Na východním okraji Lidic směrem k Makotřasům stával statek č. p. 24, na kterém dlouhých 250 let žili a pracovali Rákosovi, nejstarší selský rod v obci. Po 10. červnu 1942 bylo všechno jinak. A dnes už je vše úplně jinak.
Památník Lidice dal v květnu odstranit z pietního území nevzhledné stavby. Šlo o budovy, které sloužily v době budování památníku a nové obce dělníkům a později pro uskladnění mobiliáře. Jedna z nich sloužila v minulosti i jako provizorní muzeum. Stály v místě, kde byl před vyhlazením obce v roce 1942 Rákosův statek. Na podzim chce památník vykácet tamější náletové dřeviny a příští rok na jaře by zde měl postupně vznikat sad, ve kterém budou torza stromů ze zahrady původního statku i nově vysazené dřeviny.
Rákosův statek stál u silnice, která vede na Makotřasy. Budovy, které zde vznikly v 50. letech minulého století, nikdy nebyly zapsané v katastru. Místo také postupně zarostlo náletovými dřevinami a někteří lidé zde zanechávali nepořádek. Proto se vedení památníku rozhodlo situaci změnit a vrátit místu důstojnou podobu. »Cílem je návštěvníky upozornit na to, že se stále pohybují na území původní obce,« uvedla zástupkyně ředitele Památníku Lidice Jana Chourová Plachá.
V zahradě Horákova statku byl 10. červnu 1942 zastřelen bývalý starosta Lidic Václav Rákos společně s oběma svými syny Josefem a Václavem, jeho manželka Marie byla umučena v roce 1943 v Osvětimi. Běsnění německých nacistů tak přežila pouze dcera Marie, která strávila tři roky v koncentračním táboře.
Po skončení války bylo rozhodnuto o obnovení Lidic a pietní úpravě míst, kde stávala bývalá ves. »Z důvodů, které jsem dodnes nepochopil, byly některé provizorní budovy sloužící dělníkům v době výstavby situovány přímo do míst bývalého hospodářství Rákosových. Když stavební práce skončily, nikdo se již jimi nezabýval. Zůstaly stát tam, kde byly a jejich okolí pustlo. Jak jsem s překvapením zjistil, po letech ani mnozí Lidičtí netušili, že i toto zanedbané a zarostlé místo kdysi bývalo starými Lidicemi,« uvedl ředitel Památníku Lidice Eduard Stehlík.
Ačkoliv budovy nebyly oficiálně zadokumentované, jejich demolici schvalovali památkáři, protože byly na území národní kulturní památky. Památník je také nechal oficiálně projektově zaznamenat kvůli uchování informací.
V budoucím sadu by mohly být také zasazeny ořešáky pocházející přímo z Lidic. V roce 1942 dva příbuzní Rákosových, kteří žili v nedaleké vesnici, sesbírali na statku ořechy popadané žárem po vypálení Lidic. Z nich v bývalé zahradě v Praze 6 vyrostlo a zůstalo zachováno několik stromů. Ořechy z nich poslouží jako semena pro nové stromky, které by se měly vrátit i do Lidic.
Památník Lidice také plánuje obnovu studánky, která byla v areálu statku. »Když jsem do Lidic před dvěma lety přišel, jedna z věcí, které jsem si vytkl za cíl, bylo zbourání staveb, které toto místo hyzdily, vytvoření parkové úpravy této doposud opomíjené části pietního území a obnovení Rákosovy studánky, která zde kdysi bývala. V posledních týdnech se nám konečně podařilo k naplnění tohoto cíle uskutečnit první kroky. Rákosovi, kteří zde kdysi žili, si to bezpochyby zaslouží. Pevně věřím, že by měli radost,« plánuje Stehlík.
Zatím ale není možné zjistit, zda zůstal zachovaný její pramen. Ukázat by se to mohlo, až na podzim započne čištění místa od náletových dřevin.
(zmk)