Očekávaná sportovní událost je tady. A po dvou letech konečně s diváky. Mistrovství světa v hokeji s sebou nese každoročně velká očekávání českých sportovních příznivců. A už dvanáct let čekáme na zlato! Přijde letos? To nikdo neví. Ale připomenout si to poslední, rozhodně není na škodu.
Bylo jaro 2010 a s ním přišlo mistrovství světa v Německu. Kouč Vladimír Růžička se musel vypořádat s řadou omluvenek, přičemž v kádru fungovali jen čtyři hráči z NHL. Nechyběla sice největší ikona českého hokeje – Jaromír Jágr – ovšem i tak se o mladém a nezkušeném týmu hovořilo v nadsázce jako o »Jágrovi a jeho školce«.
Očekávání nebyla nikterak veliká a první klání to jen potvrdila. Zpočátku to nevypadalo na superúspěch, ale na superfiasko. Ve skupinových bojích prohrál národní tým s outsidery z Norska a se Švýcarskem. V posledních dvou duelech osmifinálové fáze musel bezpodmínečně uspět, jinak by se nedostal ani mezi nejlepší osmičku. Nůž na krku tedy měl ještě dříve, než mělo o něco skutečně jít. Po povinném zdolání Lotyšska 3:1 však na závěr skupinových bojů čekal sok jiného kalibru – Kanada. Pokud by Češi proti Javorovým listům nebodovali, skončili by devátí, což historie MS nepamatuje. Nejhoršími výsledky do té doby byla sedmá místa v letech 1994 a 2007.
Temný scénář se naštěstí nenaplnil. Jágr a spol. vyhráli 3:2 a na turnaji vstali z mrtvých. »Měli jsme nůž na krku, určitě to bylo v hlavě každého z nás. Celkově klobouk dolů před všemi, že jsme to zvládli,« radoval se po utkání útočník Jiří Novotný. Nikdo ale netušil, jaké horory uvidí hokejový fanoušek ve vyřazovacích bojích…
Nejprve čekalo Růžičkův tým Finsko. A po výsledku 1:1 čtvrtfinálové nájezdy. Uspěli Lukáš Kašpar s Janem Markem, a oproti tomu jediný soupeřův exekutor – a Češi postoupili do semifinále. Podobnost čistě náhodná: uspěli Lukáš Kašpar s Janem Markem a jen jediný soupeřův exekutor. A šlo se do finále!
Vypadá to zdánlivě jednoduše, ale kromě toho, že si každý umí představit, jaké to byly při nájezdech nervy, je potřeba ještě připomenout slavný závěr základní hrací doby duelu se Švédskem. Češi prohrávali 1:2 a v poslední minutě hráli bez brankáře. Patnáct sekund před sirénou letěl vyhozený kotouč do naší odkryté branky, ale těsně před ní se vychýlil a jen o fous ji minul. Následovalo vhazování ve švédském obranném pásmu a sedm vteřin před koncem i jeden z nejslavnějších a nejpopulárnějších gólů tuzemské hokejové historie. »Rachna, kachna, to to letělo!« křičel komentátor Robert Záruba, až se zalykal, poté, co Karel Rachůnek vymetl poslední střelou základní hrací doby horní růžek švédské svatyně.
Bohužel Rachůnek i Marek – tedy dva hlavní hrdinové slavného tažení z roku 2010 – zemřeli 7. září 2011 při letecké havárii u Jaroslavli…
Abychom nekončili smutně, dostává se konečně v našem vzpomínání i na finále proti Rusku. Podceňovaní Češi v Kolíně nad Rýnem porazili tým plný hvězd a největšího favorita 2:1. Soupeř odpověděl na góly Jakuba Klepiše a Tomáše Rolinka až 36 vteřin před koncem díky Pavlu Dacjukovi. Samotný závěr však byl stejně nervydrásající jako celé »šílené« mistrovství. Fantastický Tomáš Vokoun v brance spolu se svými spoluhráči, kvůli vyloučením a vzhledem k power play favorita, čelil dokonce přesile šesti proti třem bruslařům…
»Jsem rád za kluky, kteří jsou poprvé na šampionátu, že jsme to dokázali. Hráči, do kterých bych to nikdy neřekl, září na mistrovství světa. Ne že bych jim nevěřil. Jen jsem nevěděl, že jsou tak dobří,« přiznal po finále Jágr. Tentýž Jágr, který musel po fiasku s Norskem sklesle odpovídat na opakující se novinářské dotazy, proč nemáme tak dobrý tým jako v minulosti a co se s českým hokejem vlastně stalo…
Inu, tenkrát bylo vlastně vše v pořádku. Dnes je hůře. Dvanáct let čekání na zlato, deset na jakoukoli medaili. Změní to Češi letos ve Finsku?
Petr Kojzar