Současná energetická krize může být horší, než byl ropný šok v 70. letech minulého století, varuje v rozhovoru pro iportaL24.cz ekonomický expert KSČM Jiří Dolejš. Česko se podle něj nevyhne nějaké míře adaptace. Počínaje nutností úspor, přes podporu zelené energie, až po přesměrování obchodních toků a hledání nových příležitostí při oslabení některých tradičních oborů. Energeticky náročné výroby budou potřebovat pomoc.
Pro letošní rok má ČR schválen státní rozpočet s deficitem 280 miliard korun. Ministr financí Zbyněk Stanjura už připustil, že tento schodek se zřejmě nepodaří udržet a v červenci proto předloží kabinetu novelu letošního státního rozpočtu. Překvapilo vás to, anebo se to dalo očekávat?
Vládní rozpočtová politika dnes odráží směsici objektivní nejistoty z vývoje a subjektivní bezradnosti povolební reprezentace, co s tím. Avizovaná letní změna rozpočtu proto nepřekvapí. Vzpomeňme si, že v letech covidové pandemie se zákon o rozpočtu novelizoval opakovaně. Vláda Petra Fialy se však vůči své předchůdkyni vymezovala požadavkem spojit snížení deficitů s úsporným rozpočtem a nízkými daněmi. Proto také původní ještě Babišův podzimní návrh rozpočtu 2022 zahodila a zpracovala nový. Vládní koalice nakonec schválila rozpočet na letošní rok až letos v březnu, po více jak dvou měsících rozpočtového provizoria. Dopady rekordní cenové nestability, ale také obchodní i horké války na východě Evropy, jen odhalily, na jak vratkých základech tento rozpočet nové vlády stojí.
Podle ekonomů je téměř jisté, že schodek za celý rok bude přes 300 miliard korun. Jak vysoký schodek odhadujete vy?
Původní návrh státního rozpočtu 2022 z října loňského roku ještě předpokládal deficit 377 miliard korun při odhadovaném ekonomickém růstu 4,2 % HDP a průměrné inflaci pouhých 3,5 %. Nová vláda vyhlásila hru na úsporný rozpočet, ale její návrh vlastně nebyl kvalitativně nový, protože zákony, které určují jak daňové příjmy, tak mandatorní výdaje, už totiž nemohly být měněny. Nebyl čas. Takže se jen v lednu ponížil odhad růstu HDP na 3,1 % a zvýšil odhad průměrné inflace na 8,5 %. Oproti říjnu snížil nový návrh rozpočtový deficit o 97 miliard, což představovalo odhadem inflační navýšení příjmů 63 miliard a plán na výdajové škrty v rozsahu 36 miliard.
Za poslední měsíce se ale východiska opět značně změnila. Podle jarní prognózy ČNB se očekává jen minimální růst HDP o 0,8 % a průměrná inflace má za rok 2022 překročit 13 %. Když se podíváme na reálná čísla o plnění letošního rozpočtu, tak k 31. 5. 2022 činil rozpočtový deficit už 189 miliard. Pod tlakem potřeby protikrizových opatření tedy bude původně plánovaný deficit neudržitelný. Mohl by se na konci roku pohybovat kolem 350 miliard v závislosti na tom, jaké mimořádné výdaje ještě vláda bude muset přijmout. A dluh ČR tak v příštím roce překoná tři biliony korun.
Kde vidíte hlavní důvody této situace?
Rozpočtové napětí má celou řadu příčin. Problém už vznikl kvůli způsobu ukončení institutu tzv. superhrubé mzdy, které přineslo trvalý výpadek cca 95 miliard na příjmech. V roce 2019 činilo inkaso daně z příjmu ještě 165 miliard a letos má být jen cca 90 miliard. Inflace sice zvyšuje nominální základ pro výběr DPH, to ale nepokryje ani výpadek příjmových daní, ani mimořádné valorizace. Navíc cena práce zaostává za inflací, tudíž jsou nedostatečné i odvody sociálního a zdravotního pojištění. Vláda přitom letos zmrazila valorizaci plateb za státní pojištěnce. Těžko udržitelné bude zmrazení většiny platů ve veřejné sféře. Reálný propad platů by totiž byl letos dvojciferný. Není tedy divu, že se odbory už ozývají a tento problém by měla tripartita vnímat jako reálný.
Když ještě zůstaneme u státních rozpočtů, ministerstvo financí už připravuje také návrh rozpočtu na příští rok. V prvním návrhu počítá se schodkem 295 miliard korun. Je to podle vás reálné?
Takový schodek v roce 2023 by byl o 15 miliard větší než ten plánovaný na letošní rok. Původní loňský Babišův výhled ale ještě počítal na rok 2023 s deficitem 360 miliard. Co bude nakonec reálné, ukáže až aktuální letní prognóza. Zatím jsou tyto výhledy zatíženy silným rizikem. Přitom na systémové kroky pro lepší rozpočet na příští rok už opět zbývá málo času. Když státní rozpočet musel reagovat četnými kompenzačními programy na příchod pandemie, připomínala se potřeba strategie následné konsolidace veřejných financí. Uvolnění zákona o rozpočtové odpovědnosti mělo být jen dočasné. Veřejné finance se měly postupně až do roku 2027 vrátit do předkrizových parametrů. Národní rozpočtová rada tehdy varovala, že při nízké intenzitě konsolidačního úsilí může ČR spadnout do dluhové pasti. Dnes je zjevné, že se tato konsolidace neustále opožďuje, a to nemluvě o řešení problémů nerovnováhy penzijního a zdravotního systému. Je zjevné, že rozpočet pouhými škrty stabilizovat nepůjde, vůle po daňové reformě ale vládě chybí.
Obyvatele v současné době trápí především zdražování, a to v podstatě všeho. Ať už jde o energie, pohonné hmoty, potraviny atd. Jako hlavní důvod tohoto trendu se udává válka na Ukrajině. Kde vy vidíte hlavní důvody zdražování?
Příčin je opět celá řada. A některé působily už před vypuknutím války na Ukrajině 24. února. Především je třeba upozornit, že současná inflace v ČR je oproti průměru v EU (jen 7,8 % v dubnu 2022) už takřka dvojnásobná. Je to dáno nevýhodnou strukturou trhu u klíčových komodit, to jsou energie, bydlení, potraviny, a také menší ochotou vlády využít cenové regulace. Současná vláda se vymlouvá na přemíru peněz v ekonomice, ale problém není v tom, že lidé moc utrácejí. Minimálně z dvou třetin jde o nákladové tlaky, kdy rostou ceny energie, dopravy a dovozů. Speciálně u energie jde i o spekulace s emisními povolenkami. Potíže v globálních řetězcích a obchodní válka to ještě zhoršují.
V ČR se k růstu cen stavebních prací ještě připojila realitní bublina spojená s enormní nabídkou investičních nemovitostí od developerů, podotýkám, že ty neslouží k bydlení, ale jen k zhodnocení peněz. K tomu, s ohledem na úrokovou politiku ČNB, rostou ceny hypoték. Ceny soukromých výrobců zase stoupají nad rámec nákladů, protože v nekonkurenčnímu prostředí účelově rozšiřují své marže.
Okolní státy se snaží aktivně zasahovat do cenové politiky, a ulehčit tak ekonomice i obyvatelům. Jak si podle vás v tomto směru česká vláda vede? Je pomoc dostačující?
O vládě Petra Fialy lze říci, že je v tomto ohledu spíše pasivní. A její »Deštník proti drahotě« je hodně děravý. Snížení spotřební daně u paliv o 1,50 korun je zcela minimální a jeho vliv vzápětí vyšumí. Zrušení silniční daně pro vozidla do 12 tun je jen malá pomoc autodopravcům. Účinnost monitoringu marží je také slabá. Vedle kroků vlády je tu ještě protiinflační politika centrální banky. Ta už opakovaně zvýšila úrokové sazby, ty ale ještě nezabraly. Navíc drahé peníze tlumí ekonomický růst. Vláda i ČNB prostě inflační situaci dosud zřejmě nezvládají, jak by bylo záhodno.
Kauza tzv. energošmejdů ukazuje, jak důležitá může být regulace prodejců, a nabízí se i vznik státního prodejce, jako v některých jiných státech. Rozsah privatizace u strategických komodit byl u nás nepřiměřený. To se týká i rafinerií či zásobníků paliv. Vláda by také výrazně snížila ceny energie, pokud by uhradila poplatky za obnovitelné zdroje, které tvoří významnou součást ceny. Také by mohla výrazněji snížit DPH z energie, u potravin si lze v případě potřeby vyžádat v EU i dočasnou výjimku na nulovou sazbu. Kompenzační účinek má mít aspoň jednorázová dávka 5000 korun. Ta dávka je ale zbytečně plošná, více by potřebovali pomoci lidé s nízkým příjmem.
Jak se díváte na snahy Evropské unie odpojit země od ruské ropy a plynu?
Celá EU svoji energetickou bezpečnost dost zanedbala. Zejména Německo si myslelo, že na levné ruské energii postaví svoji globální konkurenceschopnost. Ukázalo se však, že zejména u energií jde jen těžko oddělit geopolitiku a ekonomiku. A že evropský Green Deal byl spíše ideologickou vizí než praktickým ekonomickým projektem. Bohužel to dopadá i na nás.
Snížit jednostrannou závislost ČR bude nyní strategicky nezbytné. Znamená to u fosilních paliv zajistit náhradní dovozy, investovat do alternativních tras a logistiky. Fosilní paliva budeme ještě potřebovat a to déle, než si někteří nadšenci mysleli. Z toho důvodu je pro nás okamžité odstřižení od ruských dovozů nereálné, zejména u plynu. Stop ruských dovozů by v zimě vedlo k nutnosti krizového režimu, přídělové ekonomice včetně vynucených regulačních stupňů. Nějaké dodávky bude potřebné zajistit na více let, a to třeba i za méně příjemnou cenu, tlak obchodní války nepřeje výhodným kontraktům.
Energetická bezpečnost a energetická budoucnost bude klíčové téma i pro české předsednictví v EU, které začíná letos v červenci. EU chce ukončit závislost na Rusku do roku 2027, daleko akutnější je pak problém pravidel společného nákupu, obchodu a reforma energetických burz.
Jaké by to mělo dopady nejen na občany ale i některá průmyslová odvětví?
Každá podobná změna objektivně přináší nutnost ekonomiky reagovat. A současná energetická krize může být horší, než byl ropný šok v 70. letech minulého století. Proto se nevyhneme nějaké míře adaptace, počínaje nutností úspor, přes podporu zelené energie až po přesměrování obchodních toků a hledání nových příležitostí při oslabení některých tradičních oborů. Energeticky náročné výroby, jako sklárny, lakovny, pekárny, chemičky, hutě, cementárny – ty všechny budou potřebovat nějakou pomoc. Český průmysl je přitom na energii obecně náročnější.
Už dnes slyšíme od některých ekonomů, zda by občané neměli rušit dovolené a peníze odložit na zaplacení energií. Pokud lidé začnou i tímto způsobem šetřit, nebude to mít vliv na terciální sféru? Nezpůsobí to nárůst nezaměstnanosti v této oblasti?
Tohle jsou od politiků a ekonomů hraběcí rady. Při větším propadu reálných příjmů může v pásmu chudoby skončit až třetina lidí. Ti by pak měli mnohem větší starosti, než je jen drahá dovolená. A zvýšily by se tak nároky na sociální systém. Podvázaná poptávka logicky postihne oblasti více zbytné. Topit, bydlet a jíst se musí. Zhorší se i poměry na českém trhu práce, kde dosud máme nejnižší nezaměstnanost v EU.
S tím souvisí i téma důstojné mzdy a přežívajícího mzdového dumpingu v ČR. Tady bude třeba se vypořádat s argumentem pravice, že mzdové požadavky odborů roztáčí inflaci. Při masivní inflaci prostě nelze nechat reálnou mzdu jen tak padat, vždyť lépe je žít ze mzdy než z dávek.
Jasné ale je, že lidé budou nuceni šetřit, to znamená, že klesne spotřeba domácností. Jak to může ovlivnit HDP?
Česká ekonomika je otevřená, a tudíž silně ovlivňovaná obratem zahraničního obchodu. Růst HDP byl ale doposud tažen zejména domácí poptávkou, tedy především spotřebou domácností. Ta s ohledem na nízkou dynamiku mezd bude stagnovat, nepomohou ani opakované valorizace důchodů. Spotřeba státu zatím rostla, především kvůli výdajům ve školství a ve zdravotnictví. Případné škrty ale omezí i tento činitel růstu.
Dokážete odhadnout další trend, zejména co se týče vývoje spotřebitelských cen?
Vývoj inflace lze tušit z výrobních cen, které předstihují ceny pro konečné spotřebitele. Také zvyšování tarifů od prodejců energie spojené s vyššími zálohovými platbami ukazuje, že růst cen může ještě i ve druhém pololetí pokračovat. V každém případě bude i při zpomalení tempa inflace cenová hladina nepříjemně vysoká. S tím se pojí riziko stagflace tedy spojení zpomalené ekonomiky a zdražování. Nikdo dnes neodhadne, kdy a jak dojde k deeskalaci konfliktu, zejména s drahými energiemi je prostě nutné počítat. Na výdajové kompenzace energetické chudoby proto může vláda sáhnout k mimořádným krokům jako mimořádné zdanění energetických gigantů a využití dividend podniků, jako je ČEZ.
Jana Dubničková