Vladimíra Vítová: Pokud budeme v EU a v NATO, nepohne se tu nic!

Předsedkyně Aliance národních sil Vladimíra Vítová patří mezi tradiční řečníky nejen na protivládních akcích, včetně těch největších demonstrací, ale také na různých tematických konferencích. Patří mezi ty vlastenecké politiky, kteří prosazují jednoznačné vystoupení z Evropské unie i z NATO. Proč, to prozradila v aktuálním rozhovoru pro iportaL24.cz, a navíc naznačila, že ANS půjde do příštích Evropských voleb v široké koalici politických uskupení. Jakých? Nepředbíhejme…

»‘Boj proti terorizmu‘, covidová ‚pandemie‘ a ukrajinská tragédie fungují podle scénáře těch kruhů, které podlehly iluzi o své vlastní všemohoucnosti. Dnešní den ale dává naději, že se zmýlily.« To jsou vaše slova ze závěru projevu k plnému Václavskému náměstí ze dne 3. září 2022. Co se za ten rok změnilo, tedy především na vlastenecké scéně? Stále mluvíte o naději, nebo došlo k jejímu rozplynutí?

Myslím si, že situace je v podstatě stejná. A když jste zmínil vlasteneckou scénu, mně se zdá, že ti lidé ve většině případů vůbec nechápou, jak funguje stát. Že je to komplexní systém. Vycházím z některých konkrétních politických proudů – a uvedu příklad jisté politické argumentace: »Když budeme u moci, vystoupíme z Lipské burzy a bude tady levná elektřina.« Ale když jsem byla na semináři v parlamentu, tak tam bylo jasně řečeno Pavlem Janečkem, bývalým šéfem Pražské plynárenské, že naše figurování na Lipské burze byla součást našich vstupních protokolů do Evropské unie, kdy se jednalo o to, že energetická síť bude diverzifikovaná, privatizovaná atp.

Mně se zdá, a nechci kolegy z ostatních alternativních proudů urazit, že se v tom komplexně vůbec nevyznají a pak říkají takovéto líbivé věci: »Vystoupíme z Lipské burzy a všechno bude OK.« To tak ale vůbec není! Jenže některé ty politické proudy – protože je jasné, že nechtějí změnit systém, ale udělat jen jakési kosmetické úpravy v rámci stávajícího systému – mají prostor v mainstreamových médiích a ta bohužel pořád hrají hlavní roli v ovlivňování lidí.

Přiznám se, že jsem si myslela, a nejenom já, že v těch předcházejících parlamentních volbách budou alternativní sdělovací prostředky a sociální sítě hrát větší roli při ovlivňování lidí, ovšem došli jsme k závěru, že tomu tak není. Pořád hraje prim mainstream, což bohužel vidím dodnes. Dám vám takový příklad. Byla volební kampaň a my jsme dávali lidem letáčky. Máme samozřejmě plně rezortní program, ale pro propagandistické potřeby jsme měli tři »ano«, tři »ne«. Takže to bylo »ano« – vystoupit z EU, »ano« – vystoupit z NATO a »ano« – zestátnit strategický průmysl a přírodní bohatství. Lidem se to líbilo, ale pak pokládali otázku, u níž jsem si prvotně myslela, že si dělají legraci. Zněla: »A býváte v televizi?« Odpovídali jsme, že nebýváme, protože nás tam nikdo nepozve právě kvůli tomu, jaký máme program. Na to nám oni řekli: »Tak to vás volit nebudeme, když nejste v televizi.« Takže i kdyby kandidovali andělé, ale nebyli v televizi, tak lidé je zkrátka volit nebudou. Nechají se utáhnout na vařené nudli. A bohužel i na vlastenecké scéně jsou v mainstreamu protěžováni lidé, kteří de facto nechtějí změnit systém, jenom chtějí jeho kosmetické úpravy. A to nemůže fungovat v žádném případě.

Nebo někdo říká, pokud mě zvolíte, půjdeme se omluvit Rusku, ale přitom zůstaneme v EU a v NATO. No to by ale Rusko muselo být padlé na hlavu! Někdo tam přijede, omluví se jim, a my současně pořád budeme v nadnárodních organizacích, které jdou právě Rusku po krku. Když jsme na veřejných besedách, dobře si uvědomuji, že lidé v tom mají strašný guláš a vůbec netuší, jak funguje státní systém a jak je všechno provázáno.

Já jsem měla to štěstí, že jsem pracovala přes 20 let ve státní správě v celkem prestižních pozicích, tak jsem si toho vědoma. Jenže pravý opak bohužel vidím i u některých lídrů tzv. opozice. Přestavují si všechno jako Hurvínek válku a tím pádem vůbec nejsou pro stát, pro tu stávající elitu nebezpeční. Té je jasné, že oni vůbec netuší, jak to funguje a že kolikrát říkají úplné nesmysly. Třeba to, že když vystoupíme z Lipské burzy, budeme mít levnou elektřinu. To prostě nejde.

Předseda strany PRO a svolavatel největších protivládních demonstrací Jindřich Rajchl tvrdí, že vystoupit z EU nelze jen tak, když to zjednoduším. A přirovnává to k manželství, když člověk po rozvodu nemá najednou ani kde bydlet. Že je nejprve potřeba vyřešit tyto otázky a pak se teprve rozvádět. Souhlasíte? A ještě něco – exministr zdravotnictví David Rath v rozhovoru pro iportaL24.cz nedávno kritizoval EU za to, že se zpronevěřila myšlenkám otců-zakladatelů. Byl to tedy od počátku dobrý projekt, ne…?

To je další z těch nesmyslů. Stačí, když se podíváte na smlouvy, a zjistíte, že EU nikdy nebyla postavená na tom, aby ochraňovala státy. Vždycky bylo všechno uvedené tak, aby se měly dobře nadnárodní korporace. To byla podstata Společenství uhlí a oceli. Ostatně existuje několik knih a jedna z nich je opravdu světoznámá, napsali ji historici a jmenuje se Nacistické kořeny Evropské unie. A když se podíváte na personální obsazení, tak to nelze popřít! Teď už se tím nikdo ani netají, kdo byl u zrodu Evropské unie a toho Společenství uhlí a oceli. Totéž potom když byla Maastrichtská smlouva nebo pak Lisabonská – všude je nadřazenost nadnárodních korporací nad národními státy, když se to rozklíčuje. Proto všude ten volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu. Evropské unii nikdy nešlo o národní státy, a třeba v Americe jednotlivé státy mají daleko větší samostatnost než členské země EU.

Mohu vám poslat analýzu, kterou dělal kolega Petr Schnur. Jmenuje se Teze o charakteru Evropské unie a NATO. On tam přesně uvádí i kapitoly Lisabonské smlouvy, na základě čehož je jasné, že každý stát musí mít jen jeden jediný typ společenského a ekonomického uspořádání, a to je neoliberální kapitalismus či neoliberální demokracie, chcete-li. Kdyby tady někdo chtěl jiný systém uspořádání společnosti, tak to není možné, na rozdíl od zemí BRICS, kde tahle podmínka není. Onen neoliberální demokratický kapitalismus představuje to, co chce Mezinárodní měnový fond, a Světová banka – privatizace všeho a všech. Ale přece, když má ten stát fungovat a mít nějakou zdrojovou základnu, tak nemůže mít všechno privatizované, nemůžou mít všechno v ruce nadnárodní koncerny. Když stát nemá v ruce vlastní zdroje a vlastní výrobu, tak nemůže ani fungovat. Já si vůbec nejsem jistá, jestli tohle představitelé, například konkrétně strany PRO vědí a domnívám se, že ani neznají přesnou analýzu třeba té Lisabonské smlouvy. Že se vychází jenom z povrchních znalostí.

K BRICSu se, když dovolíte, také později dostanu. Ale teď prosím k volbám do Evropského parlamentu, jež nás čekají v květnu příštího roku. Vy, coby Aliance národních sil, do nich půjdete v široké koalici se stranami prosazujícími vystoupení z EU. Nemůže to být trochu hendikep, protože volič si může říci »proč hlasovat do něčeho, z čeho oni stejně plánují odejít«?

Určitě si to pár lidí řekne, to je jasné, ale my vycházíme z toho, že je zkrátka dané nějaké hřiště a na něm se musí hrát. Jak říkával bývalý prezident Miloš Zeman – jestli chcete změnit poměry, pak jsou dva způsoby: buď volby, nebo kalašnikov. My upřednostňujeme volby. Hřiště je takové, jaké je, a i tam se dá dobře vystupovat a říct spousta věcí. Na mezinárodní platformě se dá leccos odhalit, a i když to tady naše média třeba neodvysílají, zase se to bude vědět v zahraničí.

No a potom je tady ještě jiný moment, že do každé domácnosti přijde volební lístek s tím, že tady vznikla platforma za vystoupení z Evropské unie a z NATO. Ještě je otázka, jak se ta společná kandidátka bude jmenovat, ale to už je jiná věc. Každopádně se o nás bude vědět, protože my nemáme absolutně šanci se dostat do mainstreamu, ale ani do mnoha alternativních médií, těch prestižnějších. Proto vám moc děkuji za prostor a využila bych toho ještě k zopakování něčeho, co sice říkám často, ale vždycky je trochu jiné auditorium. Když se konaly v roce 2021 parlamentní volby, tak my jsme nedostali vůbec žádný prostor, takže byl porušen volební zákon i Ústava, protože tam je řečeno, že se jedná o rovnou soutěž politických stran. Tak to teda ani omylem neplatilo.

Ano, vy jste tehdy dala podnět k Nejvyššímu správnímu soudu…

Přesně, a oni nám řekli, že to je v pořádku, protože v roce 2016 byl vydán judikát, že během volební kampaně se do mainstreamu dostanou strany pouze na základě tzv. odstupňované rovnosti a že o tom, kdo je ten rovnější, rozhodují agentury pro výzkum veřejného mínění. A vždyť jsou všechny soukromé…

My tedy dáváme najevo, že existuje platforma, sdružující několik politických stran, které chtějí vystoupit z EU a z NATO. Je jasné, že to nikdo nechce ze dne na den, ani to není možné. Ovšem jestli budeme ctít ty smlouvy, tam je jasně řečeno, jak to udělat. Konkrétně jde o článek 50 Lisabonské smlouvy. Mimochodem, je to tak jednoduché! Premiér tam prostě přijede na jednání Rady Evropy a vystoupení oznámí nebo napíše. Tam není o referendu ani slovo.

Čili jste pro okamžité vystoupení z EU? Ptám se proto, že například komunisté začali sbírat podpisy na petici pro svolání referenda o této věci. Podpořila byste takové referendum?

Ne, protože když se podíváte na Ústavu, tak článek devět říká, a kdysi o tom psal i Ivan David – je to už několik let – že nemůže být referendum o podstatných náležitostech. Jako jsem zmínila ten judikát o odstupňované rovnosti, který si právníci vymysleli, tak tohle je zase »podstatná náležitost«. A nikde to není definováno. My jsme si našli několik diplomových prací, kde také říkají, že to není definováno – asi by musel být nějaký judikát, ale jasně z toho vyplývá, že podstatné náležitosti jsou de facto smlouvy s nadnárodními organizacemi jako s EU a s NATO. Takže i kdyby tady byl zákon o referendu, tak nelze porušit Ústavu. Referendum o vystoupení z EU tedy být nemůže, ale lze z Unie vystoupit přímo.

Mohla byste tedy představit vaše budoucí koaliční partnery, a to, čím se tedy z hlediska vztahu k EU a NATO bude nová platforma lišit od jiných stran a hnutí, které rovněž prosazují vystoupení z těchto institucí?

Víte, mnohé tzv. vlastenecké strany nechtějí vystoupit z Evropské unie a z NATO, i když lidem se to tak jeví, protože mluví jako chytrá horákyně. Ani oblečení, ani nazí. A třeba i to referendum o vystoupení z EU je jedním z těch, podle nás, zavádějících argumentů, protože v reálu to možné není, to by musela být porušena Ústava. Takže jsme udělali analýzu politických programů všech stran a zjistili jsme, že někdo má vystoupení z Evropské unie a z NATO v programu, jenže – a to je vždycky – ve stručnější verzi toho programu. Jenže existuje ta rozsáhlejší, kde je vše rozepsáno, a tam je to najednou jinak. Když uvedu například komunistickou stranu, tak ve stručnější verzi je vystoupení z EU a NATO. Pak kliknu na tu podrobnější a koukám – referendum o setrvání v EU, referendum o setrvání v NATO. To je přece špatně. Jsem pro a zároveň proti, jak to říkal Lech Walesa. A navíc do NATO jsme ani nevstupovali na základě referenda, tak opravdu nechápu, proč by najednou mělo být referendum o setrvání v Alianci.

Přesto jsme po naší analýze politických programů, ať to bylo v jakékoli formě, oslovili několik stran a hnutí. Naše výzva spočívala v tom, že můžeme mít různé názory na uspořádání společnosti – například jestli chceme placené nebo státní školství – ale to, co máme opravdu společné je, že chceme vystoupit z EU a NATO. Část politických stran na to vůbec nereagovala, včetně komunistů. Osobně jsem několikrát napsala Kateřině Konečné, ale i jiným stranám, jako je DOMOV, ale vůbec na to nereagovaly. Anebo došlo k ústnímu jednání, a pak jsem se dozvěděla, že to tam strany sice mají, ale nechtějí to ve volbách akcentovat. Tak jsme našli společnou řeč s těmi subjekty, které vystoupení z EU a NATO propagují dlouhodobě. Dohodli jsme se, že uděláme společnou platformu. Vůbec tam není žádná rivalita mezi jednotlivými předsedy, protože všichni jsme si vědomi toho, že se tady nehne nic, pokud budeme v EU a v NATO.

Do koalice tedy jdou Aliance národních sil, Dělnická strana sociální spravedlnosti, Republikáni a Národní demokracie, tedy strany, které vystoupení z EU a NATO mají v programu nejdéle, už od té doby, co vznikly. Ale zjistili jsme, že je ještě jeden problém, protože rysem Čechů je maloměšťáctví. Politiky těchto stran, jako je Adam Bartoš, Tomáš Vandas nebo Miroslav Sládek, média znectila tak, že by si od nich pes ani kůrku nevzal. A tím, jak máme ten maloměšťácký rys povahy, tak mnozí jiní politici řeknou »no, já nemám nic proti Adamu Bartošovi nebo Tomáši Vandasovi, ale když média o nich mluví tak škaredě, že já si vedle nich prostě stoupnout nemůžu«.

Proboha! Nám všem teď jde o krk a my se budeme hrabat v tom, co napsala média o lidech, kteří jdou proti systému? Je snad jasné, že o nich nikdy nic hezkého nenapíšou! My si prostě ceníme toho, že vždycky šli na barikády. Takový Adam Bartoš, tomu je vyčítáno milion věcí, ale naopak nikomu nevadí jednání s těmi, co tady rozkradli celou republiku. Vezměte si to, jak se komunisté po roce 1989 sami zřekli politických mandátů a kooptací do parlamentu přivedli lidi, kteří tady nastolili úplně jiný systém a rozkradli republiku. Komunistická strana de facto umožnila legislativní přechod k tomuto parazitickému systému a úplnému rozprodání republiky. Přesto bychom s nimi chtěli spolupracovat, ale oni budou ohrnovat nad námi nos, že spolupracujeme s Adamem Bartošem a s Tomášem Vandasem? Vám to nepřijde jako v blázinci?

Pojďme prosím ještě k dalším vašim budoucím koaličním partnerům…

Dále je tam Občanské hnutí Pavla Krejčího a několik iniciativ, co už se dlouho snaží proti tomuto režimu vystupovat, a také mají špatnou pověst v médiích – protože kdo by je miloval z toho stávajícího establishmentu? Je to Holešovská výzva, Hnutí PES a nově i Rozumní Petra Hanniga, který také dlouho vystupuje proti systému. On se začal angažovat v momentě, kdy zjistil, že se v rozhlase hraje skoro jen americká produkce. Naposled se k nám připojil spolek Svobodná Morava a iniciativa Občan v odporu.

Není právě tohle trošku problém vlastenecké či protivládní scény, ať už to nazveme jakkoli? Že je nejednotná a nespolupracuje? A pak dojde k tomu, že propadne milion hlasů jako před dvěma lety. Ostatně, už nyní vznikají subjekty pro volby do Evropského parlamentu, kde sice dochází k nějakým spojením, ale zároveň velké rozdělení trvá. Například SPD jde dohromady s Trikolorou, KSČM s DOMOVem, národními socialisty a ČSSD Jany Volfové. Do toho máte ambice strany PRO, hnutí Přísaha Roberta Šlachty či vaši širokou koalici. Nemělo by přece jen dojít k ještě mnohem širší opoziční spolupráci?

My bychom s nimi spolupracovat chtěli, ale oni se brání spolupracovat s námi. Je to tragédie, protože jestli se dokáže vládní garnitura spojit na základě peněz, tak nás by měly spojit národní zájmy. Speciálně SPD, vždyť ta nikoho nechce. Všichni jsme se chtěli jaksi ukrýt pod SPD a podpořit ji, speciálně třeba ta dělnická strana. Ani nic nechtěli, nehodlali za SPD kandidovat, jenom veřejně vyjádřit podporu – ale SPD je odmrštila. Tak já nevím – mají to ti lidé v hlavě v pořádku?

Často si říkám, o co jim vlastně jde? Vždyť je to, jako když vám hoří dům, a vy řeknete: »Ne, toho souseda nemám rád, ten nesmí přijít hasit.« To nemá logické vysvětlení.

Jak už jsem naznačila, na základě analýzy programů jsme zjistili, že spousta stran, které se nazývají vlastenecké, nemají v tom programu vystoupení z EU a NATO. De facto to tam nemá ani ta SPD, když už jsme u ní. Nemá tam vystoupení z NATO. Fakt nemá. Podívejte se na ten program. Jindřich Rajchl to v programu také nemá. Je tedy otázka, jestli budou zvoleny některé tyto strany, nebo ODS – vždyť je to jedno a to samé, protože ten program je stejný. Lidi pořád bědují, že je strany zradily. Ne, nezradily. Stačí, když se podívají na jejich programy. To, že něco plácne v televizi Petr Fiala, aby se to lidem líbilo, neznamená, že to má ODS v programu. Takže lidi pořád volí dokola, do zblbnutí, strany proti svým zájmům a pak brečí – úplně nelogicky – že byli zrazeni. Nebyli! Sami si svojí hloupostí ty otrokáře navolili. Ostatně italský sociolog Giovanni Sartori to jasně řekl. Je to prokázáno na faktech – 85 až 95 procent lidí v různých zemích volí proti svým zájmům. Volí na základě toho, jak je zpracují mainstreamová média.

Jak coby bývalá členka výkonného výboru ÚV ČSSD hodnotíte současný vývoj a směřování Sociální demokracie?

Že jsou tam politici 150. kategorie. Protože my, jakožto ta stará garda kolem Miloše Zemana, jsme to měli možnost pozorovat. Já jsem pracovala na ministerstvu školství, byla jsem mluvčí Eduarda Zemana, ten byl dlouholetým poslancem – a teď jsme viděli, jak ta strana degraduje. Všichni ti lidé ze staré gardy odešli nebo byli vykopnuti, a současná strana prostě nemá se sociální demokracií nic společného. Řekněte mi, co je na ní sociálního? Pořád se říká, nesmíme už hovořit o pravici a o levici. To je ale zavádějící, protože klíčový rozdíl mezi pravicí a levicí, ten úplně nejzákladnější, spočívá v tom, že pravice chce všechno privatizovat, aby vše bylo v soukromých rukou, přičemž soukromé ruce neznamená, že má továrničku Josef Novák, ale že to mají ty nadnárodní korporace, že to není ve vlastnictví státu. I ty nadnárodní korporace jsou soukromé ruce.

Jinak teď už je v těch pojmech takový guláš, že se s tím nedá pracovat. Ale původně to byla levice, kdo si byl vědom toho, že musí být jistý segment národního hospodářství ve státním vlastnictví, jinak ten stát nemůže fungovat. Jinak je hříčkou těch nadnárodních korporací, pak si tady koupí dejme tomu Coca Cola Středočeský kraj nebo 02 Jihočeský kraj. Protože to už se děje ve světě a my o tom vůbec nevíme, ale v Latinské Americe to tak je, vždyť BlackRock tam má koupená území, která jsou větší než náš stát. A my si nedovedeme představit, že by byly městské státy. V tuhle chvíli jsou tři: Vatikán, London City uprostřed Británie a potom Washington DC uprostřed Ameriky. To jsou městské státy a o tomhle se tady nemluví.

Vzhledem k pohybům na mezinárodní politické scéně i třeba Světového ekonomického fóra, nebo si vezměte Agendu 2030, vždyť všude jsou představitelé států, představitelé neziskovek a představitelé korporací a ty jsou rovnoprávnými partnery. Například i ve Světové zdravotnické organizaci. Bill Gates tam má statut státu. A jestliže sociální demokracie jasně neřekne, že musíme jít levicovou cestou, tedy že tady musí být pro fungování státu nezbytné společenské vlastnictví, včetně přírodních zdrojů a takových věcí, tak tam není levicového vůbec nic, a tedy ani sociálního. A demokratického? To už vůbec ne. Vždyť to tady vidíme – kdo vlastní mainstream. Lidi? Copak lidi vlastní Novu? Lidi vlastní CNN Prima? A co se týče veřejnoprávní České televize, tak tam byli před několika lety kvůli zkreslování historie zástupci lidí, a tehdejší radní Jankovec jasně řekl, že Česká televize, pokud jsme v EU, tak má jasně dán evropský úhel pohledu, tedy pohled Evropské unie. Tak my se můžeme strhat – a vždycky to tak bude. A položte si tedy otázku, jakou roli vlastně hraje Sociální demokracie, která se navíc tak hloupě přejmenovala…

Je ale skutečně zapojení do BRICS, jak po něm volá stále větší část české vlastenecké scény, tím pravým ořechovým? Nebo se jen přesuneme zpod okapu do louže? Je potřeba být neustále součástí něčeho? Nešlo by to bez toho?

Myslíte, že se zbavíme národnosti, když budeme něčeho součástí? Kdepak, vždy je potřeba někam spadat. Samostatný může být možná ten Vatikán, London City nebo Washington DC, ale jinak se ta společnost řídí jistými prioritami. Takže jsme určitě pro, abychom se stali součástí BRICS. Původně to byl sice globalistický ekonomický projekt, ale jak se všechno vyvíjí, situace nyní dozrála tak, že v rámci BRICS je klíčová snaha udržet národní státy, obchodovat v národních měnách a podporovat národní průmysl v jednotlivých zemích. Vždyť to říkají všichni představitelé na každém setkání BRICS. EU naopak volá po zrušení národních států, BRISC ne. Na rozdíl od EU má BRICS závazek neovlivňovat vnitřní záležitosti členských států.

Zajímavá jsou také čísla. Mluvila jsem o tom již v rámci mezinárodní konference BRICS a nové uspořádání světa. EU je součástí tzv. Západu a nejvýznamnější země EU jsou součástí G7. A když nejvýznamnější globální bloky porovnáme? V současné době zabírají státy BRICS přibližně 26,6 % územní plochy všech zemí a žije v nich 42,2 % obyvatelstva planety. Země G7 mají za zády zhruba 800 milionů obyvatel, země BRICS sdružují přes 3,2 miliardy lidí. Za rok 2022 země BRICS vyprodukovaly 31,5 procenta PPP (parita kupní síly) upraveného HDP světa, zatímco G7 vyprodukovala jen 30,7 procenta.

Poslední rok země EU neupřednostňovaly vlastní růst, ale dávaly přednost obraně a financování války na Ukrajině. Zemím EU nevyšly snahy zavléci země BRICS do konfliktního přístupu k Rusku a dopadly na ně negativně sankce, které samy vyhlásily Rusku. EU se začíná jevit jako »společenství stagnace« a BRICS jako úspěšné spolehlivé atraktivní společenství.

Petr Kojzar

FOTO – ANS, Facebook a wikipedia.org/CC BY-SA 4.0