Vy to nevíte? Opravdu? Neposloucháte Českou televizi? Škoda. Jinak byste se dozvěděli, že Gruzie se stala místem speciální ruské operace. A také to, co vlastně Rusové udělali. Dokázali vsugerovat gruzínskému národu, aby nevolil strany spojené s prezidentkou Salome Zurabišvili a s jednoznačným prozápadním směřováním země vedoucím údajně k prosperitě a světlé budoucnosti. Představte si, že se jim podařilo donutit 54 % Gruzínců, aby volili jinak, než chce paní prezidentka.To paní Zurabišvili rozpálilo do běla a vyzvala své příznivce k demonstracím a k neuznání výsledku voleb. Jak to však Rusové udělali? Nevím. Snad nám to v příštích dnech paní prezidentka prozradí…
Je třeba ovšem doplnit, že paní Salome byla ještě před deseti lety francouzská občanka, která se nejen v Paříži narodila, ale pracovala na ministerstvu zahraničí Francie a následně jako velvyslankyně Francouzské republiky působila v Tbilisi. Ještě jako Francouzku si ji vybral za ministryni zahraničí Gruzie kontraverzní prezident Saakašvili. Teprve pak, po určitých sporech o občanství, se stala gruzínskou občankou a političkou s ambicemi (nebo s úkolem? Těžko říci). Nakonec se pustila do boje o nejvyšší úřad v zemi. Napřed neuspěla. Pak ano. Jenže lidé brzy její záměr přivázat zemi jednoznačně k Západu prohlédli. A jsme u dneška.
Vraťme se ale k meritu věci. Události v Gruzii jsou zářným příkladem toho, jak západní svět chápe demokracii. Jestliže vyhraje někdo, kdo má poněkud jiný názor, neřku-li protichůdný oproti tzv. demokratům, pak se bije na poplach a použijí se všechny prostředky, aby se výsledek zvrátil. To třeba i za mezinárodní podpory, nejen ekonomické, ale psychologické, nátlakové a je-li možno, i vojenské. Demokracie a svoboda je totiž jen to, co hlásají státy nebo skupiny lidí, kteří se nazývají demokratickými a mají své sídlo ve Spojených státech, v zemích soustředěných v Evropské unii a ve vojenských paktech vytvořených Severoameričany dokonce v různých světadílech. Opozice, případně protivníci, jsou nazýváni populisty, totalitáři, narušiteli svobody a tradic, levičáky, marxisty, komunisty, proruskými šváby. Svoboda podle těchto demokratů a tzv. lidská práva jsou totiž jejich vývozním artiklem a nikdo jiný na ně nemá právo.
Všimněme si, že vždy, když někde po volbách nastoupí někdo jiný, než tzv. demokraté, začíná období organizovaných masových demonstrací podporovaných ze zahraničí, především z Evropské unie a Spojených států. Tím se liší od těch tzv. nesystémových stran či hnutí, které, když prohrají, podřídí se výsledku voleb a většinovému mínění obyvatelstva.
Příklady? Začněme státy. Je Slovensko, dívající se jinak na eskalaci války na východě nepřítel demokracie a musí být námi trestáno omezením oficiálních styků, nedemokratické? Nebo Maďarsko a jeho prezident Orbán? Je ANO u nás populistickou stranou a vládní koalice naproti tomu odpovědnou, jak jsme se mohli dozvědět z pondělní tiskové konference Spolu? Jenže, kdo nás nejvíce za existence samostatné České republiky zadlužil? Kdo rozdává majetek nás všech, utahuje šrouby (sám si ovšem přidává) a nakupuje předražená útočná letadla a vozidla pro mise, když země potřebuje ke svému vývoji mír? Jsou nesystémovými stranami nebo hnutími SPD, STAČILO!, ČSSD jen proto, že chtějí, aby už konečně Fialova čtyřkoalice (původně pětikoalice), která napáchala tolik škod, odešla? Stejný mustr, jak je používán u nás a vůči Slovensku či Maďarsku, je využit demokratickým světem i proti Číně, při organizování či podpoře protivládních demonstracích ve Venezuele, k vyvolání ekonomických problémů Kuby, atd.? Pod stejnými či velmi podobnými hesly se konaly či konají »barevné« revoluce v arabských zemích, jež bývají podporovány či financovány demokratickými státy. Myslíte, že naleznete rozdíl mezi akcí Majdan na Ukrajině a snahou svrhnout prezidenta Lukašenka v Bělorusku? Mezi pokusem o převrat v Sýrii či vyvoláním vzpoury v Turecku? Přitom komentáře našich mainstreamových médií neustále zdůrazňují demokratické tužby společnosti, kterým prý brání místní údajně antidemokratické totality, tedy vlády, které mají jiné cíle a jiná řešení problémů, než tzv. demokraté.
Dnes jde o svobodu pro Gruzii. Většina občanů země se vyjádřila. Zvolila jinou svobodu, než chce prozápadně orientovaná prezidentka. Ta reagovala skutečně demokraticky – výzvou k odmítnutí výsledku voleb a k masovým demonstracím. Zjednodušeně řečeno, když není po našem, tak volební výsledky nelze uznat. K tvrzení, že volby byly zmanipulované, stačí dokonce jeden jediný případ, jenž se stane rákoskou v rukách evropských lídrů a jim sloužících médií. Anebo se třeba takový příklad vymyslí. Máme přece zkušenosti z Iráku, kde se záminka – vlastnictví chemických zbraní – nikdy nenašla. Za to zahynulo při válce v Zálivu na sta tisíce Iráčanů.
I kdyby všichni měli jiný názor, pak jen my (»já« v případě paní Zurabišvili, připočtěme i její přátele v EU a za velkou louží) máme pravdu. Demokracie je totiž to, co my (tedy oni) hlásíme. Ostatní je totalita, populismus, komunismus, proruská zrada, marxismus, konec lidských práv, prostě katastrofa, atd., atd. Ale to všechno jsem již výše napsal.
Nevím ovšem, co ještě paní prezidentka vymyslí. Nedivil bych se, kdyby se ve stopách pana Saakašviliho vydala na Ukrajinu a tady dál rozvíjela své vize. Možná dokonce na místě, které už brzy zbyde po Zelenském.
Jaroslav Kojzar
Diskuze je uzavřena.