Šestého října jsme slavívali svátek (Den) Československé lidové armády. Bylo tomu na paměť vstupu vojáků 1. (Svobodova) čs. armádního sboru na území Slovenska, tedy Československé republiky. Bylo to symbolické. Nikdy před tím a nikdy potom nás československá armáda tak »napřímo« neosvobozovala v ‚prvním sledu‘. Českoslovenští vojáci přešli hranici z na Dukle bojujících osvoboditelských armád jako první. Tehdy namísto hraničního kamene byl na hranicích s Polskem, odkud přišli osvoboditelé, vztyčen sloup s velkým neuměle namalovaným znakem republiky. Mnohé z fotografií našich vojáků, kteří se u něj střídali, se zachovaly a nedá moc práce je najít. Dnes byl namísto toho jako svátek Armády ČR vybrán 30. červen, den, kdy v roce 1918 ve Francii u tábora Kleber za městem Darney šest tisíc dobrovolníků přísahalo sounáležitost k ještě neexistující republice a před vybranými hosty předvedlo slavnostní přehlídku. Záliba Václava Havla ve slavnostech dostala přednost před osvobozovací misí. Přitom v té době na východě už dávno vybojovala Česká družina a později Československá střelecká brigáda a ještě později dokonce divize své bojové křesty u Zborova, Bachmače a jinde. Jenže tomu bylo na východě a »východ« byl a je pro polistopadový režim »zakázaná zóna«.
Přechod přes Karpaty Dukelským průsmykem měl být utajeným plánem. Mělo jít o pomoc slovenských vlastencům, kteří povstali proti klerofašistickému režimu, a o urychlení postupu Rudé armády do středu Evropy. Jenže zradou, dnes se říká nerozhodností, nacistické vojenské síly získaly dost času na opevnění zdejších hor. Namísto rychlého průchodu došlo ke krutým bojům, které stály životy 1800 Čechoslováků (zraněno bylo 4500 mužů) a 10 500 sovětských vojáků. Příslušníků wehrmachtu a zbraní SS údajně až 52 000, v tomto údaji jsou i zranění. 26 000 Němců bylo zajato.
Tam na východě republiky ovšem neumírali jen ti, co se pokoušeli projít dukelským peklem, ale také ti, co v uniformách bránili Slovenské národní povstání, ať již šlo o vojáky, kteří nenáviděné slovenské uniformy vyměnili za předválečné československé, nebo příslušníky 2. československé paradesantní brigády v SSSR, kteří sem přiletěli a jimž velel tehdy plukovník, později generál, Přikryl.
Dnes je pro prorežimní tisk Slovenské národní povstání nezajímavé stejně jako partyzánské hnutí, které se díky němu přeneslo ve větší míře na Moravu. Partyzánské oddíly byly orientovány na východ, proto byly potenciálně nebezpečné. Média se raději zmiňují o banderovských ‚hrdinech‘, tankovém nacistickém esu Kurtu Knistlovi, rodáku ze Sudet, o Češích, kteří po válce postrádali v jednání s Němci humanitu, natáčejí se Kočáry do Vídně, Habrmannovy mlýny, Želary, seriál Vzteklina, atd., atd., a zapomíná se na Javoříčka, Herthy Lindnerové, Moláky, Ziky či zbytečné bombardování únorové Prahy a dubnové Plzně.
Po listopadu, v době, kdy se otevřela stavidla nenávisti a pro někoho naděje (má tu naději ještě dnes?) se muselo měnit leccos. A měnilo. Nejen názvy ulic a značky podniků, ale i vše, co souviselo s naší armádou. Z branné povinnosti se stalo žoldnéřství, z obrany vlasti mise, které s námi neměly nic společného. Teprve nedávno si mocní vzpomněli, že existuje také nějaká vlast. Jenže poněkud ji rozšířili a včlenili do ní vše od Gibraltaru po Tartu. Bez ohledu na zájmy těch, kteří žijí mezi oběma zmíněnými body. Ti jsou pod vlivem médií, které vlastní kapitálově silné společnosti, a denně je masírují svou pravdou, jež vyhovuje jim. Vlast už není vlastí, ochrana našich zájmů se změnila na ochranu zájmů jiných. Jsme Evropané, už ne Češi. A to mně vadí. Vám ne?
Dnes, před osmdesáti lety, první československý voják v novodobé historii překročil za boje ještě na konci Dukelského průsmyku hranice republiky, aby vyhnal agresora. To vzpomínáme.
Jaroslav Kojzar
Pokud jsem dobře četl, co Kojzar napsal, tak tam bylo o vstupu československého vojska na naše území. Ani v Podkarpatské Rusi, ani na východě Slovenska, kam vstoupila Rudá armáda už dříve, nebyli čs.vojáci. Dukla byla prvním místem, kam Čechoslováci na naše území vstoupili. Takže chci-li kritizovat, musím se napřed seznámit s tím, co chci kritizovat, Brázdo.
A ještě doplněk. Ukrajinský front neměl nic společného s Ukrajinci. Dostal jen název podle výchozí situace, z níž vstoupil do další fáze války, když se konečně dostal ze SSSR.
Pan Kojzar je stoupencem tvrzení o „napadení Československa invazními vojsky…“ ? No to snad ne.
Povinná vojenská služba existovala už od Rakousko-Uherska až někdy do roku 2000. Jenom za prvního a druhého Protektorátu byla nahrazena „Vládním vojskem“. Za socialismu šlo o nezbytnost, která ale měla smysl. Nepřítel byl odstrašen, neodvážil se zaútočit a mladí muži nemuseli jít do skutečné války.
Pro většinu národa nebyl před rokem 1989 nepřítelem Západ, ale ruská okupační vojska. Proto také většina branců byla odváděna na vojnu proti své vůli. Nechtěla umírat za cizí ruské zájmy.
Vojáci Armády ČR umírají za zájmy cizích nepřátel ČR až po listopadovém puči 1989, viz. šaškárny Parkanové s vynášením rakví z letadel s mrtvými Čechy v Praze, kteří se dobrovolně na vlastní žádost nechali zabíjet v okupované cizině pro zájmy USA NATO EU.
A jak to ti komunisti měli poznat? Tak proč ta většina národa volila kandidáty Národní fronty a nebojovala proti „ruským okupačním vojskům“?
Kojzare, kdybyste lépe studoval historii, tak byste věděl, že součástí Československé republiky byla před válkou i Podkarpatská Rus. Lžete proto, když tvrdíte, že čs. armádního sbor překročil hranice ČSR 6. října 1944. Bylo to mnohem dříve‼
Jistě, už název Rus naznačuje, kam toto území mělo patřit. K ČSR bylo přifařeno západními velmocemi jenom proto, že nevěděly, co s ním.
Ano, nakonec i Horní Uhry (Slovensko) měly patřit podle názvu někam úplně jinam než k nám.
Stoupenec lživého tvrzení o napadení Československa invazními vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 vedené Ukrajinci soudruh Kojzar cudně zamlčuje fakt, že na Dukle bojovala vojska 1. Ukrajinského frontu.
Tady je to všechno nějaké popletené. 🤣
Popíráte historická fakta?
Nacisti v ČR v Praze 6 zničili pomník maršála Koněva, sovětského hrdiny, jehož armády osvobodily německý koncentrační tábor Osvětim.
Hlavním viníkem nacistického odstranění pomníku Koněva v Praze je poslanec za TOP-09 Ondřej Kolář, jehož otec Petr Kolář je poradcem prezidenta ČR Petra Pavla.
Jediným účelem oslav Dne československé lidové armády bylo zakrýt katastrofální stav v tomto bolševickém symbolu moci. Každý rok bylo do ČSLA odvedeno násilně 100000 branců, aby zde ztratili minimálně 2 roky života, aby byli dennodenně vystaveni bezprecedentní šikaně a to nejen ze strany starších vojáků, ale i vojáků z povolání. Každý rok přišlo při „plnění této občanské povinnosti“ minimálně 100 vojáků o život. A to vše jen proto, že kdosi na východě rozhodl (o nás bez nás), že máme být první vlnou (tedy určenou k likvidaci) při vývozu bolševické revoluce na západ.
Už nikdy, Kojzare ‼
Už zase lžeš Brázda. Že tě to baví to tvoje věčné antikomunistické lhaní? Co říkáš tomu, že Pavlové budeš platit 95 tisíc apanáže, to je ta co byla u komunistů.
Je smutné ,co se stalo s Československem po roce 1989. Občany oslnil mamon a zapadní vzdušné zámky.Dva čtenáři pokleslé literatury Klaus a Zeman změnili tvář kotlinky ve fašistickou válečnou fůrii ,čehož využil nácek Fiala z Brna. Armáda se změnila v expediční fašistické koště NATa. Změna není v dohledu ,tak hurá vzhůru ke dnu.