V poslední době nás poměrně pravidelně zaplavují zprávy o přibývání počtu nakažených černým kašlem. Již téměř 2500 lidí je nakaženo černým kašlem a odborní lékaři bijí na poplach a vyzývají k očkování. Všichni se jím mohou nakazit, ale nejvíce ohroženou skupinou jsou malé děti, především miminka, která ještě nejsou očkována, a také starší generace a lidé s nějakým imunodeficitem či poškozenou imunitou.
Začátek černého kašle může zprvu vypadat jako běžné nachlazení. Příznaky jsou ucpaný nos, rýma, nebývá typické výrazné zvýšení tělesné teploty. Toto stádium trvá asi týden, poté je vystřídáno stádiem s urputným kašlem, kterého se nelze zbavit, obvykle končí zajíknutím, případně i zvracením a nezabírají běžná antitusika (léky na utlumení kašle). Typické je, že se zhoršuje v noci. Ne náhodou se v Číně tato nemoc nazývá nikoliv černý kašel, ale kašel sta dnů. U očkovaných osob bývají příznaky mírnější, provází jej především dlouhotrvající kašel. U neočkovaných nebo neúplně očkovaných nebývá přítomen ani výrazný kašel. Nejohroženější skupinou, jak už bylo řečeno, jsou právě čerstvě narozená miminka, u kterých se poté mohou objevit apnoické pauzy a lapavé dýchání, tzv. gasping, nemoc dokáže vyústit v pneumonii (zápal plic), encefalopatii (onemocnění mozku) a v nejhorším případě může skočit až úmrtím dítěte.
A tady je na místě upozornit na to, jak můžeme čerstvě narozené miminko ochránit. Nejlépe očkováním matky do 37. týdnu gravidity. Protilátky jsou v tomto případě přenášeny placentou i na miminko, které je tak před nemocí chráněno až do svého očkování, kdy první očkovací dávka je mu aplikována v 9. týdnu života. Ideální situace je, pokud jsou naočkováni všichni jedinci, kteří s novorozencem přijdou do kontaktu. A tady se dostáváme do poněkud svízelné situace, protože, stejně jako mnoho dalších léků, nemáme dostatek očkovacích látek. Já třeba objednávala vakcíny v únoru a máme »pouze« předobjednávku na květen. Stoprocentní jistotu, že bude vakcína v květnu u nás v ordinaci, ale také nemáme.
A jak je možné, že roste počet nakažených, když očkování je povinné? V 50. letech, kdy byla povinnost očkování opravdu striktně dodržována, bylo onemocnění téměř vymýceno. Nyní existuje poměrně »hlučná« skupina – promiňte mi ten výraz – někdy až pomatenců, kteří očkování odmítají a to i pro své děti. Přitom jde o očkování vyzkoušené a bezpečné, založené na létech výzkumu. Nechci zjednodušovat a vše tzv. házet jen na tuto skupinu »odmítačů«, je potřeba si také uvědomit, že se na našem území pohybují osoby, o kterých nemáme ani tušení, zda očkováni vůbec někdy a proti něčemu byly, a ani nemůžeme spolehlivě říci, kolik takových osob je a zda jich bude přibývat, zda dodržují alespoň základní hygienické návyky a zda v případě obtíží vůbec vyhledají lékařskou pomoc a zda jsou vůbec ochotni se léčit.
Dalším důvodem nárůstu počtu nemocných je druh vakcíny, kterou nyní proti černému kašli používáme. V 50 letech to byla celobuněčná vakcína (u nás se začala používat v roce 1958). Imunologové dnes tvrdí, že tato vakcína byla velmi reaktivní a proto s sebou přinášela některé nežádoucí účinky (např. zarudnutí nebo například bolesti v místě vpichu). Proto byla snaha vyvinout vakcínu bezpečnější a od roku 2007 tedy používáme acelulární, podjednotkovou vakcínu. Vakcína je funkční z hlediska toho, že nás chrání před vážnými nežádoucími účinky onemocnění, to znamená, že i když jste očkován, stále se můžete nakazit, ale zároveň nevykazujete příznaky onemocnění. To znamená, že sice nemáte dlouhotrvající kašel, ale stále jste bakterií kolonizován a zároveň můžete být přenašečem. Je také vhodné přeočkování, protože imunizace není dlouhodobá a poslední dávku vakcíny proti pertusi dostáváme v 10 letech věku. Vzhledem k nárůstu počtu nakažených se uvažuje, zda by nebylo vhodnější vrátit se k původní celobuněčné vakcíně, případně vyvinout jinou, účinnější vakcínu, než je tato současná.
V neposlední řadě musím uvést, že i covidová opatření zmírnila počet nakažených všemi respiračními onemocněními, tedy včetně černého kašle. Na co nelze zapomínat, je další a velmi podstatný důvod, proč máme nedostatek léků a vakcín, a to je nenasytnost farmaceutických firem. Těm jde především o zisk, nikoliv o zdraví lidí. Přitom nezapomínejme, že ne vždy tomu tak bylo, např. Jonas Edward Salk, objevitel vakcíny proti dětské obrně, si svůj objev nedal patentovat a poskytl ho k volnému šíření, prý to byl jeho dárek pro všechny děti světa. Odhaduje se, že se tím mohl připravit o asi sedm miliard dolarů. Svůj krok zdůvodnil tím, že nechat si patentovat lék proti obrně by bylo stejné, jako »nechat si patentovat slunce«.
Moje doporučení na závěr. Určitě černý kašel jako nemoc nepodceňujte, myslete na to, že i přes povinné očkování jím můžete být nakaženi. Zároveň zbytečně nepanikařte, je to onemocnění léčitelné, cílenou antibiotickou terapií a i jeho odhalení neboli diagnostika je poměrně snadno proveditelné v ordinaci lékaře. Buďte ohleduplní, zvláště pokud máte ve svém okolí malé miminko, a dodržujte běžná hygienická opatření. V ideálním případě se nechte očkovat, pokud se vám tedy podaří u nějakého lékaře získat vakcínu, nebo se pokuste získat očkovací látku v zahraničí. Ne všechny státy mají tak neschopného ministra zdravotnictví, který nedokáže pro své občany zajistit očkovací látky a ani potřebné léky a antibiotika. Vakcína pro dospělé není hrazena ze zdravotního pojištění, každý si jí musí zaplatit sám. Cena se pohybuje kolem 1000 Kč. Nyní se někteří odborníci domnívají, že by měla být tato vakcína hrazena i dospělým a přeočkovávala by se pertuse společně s tetanem. Já bych za to byla jedině ráda, takové řešení podporuji.
MUDr. Kateřina Jirousová