Kdosi mně poslal fotografii. Je na ní paní profesorka Nerudová a starosta Řeporyj Novotný. Plni úsměvů, vzájemného pochopení. Měl bych se divit? Nedivím se však. Jsou »stejné krve ona a on«, tady jsem poněkud upravil Kiplinga. Mnohé je spojuje. Až příliš mnohé.
Přečetl jsem si její názory, jak nám je stručně představila wikipedie. Musím přiznat, že jediné z toho, co se tam píše, je pro mne sympatické – má odvahu. Nic víc. Je profesorkou přes účetnictví. Zřejmě se umí prosadit. Být téměř čerstvou čtyřiačtyřicátnicí a mít za sebou funkci proděkanky a pak dokonce rektorky na brněnské »zemědělce« je terno a o lecčems svědčí. Gender je gender. Ten jistě i při výběru na zmíněném akademickém pracovišti mohl hrát svou roli. Mít v čele univerzity pohlednou rektorku byla zřejmě přednost. Předlistopadovou minulost tedy nepamatuje, to jí sice nelze vyčítat, ale její intepretaci už asi ano. Má výhodu před většinou dalších kandidátů, nikdo jí nemůže vyčítat členství v KSČ a dokonce ani v pionýru.
O minulosti lze leccos vyčíst z knih – záleží ovšem na tom, jaké knihy si vybíráme. Ne nadarmo se říká: Kniha je nejlepší učitel a přítel člověka, jenže i v tomto »sloganu« je »čertovo kopýtko«. Také v knihách je možné psát nesmysly, rotačka snese všechno a mnohdy záleží jen na tom, jak přesvědčivě se čtenáři nesmysl nebo »face« podá.
Ve své rektorské funkci měla však problémy. Ukázalo se, že za její vlády se sem tam někdo až příliš rychle domohl doktorátu. Svedla to na děkana, prý »ona nic, ona muzikant« a skutečně měla pravdu. Hraje totiž od devíti let na klavír a v dospělém věku se doučila brnkat také na kytaru. Zmíněný problém se však šetří, aby jí výsledek neuškodil, bude vyhlášen až po volbách. Kdyby se stala prezidentkou, pak by jí cokoli už stejně nemohlo ublížit a zřejmě by vše odnesl chudák děkan.
Vdala se dobře. Její muž věděl, kam patří. Je advokát, spolumajitel právní kanceláře Havel a Partners a v jeden čas dokonce místopředseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Zajímavý úřad! Jen nevím, koho a kdy ochránil. Ale takové funkce patří k dnešku a mají za cíl přesvědčit voliče, že je přece jen někdo chrání.
Jde nám však o názory paní Nerudové. Dnes, tedy v současnosti, se jedná především o inflaci a válku na východě. Pokud jde o to první, má jasno. Je třeba šetřit, snižovat spotřebu energie. Raději tedy vzít na sebe dva svetry, než si přitápět. To zřejmě podle zastánců této teorie povede i ke zlepšení čistoty ovzduší. Při tom je zároveň nutné, co nejrychleji se zbavit závislosti na Rusku. Putin? To je nový Hitler, tedy podle paní Nerudové. Rusko? Teroristický stát, také o tom se zmínila. Proto musíme Ukrajině ještě více pomáhat, ať to stojí, co to stojí, tedy nikoli jí, ona je »za vodou«.
Zbývá se jen zeptat: Proč vlastně, paní Danuše Nerudová, chcete být prezidentkou? Protože prý Česko potřebuje prezidenta, který rozumí současným výzvám, mezi něž patří vyvedení země z hospodářské krize a navrácení důstojnosti lidem. A ten, kdo to může zajistit, bude ona. Cesty »k onomu vyvedení« však neprozradila. Zřejmě nejde o plán, který bychom měli znát my, kteří jí třeba dáme svůj hlas. Proto jí také na kampaň přispěly ty nejzavedenější a velmi vlivné firmy s velkým vlivovým dosahem. Co za to později budou chtít, nebylo zveřejněno.
Volit ji tedy? Jen proto, že momentálně se o jejích problémových místech zatím nic neví, anebo skoro nic? Že jako účtařka si dokáže dobře sečíst plusy a mínusy (dříve se tomu říkalo chozraščot)? Jen proto, že půjde o genderovou vyváženost a konečně budeme mít ženu prezidentkou? Že nám paní profesorka »vrátí naši důstojnost«? Máme tomu rozumět, že jsme ji ztratili? A kdy vlastně? Že je relativně mladá a bude dobře vypadat na známkách? Není to trochu málo?
A ještě otázka na závěr: Divíte se poté, co jste si právě přečetli, oné fotografii zmíněné na začátku?
Jaroslav Kojzar
Ta Nerudová, to je hloupá osoba. Oslovuje odpovídající voliče.
Lidé Frondo neměli strach z podpisu pod Skálovu nominaci, pouze nepochopili, že jde o špičkového intelektuála a demokrata, který se rodí jeden za milénium…
Při absenci relevantní levice, která je součástí demokratického politického spektra, zákonitě neexistuje její kandidát, neboť kde nic není ani čert nebere. Tuto roli mohla hrát ČSSD, kterou Zeman skutečně do Strakovky dovedl hlavním vchodem, jak to skončilo ovšem dobře víme. Považovat za levici KSČM, díky personálnímu obsazení na nejvyšších postech, včetně poslanců mohl od určité doby pouze hodně naivní člověk. Osoby, kterým se v hlavě zrodila kandidatura Skály na prezidenta by se měly urychleně z ulice Politických vězňů přestěhovat do Ústavní ulice na Praze 8… V souvislosti s volbou prezidenta nepřekvapuje,, že na tomto portálu „tepete“ všechny kandidáty. Paradoxem je, že na milost berete částečně Babiše, ač kolaborace s ním v éře Sobotkovy a jeho vlády znamenala pro ČSSD a KSČM přídomek „mimoparlamentní strany“.
Levici, která „je součástí demokratického politického spektra“, tedy kolaboruje s buržoazním režimem, totiž nikdo nepotřebuje.
Kandidatura Josefa Skály byla dobrým počinem. Škoda jen, že to nevyšlo, lidé měli strach mu poskytovat podpisy.
Vy jste určitě příkladný hrdina, který Skálovi ten podpis dal. Ač to bylo zjevně pod hrozbou několikaletého žaláře.
Nikdy by mě nenapadlo, že se najdou hlupáci, kteří dokáží beze zbytku naplnit trochu provokativní vyjádření Nerudové o tom, že jejím handicapem je, že je mladá a pohledná. Kojzar přesvědčil, že nic není nemožné.
Karle, Karle… Nebudu tu popisovat, co by mě nikdy nenapadlo jako důkaz něčí hlouposti a co nebo kdo přesvědčuje, že nic není nemožné, jako Vy. Bavíte mě čím dál víc svými řečmi o tom, jak si někdo mladý dovoluje někoho staršího nazvat nějakým jménem, ale Vy tu do hlupáků nadávat můžete, že? Nejlepší je si z textu o 640 slovech vybrat jednu větu a na té založit Váš slovní výron – lze to chápat tak, že s ostatním souhlasíte, když to nekritizujete?
Z.
Bojím se, bojím o naše vnoučata.