Alkohol tester. U jednoho nefungoval, u druhého vždycky

Následující strohý příběh je přesvědčivým důkazem toho, že dávno už nezáleží na tom, co děláte, ale jak se jmenujete, resp. jak jste ukotven v euroatlantických strukturách. Doklad tentokrát nalezneme hodně vysoko, z mediálního pohledu v patrech takřka nejvyšších, řekl bych až mrakodrapových. Přísně zástěrový americký deník New York Times dostal potřebu vyjádřit se k prezidentským volbám v ČR a poslední dny Miloše Zemana na Hradě popisuje jako »konec éry excentrického a tvrdě pijícího prezidenta.«

Nehodlám popírat Zemanovu nemalou náklonnost k alkoholu, když ji nepopírá ani on sám. Ani se ho nebudu zastávat, hlavně po 24. únoru loňského roku u mě prohrál vše, co se prohrát dalo – jen chci jednu věc uvést na pravou míru. Václav Havel nepil o nic méně (možná ještě o něco více) než Zeman. Americká média se však z něho mohla, lidově řečeno, podělat. To byl samozřejmě také příkaz. Byl to jejich »syn« – chartista, vzor morálních ctností, na jaké si jen vzpomeneš, dramatik světového věhlasu, jehož hrám, pokud nakrásně kdo rozuměl, tak snad jedině on sám, psal-li je vůbec. O Havlových alkoholických dýcháncích (i o tom »leteckém« při návratu z Moskvy) panuje tolik očitých svědectví, že jsou nevyvratitelné.

Prostě jeden se jmenoval Havel a druhý se jmenuje Zeman. První z větve proamerické, druhý z prognostické, s tou proamerickou vzájemně nekomunikující. Natvrdo řečeno – Havel, kdyby se uchlastal a ukouřil (také Zemanova kuřáctví si New York Times všímá), jeho morální kredit by zůstal neposkvrněn. Zeman je příklad opačný.

Zmíním ještě jedno srovnání. V internetové diskuzi je Zeman pranýřován i za to, že vyznamenával své kamarády. To ano, ale nečinil Havel totéž? Nejenže je dekoroval státními metály, on se jimi obklopil také na Hradě. Tehdy jeho kamarádíčkové přeměnili »posvátné« hradní prostory v putyku cenové skupiny výrazně nižší než čtvrté. A když se jedna herečka proháněla na nádvoří s koloběžkou, politici a média to komentovali s notnou dávkou shovívavosti – že to k Havlově avantgardní, umělecké duši prostě patří a že se do prezidentského sídla po letech komunistického chladu vrátil život. Dělali tam z toho chlív, ale Havel a jeho opilecká parta nebyli dotknutelní. Zeman byl dotknutelný. Když málem poblinkal korunovační klenoty, bylo z toho haló… Co na tom, že za Havla tam byly tyhle blinkací eskápady na denním pořádku?

Tento pohled přetrval dodnes. Média vykonala své. Zatímco Havla zapsala do vědomí lidí jako symbol mravní čistoty, Zeman vejde do učebnic dějepisu jako opilec. Přitom popíjeli oba.

Ernest Hemingway řekl: »Zbabělci umírají tisíckrát, ale stateční jen jednou.« I tohle oba prezidenty spojuje. Nejen trvale usídlená promile v krvi. Do podrobností zacházet nebudu, nepovažuji to za etické. Však vy se v tom citátu zorientujete sami… Statečný zbabělec Havel také nejdříve deklaroval, že se zánikem Varšavské smlouvy by mělo skončit i NATO, než si ho Bush srovnal. A Zeman se pro změnu zbaběle narovnal po 24. únoru 2022.

To mě nikterak nepřekvapuje, takový je osud pyramidových služebníků. Mně akorát vadí, že u jednoho alkohol tester nefungoval nikdy a u druhého se vždycky používal ten nejmodernější… Toť vše.

Jan Čech