Zásadní turecké volby. Co je třeba o nich vědět?

V Turecku se dnes konají dlouho očekávané volby. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan a jeho Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) doufají, že se udrží u moci i po tomto klání, které bude podle posledních průzkumů nejtěsnějším soubojem v nedávné volební historii země, napsal server POLITICO.

Po dvou desetiletích u moci by Erdoganovo případné vítězství potvrdilo jeho vizi o budoucnosti země a také prezidentský systém, který zavedl. Na mezinárodní scéně hraje Erdogan vysoké hry v tématech, jako jsou válka na Ukrajině a otázka, kdo by měl vstoupit do NATO. Čelí však také domácím problémům, jako je stupňující se hospodářská krize, prudce rostoucí inflace a kritika postupu vlády při únorových zemětřeseních, která zdevastovala rozsáhlé oblasti země.

Hlavní opoziční koalici přitom tvoří nesourodá směsice šesti politických stran. Jejich vítězství by především znamenalo návrat k parlamentnímu systému vládnutí.

Jak se volí v Turecku?

V neděli 14. května se k volebním urnám vydá přibližně 61 milionů voličů z 87 tureckých volebních okrsků. Přibližně 3,4 milionu oprávněných voličů v zahraničí – z toho 1,5 milionu jen v Německu – již pravděpodobně odevzdalo svůj hlas.

Volební místnosti – které jsou zřízeny ve veřejných školách – se v den voleb otevírají v 8.00 a zavírají v 17.00. Ve 21.00 mohou média začít informovat a očekává se, že neoficiální výsledky začnou přicházet kolem půlnoci.

Jakmile se v pondělí brzy ráno vyjasní situace, mohlo by dojít k vyhlášení vítězství jednoho z kandidátů, ačkoli oficiální výsledky Nejvyšší volební rady (YSK) mohou trvat několik dní.

Pokud však žádný z prezidentských kandidátů nezíská více než 50 procent hlasů, uskuteční se v neděli 28. května druhé kolo mezi dvěma nejlepšími kandidáty. Pokud se tak stane, bude se od 20. do 24. května hlasovat v zahraničí.

Parlamentní a prezidentské volby v zemi probíhají současně, voliči obdrží dva samostatné hlasovací lístky.

Na prezidentském lístku jsou čtyři kandidáti, kteří byli buď nominováni stranou, jež v předchozích parlamentních volbách překročila pětiprocentní hranici, nebo získali 100 000 podpisů voličů. Ve skutečnosti však budou kandidovat pouze tři z nich, protože jeden z nich – Muharrem İnce – odstoupil po vytištění hlasovacích lístků, pouhé tři dny před volbami.

Volba do Velkého národního shromáždění, které má 600 křesel, je složitější. YSK umožnila kandidovat 26 politickým stranám a 151 místním nezávislým kandidátům – ne všechny strany však kandidují ve všech provinciích. Aby se strany dostaly do parlamentu, musí překonat sedmiprocentní volební práh – nebo být součástí aliance, která jej překoná. Pro nezávislé kandidáty taková hranice stanovena není.

Jak přesně takový přeplněný volební lístek vypadá? Metrový arch papíru!

Kdo kandiduje na prezidenta?

• Recep Tayyip Erdogan: Erdogan, společný kandidát Lidové aliance, ve své kampani zdůrazňuje svou vizi »století Turecka« a představuje projekty, které realizoval během svého působení u moci, a také plány na obnovu oblastí postižených zemětřesením. V případě vítězství by se jednalo o Erdoğanovo třetí funkční období, což je technicky v rozporu s tureckou ústavou. Podle rozhodnutí YSK se však jeho první funkční období může počítat od roku 2018 (kdy vstoupil v platnost nový prezidentský systém), a ne od jeho skutečného nástupu do funkce v roce 2014. To znamená, že může kandidovat znovu.

• Kemal Kılıçdaroğlu: Společný kandidát Aliance národa, šéf CHP, je Erdoganovým hlavním soupeřem. Kılıçdaroğlu získal otevřenou podporu HDP – stejně jako zbytek Aliance práce a svobody – a kandiduje na platformě spravedlnosti a odpovědnosti, slibuje zvrátit mnoho Erdoganových politik, jeho konsolidaci moci v rámci prezidentského úřadu a přinést do země »jaro«. Ačkoli je bývalý úředník často charakterizován jako mírný, je také známý tím, že při kritice Erdoganovy »vlády jednoho muže« stupňuje rétoriku.

• Sinan Oğan: Posledním kandidátem je bývalý člen MHP, nacionalistický kandidát z pravicové Aliance předků. Ačkoli je nepravděpodobné, že by Oğan zvítězil, může odklonit část nacionalistických hlasů, zejména těch, kteří považují Dobrou stranu za posunutou příliš blízko ke středu a MHP příliš doprava. Oğan také podporuje návrat země k parlamentnímu systému.

Kdo kandiduje do parlamentu?

Z 26 stran a pěti aliancí, které jsou na volebních lístcích, jsou zde hlavní hráči:

• Lidová aliance: Lidová aliance, která představuje současnou parlamentní většinu, se skládá z vládnoucí konzervativní AKP, krajně pravicové Strany nacionalistického hnutí (MHP), islamistické a ultranacionalistické Strany velké jednoty a islamistické Strany nového blahobytu – všechny čtyři strany se objevují na volebních lístcích. Mnoho dalších bývalých partnerů AKP ji však v poslední době opustilo, což vedlo k tomu, že se aliance obrátila o pomoc na menší strany – včetně Strany svobodné věci, která je spojena s kurdským Hizballáhem.

• Aliance národů: Tato hlavní opoziční aliance sdružuje různorodé ideologie, které se soustředí na návrat parlamentního systému země a slibují rychlé snížení inflace, zvýšení příjmu na obyvatele, návrat syrských a afghánských uprchlíků zpět do jejich zemí a obnovení rozhovorů o členství v EU. Alianci tvoří středolevá Republikánská lidová strana (CHP), tvrdě pravicová nacionalistická odštěpená Dobrá strana, středopravicová Strana demokracie a pokroku a Strana budoucnosti – obě vedené přeběhlíky z AKP – a také Demokratická strana a Strana přátelství. Zatímco Dobrá strana se objeví na volebních lístcích, všichni ostatní členové koalice budou kandidovat pod hlavičkou CHP.

• Aliance práce a svobody: Tuto levicovou alianci technicky tvoří Strana zelené levice (YSP) a Turecká dělnická strana (TIP). Samotná YSP se však může pochlubit kandidáty čtyř různých stran, včetně prokurdské Demokratické lidové strany (HDP) – třetí největší opoziční strany v zemi. HDP nekandiduje do parlamentu pod svým vlastním jménem kvůli probíhajícímu soudnímu řízení, které by mohlo vést k jejímu zrušení.

Jak se sčítají hlasy?

Podle YSK po uzavření volebních místností dohlíží na sčítání hlasů v každé jednotlivé urně čtyřčlenná až sedmičlenná komise. Pozorovat mohou také registrovaní dobrovolníci a občané.

Každý jednotlivý hlasovací lístek je poté otevřen, ukázán komisi a poté nahlas přečten. Jak si jistě dovedete představit, trvá to dlouho. Jakmile jsou všichni spokojeni, odchází se za doprovodu bezpečnostních složek na volební radu místního okrsku.

Hlasy jsou pak před zraky zástupců strany vloženy do online systému YSK. A oficiální sčítání později ověřují politické strany a dobrovolnické organizace.

Dostaví se voliči?

Turecko se obvykle chlubí vysokou volební účastí a letos se předpokládá jedna z nejvyšších – podle nedávného průzkumu by se mohla pohybovat kolem 84 %. Téměř 5 milionů voličů bude volit poprvé a v zahraničí byla zaznamenána vyšší účast než v minulých letech.

Jednou z největších obav je samozřejmě to, jak budou volby probíhat v zóně zemětřesení, kde dříve žilo 14 procent registrovaných voličů a která byla kdysi baštou AKP. Z milionů lidí, kteří po katastrofě region opustili, se podle YSK podařilo včas přesunout volební registraci jen zlomku z nich.

Ti, kteří promeškali těsný termín, se nyní budou muset do regionu vrátit, aby mohli volit, a v místech, kde již nestojí veřejné budovy, budou zřízena zvláštní volební střediska. S cílem pomoci potřebným a zvýšit volební účast budou do regionu vypraveny autobusy a občanské organizace zahájily kampaň, v jejímž rámci vybírají dary na zakoupení autobusových jízdenek. Většina voličů v regionu však pravděpodobně k volbám nepřijde.

(cik)