Vláda nebyla připravena na těžké časy, říká Jiří Dolejš

Koaliční vláda Petra Fialy se potácí mezi vlastním slibem nezvyšovat daně a tlakem alespoň nějak přispět do státní pokladny. Úspory nehledá ve vlastních řadách, ale na vrub pracujících občanů, rodin s dětmi a seniorů. Vládní daňový balíček je vnitřně rozporný, bude mít tvrdé sociální dopady a v podstatě neznamená začátek konsolidační, ozdravné dráhy. V rozhovoru pro iportaL24.cz to řekl ekonomický expert KSČM Jiří Dolejš.

Vláda již schválila první návrh státního rozpočtu na příští rok. Počítá se schodkem 235 miliard korun. Co o tomto návrhu, i když jde pouze o první verzi, soudíte?

Především je třeba poznamenat, že Poslanecká sněmovna se návrhem bude zabývat až na podzim a do té doby se může stát ještě hodně věcí. Návrh státního rozpočtu na příští rok vychází z určité rozpočtové strategie, kterou vláda schválila a která jí ukládá poměrně intenzivně snižovat míru deficitu. To se ukazuje jako obtížný úkol a jak strategie, tak i návrh rozpočtu můžou nakonec dopadnout jinak. Důvodem je především to, že se prodlužuje stav málo výkonné ekonomiky. Česká ekonomika se teprve vymotává z předchozí recese a hrubý domácí produkt za celý letošní rok pravděpodobně bude někde kolem nuly. Další věc, která je ve hře, je, že není jasné, jak rychle se zbavíme dopadů energetické krize a logicky s tím souvisejících věcí kolem války na Ukrajině. Dneska nikdo neodhadne, jak to dopadne.

V neposlední řadě je třeba zmínit, že vláda neustále mění svoje přístupy. Co platilo jeden měsíc, druhý měsíc už platit nemusí. To je samozřejmě špatná vizitka její strategie, naznačuje to, že vláda nemá jasno, co chce a nezvládá to ani komunikačně. Když tvrdíte každou chvíli něco jiného, tak to vyvolává v lidech, ale i mezi ekonomickými subjekty, spíš zmatek. Všichni jsou pak plni negativních očekávání, co se zase stane. Za těchto podmínek je problém normálně fungovat. Z tohoto důvodu ta první verze návrhu odráží stav věci a ta konečná verze může vypadat jinak. Dokonce už zaznívají hlasy, že i ten navržený deficit by měl být větší, že pravděpodobně bude větší a že je do toho třeba už zahrnout i některé kroky, které vláda mezitím udělala. Tím myslím především to, že si začala půjčovat od Evropské unie. Ty dluhy se pochopitelně promítnou do rozpočtu minimálně v rovině dluhových nákladů. To je jeden z hlavních důvodů, proč se předpokládá, že ten deficit asi bude větší.

Vláda si jako strop deficitu stanovila 270 miliard…

Vláda se tím snaží udržet tempo snižování, protože letošní schodek se blíží třem stům miliard, takže těch 270 by bylo méně než letos. To číslo by v podstatě nominálně splňovalo to, že deficit klesá, takže z tohoto pohledu to číslo asi sedí. Především se ale do toho budou promítat ty faktory, o kterých jsem mluvil. Kromě toho, že si vláda loni půjčila asi šedesát miliard od Evropské unie, tak letos v červnu schválila další žádost o půjčku, EU o ní ještě nerozhodla, ale jakmile rozhodne, tak se to samozřejmě promítne do rozpočtového výhledu v nejbližších letech taky.

Je těch 270 miliard podle vás reálný schodek, anebo si myslíte, že bude muset být ještě vyšší?

Kromě věcí, o kterých jsem mluvil, to znamená pokračující válka na Ukrajině a poměrně obrovský dluh od EU, mluví se asi o 140 miliardách, bude rozhodující, jak budou vypadat národohospodářská nebo makroekonomická východiska. Teď máme k dispozici jarní prognózu české ekonomiky, která mluví o velmi pomalém zvedání se z recese a mluví o nulovém růstu v průměru za celý rok. Otázka je, jaká bude prognóza na podzim. Právě to ovlivní šanci na to, že se rozpočet udrží v těchto parametrech. No a pak jsou samozřejmě politické problémy. U vládní koalice se při schvalování státního rozpočtu objevuje různorodost a mnohdy až protichůdnost v požadavcích. To, co známe normálně, že každý ministr bojuje za svůj resort a nechce, aby se šetřilo zrovna na něm, tak tady k tomu ještě přistupuje různost přístupů jednotlivých členů pětikoalice. V téhle logice je ten rozpočtový kompromis politicky velmi labilní a v podstatě jenom strach, aby se udrželi u vlády, vede jednotlivé koaliční partnery k tomu, aby v podstatě ustupovali tlaku zejména premiéra Petra Fialy, který samozřejmě má ambici udržet vládu nějak pohromadě.

I když schválená verze už nepočítá se snižováním platů ve státní sféře, ani se zmrazením valorizace plateb za státní pojištěnce, návrh stejně počítá s výraznými škrty. Snížit by se měla například podpora výzkumu nebo vybrané dotace. Co z navrhovaných škrtů považujete za nejnebezpečnější?

V návrhu rozpočtu by se měl promítnout takzvaný ozdravný balíček, který má naplnit objem toho fiskálního úsilí. To znamená, že se přijme určitý objem opatření, která zlepší rozpočtovou bilanci. Pokud bychom se měli postupnými kroky blížit k požadovanému strukturálními saldu, uvádí se jedno procento, a pokud jsme násobně na vyšší úrovni, tak to předpokládá určitý objem opatření, důležité ale je, v jakém poměru ta opatření budou. Balíček, který schválila vláda, uvažuje objem opatření na dva roky, teda na roky 2024 a 2025. Uvažuje zhruba o 150 miliardách, z toho 80 miliard jsou výdaje a 70 miliard příjmy. Když vezmu těch 80 miliard výdajů, tak to jsou de facto úspory a škrty. Původně se uvažovalo o tom, že každému resortu se zastropují výdaje o určitou obdobnou částku, ale to je samozřejmě absurdní, protože takhle mechanicky postupovat nejde. Zatím ale není jasné, kde přesně by se mělo škrtat. Každé ministerstvo je v trochu jiné situaci, takže plošný přístup asi bude problém.

Hlavní objem škrtů má být v oblasti dotací. S tím nesouhlasíte?

Osobně si myslím, že dotační politika není úplně v pořádku a že se dotují věci, které by se dotovat nemusely. Pokud ale má být hlavní tíže dotací na ministerstvu průmyslu a obchodu, a přitom vedení resortu neví, kde by ten objem dobralo, tak je to prostě signál, že je to zatím ve velmi byrokratické poloze a že se neví, kde se ty škrty přesně vezmou. Co je na tom zvlášť ošidné, je, že zatímco balíček se bude schvalovat teď, tak konečná podoba jednotlivých kapitol rozpočtu bude až na podzim. Takže my jsme teď ve fázi, kdy jsou naplánovány dotace, jejich omezení, ale resorty nevědí, kde to seškrtají. Je to tedy velmi nejistá záležitost a jsem přesvědčen, že v těch následujících měsících o to bude velká bitva. No a pak jsou tam hodně křiklavé věci. Nejvíc se teď mluví o vědě a výzkumu. I když se lze bavit o efektivnosti fungování vědy a výzkumu, tak ty peníze tam budou zapotřebí. Z tohoto pohledu je to tedy zrovna dost nešťastné místo, kde by se mělo škrtat.

Na druhou stranu se neuvažuje o tom, že by resort obrany mohl fungovat efektivněji, samozřejmě nějaké peníze na obranu asi potřebujeme, ale jednotlivé vyzbrojovací projekty přímo křiklavě ukazují, že tam nejde ani tak o obranu českého státu, ale o to utratit peníze za určité vojenské systémy. Typickou ukázkou jsou americké stíhačky, které bychom mohli mít jiné a levnější. Tady se ale o úsporách ani neuvažuje, protože v situaci, kdy u nás zdomácněla obava z válečné hrozby, tak ta se používá argumentačně pro to, aby se pokryly výdaje na obranu, aniž by se řešilo, zda jsou dostatečně efektivní investicí a zda odpovídají reálným hrozbám, které se na Českou republiku valí. To je momentálně tabu, na tyhle peníze se nešahá, a přitom to nejsou úplně malé částky.

Pokud jde o letošní státní rozpočet, ten počítá se schodkem 295 miliard korun. Ke konci května schodek činil 271,4 miliardy korun. Je podle vás reálné dodržení schváleného schodku?

Je velmi reálné, že plánovaný deficit na celý rok bude naplněn už za první pololetí. Jsou dvě možné reakce. Jednak že to druhé pololetí bude drakonické a bude se muset najít způsob, jak udržet deficit v těch hodnotách 295 miliard. To by znamenalo v podstatě šáhnout k nějakým dodatečným škrtům, což je ale v polovině roku problém. Anebo bychom se museli smířit s myšlenkou, že se ten vývoj natolik nezlepší. Ministr Stanjura argumentuje tím, že první pololetí bylo poznamenané energetickou krizí, to znamená, že musí vyplácet kompenzace podnikům, které doplácejí na zastropování energií. Další jeho výmluva je, že loni schválený tzv. windfall tax, mimořádná daň, byla původně plánována až na dvojnásobky výnosu, ale povinným objektům se podařilo vysmeknout z té daňové povinnosti natolik, že se vybírá jenom zlomek. A pak jsou v rozpočtu ještě další problematická místa, jako například peníze za povolenky a tak dále. Takže na příjmové stránce rozpočtu je celá řada problémů a ty se pochopitelně promítly do prvního pololetí a je otázka, do jaké míry se promítnou v tom pololetí druhém.

Nejistý faktor je samozřejmě i oživování ekonomiky, které je pomalejší, než se čekalo. Z těchto důvodů je docela realistické očekávání, že se letošek nesplní a ty střední odhady jsou někde kolem 320 miliard, ale jsou i pesimističtější odhady.

A jaký je váš odhad?

Nechci věštit z lógru, ve hře je celá spousta faktorů, ale je velmi pravděpodobné, že růst dluhu bude i v druhém pololetí pokračovat. O kolik, to se uvidí, ale těch 320 miliard je podle mě velmi opatrný odhad. Když nastanou negativní okolnosti, tak to může být ještě více. Z toho logicky vyplývá, že ministrem financí odmítaná novelizace rozpočtu nakonec bude nutná.

Vláda schválila takzvaný konsolidační balíček, který počítá s řadou významných změn především v daňové oblasti. Jak ho hodnotíte?

Vláda ten svůj koncept konsolidace představila už na jaře, ale to byly v podstatě věcné záměry a navržené postupy. Až nyní ten návrh prošel připomínkovou procedurou a výsledkem je legislativní podoba balíčku. Jedná se o balíček zákonů, který bude muset Sněmovna velice rychle projednat, aby se to stihlo do projednávání rozpočtu, protože ten bude na tom balíčku stát. To je jedna rovina problému. Druhá rovina je, že sami autoři vnímají, že balíček má celou řadu problémů, je poznamenaný tím bolestným koaličním kompromisem a ukazuje se, že má celou řadu slabých míst. Takže je otázka, jestli bude do konce volebního období následovat nějaký balíček číslo dva nebo dokonce tři, aby se zachránilo to, co se v tom návrhu prvního balíčku neudělalo. Takže to je další riziko.

Rozpočet zachraňuje momentálně spíše inflace, protože logicky se navyšuje výběr daní zejména ze spotřeby. Inflace však neovlivňuje jenom příjmy, ale i výdaje rozpočtu. Takže z tohoto pohledu je daňový balíček vnitřně rozporný, bude mít tvrdé sociální dopady a v podstatě neznamená začátek konsolidační, ozdravné dráhy.

Musíme si uvědomit, že od roku 2019, kdy se dluhy pohybovaly kolem dvou biliónů, tak letos už pravděpodobně dluh dosáhne tří bilionů. Proto je ta situace daleko naléhavější.

A jak se díváte na ty návrhy na zvyšování daní?

Když se bavíme o navrhovaných daňových opatřeních, zeptal bych se, o kolik si vůbec republika může dovolit navýšit daňové břemeno. Záměrně říkám daňové břemeno, protože pochopitelně všichni chceme, aby chudí platili menší daně, bohatí platili více daní, ale jde o to, kolik celkem těch daní vybereme. To odráží daňová kvóta. A naše současná daňová kvóta, se pohybuje v evropské metodě na 36 procentech, ale průměr Evropské unie je 41 procent, takže Evropa, pokud jde o daňovou kvótu, je v průměru nad námi. Může si ale Česká republika dovolit vyšší daňovou kvótu, která by se aspoň přiblížila průměru Evropské unie? Pokud ano, tak by se měl výběr z inkasa daní zvýšit. Teď je samozřejmě otázka, na jakých titulech se to dá dosáhnout. Vláda sice slibovala, že nezvýší daně, ale mírně je zvýší. No, pro stabilizaci veřejných financí by bylo zapotřebí šáhnout na daně daleko hlouběji. Otázka samozřejmě je, kde se nabízí ten zásah. Protože když bych vzal jednotlivé daňové tituly, které jsou součástí vládního balíčku, tak například jeden z klíčových titulů je DPH. Vláda původně přišla s nápadem, že výnos z DPH zvýší, ale pod tlakem veřejnosti a ekonomických expertů uznala, že plošné zvyšování DPH by přineslo proinflační efekt. Tak v podstatě u DPH dochází ke změně, ale jenom ve struktuře. To znamená, že mění nastavení sazeb pro jednotlivé položky. Z mého pohledu mnohdy úplně zbytečně a naprosto absurdně. Nevíme, proč zvyšuje daně na knížky a noviny, proč by měla zvyšovat daň na vodné a stočné. To je celý balíček problémů, kde to nedává příliš velkou logiku a je to vedeno jenom hysterickou snahou ODS dopracovat se k co nejmenším rozdílům v DPH.

Co soudíte o dalších navrhovaných daňových změnách?

Zřejmě největší rozdíl oproti nám je, že my bychom zdaňovali příjmy bohatých. Dá se ocenit, že vláda se to pokouší alespoň mírně zlepšit v tom smyslu, že zvedá daň z příjmu právnických osob, bohužel ale velmi nepatrným způsobem. Pochopitelně u daně z příjmu fyzických osob se nastavení nemění, ale u mimořádné solidární sazby se to posouvá z hranice čtyřnásobku průměru na třínásobek. To jsou v podstatě drobné položky a vůbec to nesplňuje to, co bychom si představovali u navýšení daňového inkasa. Takže tady vláda, dalo by se říct, příštipkaří. Hodně debaty bylo taky kolem daně z nemovitosti, kde my bychom byli zastánci progrese, ale vláda to chce zvyšovat plošně. Navíc tím narazila u Svazu měst a obcí, protože výnos téhle daně vždycky šel obcím a vláda chce ten nový výnos, který by zavedla u nemovitostí, směřovat do státní pokladny. Obce se pochopitelně brání. Takže těch problémů kolem daní je celá řada. Nazval bych to za prvé příštipkaření, za druhé rozporné. Vláda se potácí mezi vlastním slibem nezvyšovat daně a tlakem aspoň nějak přispět do státní pokladny. Nemá to hlavu a patu. Nejedná se o daňovou reformu, ale opravdu příštipkaření.

S jakými návrhy byste, pokud jde o daně, přišel vy?

Pravdou je, že výnos daní by se měl zvýšit, ale ty peníze by měly přicházet od těch, co na to mají. To jsou velké korporace a lidi s vysokými příjmy, s velkými majetky. Proto my mluvíme o progresi, o solidaritě v daňovém systému. V žádném případě by to neměl být jakýkoliv daňový dopad na ty dvě třetiny obyvatel, kteří žijí v podstatě v té zóně pod průměrem.

Co soudíte o tom, že i když ministr financí Zbyněk Stanjura neustále tvrdil, že daně se zvyšovat nebudou, balíček s tím počítá?

Svědčí to o tom, že volební sliby nebyly promyšlené z hlediska bilance, že hesla nejsou konkrétní politika. Vláda se ještě v době, kdy schvalovala programové prohlášení, prsila v duchu volebních slibů, ale praxe je zastihla v nedbalkách. Ukazuje se vnitřní nejednota koalice a dá se dokonce očekávat, že ministr financí bude ten, kdo to odnese politicky. Už to, jak se hlasovalo o půjčce od EU, kde v podstatě Stanjura byl jediný, kdo si těch 140 miliard nechtěl půjčit, naznačuje, že autorita ministra financí není ve vládě zrovna velká a on sám si to ještě zhoršuje způsobem komunikace.

Jak byste zhodnotit působení vlády jako celku?

Jsou tam dvě hlavní věci. Za prvé, je to vláda výrazně pravicová, takže my, jako politická levice, bychom samozřejmě přicházeli s naprosto jinými přístupy. Myslím si, že je třeba udělat víc pro to, aby se veřejnost seznamovala s tím, že věci lze řešit alternativně. To je objektivně koncepční záležitost.

No a subjektivně, vláda se hodně těšila, že vystřídá Babiše, ale nebyla připravena na těžké časy. Zřejmě si myslela, že po covidu už bude klid, ale energetická krize a válka je nachytala nepřipravené a z tohohle pohledu je rating současné vlády v očích obyvatel velmi nízký. Nechci mluvit o tom, jestli je to nejhorší vláda, protože je v nesrovnatelné historické situaci. Rozhodně ale nejsou na tuto situaci připraveni, a kdybych je měl známkovat, tak v řadě případů by došlo na nedostatečnou.

Jana Dubničková

Související články

4 KOMENTÁŘŮ

  1. Samozřejmě že fialová vláda je nejhorší od roku 1945. A jestliže tenhle pán je nejen členem KSČM, ale dokonce „ekonomickým expertem“, potom se nedivme tristním volebním výsledkům.

  2. Ano vláda nebyla připravena na těžké časy, protože předešlá vládnoucí za podpory KSČM vše prožrala a přesto se KSČM nedostala do PS

Zanechte komentář

Please enter your comment!
Please enter your name here

- Advertisement -

Poslední zprávy