Vánoce napříč světem aneb Jiný kraj, jiný mrav

Advent je v plném proudu. Rozzářily se nejen vánoční stromky, světla a svíčky v ulicích a již i v některých domácnostech, ale dychtivě již začínají zářit i oči našich nejmenších. Vánoční svátky patří mezi nejkrásnější období, kdy se člověk na okamžik zastaví po náročném koloběhu celého roku, nikam nespěchá a užívá si klidu rodinného. K tomu patří celá řada zvyků a tradic, které – jak to tak bývá – nejsou po celé zeměkouli identické. Vydejme se po stopách dávných tradic a vezměme to i napříč celým světem, protože v různých koutech světa mají Vánoce různé podoby…

Při oslavách se snoubí staré pohanské zvyky a rituály spojené se zimním slunovratem s křesťanskou oslavou narození Božského dítěte – Jezulátka. To se do poloviny 4. století slavilo týž den jako Tři králové. Teprve potom bylo posunuto na 25. prosinec. V původním termínu, 6. ledna, slaví Vánoce pravoslavné země a také většina egyptských Koptů.

Jedním ze symbolů zimních svátků je vánoční stromeček. Za první doklad osvětleného vánočního stromku uvnitř domu se považuje zpráva v brémské kronice z roku 1570 o jedli ozdobené datlemi, sladkostmi a papírovými květinami. V současné době se některý z jehličnanů či jeho umělá atrapa zdobí kromě Evropy či USA také například na Singapuru, v Austrálii či v Nikaragui.

Vánočním stromem egyptských Koptů jsou túje, originální je uruguayský strom, který je zhotoven z peří. V Bulharsku zase potápěči spustí stromeček také na dno moře a poděkují mu tak za jeho dary. Lehce výjimečné postavení má ruská jolka, jež od minulého století patří k oslavám konce roku.

Prostřený stůl

Sváteční dny se odnepaměti slaví u bohatě prostřeného stolu. Zatímco v Rakousku či Polsku patří mezi tradiční sváteční jídla kapr, v mnoha zemích dominuje vánoční tabuli krocan. Do čela bohatého jídelníčku jej údajně povýšil sám anglický král Jakub I. V severských zemích je oblíbeným pokrmem šunka a Norové Štědrý večer nazývají Sága večeře. Ve Francii vítězí především husí játra a quiche – slaný koláč se šunkou a vejci.

Na Rusi, v Litvě či Lotyšsku byl Štědrý den podle obřadního jídla dokonce pojmenován. V Rusku to byla kuťja, kaše z pšenice, v Bělorusku z ječných krup, u Ukrajinců z pšeničných krup, obvykle pak byly přichuceny mákem, medem, rozinkami, ořechy.

Tradiční jsou i vánoční dezerty. Nejznámější je zřejmě anglický vánoční puding, ve Francii mají pamlsek zvaný buche neboli poleno. Belgickou obdobou českých vánoček jsou cougnous, v Rumunsku cozonac. V Maďarsku se mlsá ořechová roláda, ve Švédsku marcipán a v Argentině koláče z pštrosích vajec.

V Rumunsku se během adventu se často pořádá zabíjačka. A v Bulharsku se na Štědrý večer na závěr postní doby podává lichý počet tradičních bezmasých pokrmů. Zvlášť oblíbená je červená paprika plněná rýží a rolády z vinných listů nebo zelí. Stůl se zde po večeři neuklízí, aby se během noci mohli najíst i zesnulí…

Kdo dává dárky?

Zvykem nejoblíbenějším mezi dětmi, a stále více i mezi obchodníky (a to již od nějaké poloviny října, co si budeme povídat), je tradice obdarovávání. V Rakousku dárky nosí stejně jako v Čechách Ježíšek. V Německu éterickému dítěti sekunduje Weihnachtsmann, kterému se podobá norský vánoční skřítek, jenž nosí červený kulich, přes rameno má pytel, a když se na Štědrý večer setmí, vyběhne z lesa a hází dárky do otevřených oken.

V Itálii Ježíšek dětem rozdává dárky v noci na 25. prosince teprve několik let. Dříve byly na Apeninském poloostrově Vánoce svátkem, při němž se scházela celá rodina. Nadílka dárků jejich součástí nebyla. Děti však obdarovávala čarodějnice (Bafana), která i nyní v noci na 6. ledna létá od domu k domu a ukládá dárky do punčochy.

V Severní Americe naděluje Santa Claus, který přichází podle původního zvyku v noci komínem, aby dárky uložil do punčochy umístěné na krbu. Protože však krbů ubylo, rozbalují děti i dospělí dárečky 25. prosince pod vánočním stromečkem. I když to má z ruky, stihne to Santa i do Austrálie. Ve Francii se dárky rozdávají následující den ráno, přes noc je přinesl Pere Noël. V Británii nadílku roznáší rovněž až nad ránem Father Christmas.

Poláci svého dárce nazývají svatý Mikolaj, Finové mu říkají Joulupukki, ve Švédsku se jmenuje Nisse, v Turecku Noel Baba a v holandské tradici Sinter Klaas. Při pravoslavných vánocích není obdarovávání běžné, ale ruský Děda Mráz roznáší nadílku na Silvestra.

Ani v Řecku se na Štědrý den dárky nerozdávají. Místo toho je děti nacházejí v noci na Nový rok pod postelí. Nosí je Santa Basil.

Zato mexické děti si musejí počkat až do 6. ledna.

Jmelí a koledy

Zatímco zdobení vánočního stromku je tradice relativně mladá, zvyk rozvěšovat o Vánocích jmelí má kořeny mnohem starší. Už keltští druidové mu přičítali léčivé a kouzelné vlastnosti. Po celý středověk pak bylo považováno za rostlinu pomáhající proti bleskům, nemoci a čarodějné moci. Platilo také za rostlinu lásky. V Británii mohou muži dodnes bez zábran políbit kteroukoli ženu, s níž se pod jmelím zavěšeným u stropu potkají.

Opomenout nelze ani koledy. Pravděpodobně nejslavnější vánoční písní je skladba Tichá noc, o jejíž rozšířenosti svědčí fakt, že se na Štědrý večer zpívá přibližně ve 230 jazycích, mezi jinými rovněž v samoánštině. Svou premiéru měla v roce 1818 v salzburském Oberndorfu; autorem textu byl místní farář Josef Mohr, nápěv složil Franz Xaver Gruber.

Kuriozity a zajímavosti

Jak již bylo řečeno, co země, to jiný rituál. Některé z nich jsou velice netradiční. Tak například – v Jihoafrické republice se na druhý svátek vánoční vydávají děti na pláže, kde se pořádají pikniky a griluje se. Protože v chudinských čtvrtích je tradiční porážka ovce pokládána za luxus, spokojí se mnozí s kuřetem.

V Namibii Hererové rozprostřou před »posvátný oheň« kůži poražených volů nebo koz srstí dolů. Muži po kožešině dupou, což má přinést štěstí.

Za zmínku stojí i Filipíny. V ostrovní zemi s 90procentním podílem křesťanského obyvatelstva trvá vánoční období obzvlášť dlouho. Od 16. do 24. prosince se v kostelích konají ranní mše. Říká se, že kdo přijde každý den, splní se mu přání.

S tradicí Vánoc se ale setkáme například i v Indii. Většina ze dvou procent indických křesťanů, převážně katolíků, žije na jihu subkontinentu. Například ve městě Goa sestává tradiční vánoční jídlo z masa s kari a rýží, jako dezert se podává koláč. To, že se blíží Vánoce, dávají najevo křesťané v jihoindickém státě Kérala umísťováním obrovských papírových hvězd nad vchody do domů.

Za netradičními zajímavostmi svátečních dní ale nemusíme chodit až tak daleko. V klidu můžeme zůstat na evropském kontinentu. Ve Španělsku je nejdůležitějším vánočním rituálem losování šťastných čísel vánoční loterie (Lotería de navidad), která je nejstarší a největší loterií na světě. Dne 22. prosince jsou rozdělovány miliardy mezi velké množství výherců…

(mac)

ILUSTRAČNÍ FOTO – pixabay