Země BRICS poprvé ekonomicky předstihly G7

Podle deníku Le Journal du Dimanche země BRICS poprvé předstihly sedm nejrozvinutějších zemí světa z ekonomického hlediska. Tento jev spolu s demografickou převahou skupiny vyvrátil mýty o rozvojových zemích a prokázal, že se objevila síla, která předstihla USA, uvádí se v článku.

Mnozí analytici v posledních dnech zaznamenali, že země BRICS předstihly skupinu sedmi nejprůmyslovějších zemí světa, pokud jde o HDP. Signalizuje to důležitý geopolitický zvrat? Myslím, že ano.

Podle britské poradenské společnosti Acorn Macro Consulting má nyní skupina zemí BRICS, do níž patří Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika, větší ekonomický vliv než sedm nejprůmyslovějších zemí G7.

Na BRICS připadá 31,5 % světového HDP, zatímco na G7 30,7 %. Tento růstový trend bude v nadcházejících letech pokračovat. Růst zemí BRICS je z velké části tažen hospodářským oživením Číny a Indie. Konzultant společnosti Acorn Richard Dias a novinář Georges Mack tuto informaci na Twitteru komentovali mimo jiné slovy: »Již neexistuje rozvinutý a rozvojový svět. Můžeme hovořit o světě, který jde nahoru, a světě, který jde dolů.«

Termín BRIC původně vymyslel v roce 2001 analytik společnosti Goldman Sachs jako označení pro tehdejší rozvíjející se ekonomiky s velmi rychlým tempem růstu. Tyto země se rozhodly strukturovat a sjednotit. První summit Brazílie, Ruska, Indie a Číny se konal v roce 2009. Tehdy bylo jejich cílem koordinovat úsilí, aby se na světové scéně postavily USA. V roce 2010 se ke skupině připojila Jihoafrická republika.

Dnes má o vstup do BRICS zájem stále více zemí. Svůj záměr oznámily zejména Saúdská Arábie, Mexiko, Nigérie, Venezuela a Írán. V květnu 2022 tehdejší čínský ministr zahraničí Wang I výslovně zmínil myšlenku rozšíření fóra o země, jako je Argentina a Pákistán, a zdůraznil, že »Čína pozvala Kazachstán, Saúdskou Arábii, Argentinu, Egypt, Indonésii, Nigérii, Senegal, Spojené arabské emiráty a Thajsko, aby se připojily k dialogu BRICS.«

V roce 2010 BRICS založil Novou rozvojovou banku jako alternativu ke Světové bance a Mezinárodnímu měnovému fondu. Vytvořil také společný měnový rezervní fond. Částečně i z tohoto důvodu, že většina potenciálních zájemců o vstup do BRICS vidí právě v této rozvojové bance odpovídající alternativu k MMF, s nímž má mnoho těchto zemí zlé zkušenosti. 

Do skupiny G7, která byla založena v roce 1974 z iniciativy Paříže, patří v současnosti USA, Japonsko, Velká Británie, Francie, Německo, Itálie, Kanada a Spojené království. Toto fórum se schází každoročně, aby projednávalo hlavní směry činnosti a tzv. řešilo globální problémy. Skutečnost, že země BRICS skupinu G7 takříkajíc obešly, svědčí o několika důležitých geopolitických událostech – zejména o nástupu Číny jako vedoucí světové hospodářské mocnosti = před Spojené státy. 

Úpadek Spojených států se stal skutečností, přestože se od druhé světové války etablovaly jako vedoucí ekonomická mocnost, jako reorganizátor ekonomického systému (Brettonwoodská dohoda z roku 1944) a jako držitel referenční měny, na níž je založen veškerý obchod.

Země BRICS předstihují země G7 nejen ekonomicky, ale i demograficky: v zemích G7 žije 800 milionů lidí oproti 3,2 miliardám v zemích BRICS.

Příštích několik let ukáže, jak hodlají země BRICS čelit americké moci. Půjdou do konfrontace? Možné to je, neboť silně konfrontační vůči Západu a USA je oficiální postoj BRICS k rusko-ukrajinskému konfliktu, jenž rozhodně nekopíruje protiruskou štvanici západní Evropy a Ameriky. V červnu ruský prezident Vladimir Putin vyzval tuto organizaci ke spolupráci tváří v tvář »sobeckým akcím« západních mocností. Odsoudil zejména jejich pokusy »využívat finanční mechanismy k tomu, aby celý svět nesl odpovědnost za vlastní chyby v makroekonomické politice«.

V posledních měsících dochází k postupnému sbližování obou hlavních členů BRICS (Ruska a Číny) na pozadí rostoucího napětí s USA a Evropou. Dodal bych ještě, že v dané souvislosti, zejména po nedávné návštěvě francouzského prezidenta Macrona v Číně, narostlo napětí hlavně mezi samotnými členskými zeměmi EU a mezi nimi a Bílým domem. Macron totiž otevřeně pojmenoval aktuální stav, resp. že se Evropa stala/stává vazalem USA a že toto představuje pro budoucnost Evropy velké nebezpečí.

V rozhovoru pro prestižní POLITICO bezprostředně po návštěvě Číny Macron kromě jiného uvedl (celý rozhovor zde): »Paradoxem je, že věříme, že jsme jen nohsledy USA. Otázka, kterou si musí Evropané položit a zodpovědět, zní: ‚Je v našem zájmu akcelerovat krizi na Tchaj-wanu?‘ Ne. Nejhorší věcí je si myslet, že my Evropané se musíme stát následovníky a jednat na podnět americké agendy a čínské přehnané reakce. … Evropané neumějí vyřešit krizi na Ukrajině. Jak pak můžeme věrohodně prohlásit k Tchaj-wanu: ‚Pozor, jestli uděláte něco špatného, my tam budeme?‘ Pokud chce někdo navýšit napětí, pak ano, tohle je cesta.« Podle Macrona se také zvýšila závislost Evropy na USA, co se týče zbraní a energetiky, Evropa se podle něj musí nyní soustředit na posílení evropského obranného a bezpečnostního průmyslu. Zároveň by podle něj měla Evropa snížit závislost na »exteritorialitě dolaru«, což je jeden z hlavních cílů Moskvy i Pekingu. »Pokud se zvýší napětí mezi oběma supervelmocemi (USA a Čínou), nebudeme mít čas ani prostředky na naši vlastní strategickou autonomii a staneme se vazaly,« uzavřel Macron. (Zdroj a překlad: novinky.cz.)

Že tato slova vyvolala v Bruselu, Londýně a Washingtonu poprask, je nabíledni. Na druhou stranu ale naznačují, že v zákulisí se k čemusi podstatnému schyluje. Konkrétně řečeno – ke změně strategie, neboť ta stávající již není udržitelná. I globální architekti si uvědomují sílu Číny a Ruska, že bez obchodní spolupráce s nimi Evropa padne a že Amerika ji z toho svrabu určitě nedostane.

A propo, do důsledku vzato – k čemu by pak Evropa byla Americe? Jako odbytiště jejího zboží? Tak to sice stojí v plánech, ale k tomu je zapotřebí takový »drobný« detail – nadupaná kupní síla. Té se však vinou sebevražedných protiruských a protičínských aktivit Bruselu dostává v Evropě stále méně. A že mezi obyvatelstvem západní Evropy rostou protiamerické nálady, o tom rovněž není pochyb.

Zdá se to býti s prominutím rozes*ané ze všech stran. Zdá se, že ti mocní, kteří mají v gesci Francii, si to začínají uvědomovat, a proto vyslali svoji loutku Macrona do Číny. Podle mě moc jiných vysvětlení neexistuje.

PS: Předseda Česko-čínské smíšené obchodní a průmyslové komory Vojtěch Filip v tom má jasno i bez globálních stratégů: »Ekonomická výhodnost česko-čínských obchodních vztahů je nezpochybnitelná. Je důležité vnímat sílu ekonomiky Číny a snažit se jí využít v náš český prospěch.« (více zde).

Zbyšek Kupský