Sára Kubelková měla k práci s lidmi, řízení talentů a jejich rozvoji blízko už během studia andragogiky. V průběhu covidové krize v sobě objevila skrytou vášeň pro golf, která ji později přivedla k nabídce stát se součástí největší české golfsoftwarové firmy TeeTime. Převzala tak vedení s cílem pochopit potřeby golfistů a pomoct s expanzí do Evropy. Jejím posláním je transformovat firmu na silného hráče v golfovém průmyslu. Kromě vedení společnosti, směřuje svou pozornost i k podpoře žen a jejich profesnímu růstu. Svět golfu totiž zdaleka není jen o jamkách na greenech. Představuje komplexní systém, který specializovaní odborníci z různých oblastí neustále rozvíjejí, aby zachovali reprezentativní tvář golfových hřišť. Sára Kubelková v rozhovoru vypráví o svém podnikatelském kariérním start-upu v golfovém průmyslu a její příběh dokazuje, že věk nemusí nutně být hlavním měřítkem pro kariérní úspěch.
Jak probíhaly vaše začátky ve firmě?
Říká se, že diamanty vznikají pod největším tlakem, a tak bych asi popsala i moje začátky. Člověk by čekal, že po takové době, co je firma na trhu, bude vše běžet jako po drátkách, ale právě tou dlouhou dobou vznikly technologické, digitalizační a dokonce i managementové dluhy, a proto byl uplynulý rok ve jménu práce a pravděpodobně bude i ještě ten další. Štěstí je, že mě baví věci dávat do pořádku a z chaosu dělat systém, takže jsme to s týmem zvládli. Ze začátku jsem měla obavy hlavně z toho, jak si budu rozumět s lidmi, kteří jsou už ve firmě »zkušenými mazáky«, když jim tam nakráčím a začnu diktovat, co a jak se bude dělat jinak. Teď už jsem úplně v pohodě, měla jsem štěstí, že TeeTime měl a má hlavně v IT šikovné srdcaře, kteří to sami chtějí posouvat dál, a nová vize se jim podle toho, jak na mě působí, líbí.
Co momentálně považujete ve své profesi za největší výzvy a příležitosti, které vás motivují ke kariérnímu seberozvoji a růstu?
Nejvíce mě baví přemýšlet nad problémy, které řeší naši zákazníci a navrhovat řešení do softwaru. Samozřejmě to nedělám přímo já, ale celého procesu jsem součástí. Výzvou a cílem je navrhovat nový rezervační systém a portál pro golfisty opravdu podle toho, jak ho budou používat. Řešíme počty kliknutí, aby vše bylo super easy a rychlé, nebo třeba způsob, jakým se budou na recepci zobrazovat rezervace tak, aby recepční viděla všechno a zároveň to nebyl nepřehledný mišmaš. Zní to možná jako nuda, ale ve skutečnosti je to opravdu technická věda a nejlepší pocit je na konci, když to testujete s uživateli a oni jsou nadšení z toho, jak nová funkce vypadá a funguje. Takže každá taková funkce je pro mě výzva a její řešení je příležitost ukázat, že mně a nám společně to myslí. Zákazník vám nikdy nebude chválit výtvor, když není perfektní, to dělala jenom tenkrát babička, když jsme byli malí.
Jaký je váš přístup k delegování úkolů a odpovědností v týmu?
Odpovědnost je ošemetné téma asi v hodně firmách. U nás je přímo striktní, jinak to nejde. V TeeTime všichni vědí, co mají dělat a za co nesou odpovědnost, ve firmách, kde to tak není, zuří chaos a emoční nekonstruktivní scény. To pak zbytečně nabourává vztahy mezi lidmi a tomu se chci vyhnout, jsme k sobě upřímní, ale jasní. Na delegování ještě pracuji, občas bych možná měla delegovat více, tak bych se alespoň vyhnula vyřizování pracovních emailů v neděli večer.
Být úspěšnou ženou na takové pozici nemusí být vždy snadné, setkala jste se někdy s kritikou nebo nedůvěrou?
Asi každý se potýká se sympatiemi a antipatiemi, u mě jsou většinou lidé nejistí, když mě poprvé vidí, ale následně většinou řeknou něco jako: »Napřed jsem si říkal, co tady dělá takové štěně, ale vy jste mi to během minuty vysvětlila.« Jo, přesně tohle mi řekl jeden obchodní partner minulý týden a já se tomu většinou směju. Snažím se fungovat nejlépe, jak dokážu, protože je té práce u nás hodně. Troufnu si říct, že se mi zatím vše daří posouvat správným směrem a uvědomuji si, že mi chybí v mém věku zkušenosti, ale to je logické. Každý normální člověk k tomuto má pochopení a snaží se mě spíš nabrífovat a nějaké zkušenosti mi předat, díky tomu potom spolu vždy uděláme kus kvalitní úspěšné práce. No a na ty ostatní, kteří brblají, si zkrátka mladá holka v byznyse musí zvyknout.
Jaké hodnoty považujete za klíčové pro efektivní leadership?
Pokora – Tu mě učí i golf každý den, nikde jinde nezažijete tolik malých selhání za tak krátkou chvíli, jako v golfu a když se začne dařit, tak je důležité si nezačít vyskakovat, ale naopak v klidu pokračovat a být vděčný, nebo vám svět hned ukáže, kde je vaše místo. V golfu jenom špatně odpálíte, ale nedostatek pokory v podnikání vám může položit celou firmu.
Odpovědnost – Umět převzít odpovědnost za celý tým a směr firmy je nutnost. Celá firma je systém, který funguje jako stroj a leader, který svaluje vinu na zaměstnance, ekonomickou situaci, majitele, tomu ten stroj nebude fungovat dlouho. Koneckonců to je práce ředitelů, CEO a leaderů – nějak zařídit, aby všechno fungovalo.
Empatie – Pokud nerozumíte lidem, nemůžete jim říkat, co mají dělat, nebo můžete, ale stejně to dělat nebudou.
Drive a láska k oboru – Tohle potom motivuje i zbytek týmu, když vedení firmy ví kam směřuje a jde si dravě za tím. A láska k oboru je bonus a často důvod, proč nevyhoříme, když pracujeme od rána do večera každý den.
Máte i nějaké další skryté vášně, kterým věnujete svůj čas mimo TeeTime SE?
Strašně ráda fotím, čtu, hraju golf a vařím. Všechno to jsou moje vášně už od dětství, kromě toho golfu. Fotím třeba portréty, například tyhle fotky se mnou ze hřiště jsou také homemade. Bezmezně také miluju zvířata, vždycky jsem jako malá tahala domů všechno možný, některá za mnou dokonce sama chodila. Naši pak nevěděli, co s tou mojí zoo dělat.
Co byste poradila jiným ženám, které by chtěly následovat váš vzor, ale chybí jim odhodlání?
Za prvé hlavně začít a neposlouchat pochybovačné názory okolí, pořád nám někdo má tendenci říkat, jak se máme chovat, co bychom měly nebo neměly, jak se máme oblékat, co si máme myslet. Prvním krokem je si říct, co vlastně chci já a potom si za tím tvrdě jít. A druhá věc, která je opravdu hlavně pro ženy důležitá, nesmíme do všeho tahat emoce. Je to těžké, ale když jsem začala rozlišovat, co je osobní a co to ostatní, moc mi to pomohlo nad vším tolik nadměrně nepřemýšlet a více se rozhodovat logicky.
(pr)