Atentát na slovenského premiéra Fica byl ukázkovým teroristickým činem úzce spjatým s politikou, kdy se lidé ovlivnění liberální progresivistickou propagandou, která si nezadá nic s fašisticko-nacistickou propagandou z konce 20. a začátku 30. let v Německu, nedokázali smířit s výsledkem demokratických voleb a rozhodli se přikročit k tomu, co je jim naprosto vlastní, a to je brutální násilí, které jsme zažili podobně, ale v mnohem brutálnější rovině, 2. května 2014 v Oděse. Tam lidé podobného ražení upalovali své politické odpůrce.
Rozhodně nesouhlasím s tvrzením známého zločince v čele ministerstva vnitra, že se jedná o ryze kriminální čin. Ryze kriminálním činem je rozkrádání a korupce ve státní správě – tak, jak nám to ukázkově předvedly STAN a TOP 09 v trestní věci Dozimetr, kdy systematicky dochází k fyzické likvidaci kumpánů ze strachu, že by mohli mluvit a označit některé politické špičky včetně těch, co se na této ryze kriminální činnosti podílí.
Nicméně Slovensko je ukázkový příklad politického terorismu, jehož základním atributem je »pokud nebudeš souhlasit s politikou Bruselu a NATO a se zvrácenou ideologií, kterou ti tam nalinkujeme, vystavuješ se nebezpečí fyzické likvidace«. Je otázkou a věcí každého z nás, jak se s tímto faktem vypořádáme a zda jsme ochotni se nechat zastrašit anebo naopak jít do rizika a pro svobodu slova, svobodu projevu a svobodu názoru, riskovat útok na svoji fyzickou integritu.
Je nepochybné, že tento bezprecedentní zločin spoustu lidí zastraší, ale věřím, že se najdou tací, kteří se právě díky tomuto zločinu upevní ve svých postojích a budou nekompromisně stát na barikádách, které je nezbytné vystavit proti zlu, jež přichází z Bruselu a prostřednictvím prodejných novinářů, neziskových organizací a jím podobných zločineckých uskupení. Ty nám chtějí diktovat, co si máme myslet, co můžeme dělat, popřípadě, jak máme hlasovat. Domníval jsem se, že doba politického násilí a vražd, jak je známe z období nástupu fašismu v Itálii a nacismu v Německu, či naposled banderismu na Ukrajině, se bývalému Československu vyhne.
Bohužel skupiny tzv. neoliberálů, kteří se inspirovali ve třetí říši, tomu brání a vytvořili atmosféru ve společnosti, a nejenom na Slovensku, ale i v České republice a dalších zemích Evropy, kdy se násilí stane součástí a atributem politického boje. Tyto skupiny jsou připraveny v případě politického neúspěchu použít k získání moci sílu a nebudou se štítit a rozpakovat ani nad vraždami.
Bohužel obyčejní lidé se nepoučili a zločinci z řad neoliberálů toho umně s pomocí jimi ovládaných médií využívají. Já sám z podstaty věci a přesvědčení násilí odmítám, a to v jakékoli formě a z jakýchkoli důvodů, nicméně mám za to, že lidé by měli násilí čelit, neustupovat mu, a pokud bude nezbytně nutné se mu i bránit, pak se řídit rčením »na hrubý pytel hrubá záplata«.
Luděk Růžička, publicista a právník
Je to tak, „liberální demokrati“ soustavně nerespektují výsledky svobodných voleb. Tak jako to mnohokrát předvedli na Ukrajině se známým výsledkem.
Představte si, že by se něco takového stalo na Balkáně. V ten moment tam mají občanskou válku.
Tak nám ta 30ti letá demokracie vyrostla a začala používat zbraně. Pravice se již začíná bránit nástupu levice?