Tohle číslo to má snad psané v osudu. Žel, rekordy neshromažďuje jen pozitivní. 68 je nejlepším hokejovým střelcem na světě a v roce 68 se udál 21. srpen. Své nezastupitelné místo však má především v katastrofách – např. v součtech datumů, kdy byly oficiálně rozpoutány obě světové války (1. světová válka… 28 + 7 + 19 + 14 = 68 a 2. světová válka… 1 + 9 + 19 + 39 = 68), a tentýž výsledek nám dává i datumový součet prvního dne kremelské speciální vojenské operace (24+2+20+22= 68). Náhoda? Obtížně soudit. Já na náhody nevěřím, v politice obzvláště ne.
Samotná numerologie charakterizuje 68 jako reprezentanta nelehkých osobních vztahů, neuróz, starostí a finančních nesnází. Přesně tohle všechno a v míře přetékající totiž číhá na budoucí důchodce, dnes čtyřicátníky a mladší – někde se uvádí třicátníky a mladší (čert aby se v tom vyznal…). A sice odchod do penze v 68 letech (ano, opět se potkáváme s osudovou osmašedesátkou). Byl by totiž rekordní v rámci Evropské unie. V žádné jiné členské zemi EU se podle Eurostatu tak pozdě do důchodu neodchází. Panečku, to se nám pak vyrojí neuróz a starostí. A samozřejmě i nesnadných osobních vztahů, chcete-li třeba hádek na téma, zda do rachoty odveze na vozíku dědeček babičku nebo babička dědečka.
Fialova protistátní reprezentace, která od doby nástupu na trůn spolehlivě a s železnou pravidelností střílí jeden gól za druhým – nestydatě do vlastní branky – tuhle penzijní 68 nepochybně posvětí. Zda vydrží pro ty dnešní čtyřicátníky (třicátníky?), toť otázka, avšak pro tuhle moji úvahu nikoli podstatná. Jde o tu 68, až na pár výjimek číslo snad prokleté.
Závěrem mi dovolte hrstičku osobní paranoii. Zkuste si sečíst číslo dresu a datum narození administrativního (nezákopového, nefrontového, salonního) vojáka ukrajinské armády pana Haška. Číslo dresu 39 + 29 (narodil se 29. ledna)… = 68. Vím, že blbnu, že tohle už je moc, ale jako fórek k výše uvedenému obsahu docela dobrý, ne?
Jinak nic dalšího z toho dobrého pro vás již nemám. Ještě snad přičtu si k dobru mému a přeneseně i vašemu, že vás tentokrát neunavuji příliš mnoha řádky napsaného textu. Méně je někdy více, jak se říká. Ale vykládejte to všelijakým těm gangsterům, kteří nyní zadělávají kynuté těsto, aby v budoucnu pekli důchodce zaživa… Kvasnice už rozdrobili, špetičku soli a špetku cukru přidali a vlažným mlékem rovněž zalili – teď zbývá čekat, až osmašedesátka vykyne a z chladu domovů revmatismem pokrouceného důchodce (pak mu přirozeně už takto říkat nebudou) šoupnou do trouby. Aby dědka vysušili do mrtě. Do mrtva.
Pavel Votruba