Budoucnost Ukrajiny? Rusko!

Víte, jak se zamrazují houby, že? Pět šest minut je nakrájené na větší kousky podusíte (ne déle, protože by z nich pro rozmrazení bylo bláto), necháte vychladnout, dáte do sáčku a do mrazáku. Nějak podobně podle tohoto receptu dopadne i konflikt na Ukrajině.

Kreml od počátku SVO nemířil za totálním vítězstvím. Přirozeně. V tuto chvíli by totiž Ukrajina byla pro Rusko, které se ledva vzpamatovalo z ekonomického šoku po rozpadu SSSR, obrovskou přítěží. Logicky vzato – kdo by stál o to, aby spravoval zemi na pokraji hospodářského bankrotu? K tomu Moskva, zjednodušeně řečeno, zatím nemá prostředky. Zmiňuji ten fakt jako odpověď na častou otázku – proč mnohonásobně a po všech stránkách silnější ruská armáda neobsadila ukrajinské území během dvou týdnů, když vojensky i podle nezblbnutých expertů by to nebyl problém?

Zanedbatelný v této souvislosti není ani mezinárodně politický aspekt, neboť anexe Ukrajiny by Rusku právě kvůli onomu zmíněnému aspektu nikterak neprospěla – ba naopak ublížila. Toho si Kreml byl a je velmi dobře vědom – bez ohledu na všechny ty tvrdé zákulisní boje mezi nejrůznějšími vlivovými a zájmovými skupinami, které tam dnes a denně probíhají. Zatímco takhle Rusko mezi tím ohromně posílilo svůj vliv v Africe a Asii (BRICS), a Evropě dalo jasně najevo, že i přes brutální sankce se bez ní obejde – Evropa, čím více tlačila a tlačí na sankční pilu, tím více míří bez obchodní spolupráce s Ruskem ke dnu.

Onen na první pohled váhavý postup ruské armády na bojišti je pouze zdánlivý. Přesně podle toho receptu… Rusko si Ukrajinu zlehka podusilo (prosím, toto berte jako příměr, nezračí se v tom znevažování obětí), teď ji už nechává vychladnout a za nějaký čas si ji nasáčkuje do mrazáku, aby ji v případě dalších podrazů ze strany kolektivního Západu v čele s USA rozmrazilo a pak už zřejmě »uvařilo« definitivně…

Dnes je evidentní, že toto zamrazovací řešení vbrzku nastane, neboť je přijatelné i pro již totálně vyčerpaný Západ. Hlavně z toho důvodu, že Rusko nebude oficiálně prohlášeno za vítěze války (toho se Západ děsí nejvíce) a ono samo se za něho rovněž nevyhlásí – byť jím de facto bude, neboť Putinův režim dosáhne svého cíle. Západu a Američanům dalo Rusko jasně najevo, že takhle NE a že příště by ten vojenský úder byl mnohem silnější. Podle mnoha fundovaných reakcí ze Západu a zpoza oceánu se zdá, že globálnímu establishmentu právě toto začíná docházet.

Nehledě k tomu, což vůbec nevylučuji (co já?, já jsem nic, ale kalkulují s tím navážno skuteční znalci), že Ukrajina sama v době nikoli nedohledné požádá Rusko o nějakou formu těsnější spolupráce. Víte proč hlavně? Pokud se vývoj bude ubírat podle toho, co jsem výše sepsal – do takto zamrazené Ukrajiny se západní investoři, kteří to nyní halasně vytrubují všude kolem, určitě nepohrnou, byvše si vědomi právě té zamrazenosti dle ruského receptu. Ruského… – to je podstatné. Že o konci války, resp. o poválečném vývoji, bude rozhodovat především Rusko. Západní firmy by na Ukrajině investovaly jen tehdy, pokud by země byla půl kroku před členstvím v EU a NATO. Jenže ono se to jaksi kouslo a nedávno ještě možná trošičku a spíše marketingově (propagandisticky) pootevřené dveře do Bruselu a Pentagonu se před Kyjevem zabouchly definitivně. Podle mě navždy. Západu je milejší Rusko než Ukrajina… Jak by ne.

Jinými slovy – na Ukrajinu se nyní celý slavný Západ vykašle. A jediný, kdo jí může podat pomocnou ruku, je Rusko. Učiní to. Ne hned. To by měla Ukrajina příliš snadné. Nejdříve musí Ukrajincům samotným dojít, kdo je jejich skutečným přítelem a kdo se jako přítel jen tváří a ve skutečnosti jim při každé příležitosti vráží kudlu do zad. Ukrajince čeká ještě mnoho bolesti, ale svým způsobem si za ni mohou sami. Velmi smutné, ale reálné. Bohužel.

Robert Fish