Ve vyhřátém krytu poblíž východní frontové linie ukrajinský voják Dmytro pozoroval, jak myš větří a pak se schovává za plastovou fólií izolující stěny a strop. »Minulou zimu jsem žádné myši neviděl, ale letos na podzim a začátkem zimy jich bylo hodně,« řekl pro server The Japan Times 36letý Dmytro, který obsluhuje samohybný raketomet BM-21 Grad.
Dmytrova jednotka je umístěna poblíž průmyslového města Bachmut, v oblasti frontové linie, kde probíhají jedny z nejtěžších bojů během téměř 22 měsíců. Jejich úkryt o rozloze asi 20 metrů čtverečních, ukrytý před zraky pod houštím, byl vybaven palandami, kuchyňským koutem a – což bylo rozhodující – malým naftovým topením a zdrojem elektřiny napájeným z autobaterií.
Uvnitř je asi 20 stupňů Celsia, zatímco venku se teplota pohybuje kolem nuly. Obloha je šedivá a vzduch vlhký a studený po neustálém dešti v posledních dnech. Minulý týden napadl první letošní sníh, což pro Dmytra a některé spolubojovníky znamenalo začátek druhé válečné zimy.
Ta první byla krutá, ale vojáci říkali, že se ji naučili zvládat, zejména zavedením topení. »Mrzli jsme. Když jsem se vrátil ze směny, natáhl jsem na sebe všechno, co jsem našel: tři páry kalhot, spoustu bund,« vzpomíná Dmytro na minulou zimu. »Vždycky jsme byli připraveni k boji. Neustále jsme stříleli, celý den. Byla velká zima,« řekl a přes uši si stáhl modrou vlněnou čepici.
Dmytro měl strávit následující tři dny na pozici u Bachmutu, ukrývat se v zemljance před bombardováním a útoky dronů. Uvnitř byly na lepené pasti uvízlé tři mrtvé myši. »Problém je, že se prokousávají kabely,« říká Volodymyr, pětačtyřicetiletý velitel jednotky, a ukazuje na ten, který slouží k připojení k internetu přes satelit Starlink.
Hlodavci, kteří hledají teplo a potravu, se také prokousávají oblečením vojáků. »Manželka mi koupila tenhle svetr teprve minulý měsíc a už ho začala žrát myš,« říká Dmytro.
Kromě chladu a myší přináší zima také úbytek listí ze stromů a vystavuje vojáky záběrům ruských dronů. Navíc zledovatělé silnice ztěžují pohyb zbraňových systémů a na začátku zimy vozidla často uvíznou.
»Teď je tu bláto. Později bude sníh,« řekl Volodymyr a ukázal na hluboké koleje v tmavé lepkavé půdě, které vyryla těžká vojenská technika.
O několik kilometrů dál, nedaleko Bachmutu, lékař, který vystupuje pod vojenským volacím znakem Osmak, řekl, že je na letošní zimu také lépe připraven. V suterénu zdravotnického zařízení, které vede, zateplili zaměstnanci dveře a okna izolačními deskami a vatou.
V některých místnostech jsou instalována kamna na dřevo a přímotopy. Minulou zimu »se pracovalo mnohem hůře, protože jsme neměli čas se pořádně vybavit. Pracovali jsme v mrazu,« řekl lékař.
V místnostech, kde se léčí pacienti, by měla být »příjemná teplota« »28, 29 nebo 30 stupňů (Celsia)«, vysvětlil a stejně jako ostatní personál měl na sobě tričko s krátkým rukávem. Je to proto, že zranění vojáci někdy trpí ztrátou krve a podchlazením poté, co stráví dlouhou dobu vleže pod širým nebem.
Dva vojáci dorazili na nosítkách, oba se střepinovým zraněním stehna. Jeden z vojáků se třásl na chirurgickém stole. Zdravotníci ho zabalili do fóliové přikrývky a dovnitř umístili trubici, která foukala horký vzduch, hnaný velkým generátorem. Protože teploty klesly pod nulu, lékař řekl, že očekává případy omrzlin.
Řekl však, že si všiml, jak nyní více vojáků používá chemické ohřívače na ruce. »Když přicházejí zranění, i v takové době často vidíte, že mají na těle, pod bundou a v rukavicích chemické ohřívače rukou,« řekl. »Minulou zimu jste to viděli mnohem méně. Chlapi je nepoužívali tak často. Nyní se o sebe starají sami,« dodal pro The Japan Times.
(cik)