Na mnoha místech země se zítra večer rozhoří ohně při tradičním pálení čarodějnic. Filipojakubská, jinde také Valpuržina noc, je spojena s mnoha tradicemi a obyčeji. Velký oheň je spojujícím prvkem většiny z nich. Hasiči ale upozorňují, že by lidé měli dávat pozor, aby při pálení čarodějnic nevznikl požár.
Noc z 30. dubna na 1. května byla pokládána za magickou. Svátek se původně pravděpodobně slavil o úplňku, jenž byl nejblíže dnu, nacházejícímu se přesně mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Podle pověry se v tento den slétají roguše, bobonice, bosorky či strygy na vyvýšená místa, kde za předsednictví čerta či čaroděje rokují, hodují, zpívají a tančí.
Zvyk pálení čarodějnic nemá souvislost s církevním kalendářem, ale pochází od pasteveckých kultur, pro něž přechod ze studené do teplé části roku znamenal konec ustájení dobytka a jeho vyhnání na pastvu. Rychlý přechod ovšem pro dobytek představoval obrovské zdravotní riziko. Zatímco dnes by využili služeb veterináře, tehdy se pastevci pustili do magických rituálů. Nehledě na to, že hospodářství tehdy bývalo na bedrech ženy – a najednou máte k čarodějnictví hodně blízko. Kdo jiný mohl za to, že moje kráva nedojí, kdežto sousedčina ano…?
Pálení čarodějnic se prolíná s jedním z nejvýznačnějších keltských svátků, kterým je Beltain, slavený na počest boha Belena. V překladu znamená »Belenův oheň« či »zářící oheň«. Význam slova tudíž napovídá, že již staří Keltové zapalovali koncem dubna dřevěné hranice. To jim mělo zajistit plodnost a bohatou úrodu a ochránit dobytek od nemocí. Loučili se tak rovněž se zimou a vítali jaro. V podání Keltů svátek souvisel s hojností jídla a pití. Pekli prý prasata a pilo se teplé pivo.
V předvečer Beltainu, který je protipólem Samhainu (Halloweenu), se milenci vydávali do lesů, květen potom byl svátkem milostných her a z této doby možná také pochází líbání pod rozkvetlým stromem na 1. máje.
Slovanské pojetí
V národním pojetí slovanském se čarodějnice – ošklivé stařeny, nebo naopak svůdné krasavice – po sněmu na pometlech rozlétnou po okolí, aby škodily lidem a zvířatům. Zhatit jim jejich nekalé plány se podle staré tradice snažili muži práskáním bičem či střílením do vzduchu.
Na zárubně se dělaly svěcenou křídou tři křížky a celé stavení se ozdobilo pichlavými zelenými větévkami – třeba trnkou nebo angreštem, protože když se o ně čarodějnice píchla, popálila se.
Čarodějnici, jak praví lidová slovesnost, totiž skutečně zhubí jen oheň, a tak se navečer zapálily hranice, hrály se hlučné hry, které měly ježibaby zaplašit, a popíjelo se. Někde se vyhazovala do vzduchu zapálená ometená chlévová košťata. Které vyletělo výš, toho čarodějnice odletí nejdál. Jinde se za stejným účelem zapalovaly »čarodky« – hadrové koule omotané špagátem. Končilo se zpravidla kolem půlnoci nebo dohořením ohňů. Muži plynule přecházeli nařezat dřevo ke stavění májek.
Dodržovaly se i další tradice a zvyky. Pro zúrodnění půdy bylo potřeba, aby na ni holým zadkem sedla plodná žena; žena v přechodu či neplodná pak takové hlíně sílu naopak ubírala. O filipojakubské noci se také vysýpaly »cestičky lásky«, úzké bílé proužky vápna nebo písku, které vedly od jednoho stavení ke druhému, a na 1. máje zrána už celá vesnice věděla, kdo s kým chodí. Cestičky se však nevysypávaly jen nezadaným, občas rozvířila stojaté vody i cestička vedoucí k nevěrníkům. Ti, kteří měli políčeno na obrovský poklad, si omotali ruku bílým šátkem a vyrazili v noci na zlaté kapradí, klíč ke všem zámkům.
Vuřty i Miss
Do dnešní doby se ale ze starých, poetických obyčejů většinou uchovalo jen rozdělávání ohňů, při nichž se hoduje či zpívá, případně tančí a skáče přes zapálenou vatru. Někde se navíc pálí figurína čarodějnice a pořadatelé připravují řadu doprovodných akcí pro celé rodiny. Soutěží se o nejlepší převlek, ale i v různých sportovních a dovednostních aktivitách. Nechybějí výtvarné dílny pro děti, stánky s občerstvením, včetně nezbytných vuřtů, jež se opékají nad plameny. Zajímavostí na některých místech bývá i volba Miss čarodějnice, což je naopak zase odraz dnešní doby a jejích trendů.
Hledáte-li něco vskutku originálního pro letošní čarodějnické oslavy, zkuste se poohlídnout v závislosti na váš domovský region zde. Určitě si vyberete, o tom nepochybujeme.
Valpružina noc
Není bez zajímavosti, že oslavy 30. dubna se netýkají jen České republiky, ale i jiných zemí.
Například v Německu je poslední dubnová noc známá jako noc Valpuržina, zpopularizovaná díky Faustovi Johanna Wolfganga Goetha. Ten ve svém díle popisuje slet čarodějnic na Blocksberku, kde prý tyto ženy provozují reje ve spolku se ďáblem. Pojmenování se tomuto dni v Německu dostalo od abatyše Valpurgy (zemřela roku 778), jejíž památka se světí 1. května a která proslula jako ochránkyně před kouzly a čarodějnictvím.
Varování hasičů
Zatímco velká většina veřejnosti se na zítřejší oslavy těší, hasiči jsou na tom naopak. Musejí totiž být ve velké pohotovosti a i podle statistik každoročně musejí vyjíždět vícekrát, než je obvyklé v jiné dny. V této souvislosti není od věci připomenout nařízení platné z doby Josefa II., kdy bylo povoleno pouze jedno obecní ohniště za vsí v bezpečné vzdálenosti od nejbližšího stavení.
Proto hasiči každoročně připravují varování pro oslavující občany. Zdůrazňují hlavně to, aby se oheň nerozdělával v blízkosti lesa, což je podloženo i zákonně, aby nebyl ani na okamžik bez dozoru a aby po skončení pálení došlo k důkladnému uhašení ohniště a kontrole, zda nemůže dojít k opakovanému vznícení. V souvislosti s prevencí je potřeba mít nachystán dostatek vody (popř. písek, hlínu) a nechat příjezdové cesty vedoucí k místu pálení průjezdné. Výhodou oproti loňským rokům (odmyslíme-li si ty covidové, kdy se nesmělo prakticky vůbec nic) je fakt, že letošní duben nebyl ani trochu suchý, ba spíše naopak. Hasiči však varují, že ani to není zárukou vyvarování se hořícího neštěstí.
Takže, pokud se chystáte zítra pálit čarodějnice, mějte výše uvedená varování na paměti. Ať si oslavy opravdu užijete, a to bez jakékoli nehody…
Marcela Špičková
FOTO – autorka a pixabay
Jedu s vnoučaty taky.Hasiči se nemusí bát-lilo jako z konve….