Budou naši důchodci jen otloukánky?

Po letech stagnace důchodů, v době pravicové vlády (léta 2012 a 2013), došlo za sedm let vlád s účastí ČSSD a hnutí ANO konečně k potřebnému nárůstu důchodů. A došlo také k tomu, že byl nastaven rozumný algoritmus jejich valorizace při zvyšující se inflaci.

Důchodci jsou pochopitelně velmi sociálně diferenciovaná skupina. Jsou mezi nimi doslova rentiéři (což ovšem není masový jev), kteří žijí z výnosů ze svého majetku či kapitálu. Tuto malou skupinu důchodců valorizace důchodů zajímá jen okrajově. Ale ty další části z 2,4milionové armády důchodců už pochopitelně zajímá, jaké peníze jim od státu přijdou.

V souvislosti se snahou pravicové koalice oloupit důchodce při červnové valorizaci v průměru o 1000 Kč měsíčně (u vyšších důchodů to budou pochopitelně několikatisícové částky) se rozpoutala podpůrná kampaň, jejímž cílem je navodit atmosféru, která by demobilizovala snahu důchodců se bránit této zvůli současné politické reprezentace. Důchodci by se podle této vyhrocené argumentace měli téměř stydět, že pobírají za svou celoživotní práci důchod a že tak jaksi překážejí. Řada odborníků a quaziodborníků upozorňuje na demografické zlomy a »zuby« ve věkové struktuře českého obyvatelstva. Do důchodu definitivně již odešla či odchází silná generace poválečná a za pár let nastanou odchody do důchodu také pro silnou generaci tzv. Husákových dětí.

České hospodářství přitom stále potřebuje nové a zejména kvalifikované pracovníky. Proces automatizace a robotizace probíhá ve srovnání s nejprogresivnějšími evropskými zeměmi pomalu. Předpokládejme ale, že se jej podaří v příštích letech urychlit. Tím nastane prostor pro zkracování pracovní doby. Podobně jako je tomu dnes ve Velké Británii, kde již vážně hovoří o čtyřdenním pracovním týdnu.

Stát by se měl v souvislosti s důchody svých občanů zabývat velmi intenzivně několika okruhy problémů, které by mohly demografickou strukturu obyvatelstva v příštích 10 až 20 letech vylepšit. Jednak by stát měl konečně začít dělat důslednou prorodinnou politiku. K podpoře mladých rodin ovšem patří rozvoj bytové výstavby, především pak levného komunálního bydlení. Je třeba brát jako fakt, že se k hypotéčnímu financování svých bytových potřeb dnes dostane jen velmi malá část mladých lidí. K tomu, aby lidé založili rodinu, potřebují bydlet. A bydlet ve slušném standardu.

Pravicová vláda díky neschopnému ministru pro místní rozvoj není vůbec schopna zformulovat zákon, který by pomohl s financováním levné komunální výstavby. Např. s využitím zkušeností z Rakouska či Británie, což zcela splňoval poslanecký návrh poslance Birkeho v minulém volebním období, který se v Poslanecké sněmovně dostal až přes druhé čtení. Bohužel se již nedalo v samém závěru volebního období stihnout třetí čtení. Ta nečinnost současné vlády a nezájem o zdravý vývoj mladých českých rodin je opravdu do nebe volající.

Druhou možností, kterou vidím, je využití současné rozsáhlé a jak se zdá nekončící imigrace mladých lidí z Ukrajiny. Předpokládám, že desetitisíce mladých lidí, včetně maminek a jejich dětí, budou chtít zůstat i po skončení konfliktu na Ukrajině v České republice. Proč ne. Jsou to perspektivní, a jak je známe, i pilní pracovníci, kteří mohou republice prospět po desítky let svého pracovního života.

Stát by měl udělat vše pro to, aby se Ukrajinci, kteří chtějí u nás zůstat natrvalo, mohli naučit velmi dobře český jazyk. To by umožnilo vysoce kvalifikovaným pracovníkům z Ukrajiny využít jejich kvalifikaci v plném rozsahu. A dětem by to otevřelo cestu na české střední a vysoké školy.

U některých vysokých škol by bylo i na místě, aby se s ukrajinskými studenty uzavřely smlouvy (např. medicína), že po skončení studia zůstanou adekvátní čas pracovat v Česku.

Třetí věc, kterou vidím jako důležitou, je dobrovolné a daňově zvýhodněné prodlužování pracovních aktivit občanů i ve vyšším či vysokém věku. Konec konců, nejsem sám, kdo v sedmdesáti letech pracuje a pokud mi zdraví bude sloužit, budu pracovat ještě řadu let. Ne, že bych se doma nudil, ale práce byla vždy mou zábavou a myslím, že takových lidí jsou desetitisíce, a ne nevýznamné je, že si také potřebují vydělat peníze, aby si udrželi svůj životní standard. Samozřejmě, že řada lidí naopak bude potřebovat odejít do důchodu mnohem dříve, nežli bude stanoveno zákonem.

Současné úvahy o odchodu lidí dnešní mladé generace do důchodu v 68 letech vidím spíše jako špatný vtip.

Myslím, že by stát – nic ale nenasvědčuje tomu, že by to tato vláda měla v plánu – měl rozvíjet také programy zdravotní prevence a podpory sportovních aktivit. A to lidí ve všech věkových kategoriích. Češi by se měli zbavit své opravdu, ve světovém průměru, neobvykle vysoké nadváhy až obezity. Jak ukázal průběh covidové pandemie, je nadváha zřejmě faktorem, který významně snižuje imunitu a zhoršuje zdravotní stav zejména starších lidí.

Zkrátka, současná vláda se snaží řešit jen jednu část problému, fiskální, a vůbec se nezabývá možnostmi, které v tomto směru jsou, ke zlepšení demografické struktury českého obyvatelstva a také ochoty lidí i ve vyšším a vysokém věku pracovat.

Jiří Paroubek