Bandera. Sice nekouřil a nepil jako Bohuš, ale…

Niccolo Machiavelli napsal: »Lidé rychleji oželí ztrátu otce než ztrátu dědictví po něm.« Jak příznačné k následujícímu sdělení: Nemalá pronacistická část Ukrajinců také rychleji oželela ztrátu »otce« Bandery, avšak dědictví po něm se nevzdala. O tom, kdo a na čí straně byl a co páchal Stepan Bandera, jsme popsali již mnoho internetového prostoru. Tudíž nepovažuji za smysluplné totéž opakovat znovu.

Teď trošku vybočím – na první pohled bez souvislosti s propíraným Banderou – druhý pohled vám ovšem onu souvislost zobrazí. Jistě znáte tu andělskou scénku z filmu Dědictví aneb…, kdy se u bazénu smutnícímu Bohumilovi zjeví anděl »Peca«…

Anděl Peca: Kouříš?

Bohuš: Tož sem tam si dám. Startky, no.

Anděl Peca: Piješ?

Bohuš: Tož, někdy, dyž je příležitost. Tož si dám sklénku. Vypálit červa, ne? Však dajte si, to je moja, to sem dělal sám.

Anděl Peca: Hovoříš pravdu?

Bohuš: Ne, to sa tak říká, sám, pomáhali mi, Lojzek s Jurú. My si tak pomáháme.

Slibovaný druhý zobrazující pohled:

To ukrajinská celebrita in memoriam byla proti Bohumilu Stejskalovi hotový vzor ctnosti – nekúřila, nepila a stmelila Ukrajinu. Aspoň podle deníku Metro, jenž před týdnem v pondělí napsal: Kontroverzní Stepan Bandera nekouřil, nepil a stmelil dnešní Ukrajinu. On vlastně, jak se dál dozvídáme, ani nepálil, nevraždil, nezabíjel. Tahle zvěrstva páchal určitě taky nějaký Lojzek s Jurú, kteří se k němu hlásili. Oni si tenkrát takhle pomáhali, víte?

Jak se dále dozvídáme z citovaného »metrového« rozhovoru prý s historikem a prý expertem na ukrajinský nacionalismus Davidem Svobodou, jenž na dotaz – Po válce se hranice razantně posunuly, západní Ukrajina připadla Sovětskému svazu. A poválečným Československem se přesouvala i vlna banderovců mířících na Západ. Jaký vztah to mělo k samotnému Banderovi? – odpověděl: »Spojitost kladená mezi Banderu a takzvané banderovce na našem území je zavádějící a povrchní. Mnoho z těch bojovníků, kteří přes Československo putovali na Západ, se za stoupence vzdáleného vůdce, který se nyní pohyboval ilegálně v zahraničí, ani nepokládalo. Jejich přesun měl ovšem obrovský ohlas ve svobodném světě, který se tolik lišil od ‚protibanderovské‘ psychózy, kterou u nás rozdmýchali komunisté. Když malá část povstalců zdárně dorazila do americké okupační zóny, Bandera se snažil z jejich úspěchu politicky těžit, aby podtrhl prestiž vlastního politického křídla, a přetahoval se o něj se svými konkurenty.«

Řeknu to asi takhle, kdyby tehdy žil Babiš, mohl by za to Babiš. Protože ten se ale narodil až v roce 1954, onu »protibanderovskou psychózu« přišil prý historik Svoboda komunistům (jak jinak, že?). Máte-li žaludek v pořádku a chcete-li na vlastní oči poznat, jak se z vraha vyrábí demokratická, vlastenecká celebrita (petiční podporovatelé metálu pro Mašínovy bratry se tu zřejmě inspirovali), rozhovor z Metra máte zde.

A jeden děs-běs na závěr – naposledy cituji slova prý historika Svobody: »Právě v souvislosti s válkou se pro ukrajinskou veřejnost stal z kontroverzní postavy hrdina. Hned 74 procent dotázaných jej loni označilo za kladnou osobnost, což je trojnásobný nárůst oproti předešlým letům. Polsko či Izrael, kritizující tento trend, nepochopily, že se v něm dnes skrývá jediné poselství: Svět nebude svobodný, dokud bude existovat ruské impérium. A právě to Bandera i jiní ukrajinští patrioti hlásali.«

Pročež volejme slávu Banderovi a jeho nacistickým pohrobkům, kteří dodnes poctivě »hospodaří« s dědictvím, které tu toto ukrajinské vraždící monstrum po sobě zanechalo. Hlavně zahubit ruské impérium, které na oltář budoucích generací obětovalo 28 miliónů mrtvých.

O dnešním světě se už ani nedá říct, že existuje naruby… Dnešní svět se zbláznil a jednou za to bude pykat způsobem, o němž se mu nezdá ani v těch nejdivočejších snech.

Marie Krejčíková