Dříve nebyly Vánoce ani tak o dárcích, jako spíše o vzájemné lásce a přátelství, radosti a pocitu sounáležitosti v rodině, která se sešla ke společným oslavám pod rodným krovem. Snad se k tomuto pojetí vánočních svátků postupně vracíme. V 19. století se naši předci těšili na příchod Vánoc dlouhé týdny a vůbec jim nevadilo, že peněz bylo poskrovnu a vánoční dárky, které nadělí Ježíšek, budou nejspíše jen velmi potřebné věci, které by se tak jako tak musely koupit nebo vyrobit.
Původní smysl těchto kouzelných dnů ať už křesťanských (narození Ježíše Krista), či pohanských (oslava zimního slunovratu) dnes v podstatě nemá žádný význam. Dnešní Vánoce se spíše vyznačují v množství dárků pod stromečkem a hojném počtu vánočních pokrmů či sladkostí, zvyků přijatých z jiných zemí. Ale bývalo to jinak…
Několik dnů před Vánocemi napekly hospodyně chléb, uložily ho do ošatek a zabalily ve lněných utěrkách. V bohatších domácnostech daly k bochníkům chleba péct také pečlivě upletené, žloutkem potřené a máslem pomaštěné vánočky z bílé mouky, hrozinek a mandlí. Ostatně vánočky patří i dnes k Vánocům.
Od časného rána hořel v peci a kamnech oheň. Připravovala se štědrovečerní večeře. Vařil se hrách, čočka, několik druhů polévek, mezi nimiž nechyběla bramboračka a rybí polévka, pekl se kuba. Můžete si toto staročeské jídlo připravit i dnes.
Mezitím co se hospodyně snažila v kuchyni zabavit děti, přinesl v některých krajích hospodář tajně stromeček a ustrojil ho do slavnostního hávu. Jinde se stavěly betlémy. Lidé se od rána postili, aby večer uviděli »zlaté prasátko«. Neznám nikoho, kdo je kdy viděl… A to jsem nejednou (jako dítě samozřejmě) poctivě na Štědrý den hladověl.
Jak se jedlo o Vánocích
Svátečnímu hodování předcházel půst. Za starých dob se přísně dodržoval po celý advent (čtyři neděle před Štědrým dnem). O to radostněji vítaly děti mikulášskou nadílku, která spočívala v sušeném ovoci, jablíčkách či tradičním pečivu z kynutého těsta.
Adventní půst se nejpřísněji zachovával vždy na Štědrý den a platil i pro alkohol, kouření a dokonce i pro hlasitý hovor. Dospělí ani děti nejedli ani nepili, dokud na nebi nezazářila první hvězda.
Štědrovečerní hostina bývala z celého roku nejbohatší a byla opředena spoustou obyčejů, které měly zabezpečit prosperitu i zdraví a šťastný život rodiny po celý rok.
Prvním chodem slavnostní večeře, která začínala s východem první hvězdy, byly oplatky nebo chleba s medem. Po této sladké drobnosti obyčejně následovala polévka »ščedračka», většinou zasmažená, a to nejčastěji s houbami, hrachem, čočkou, kroupami, zelím, suchými trnkami (švestkami) i hruškami. Ze všeho dohromady, opravdu ve štědré a pestré směsi.
Houby měly své místo také v tradičním vánočním pokrmu, kterým byl již zmíněný kuba. Zvláštností horských krajů byl hubník, svítek s přídavkem hub, který se pekl z krupicové kaše, rozmočených housek, s vejci, a dobře se omastil i okořenil. Jak do kuby, tak do hubníku patřil vždy podle prastarého zvyku česnek. Česnek se dával kohoutovi i houserovi, aby byli bujní, a psovi zase, aby byl na zloděje zlý a vůbec dobře hlídal. Česnek býval ve vánočních obyčejích stejně tak důležitý, jako vánočka nebo stromeček.
Večeře končívala jablíčky a oříšky, stůl byl plný sušeného ovoce, z nějž se vařily omáčky nebo kaše. Vařené a sušené ovoce se jedlo proto, aby v rodině byla svornost.
Ryby v lidové kuchyni nebyly běžnou součástí štědrovečerní večeře, s výjimkou krajů na ryby bohatých.
Zvoneček
Když zazvonil zvoneček, přinesl hospodář do místnosti stromeček ověšený jablíčky, sušeným ovocem, cukrovím, kostkami cukru zabalenými do barevných papírků, ořechy a řetězy. Na stromečku se zapálily svíčky a všichni zpívali koledy. Ty se pak u stromečku zpívaly každý večer, dokud se neodstrojil a Vánoce neskončily.
Proč se peče cukroví?
Prapředci dnešního vánočního cukroví nesloužili jen k mlsání, ale také k ochraně. Praotcem vánočního cukroví je opět pohanských zvyk, pomocí nějž se v nejmocnější noci roku (zimního slunovratu) chránil dům i rodina před temnými silami. Cukroví tehdy patřilo mezi ochranné a obřadní pokrmy, proto se peklo např. ve tvaru zvířat a zavěšovalo na dveře stavení, chlévy a ovocné stromy. Rozdávalo se i všem členům rodiny včetně chasy. Vánoční cukroví se však chutí dosti lišilo od dnešních pochoutek. Ještě v první polovině minulého století se pekly především perníčky. K jejich výrobě se používal med a také sušené ovoce.
Jiří Janouškovec
Táto, dědo dík….