Mnoho lidí v současnosti ani netuší, že po druhé světové válce Československo patřilo k nemnoha zemím, jejichž letecký průmysl dokázal vyvinout vlastní vrtulníkové konstrukce vhodné pro sériovou výrobu a přitom některé z našich vrtulníků patřily ve své kategorii ke světové špičce. Slibný vývoj naší vrtulníkové konstrukční školy v 50. a 60. letech, který představovaly také úspěšné konstrukce Ing. Jaroslava Šlechty (prototypy XE-I a XE-II, čtyřmístné prototypy HC-3, respektive HC-3A a jediné sériově vyráběné Heli Baby – typ HC-2 a modernizovaný HC-102) a Ing. Jana Mikuly z otrokovického Moravanu z 60. let (prototypy Z-35 Heli Trener a Z-135), byl násilně ukončen v polovině 60. let rozhodnutí RVHP ukončit v Československu všechny práce týkající se vývoje a výroby vrtulníků a výrobu a vývoj vrtulníků přesunout do Sovětského svazu a Polska.
Naše dnes již málo známá kapitola z dějin československého potažmo českého letectví bývá většinou dávána do souvislosti s naším »německým« dědictvím po 2. světové válce. Německo totiž vedle USA patřilo v období 2. světové války k jediným zemím používajícím vrtulníky k pomocným, tedy nebojovým úkolům. Po válce zůstalo na našem území po německé armádě značné množství vojenské techniky, mnohdy nekompletní či poškozené. Mimo jiné v Československu zůstalo i několik dvourotorových vrtulníků Focke-Achgelis Fa 223 Drache, které se na konci války vyráběly v podzemní továrně Rabštejn v Sudetech. Zde bylo zkompletováno celkem okolo dvaceti těchto strojů. Německou stopu lze také dohledat u bezesporu nejvýznamnějšího československého vrtulníkového konstruktéra Ing. Jaroslava Šlechty. Tento už ve třicátých letech významný konstruktér klasických letadel v Pragovce (pod jeho vedením vzniklo například populární lehké sportovní letadlo Praga E.114 Air Baby) se během pracovního nasazení v Říši blíže seznámil s německými vrtulníkovými konstrukcemi.
Bylo by ale nespravedlivé odkazovat vše ve vývoji československé či české vrtulníkové konstrukční školy pouze na tuto »německou« stopu. Vývoj naší vrtulníkové konstrukční školy má kořeny hlubší a její průkopníky lze najít ještě v době před začátkem první světové války. Prvním, kdo se u nás projekty letadel s rotujícími křídly zabýval, byl údajně vynálezce lodního šroubu Josef Ressel (1793-1857). Mezi významné teoretiky vrtulníků v celém Rakousku-Uhersku patřili dále Antonín Jarolímek (1835-1916), Josef Popper (1838-1921), Ing. Gustav Viktor Finger (1854-1919) a další. Nejstarší modelové pokusy prováděl okolo roku 1872 tehdy patnáctiletý či sedmnáctiletý student gymnázia v Praze František Oldřich Vaněk. Experimentální modely letadel stavěl v Praze od roku 1897 Jan Hirsch (nar. 1881) a v jednom případě postavil také modely opatřené rotorem poháněným kaučukovými svazky. Ve stejné době jako Jan Hirsch se konstrukcí vrtulníku zabýval Vít Malec, který údajně na Smíchově okolo roku 1912 zkonstruoval helikoptéru. Modely vrtulníků poháněných stlačeným vzduchem stavěl přibližně v témže období přednosta železniční stanice Lišany u Loun Čeněk Chalupský. Přibližně ve stejném období začal stavět své vrtulníky také Jihočech František Novák, který se ale pokusil na rozdíl od svých předchůdců a souputníků postavit dva skutečně funkční vrtulníky originální konstrukce.
František Novák se narodil 6. 11. 1864 jako první dítě domkáře Matěje Nováka (*20. 1. 1838) a jeho ženy Barbory rozené Ševcové (*31. 1. 1839) v Meziříčí (okres Tábor) v čp. 33. František Novák zahájil školní docházku 29. 2. 1871 v obecné škole v Dražicích. Z Meziříčí, kde se Františku Novákovi narodili další čtyři sourozenci, z nichž dva zemřeli krátce po narození, se František Novák s rodiči a dvěma sourozenci (Alžběta – *26. 9. 1866 a Jan -*14. 11. 1871) přestěhoval do obce Vlásenice (dnes část města Jistebnice) do čp. 1 a jeho otec zde začal pracovat jako cihlář. Po přestěhování nastoupil František Novák do 3. třídy obecné školy v Jistebnici, ke které byla obec Vlásenice přiškolena. Od začátku listopadu 1875 přestoupil do nové obecné školy v Makově, kam byla Vlásenice nově přiškolena. Ve Vlásenici se jeho rodičům 12. 2. 1874 narodila ještě holčička Antonie. Když bylo Františku Novákovi 13 let, tak jeho matka onemocněla zánětem dělohy a 10. Srpna 1877 ve věku pouhých 38 let zemřela. Jeho otec se po úmrtí manželky přestěhoval zpět do Meziříčí čp. 33, kde se 12. 11. 1878 znovu oženil s o 11 let mladší Annou Burianovou z Meziříčí, se kterou měl další dvě děti Marii (*26. 2. 1884) a Jana (*14. 4. 1890). Před narozením obou dětí se Matěj Novák s rodinou přestěhoval do Drahnětic (nejdříve čp. 4 a pak čp. 24).
František Novák se v průběhu školního roku 1878/1879 tedy vrátil na dražickou obecnou školu a v témže školním roce zde svou školní docházku ukončil. Do učení nastoupil pravděpodobně v roce 1881, protože dražická škola mu vystavila vysvědčení na propuštění ze školy 25. 9. 1881. Čím se vyučil, není jisté. Část zdrojů hovoří o tom, že se stal kovářem a část zase, že si zvolil řemeslo zámečnické. V každém případě prý v roce 1887 složil s vyznamenáním zkoušky jak z kovářství, tak ze strojnictví, a vydal se, jak tehdy bývalo zvykem, »na vandr« po celém Rakousku-Uhersku, při kterém možná zavítal i do ciziny. V této době zavítal také na sever Čech, kde se seznámil s Marií Otmarovou (*20. 9. 1867) z Dušníků (okres Litoměřice), se kterou se oženil 12. 6. 1889 ve farním kostele v Počaplech (okres Litoměřice).
Po sňatku se František Novák usadil ve městě Most, kde se živil jako kovář. V Mostě se mu narodili dva synové: Jan (*25. 5. 1890) a Václav (*28. 9. 1891), který se později stal v aviatice jeho pokračovatelem. V roce 1893 sídlila jeho rodina v Žirovnici (okres Pelhřimov), kde se mu narodila 23. 7. 1893 dcera Anna. Ze Žirovnice se František přestěhoval do Soběslavi čp. 112, kde se živil jako kovář opravou zemědělských strojů. V Soběslavi se mu narodily dvě děti: Marie (*7. 2. 1895) a Bohumír (*30. 11. 1896).
Mezi léty 1896 – 1897 se František Novák s rodinou přestěhoval ze Soběslavi do Veselí nad Lužnicí. Ve Veselí nad Lužnicí se manželé Novákovi usadili s pěti dětmi, později se čtyřmi dětmi (5. 3. 1897 mu zemřel ani ne roční syn Bohumír), nejprve v čp. 126. František Novák se zde živil jako podkovář a strojník. V čp. 126 se mu v letech 1897 – 1902 postupně narodily 3 děti: Bohumír (nar. 7. 3. 1898), František (*23. 9. 1900), Julie (*18. 2. 1902). Někdy mezi léty 1902 – 1904 koupil František Novák dům čp. 209. Zde začal někdy okolo roku 1907 provozovat vlastní »strojnictví a podkovářství«, ve kterém vyráběl a opravoval zemědělské nářadí a jednoduché zemědělské stroje. V čp. 209 se mu narodily další čtyři děti: Štěpán (*3. 8. 1904), Karel (*28. 1. 1906, +17. 1. 1907), Karolina (*3. 8. 1907) a druhý Karel (*3. 1. 1909). Z jeho celkem 12 dětí narozených mezi léty 1890-1909 se 10 dětí dožilo dospělosti.
Krátce po zřízení samostatné živnosti se začal věnovat svému velkému koníčku, aviatice. I když byl člověkem bez vyššího systematického technického vzdělání, předplácel si několik technických časopisů a nakupoval technickou literaturu, ve které zachytil zprávy o rodícím se letectví. Jako živnostník se měl co ohánět, aby svou početnou rodinu uživil. Pro syna Václava obdržel dokonce od okresního výboru ve Veselí nad Lužnicí příspěvek ke studiu na státní průmyslové škole s ohledem na své neutěšené finanční poměry. Pokud se ale týkalo letectví, neznal překážek.
Ke stavbě letadla se rozhodl už někdy na přelomu let 1908 a 1909. Později ale svůj záměr pozměnil a rozhodl se, že postaví vrtulník. V druhé polovině roku 1909 začal tedy experimentovat s jeho modelem a v zimě 1909-1910 vypracoval s pomocí svého syna Václava, »průmyslováka«, jeho podrobnější návrh. Při realizaci svého návrhu ale narazil na problém financí. 22. dubna 1910 se tedy obrátil na technický časopis Epochy (1895-1914), který odebíral. Doufal, že mu jeho vydavatel Eduard Josef Weinfurter (1870-1950) pomůže najít investora, který by spolufinancoval jeho návrh. Weinfurter, který byl v aviatice laikem, bohužel předal Novákův návrh Ing. Gustavu Viktorovi Fingerovi (1854-1919). Ing. Finger Novákovi odpověděl velmi hrubě a vyčetl mu nepůvodnost návrhu. O tom, že by mu dal dobrozdání, které by mu pomohlo oslovit nějaké investory, nemohlo být ani řeči.
Novák se přes negativní stanovisko leteckého odborníka snažil svou myšlenku uskutečnit. 13. ledna 1911 se v sociálně demokratickém Novém jihočeském dělníkovi objevil obsáhlejší článek o Františku Novákovi, jehož redaktor 8. 1. 1911 ve Veselí nad Lužnicí navštívil, aby si jeho stroj prohlédl. Novák měl prý hotovou základní konstrukci, rotor a kostru záchranného deštníkového padáku. Vrtulník měl být taktéž na přelomu ledna a února osazen motorem 25 Hp/18 kW (pravděpodobně značky Trojan a Nagl), který nahradil slabší motocyklový Laurin a Klement. Další zprávu o Novákově vrtulníku přinesl 7. září 1911 opět Nový jihočeský dělník. Vrtulník měl už mít dokončený záchranný padák, který byl potažen plátnem. Novákův stroj neměl ale řešenou kompenzaci reakčního momentu nosného rotoru, což způsobovalo, že se spodek stroje neustále otáčel.
Na podzim roku 1911 začal tedy stavět vrtulník nový. U nového stroje, při jehož stavbě pravděpodobně použil základní konstrukci stroje původního, vyřešil otázku kompenzace reakčního momentu originálním způsobem. Nový rotor už nebyl z plného dřeva, ale tvořila ho nosníková konstrukce potažená plátnem podobná tehdejší konstrukci křídla. Na náboj rotoru umístil hnací motocyklový motor (později dva), který poháněl dlouhé hřídele vedoucí podél listů rotoru a přes převody z kuželových ozubených kol roztáčel dvě vrtulky (po jedné na náběžné hraně každého listu), které otáčely rotorem, aniž by vznikal reakční moment.
Následovaly první letové zkoušky, ale finance nedovolovaly Novákovi v úpravách vrtulníku pokračovat. Finanční situaci se pokusil vyřešit, tak, že vrtulník ve své dílně přibližně od poloviny července 1912 do poloviny září vystavoval za úplatu. Vstupné na výstavu, ke které nechal vytisknout i leták s krátkým popisem, stanovil na 50 haléřů. Finanční efekt z této akce však asi nebyl valný. Jistý úspěch přesto Novák zaznamenal. Ve dnech 18. května až 23. června roku 1912 se konala ve Vídni I. mezinárodní letecká výstava a na ní byla umístěna velká zasklená fotografie druhého Novákova vrtulníku. Novák sám tuto výstavu pochopitelně osobně navštívil.
Novákova finanční situace se však neustále zhoršovala a práce na vrtulníku se pomalu zastavila. Přesto se mu podařilo někdy v průběhu druhé poloviny roku 1912 osadit svůj vrtulník novým výkonnějším tříválcovým motorem Trojan a Nagl. Vše ovšem směřovalo k jeho finančnímu krachu a přesto, že v práci na vrtulníku už nepokračoval, musel v roce 1915 dům čp. 209 prodat, načež i s celou rodinou z Veselí nad Lužnicí odešel do Prahy. Na vrtulníky ale nezanevřel a v roce 1923 se pokusil získat patent na dopravní vrtulník, který koncepčně navazoval na jeho druhý stroj. Jeho syn Václav byl těmito stroji natolik zaujat, že se jejich problematice, i když pouze teoreticky, věnoval i později. Jeho poslední teoretická studie pochází z roku 1948, když pracoval jako letecký konstruktér v továrně Aero. František Novák zemřel v Praze 30. 1. 1944.
Jan Mach
FOTO – archiv autora