Sparťanští fotbaloví fanoušci musejí být vděční až za hrob Danielu Křetínskému, že sype do ACS tolik peněz, kolik sype. I když – s jeho majetkem je to, jako když si běžný občan pořídí koně. Či spíše ještě výstižněji – psa.
Ale ano, slouží mu ke cti, jak své peníze cpe do bezedné díry, která navíc pod jeho vedením zcela strádá sportovně. Hlavně kvůli osudovým rozhodnutím. Která se vesměs ukázala jako špatná. A hlavně nekompetentní.
Měli jsme trenéra, který s mužstvem vybojoval v čele tabulky devítibodový náskok. Ale my jsme řekli NE! Vyhodili jsme ho – a už jsme byli v problémech.
Ovšem protože jsme nepoučitelní, za několik let nato jsme to udělali znovu, tentokrát šlo »pouze« o šestibodový náskok. Přesto jsme řekli NE. A už jsme se zase vezli.
V roce 2008 jsme se zbavili hráčů, kteří přitom patřili mezi vůdčí osobnosti předešlé sezony, v níž dosáhli na ceněný »double«. Spartu táhli, ale my jsme opět řekli NE. Poslali jsme je do Plzně – a ta nám začala krást jeden titul za druhým.
Rozhodli jsme se tudíž, že se staneme světovým mužstvem. A tak jsme angažovali světového trenéra. Bohužel jen co do chvástání. Vyhodili jsme oknem stamiliony za povadlé hvězdy ze zahraničí a českým hráčům, včetně kanonýra Davida Lafaty, jsme řekli NE. Výsledek? Onen »světový« trenér se pakoval do rodné Itálie a my jsme začínali zase od začátku.
Sice jsme – na čas – vrátili na lavičku trenéra, který tam již chvíli předtím neuspěl, ovšem zato jsme pochopili, že Sparta je český klub, tudíž se vydáme českou cestou. Že by konečně zřetelná koncepce, při jejímž zachování se výhledově posuneme tam, kam asi již nepatříme, ale kam toužebně chceme?
Kdepak, my jsme řekli NE. Vyhodili jsme trenéra, který patří mezi dlouhodobě nejúspěšnější v tuzemsku a který byl letos po osmi letech kýženému titulu nejblíže (respektive byl lídru tabulky na dostřel). Který ze tří pokusů dvakrát porazil Slavii. Který dostal Spartu do Evropské ligy. A který měl vést tým ve finále domácího poháru, kam ho dokázal dovést.
Dějiny se opakují. A tak jsme upustili od české cesty, tedy alespoň co se trenérského řemesla týče, a zase jsme našli kouče ze zahraničí. Což o to, nemám křišťálovou kouli a neumím věštit, jak si Brian Priske na Letné povede. Třeba je to konečně správná cesta. Ale tak nějak se mi zdá, že tohle už tu bylo.
Říká se, že zoufalé ženy dělají zoufalé věci. Ano, to nemám ze sebe, teď cituji spisovatelku Halinu Pawlowskou.
A sám za sebe říkám, že i zoufalí funkcionáři občas provedou něco, co je zoufalé. Nebo se mýlím? To ukáže čas.
Petr Kojzar