Americká střelnice v souvislostech

Američané přirovnávají svoji národní identitu k »melting pot« (tavící kotlík), protože vznikla asimilací migrantů, kteří v průběhu několika staletí přicházeli do Ameriky, eufemisticky nazývané Nový svět. Má to symbolizovat stav, kdy se z heterogenních přistěhovalců stala homogenní svobodná společnost. Ale není to pravda. O jakém přetavení a svobodě může mluvit původní indiánské obyvatelstvo, které bylo násilně vyhnáno a postupně přemístěno do rezervací. I dnes jim mnozí Američané dávají najevo, že do země nepatří. Zvláště trpí indiánské ženy, dochází k jejich vraždám, sexuálnímu násilí i k jejich mizení beze stopy. Nevyřešil se ani vztah mezi černochy a bělochy a tato nevyváženost dnes přešla až v hloupé »sebemrskačství« části bělošského obyvatelstva, v nesmyslné ničení konfederačních památníků – včetně sochy Kryštofa Kolumba ve Virginii, v nenávistné a násilné projevy hnutí Black Lives Matter (BLM) spojené s rabováním a brutálními násilnostmi v ulicích amerických měst apod. Pravdou je, že toto »tavící« se období, kdy do Ameriky přicházeli dobrodruhové a zoufalci z celého světa a vyhoštění kriminálníci z Evropy nebo černošští otroci, vtisklo do americké nově vznikající společnosti násilnické prvky.

Masové násilí, masakr za masakrem s použitím střelných zbraní, se v USA stalo tradičně známou skutečností. Ukazuje to, že hranice mezi demokracií a násilím může být tenká. Problém tohoto střeleckého běsnění má dvě základní roviny.

Ta první se týká možnosti neomezeného přístupu ke střelným zbraním a střelivu. V případě Spojených států je tato možnost povýšena na právo občanů držet a nosit zbraně. To zaručuje druhý dodatek Ústavy Spojených států amerických a Listina práv s platností od 15. prosince 1791. S tím souvisí i cílevědomá propaganda až manipulace ze strany zbrojařské lobby. Za vším stojí obrovské peníze, tak jako ve všem v USA, neboť právě zbrojařský a farmaceutický průmysl vydělávají ze všech nejvíce, a proto mohou ovlivňovat a také ovlivňují rozhodovací procesy politických elit. To bylo vidět ve všech válečných taženích, včetně války na Ukrajině.

Druhá rovina je spojená s historií vzniku Spojených států a jejich územní expanzí směrem na západ a na jih. V celé americké historii se mezilidské problémy a konflikty řešily »ranou pěstí« a siláckými projevy. To jasně dokresluje i americká filmová tvorba. Narativem amerického stylu života se stalo násilí považované za projev mužství. Masově organizované násilí se traduje od bojů s indiány při záboru jejich území, pokračovalo americko-mexickou válkou (1846 až 1848) s následnou rozsáhlou anexí mexického teritoria, protože asi 50 % Mexika se proměnilo v dnešní americké státy, jako Nové Mexiko, Arizona, Nevada atd. Nastala i územní expanze mimo vlastní americkou pevninu, především od 19. století do Karibiku a Tichomoří, včetně kontroly nad průplavovým pásmem v Panamě atd.

K násilí podněcovala i občanská válka mezi americkým severem a jihem (1861 až 1865). Spojené státy vznikly na nenávisti vůči všemu, co není bílé. Tato skutečnost je natolik poznačila, že tato jejich minulost ovlivňuje i přítomnost. Konfederace byla vláda jedenácti jižních států a vyhlášením nezávislosti začala Americká občanská válka. Rozpad Konfederace nastal, když se R. E. Lee a další generálové vzdali v roce 1865, a tím se ukončila občanská válka. Ale rasová nesnášenlivost v USA pokračovala a v jistých formách přetrvává dodnes. Násilí a vysoká kriminalita zvláště u černošského obyvatelstva zrodily tvrdé policejní zákroky umocněné legálním držením obrovského počtu zbraní mezi Američany. Většina médií nesděluje o jednotlivých incidentech celou pravdu v souvislostech a zdůrazňuje jen tvrdé zákroky policie a nasazené domobrany. Neobjektivním zpravodajstvím nepřímo podněcují k dalším pouličním násilnostem.

Neřešený vztah, pokud se dá vůbec řešit, mezi americkými bělochy a černochy zplodil rasismus naruby, tedy nenávist velké části černochů vůči bílému obyvatelstvu. Typickou ukázkou je právě hnutí »Black Lives Matter«.

Jestliže se Spojené státy původně ve světové politice angažovaly jen málo, tak se to zásadně změnilo za prezidenta Woodrowa Wilsona a vstupem do první světové války. Mohutný rozmach jejich hospodářství na počátku 20. století způsobil velký nárůst amerického sebevědomí. Stvořil se mýtus o americkém ráji, ve kterém si každý může dovolit všechno. S tím zacloumal až krach na newyorské burze (též zvaný Černý pátek) 24. října 1929, který přivodil celosvětovou ekonomickou krizi, jež výrazně urychlila vzestup evropského fašismu a nacismu. Obě světové války přímo nezasáhly Spojené státy, a proto z obou válek hospodářsky těžily. Za druhé světové války se americká průmyslová výroba zdvojnásobila, zatímco Evropa byla hospodářsky na dně. Spojené státy na obou válkách značně vydělaly. K tomu významně přispěla i realizace amerického »Zákona o půjčce a pronájmu pro Spojence« (Lend-Lease Act) z roku 1941. V případě dnešní světové války by šlo o válku jadernou, a proto všechny strany konfliktu, a bohužel i mnohé jiné země, by zažily hrůzy, které díky novým vojenským technologiím jsou nesrovnatelně horší v porovnání s Hirošimou a Nagasaki. Oba dva nukleární výbuchy lze dnes nazvat jen »dětskou hračkou«. Bohužel různí pisálci a neznalci válečných technologií nechápou, že v případě nukleární světové války by živí záviděli mrtvým.

Euforie z konce studené války a triumfu západního modelu společnosti navodil u Američanů pocit, že jejich pojetí demokracie a stylu života je tou jedinou správnou cestou. America First. Je to jejich velký omyl. Stačí připomenout Čínu s nejrychlejším růstem ekonomiky na světě a se stále stoupající vojenskou silou. Je jen otázkou krátkého času, kdy si to Čína jednou provždy vyříká s Tchaj-wanem, v rámci své vlastní »speciální operace«. A nikdo, ani USA, jim v tom nezabrání. Jiným příkladem je krach americké představy, že stačí do islámských zemí namontovat americký styl demokracie a problémy s islámem jsou vyřešeny. Není tomu tak. Muslimové vůbec netouží po demokracii a už vůbec ne po té americké. Muslimové chtějí jen jedno, a tím je pořádek ve jménu islámu. Nezanedbatelný je i ekonomický a politický vzestup států uskupených v BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a JAR) vůči státům v G7. Do skupiny BRICS se dnes chtějí připojit další státy jako Indonésie, Írán, Argentina, Saudská Arábie či Turecko. Zvláštní případ vstupu do této organizace představuje právě Turecko, člen NATO.

Válka v Iráku zahájená na lži Spojených států a pod jejich vedením, zvláště pak její pokračování – tzv. druhá válka v Zálivu (2003 až 2011), ukázala, že ani sebetvrdší a sofistikované vojenské úsilí není řešením. Bohužel se Američané z toho nepoučili. Tato vojenská operace za sebou zanechala obrovský počet civilních i vojenských obětí (téměř půl až jeden milión, včetně několika desítek tisíc dětí) a rozsáhlé materiální škody. Zavlekla se sem infekce Al-Káida, občanská válka, došlo k destrukci hospodářství i společnosti a k neuvěřitelné korupci. Po válce se dostalo 43 % Iráčanů do absolutní bídy, 70 % dětí přestalo chodit do školy, 40 % irácké inteligence a lékařského personálu opustilo po roce 2003 zemi atd. Důsledkem války se Irák stal jednou z nejnebezpečnějších zemí na světě. Kdo tehdy křičel z dnešních křiklounů proti Rusku? Nikdo…

Ani dvacetiletá operace NATO v Afghánistánu nic nevyřešila, stála USA 300 milionů dolarů denně, velký počet mrtvých a zraněných vojáků i civilistů a skončila téměř úprkem jednotek Severoatlantické aliance z afghánského území. Pouze se ukázalo a potvrdilo, že NATO dnes není obrannou aliancí, ale útočnou! V červenci 2021 znovu ovládlo území Afghánistánu radikální islamistické hnutí Tálibán, které následující měsíc vyhlásilo vznik nového státního útvaru – Afghánského islámského emirátu.

K manipulacím a dezinformacím dochází vždy ve všech válkách a to na obou stranách válečného konfliktu. Mnohdy k tomu dochází z důvodů utajení vojenských operací, ale velmi často jde jen o politické manipulace. Všechny dnešní války jsou hybridní, zahrnující klasické vojenské i nevojenské prostředky. Mezi nevojenské patří psychologické operace, informační válka a propaganda, kybernetické útoky, teroristické aktivity, ekonomické sankce atd. Tak tomu bylo ve válce v Zálivu (válka v Iráku), Sýrii i jinde, a je tomu tak i v konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou. Nic nového pod Sluncem. Ale pokud se informace z jedné strany válečného konfliktu považují za zcela důvěryhodné a informace druhé strany konfliktu za nevěrohodné, pak tento způsob zveřejňování informací je evidentně jednou z forem dezinformací, s cílem ovlivňovat veřejný názor ve jménu mainstreamu. Přesně takto hanebně to pojala česká média a nejenom ona. Tvrzení, že na Ukrajině se bojuje i za nás, je stejně nesmyslné, jako byl svého času výrok, že se v Afghánistánu bojuje i za Prahu. A jak válečné angažmá NATO v této zemi neslavně skončilo, víme všichni.

Pouliční boje, bílý a černý rasismus, hnutí Black Lives Matter, hnutí Me Too, vzestup násilí na amerických školách, kdy žák se střelnou zbraní v ruce postřílí své spolužáky a učitele, to i mnohé další ukazuje, že norma amerického stylu života není ve skutečnosti zářným příkladem pro ostatní země. Proto se před USA ani nikým jiným nehrbme a nekonejme ponižující vlezdopr***ismus!

Demokracie nikdy za celou svou historii nebyla zcela demokratická. Již v době jejího vzniku, Sókratés (469 až 399 př. n. l.), filosof a kritik tehdejší athénské demokracie, byl za své kritické postoje odsouzen k trestu smrti vypitím odvaru z bolehlavu. Jeho žák Platón se zapojil do politiky, ale krvavá demokracie se Sokratovou popravou ho odvedla od politiky a přinutila jej uprchnout do ciziny. Po návratu se věnoval jen filosofii a Sokratově metodě učení v rozhovorech. Na politiku, která je z principu prodejná, zcela zanevřel.

Demokracie vedle mnoha chyb trpí také tím, že neposkytuje vždy objektivní informace a často je nahrazuje mainstreamovými manipulacemi. Nedostatek objektivních informací a cenzura slouží k tomu, aby občan nemohl posoudit, kde je nejvíce pravdy, anebo alespoň nejméně lží. Existuje obecně platný výrok, který říká: »V zemi s cenzurou může oficiálním zprávám věřit jen blbec.« Systémově uvažující člověk dokáže na základě informací ze všech stran poznat hlubší souvislosti, které vedly k té či oné události. Samotná událost bez souvislostí je jen závěrečným obrazem, který sám o sobě neodkrývá celý příběh. Chceme-li jakoukoli událost objektivně posoudit, musíme znát celý příběh, všechny okolnosti, které ho utvářely. A právě proto manipulátoři předkládají vždy jen část příběhu, většinou jen poslední stránku celého příběhu, aby tak mohli událost upravovat do požadovaného obrazu. To je krédo většiny dnešních médií i politiků.

V těchto souvislostech se často objevuje pojem dezinformace jako lživá či falešná informace s cílem ovlivňovat názory lidí. Z tohoto hlediska lze za dezinformaci považovat i oficiální zpravodajství, ve kterém se některé informace úmyslně zamlčují nebo překrucují s cílem ovlivnit občany a manipulovat jimi. Příkladů je mnoho. Např. západní média často neuvádí jméno pachatele násilného činu, aby se ohavný skutek hned nedával do souvislosti s islámským džihádem. Jméno jako Alí, Muhammad, Husajn, Abd al-Azíz, Chalíd, Abdulláh atd. by jasně identifikovalo muslima, a tím i nejpravděpodobnější důvod tohoto násilí. Západní demokracie zavírá oči nejenom před tím, že islám není jen prosté náboženství, ale úmyslně zamlčuje některé informace, jinak řečeno provádí jejich selektivní výběr, což je jednou z forem oficiálních dezinformací.

USA jsou na čele zbrojních výdajů na světě – vydávají asi jedenáctkrát více než Rusko, po světě mají přes 800 vojenských základen a jejich správa stojí kolem 150 miliard USD ročně. V aktivní službě je asi 1 400 000 lidí a s rezervisty pak tři miliony lidí. Ozbrojené síly USA se zapojily do mnoha konfliktů po celém světě. Vzpomeňme ty největší po 2. světové válce: Korejská válka (1950–1953), válka ve Vietnamu (1964–1975), válka v Zálivu (1990–1991), válka v Jugoslávii (1991–2001), druhá válka v Zálivu (2003–2011) a válka v Afghánistánu (2001-2021).

Nezanedbatelným důsledkem americké kovbojské politiky je nepřípustné a hrubé vměšování se do vnitřních záležitostí zemí jen proto, že jejich vlády neodpovídají americkým představám a mocenským zájmům. To vede Spojené státy k používání dvojího metru. Jako příklad lze uvést vyhlášení nezávislosti Kosova na Srbsku bez referenda, ale v zájmu USA, a vyhlášení nezávislosti Krymu na Ukrajině s jasným výsledkem referenda, ale ne v zájmu USA. Jiným příkladem je podpora násilného vojenského převratu v Chile a nahrazení demokraticky zvoleného prezidenta Salvadora Allendeho proamerickým diktátorem, generálem Pinochetem.

Žijeme ve smutné a prolhané době.

František Krincvaj