Vláda omezuje diskusi a připravuje cenzuru, varuje 1. místopředseda strany PRO Tomáš Nielsen

»Vláda získala nového influencera, tentokrát na Pražském hradě s řadou důležitých kompetencí,« tak hodnotí zvolení generála Petra Pavla prezidentem 1. místopředseda strany PRO Tomáš Nielsen. Právě jeho strana, jež by podle posledního průzkumu přesáhla pětiprocentní hranici potřebnou pro vstup do parlamentu, se jasně vymezuje proti současné vládě, ale i proti zvolenému prezidentovi, a doufá, že »se lidé již brzy ozvou«. Příležitostí bude 11. března tzv. celonárodní setkání Česko proti bídě, kterou svolává právě strana PRO. Cílem vlády je podle Nielsena šířit strach a rozdělit společnost hledáním nepřátel. To uvedl v aktuálním rozhovoru pro iportaL24.cz.

Pane doktore, na nedávné tiskové konferenci strana PRO oznámila konání demonstrace proti chudnutí. Skutečně je situace taková, že vyžaduje toto řešení?

Jsem o tom přesvědčen. Nejprve mi ale dovolte upřesnit, že celonárodní setkání, které připravujeme, je zaměřeno proti bídě. A to nejen bídě ekonomické, ale také bídě v mezilidských vztazích, bídě politické kultury, bídě vzdělávání, proti celkovému úpadku společnosti. Kroky současné vlády jen potvrzují to, před čím varujeme od jejího nástupu. Vláda nemá žádnou strategii, žádnou koncepci, pouze zcela nekontrolovatelně zadlužuje nás, naše děti a jejich děti. Místo toho, aby jednala s odborníky a hledala smysluplná řešení, omezuje diskusi, připravuje kroky k zavedení novodobé cenzury, snaží se šířit mezi lidmi strach a rozdělit společnost hledáním vnějších a vnitřních nepřátel.

Minulá vláda zneužila pandemii k rozdělení společnosti na dvě skupiny, které štvala proti sobě. Totéž dělá současná vláda po celou dobu válečného konfliktu na Ukrajině. Funguje to stále stejně – vláda vyvolává u občanů strach prohlášeními jako »kvůli neočkovaným proti covid-19 umírají lidé« nebo »jsme ve válce«. A ten, kdo se proti tomu ozve, je označen za antivaxera, dezinfomátora, dezoláta či »proruskou pátou kolonu« a veřejně je dehonestován. Pokud chceme zastavit trend zadlužování České republiky, které nemůže skončit jinak než krachem naší ekonomiky, musíme se hlasitě ozvat. Vládě jsme předložili naše hlavní požadavky v oblasti energetiky, svobody slova, mezinárodní politiky a bezpečnosti. A považujeme za nutné, aby se nyní lidé spojili a ukázali vládě, že za těmito požadavky stojí velká část naší společnosti.

Kdo podle vás za současnou rekordní inflaci může?

Hlavní vinu vidím právě na straně vlády a její neschopnosti hledat účinná řešení problémů. Vláda nejprve odmítala řešit energetickou krizi, na kterou jsme spolu s řadou odborníků upozorňovali už na začátku minulého roku. Následně, i pod tlakem velké demonstrace v září, začala zavádět alespoň nějaká opatření, přitom ale naprosto zapomněla na firmy. V důsledku nesmyslných a neúčinných sankcí proti Rusku ochromila řadu podniků. Vydává miliardy za naprosto nekoncepční kroky, jako jsou dodávky zbraní na Ukrajinu, sociálně-zdravotní politika ve vztahu k držitelům statusu tzv. dočasné ochrany, dotuje nesmyslně vysoké ceny elektřiny jejich výrobcům a distributorům a podobně. A místo toho, aby se vrátila k pravicové politice, aby vytvořila nějaký smysluplný ekonomický plán, přichází s novými absurdními nápady, jako je zvýšení věku odchodu do důchodu, zcela nekoncepční snížení valorizace důchodů nebo zvýšení povinných odvodů pro řemeslníky a další živnostníky. Její silácký marketing na mezinárodní scéně tak zaplatí každý z nás, od poctivě pracujících lidí, přes živnostníky, až po střední a velké zaměstnavatele.

Jaká řešení byste tedy měl pro vládu Petra Fialy?

Jak už jsem řekl, zaslali jsme vládě seznam prvních základních požadavků, které by měly začít směrovat Českou republiku k nápravě. Po zkušenostech za ten rok a čtvrt vlády Petra Fialy ale považuji za to nejlepší, co by mohla udělat, její odstoupení, přenechání dočasné vlády skutečným odborníkům a vyvolání předčasných voleb. Vždyť současná vláda má z voleb podporu ani ne 30 procent voličů. A na tomto základě chce zavést důchodovou reformu na desetiletí, zbavit Českou republiku velké části svrchovanosti na úkor Evropské unie, omezit svobodu slova nebo měnit Ústavu? Za podpory této menšiny se připojila k plánu zlikvidovat automobilový průmysl do roku 2035?

Nezlobte se, ale nejsou již demonstrace ve slepé uličce, viz stále klesající počet lidí na akcích Ladislava Vrábela?

Demonstrace podle mě musí být založeny na koncepční a dlouhodobé práci. A jsem přesvědčen, že to je přesně to, co naše strana PRO dělá. Dlouhodobě vytváříme odborné skupiny, navrhujeme řešení, snažíme se mluvit s vládou – jenže bez podpory lidí to nepůjde. Věříme, že tu podporu máme, jen zatím nebyla tak vidět. A právě celonárodní setkání dne 11. března na Václavském náměstí by mělo být prvním krokem k tomu, aby se to změnilo. Máme připraveny i další kroky, o kterých budeme informovat. Věřím skutečně v poctivou, dlouhodobou, koncepční práci. A demonstrace a jiné projevy veřejného nesouhlasu s vládní politikou jsou nesporně její součástí.

Jakožto právník, který se angažoval v souvislosti s opatřeními v době covidové, jak velký jste měl problém v prezidentské volbě podpořit Andreje Babiše. A co říkáte na konečný výsledek a jeho příčinu?

Vždy jsem říkal, že vláda Andreje Babiše dlouhodobě porušovala zákony a věděla to. Ta současná ale zákony mění tak, aby mohla pokračovat v tom, co zahájila ta předchozí, aby ale současně vzala lidem možnost se proti tomu jakkoliv bránit. Vždy jsem vystupoval proti nesystémovosti, proti porušování základních principů demokratického právního státu. A je jedno, jaká neschopná vláda se na tom podílí. Prezidentské volby nenabídly žádného kandidáta, kterého bych podporoval s dobrým pocitem. V druhém kole jsme ale vyhodnotili situaci celkem jednoduše – Petr Pavel jako provládní kandidát vlastně uzavře kruh, umožní současné pětikoalici upravit složení Ústavního soudu, rady České národní banky a vedení Nejvyššího kontrolního úřadu k obrazu svému.

Petr Pavel jako voják má navíc jistě trochu jiné vnímání pojmů, jako je demokracie, lidská svoboda a podobně – vždyť vojáci jsou z povahy věci zvyklí podřizovat se příkazům shora a příliš se neptat. Na tom je armáda založena. Ovšem něco podobného není přijatelné v civilní demokratické společnosti. A ačkoliv Andreje Babiše nepovažuji za zástupce hodnot, jimž věřím, jsem přesvědčen, že pokud by ve volbách zvítězil on, mohl by vládě aspoň trochu zkomplikovat cestu k tomu, aby změnila celý systém naší země, aby nás zbavila práv, za která jsme od roku 1989 bojovali, aby mohla nekriticky prosazovat zájmy USA a velkých států Evropské unie.

Konečný výsledek voleb souvisí jednoznačně s budováním jakési virtuální reality, která u mnoha lidí nahradila vlastní vnímání a hodnocení toho, co se děje. Médiím a různým podivným uskupením, jako je Milion chvilek a podobně, se povedlo vytvořit v lidech dojem, že je zde boj dobra proti zlu. A mnoho lidí tomu uvěřilo. Přiznám se, že intenzita, s níž média, včetně veřejnoprávní televize, manipulovala před volbami veřejným míněním, mě vyděsila. Nikdy bych nevěřil, jak snadné je lidi takhle ovlivnit. A jak rychle lidé přestanou věřit vlastním zkušenostem a smíří se s onou virtuální realitou, tvořenou některými médii a sociálními sítěmi.

Co nás tudíž podle vašeho názoru čeká pod prezidentem Petrem Pavlem?

Už dnes vidíme, jak pan Petr Pavel ještě předtím, než se ujal úřadu, vstoupil do veřejného prostoru. I to, jak s ním vláda projednává své kroky. Podle mě prostě vláda získala nového influencera, tentokrát na Pražském hradě s řadou důležitých kompetencí. Myslím si, že pokud se lidé brzy neozvou, čeká nás omezení individuálních práv a svobod, větší závislost naší země na Evropské unii a našich občanů, zaměstnanců i podnikatelů, na veřejných dotacích, a tedy omezení naší nezávislosti. A mohu jen doufat, že to, co se nyní děje, nás nakonec nezavleče do ještě horších věcí, jako je skutečný válečný konflikt.

Opět se na vás obrátím jako na právníka – co si myslíte o plánovaných opatřeních proti údajným dezinformacím, kterých jste se už také před chvílí dotkl? Není to v rozporu se základními lidskými právy a svobodami?

Takzvaný boj proti dezinformacím považuji za útok na jednu ze základních svobod demokratického právního státu, a tou je svoboda slova. Vnímám ho jako novou formu cenzury. Právo už dnes poskytuje ochranu proti různým typům nebezpečných informací. Pokud ale zavedeme pojem »dezinformace«, který nemá žádný obsah, jehož definice záleží na tom, co si vymyslí ministr vnitra Vít Rakušan či bezpečnostní poradce Tomáš Pojar, s podporou tzv. fact-checkerů, tedy většinou zcela anonymních, netransparentních, nikomu neodpovědných spolků neodborníků, dočkáme se omezení svobody slova, které bude minimálně srovnatelné s tím, co jsme zažívali před rokem 1989. A je jedno, jestli tomu budeme říkat cenzura, omezení dosahu informací nebo ochrana lidí před nebezpečnými dezinformacemi. Omezování svobody slova, státní dotace spřáteleným »nezávislým« médiím nebo podivným neziskovkám, to jsou prostě cesty proti základům toho, čemu my, právníci, říkáme základy demokratického právního státu.

Je vůbec naděje, že protivládní tábor převálcuje současnou pětikoalici, když to vypadá – čistě matematicky – že ačkoli by hnutí ANO vyhrálo volby, nebude mít spojence. A jak do tohoto kalkulování případně zapadá strana PRO?

Právě naše strana PRO začíná být stále více vnímána jako prvek, který by mohl rozložení politických sil zásadně změnit. Protože nejsme strana jednoho muže, protože za námi stojí práce již z dob covidových opatření, protože jsme stranou lidí, kteří se nedrží populistických hesel, ale kteří se snaží formou široké odborné diskuse hledat opravdová řešení problémů České republiky. Nezapomínejme ani na to, že vládní tábor není tak jednotný, jak se snad může zdát. Podívejte se na diskuse o zvýšení odvodů pro živnostníky, vyjednávání o vedení v Praze a podobně. Jsem přesvědčen, že pokud budeme pokračovat v poctivé práci, vláda nám svou nekompetentností do jisté míry pomůže právě tím, že se postará o rozklad koalice zevnitř.

Věřím, že i média se postupně začnou otvírat určité názorové pluralitě a přestanou pracovat jen s bezobsažnými nálepkami. Uděláme vše pro to, abychom již v nadcházejících volbách do Senátu a Evropského parlamentu ukázali, že jsme plnohodnotnou stranou, které lidé mohou věřit a která má na to, změnit směřování České republiky a vrátit ho zpět na cestu právního státu, respektujícího mír a demokracii.

S kým by se strana PRO v Poslanecké sněmovně nikdy nespojila a proč?

Naším cílem je uspět ve volbách a následně sestavit vládu opřenou o skutečné odborníky. Nebudeme řešit politickou příslušnost, ale hodnoty, které máme v názvu – tedy právo, respekt a odbornost. Jedním z našich cílů je ale také pohnat k odpovědnosti ty, kdo jsou zodpovědní za omezování práv, diskriminační opatření a další nehoráznosti z covidové doby, stejně tak jako ty, kdo nesou odpovědnost za ohrožení bezpečnosti a suverenity České republiky, za její bezprecedentní zadlužení a za vážné ohrožení, pokud ne přímo pomalou likvidaci, naší ekonomiky a společnosti. Jistě se nikdy nespojíme s nikým, kdo by vedle našeho programu nepodpořil tento cíl.

Jak je podle vás možné, že se tak různorodé strany, jaké tvoří pětikoalici, jsou schopné spojit, zatímco vlastenecká scéna nikoli, naopak se spíše rozděluje?

Já se trochu obávám, že i spojení »vlastenecká scéna« je dnes jakousi nálepkou. Mnoho lidí si tento výraz hned spojí s pravicovým extrémismem, místo toho, aby se zamysleli, co to vlastně znamená. Osobně vnímám vlastenectví jako vnitřní postoj každého člověka ke své zemi, něco, co není potřeba veřejně někde projevovat, co by nás ale mělo vnitřně spojovat. To, že lidem záleží na zemi, kde žijí, na občanech České republiky a na naší budoucnosti, ještě nic neříká o tom, jaké mají cíle a jak jich chtějí dosáhnout. Já vlastně ani netuším, koho byste pod pojem »vlastenecká scéna« zařadil. Jak jsem již říkal, jsem přesvědčen, že máme šanci zamíchat politickými kartami, protože nejdeme cestou populismu, protože hledáme skutečné příčiny problémů a jejich řešení, protože nás zajímá budoucnost naší země a našich lidí. Protože dáváme přednost široké odborné diskusi před prosazováním jediného názoru.

Vraťme se prosím ještě k době covidové krize. Bylo to celé podle vás něčím, co by se dalo nazvat krásným českým slovem »habaďúra«?

Proticovidová opatření jednoznačně neměla za cíl řešit zdravotní nebo epidemiologické problémy. Nebyla postavena na odborných názorech, neměla nic společného s právem, medicínou ani zdravým rozumem. V tomto směru to byla »habaďúra«, která drasticky zasáhla naši ekonomiku i celou společnost, nelidsky ublížila našim dětem a současně vedla k pohádkovému zbohatnutí zejména firem v oblasti farmacie a informačních technologií. Byla to doba manipulace s informacemi a daty, doba lží o účinnosti covidových opatření, završená nehorázným nátlakem na očkování vakcínami, o jejichž nežádoucích účincích ještě nevíme zdaleka dost. Pro mě jako pro právníka to byla doba, kdy jsme prožili nejhorší totalitní praktiky, ať již šlo o zavřené hranice států i okresů, zavřené školy a sportoviště, zákaz nočního vycházení a, jako vrchol toho všeho, diskriminaci neočkovaných.

Na profilu na wikipedii máte, že »v téže době mj. hlásal, že konečné vítězství práce nad kapitálem, komunismu nad kapitalismem, je nevyhnutelné«. Jsou to vaše slova? Nebo je to tradiční nálepka?

Už i na svém facebookovém profilu jsem před více než rokem potvrdil autenticitu záznamu, který tehdy začal kolovat na sociálních sítích ve snaze poškodit nejen mě, ale i lidi, kteří se mnou spolupracují. Je pravda, že jsem před asi třiceti lety spolu s několika jinými vysokoškolskými studenty vystupoval proti válce v Jugoslávii, či mafiánsky prováděné privatizaci, proti nimž se tehdy otevřeně postavila pouze KSČM. A ano, je to do jisté míry tradiční nálepka, protože kvůli několikavteřinovému sestřihu ČT jsou mi podsouvány názory, které jsem nikdy nezastával. A nikdo se vlastně nezeptá, jaké názory jsem tehdy hájil. Dnes mi přijde až úsměvné, že toto video zveřejňují ti samí lidé, kteří v prezidentských volbách hlasitě podporovali bývalého člena předlistopadové komunistické strany, připraveného aktivně vojensky pomáhat obraně socialistického bloku. Nikdy jsem se nebál postavit se proti takzvaně »většinovému názoru« při ochraně hodnot, jimž jsem věřil a jimž věřím. Hodnot, jakými je humanismus, mír, pluralita názorů a svoboda člověka. A jsem přesvědčen, že i tahle část mé minulosti se podepsala na tom, kým jsem dnes.

Pojďme to prosím shrnout. Jakou roli hrají dnešní média? Dá se proti nim vůbec uspět, protože většinou jsou více manipulativní, než jak to ukazuje »pouhá« wikipedia?

Lidé začali věřit virtuální realitě, kterou nám média a vůbec online prostor denně prezentují. Málokdo ví, že obsah Wikipedie tvoří různí aktivisté, neustále se mění podle toho, jak se to komu hodí. Řada lidí prostě Wikipedii a jiným podobným pseudozdrojům věří. Mnoho z nich je schopno udělat si názor na člověka jen na základě novinového titulku, aniž by se vůbec zajímali o skutečný obsah článku, natož pak o to, jaký člověk opravdu je a co říká. Jsem přesvědčen, že média mají v dnešní době lví podíl na tom, co se děje. A jsem přesvědčen, že potřebujeme, aby se novináři vrátili ke svému poslání. Nechci to proto stavět tak, že je třeba uspět proti médiím. Už jsem několikrát mluvil o tom, že se snažíme pracovat dlouhodobě, poctivě, koncepčně. Neměníme své názory, opíráme se o odbornost a snažíme se ignorovat nálepky, které nám některá média dávají. Pevně věřím, že to řada novinářů pochopí a že se postupně vrátí ke své roli hlídacího psa demokracie, ke svému hlavnímu úkolu – zprostředkovávat lidem informace, ne vytvářet jejich názory. My proto uděláme vše.

A jaké je podle vás české soudnictví? Často bývá kritizováno pro svoji neobjektivitu…

Je potřeba oddělit od sebe situace, které souvisí s dnes diskutovanými tématy, od běžných kauz. Obecně platí, že soudy rozhodují pomalu, často formalisticky, ale alespoň v základním směru se snaží držet se psaného práva. Jakmile ale narazíte na otázky covidových opatření, očkování proti covidu, šíření informací o válce na Ukrajině a podobně, je vidět, že i soudci jsou jen lidé a že i oni často žijí v oné virtuální realitě. Před více než rokem jsme s kolegy právníky založili Institut práva a občanských svobod – Pro Libertate, jehož cílem je podpořit ochranu hodnot, jakými jsou lidská důstojnost a individuální svobody. Jde o základní hodnoty v každé demokracii. A stále více se i v rozhodovací praxi soudů ukazuje, že právě na tyto hodnoty jako společnost zapomínáme. Přitom bez účinné a demokratické soudní ochrany individuálních práv a svobod nemáme šanci vybudovat demokratický právní stát.

Souhlasíte s vystoupením ČR a) z NATO, b) z EU, c) z WHO? Prosím o podrobnější zdůvodnění u každého z bodů…

Nejsem příznivcem populistických vyjádření. Požadavky, jako »vystupme z EU«, jsou jen jakýmsi výkřikem bez obsahu. Vždyť obrovská většina toho, co k nám z Bruselu přichází, jsou rozhodnutí schválená i naší vládou. Musíme tedy nejprve změnit tuto vládu. Obávám se totiž, že s rychlostí, jakou byrokracie v Bruselu tlačí na omezování suverenity menších členských států, a servilitou, kterou naše vláda předvádí, vystoupit ani nestihneme. V rámci Evropy bychom se měli vrátit k původním hodnotám Evropských společenství tak, aby se stala nástrojem podporujícím konkrétní ekonomické zájmy všech jejích členů. Pokud se ukáže, že to nepůjde, pak nemá smysl v takové organizaci zůstávat. Považuji ale opravdu za nezbytné začít řešit problémy, jako je ztráta suverenity českých občanů a České republiky nebo podpora jiných zájmů, než zájmů naší ekonomiky, mnohem dříve, než vůbec stihneme o vystoupení z EU požádat.

To samé pak platí i o ostatních organizacích. Sám jsem hovořil hned na dvou veřejných diskusích o nových dohodách, připravovaných pod hlavičkou Světové zdravotnické organizace. A naše požadavky byly jednoduché – žádné rozhodnutí WHO nesmí mít závazný charakter, WHO se musí vymanit z kontroly farmaceutických gigantů, musí být založena na odborné pluralitní diskusi a nesmí cenzurovat. Pokud by naše požadavky byly naplněny, věřím, že WHO může fungovat smysluplně. Pokud česká vláda, a pochybuji, že by to udělala ta současná, zkusí podpořit demokratizaci uvedených institucí a neuspěje, nemá smysl zůstávat jejich členem. Platí to pro EU, NATO, WHO i jakoukoliv další mezinárodní organizaci, jejímž jsme členem. Pokud prostě naše členství nebude přímo pomáhat české společnosti, České republice a jejím firmám a občanům, pak není důvod v ní setrvat.

Petr Kojzar