoupá. Nejvíce prohřešků týkajících se ztráty identifikačních dokladů mají migranti, kteří udávají, že přichází ze Sýrie, Afghánistánu a Maroka. Ale tento problém vykazovali i ukrajinští migranti.

Povinnost finanční náhrady za každého nepřijatého administrativně určeného migranta se dosud v žádných eurounijních jednáních neuváděla. Je to naprosto zarážející novinka. Přitom tato dohoda, podepsaná Vítem Rakušanem, vůbec neřeší, kdo bude rozhodovat o tom, jakou kapacitu mají země pro příjem migrantů. Budou to snad bruselští úředníci, kteří budou rozhodovat »od zeleného stolu«, přestože nemají ani tušení o skutečných možnostech daných zemí? Toto, ani další důležité mechanismy nejsou vůbec jasné, a přesto si Rakušan dovolil podepsat tento nedodělek, nebo spíše nehoráznost. Není důvěryhodně dořešena ani technologie prověřování bezpečnostních rizik žadatelů o azyl, zvlášť, jsou-li bez dokladů. Už samotný institut »strpění cizinců« je evidentním navýšením bezpečnostních rizik. Tak o jaké azylové politice vůbec mluvíme? To, že pirátský europoslanec Peksa obhajuje a vítá tuto nespravedlivou dohodu, není žádným překvapením. Piráti dlouhodobě a nekriticky podporují migraci a ignorují veškerá rizika s ní spojenou.

Představa, že podpora imigrace napomáhá řešit obrovskou kupu problémů v jejich domovských zemích, je fatálním nesmyslem. Imigrace nikdy nevyřešila a nevyřeší problémy, kvůli kterým tito lidé houfně opouštějí vlastní zemi. Je to pouze útěk před problémem a přesun bídy a dalších nectností z těchto zemí do EU. To platí i o Ukrajině. Zároveň tato nekontrolovaná imigrace s sebou přináší celou škálu rizik, od sociálních přes hygienické a zdravotní až po bezpečnostní. Problémy se musí řešit u nich doma a ne v Evropě. Enormní nárůst populace v těchto zemích limituje jakoukoli pomoc, neboť každé zlepšení za této situace bude jen dočasné. Představa, že finanční pomoc napomůže vyřešit jejich problémy, je naivní, protože se velká část této podpory okamžitě rozplyne v jejich korupčním prostředí. Je třeba si přiznat, že s novodobým nárůstem migrace souvisí i nárůst všech bezpečnostních rizik, a tím i výrazné navýšení kriminálních deliktů a řádění muslimských či jiných imigrantských gangů a mafiánských skupin.

Tento bruselský návrh týkající se migrace opět potvrdil, že se přijal princip či procedura, jež jsou naprosto pochybné a vznikly ad hoc jen proto, že EU není schopna systémově řešit žádné závažné problémy. A migrace nebo válka je obrovským problémem. Lídři EU se tváří, že je normální a běžné, aby nezvaní migranti procházeli vnějšími hranicemi EU. Přitom se od občanů očekává, že se s tím smíří. Požadavek na solidaritu se zeměmi, které se samy přičinily o nesmyslný příjem migrantů, lze považovat za drzost.

Každá rozumná země, příkladem je Maďarsko a Polsko, si nastaví taková pravidla, aby počty přijatých migrantů byly jasně limitované na základě ekonomických, ubytovacích, pracovních, sociálních a zdravotnických možností, a to vždy s přihlédnutím na bezpečnostní a další rizika. Každá migrace přeroste v migrační krizi, pokud ji neřídíme a nelimitujeme podle možností té či oné země. Příjem migrantů není povinností žádné země. Migrace patří do nelineárních dynamických systémů. Pokud v rámci proklamované pomoci porušíme nebo nerespektujeme zákonitosti těchto systémů, pak se i dobře míněná pomoc snadno a rychle změní ve zlo, ve velký problém, který může překročit mez stability systému, kdy běžnými prostředky už nelze vzniklý problém zvládnout.

Často se také zapomíná, že některé z evropských zemí, jež jsou výrazně postiženy migrační krizí, se podílely na destrukci států, které bránily průchodu migrantů do Evropy, a proto jim dnes v těchto státech už nic nestojí v cestě. Jako příklad lze uvést Libyi a Sýrii. Volání po solidaritě ohledně migrace není ze strany těchto zemí fair play, protože oni s námi nejsou solidární v problémech, které nás tíží, ale je ne. Příkladem mohou být neřešené obrovské rozdíly mezi zeměmi EU v dotační zemědělské politice, dopady Green Dealu, odmítání naší jaderné energetiky apod.

Vzniklá dohoda není dobrá, protože vůbec neřeší migrační problém. Výrok některých politiků, že »lepší něco, nežli nic«, je nesmyslné tvrzení, protože to »něco« stojí za nic. Kardinální chybou je, že se Vít Rakušan nedokázal připojit k Polákům a Maďarům. Vlády obou těchto zemí hájí zájmy vlastních obyvatel, což se o naší vládě říci nedá. Vláda země má mít schopnost být v konfliktu i s většinovým názorem, pokud tento názor poškozuje zájmy lidí dané země. Demokracie není o tom, že musíme přistoupit na každou hovadinu jen proto, že s ní souhlasí většina. Většinový názor ještě nemusí znamenat dobrý názor. Každý rozhodovací proces musí být podložen zevrubnou věcnou analýzou a racionálními argumenty. Argumentem však nesmí být politická či jiná demagogie.

Ukazuje se, že stávající pravidla a právní normy demokracie nestačí na problémy spojené s dnešní imigrací. Jejich úroveň odráží stávající stav společnosti v Evropě, včetně demokratických hodnot a lidských práv. Ale tento náš hodnotový systém nevyznává většina migrantů, kteří přicházejí se zcela odlišnou kulturou a s jiným systémem hodnot. Navíc často pocházejí ze zemí, kde násilí a nerespektování lidských práv nebo mafiánské či oligarchní způsoby vlády u nich patří k normě života.

Evropa má dost svých vlastních nevyřešených problémů a dost svých vládních i nevládních darebáků. Zastánci nekontrolované a bezmezné migrace nechtějí pochopit nebo ignorují, že soužití dvou nekompatibilních systémů, jakými jsou demokracie a totalitní islám nebo vláda oligarchů, nemůže v žádném případě fungovat. Spojením neslučitelných systémů se nikdy nevytvoří stabilní systém. To plyne z teorie systémů a chaosu.

František Krincvaj