Na Seznam Zprávách se objevil článek s titulkem »Naše vojenská pomoc Ukrajině je nedostatečná, myslí si stále víc Čechů«. Přiznám se, že mě zaujal. V mém okolí jsem si totiž nevšiml, že by zájem o dění na Ukrajině výrazně vzrostl nebo že by se zásadně změnila nálada veřejnosti. Přesto jsem si řekl, že je možné všechno, a článek jsem si pečlivě přečetl.
Po jeho dočtení se mi okamžitě vybavila slavná scéna z britského seriálu Jistě, pane ministře, ve které zkušený státní úředník vysvětluje ministrovi, jak se správně vytváří průzkum veřejného mínění. Ne proto, aby zjistil, co si lidé skutečně myslí, ale aby vznikl požadovaný výsledek.
Bombastický titulek versus skutečná data
Z titulku by běžný čtenář mohl nabýt dojmu, že podpora navýšení vojenské pomoci Ukrajině v české společnosti výrazně roste. Jenže při pohledu na grafy zveřejněné přímo v článku se ukazuje podstatně střízlivější obrázek.
Za dva roky sice vzrostl podíl lidí, kteří považují vojenskou pomoc za nedostatečnou, ze 4 % na 13 %. Formálně jde o nárůst, ve skutečnosti však stále představují výraznou menšinu společnosti.
Naopak tři čtvrtiny obyvatel České republiky považují vojenskou pomoc buď za příliš vysokou, nebo za přiměřenou. Skupina lidí, která hodnotí současnou pomoc jako »tak akorát«, zůstává prakticky beze změny. Zároveň klesl počet respondentů, kteří nedokázali situaci posoudit – z 19 % v červnu 2024 na 13 % v červnu 2026. Jinými slovy: stejně velká část společnosti pomoc považuje za nedostatečnou, jako je těch, kteří na tuto otázku neumějí odpovědět.
Taková čísla rozhodně nevypovídají o zásadní změně nálady veřejnosti.
Co skutečně způsobilo změnu?
Autorka článku Kateřina Gruntová uvádí: »Za změnou trendu pak vidí nástup vlády Andreje Babiše (ANO), která v předvolební kampani slibovala ukončení vojenské pomoci bránící se Ukrajině.«
Toto vysvětlení považuji přinejmenším za diskutabilní. Pokud už bych měl hledat příčinu změny veřejného mínění, přikláněl bych se spíše k dlouhodobé a velmi intenzivní mediální kampani českého mainstreamu, než k několikaměsíčnímu působení nové vlády.
Každý čtenář si ostatně může otevřít zveřejněné grafy a udělat si vlastní úsudek.
Interpretace, nebo propaganda?
Článek obsahuje ještě jedno pozoruhodné tvrzení: »Na datech ohledně vojenské podpory Ukrajině je dobře vidět, že podíl lidí, podle kterých je podpora příliš vysoká, s volbami skokově klesl, protože najednou tu nebyla vláda, která českou podporu denně připomínala. Nicméně vývoj od voleb a patrně i ukrajinské úspěchy na frontě způsobují, že narůstá podíl lidí, kteří si myslí, že by vojenská podpora měla být větší.«
Ano, mezi červnem 2025 a lednem 2026 skutečně klesl počet lidí označujících pomoc za příliš vysokou o devět procentních bodů. Jenže zároveň vzrostl počet těch, kteří ji považují za přiměřenou, i těch, kteří ji považují za nedostatečnou. Současně poklesl počet nerozhodnutých respondentů.
Autorka tento vývoj připisuje změně vlády a údajným ukrajinským úspěchům na frontě. Zarážející však je, že zcela pomíjí jiné události, které veřejnou debatu rovněž ovlivňovaly. V daném období se objevila řada afér týkajících se zneužívání zahraniční pomoci na Ukrajině, které mohly postoje veřejnosti ovlivnit stejně výrazně.
Stejně tak nelze přehlédnout, že právě Seznam Zprávy dlouhodobě přináší velké množství zpráv zdůrazňujících úspěchy ukrajinské armády. Nabízí se tedy otázka, zda médium současně nevystupuje i jako jeden z aktérů, kteří se veřejné mínění snaží aktivně formovat.
Proto se nelze ubránit dojmu, že titulek článku neslouží ani tak k informování, jako spíše k vytvoření dojmu, že podpora další vojenské pomoci významně roste.
Uprchlíci: čísla se téměř nemění
Ve druhé části článku autorka rozebírá postoje Čechů k ukrajinským uprchlíkům. Ani zde však zveřejněná data nepotvrzují dramatické změny. Procentuální rozložení odpovědí na otázku, zda je správné umožnit ukrajinským uprchlíkům pobyt v České republice, zůstává mezi lety 2023 a 2026 prakticky stejné.
Výraznější pokles nastal pouze u odpovědi »určitě ano«, a to o tři procentní body. Ostatní změny se pohybují na hranici statistické chyby.
Podobně je tomu i u grafu hodnotícího přínosy a rizika ukrajinských uprchlíků. Mírně vzrostl počet respondentů, kteří je považují za přínos, nepatrně ubylo těch, kteří je označují za »spíše ohrožení«, zatímco podíl lidí, kteří je považují za jednoznačné ohrožení, zůstává prakticky neměnný.
Graf tedy spíše ukazuje, že přes dlouhodobou mediální kampaň přetrvává značná část veřejnosti, která má z dlouhodobých dopadů migrace obavy.
Diskuse čtenářů vypovídá také o něčem
Za pozornost stojí i mimořádně rozsáhlá diskuse pod článkem. Samozřejmě nejde o reprezentativní sociologický vzorek, protože diskutující tvoří specifickou skupinu lidí. Přesto jejich názory stojí za zmínku.
Podle vyhodnocení diskuse bylo 42 % příspěvků zařazeno do skupiny označené jako: »Někteří lidé zpochybňují průzkumy veřejného mínění a považují je za manipulativní.«
To je mimořádně vysoké číslo, které vypovídá především o rostoucí nedůvěře části veřejnosti vůči oficiálním zdrojům informací.
Dalších 29 % komentářů bylo zařazeno mezi názory, že pomoc Ukrajině je zbytečná a finanční prostředky by měly být využity především doma.
Naopak přibližně 14 % diskutujících podporovalo vojenskou pomoc Ukrajině jako strategický zájem České republiky. To je mimochodem velmi podobný podíl, jaký ukázal samotný průzkum u respondentů požadujících navýšení vojenské pomoci.
Když titulek neodpovídá obsahu
Po přečtení celého článku nelze přehlédnout zásadní rozpor mezi titulkem a samotnými daty.
Ano, počet lidí podporujících navýšení vojenské pomoci Ukrajině vzrostl. Přesto jde stále o výraznou menšinu společnosti. Ani po dlouhodobé mediální kampani, doprovázené množstvím článků zdůrazňujících ukrajinské úspěchy na frontě, nedošlo k zásadní změně veřejného mínění.
Bombastický titulek proto podle mého názoru neodpovídá skutečnému obsahu zveřejněných dat. Mnohem více připomíná snahu vytvořit dojem, že společnost si přeje další zvyšování vojenské pomoci.
Celý článek tak působí jako součást širší mediální kampaně podporující navyšování vojenské pomoci Ukrajině, což by zároveň mohlo vytvářet prostor pro další růst zakázek obranného průmyslu.
A ještě jedna zvláštnost
Na závěr bych zmínil ještě jednu drobnost, která mě při čtení diskuse zaujala. Pod jednotlivými komentáři mohou čtenáři vyjadřovat souhlas či nesouhlas pomocí emotikonů. U jednoho staršího příspěvku jsem si všiml výrazného nárůstu negativních reakcí. Po rozkliknutí detailu jsem zjistil, že jeden z diskutujících jednoduše vložil čtyři negativní emotikony za sebou. Tím významně ovlivnil celkové hodnocení komentáře.
Na editora Seznam Zpráv byl proto zaslán dotaz, zda jde o chybu systému, nebo o běžnou vlastnost diskusní platformy. Odpovědí byl pouze obecný text, který situaci nijak nevysvětlil.
Nezbývá než si položit otázku: jde o technickou chybu, záměr, nebo jen nedostatek systému? Bez jasného vysvětlení lze pouze spekulovat.
Jan Klán