Války byly odjakživa metlou lidstva, protože se v nich zraňovalo, zabíjelo a často i ničilo. Méně známé je, že trpěla i příroda, životní prostředí, klima. Války samozřejmě byly, jsou a budou v příkrém rozporu s udržitelným rozvojem. Války vyžadují stále náročnější materiální přípravu, vlastní vedení válečných operací a nakonec i nápravu vzniklých válečných škod. Dlouho příprava války a náprava válečných škod přinášela podstatně větší poškození přírody než samotná válka, resp. válečné operace. Dnes tomu tak není vždy.
Někdo řekne, že ve starověku, středověku i v novověku o významnější škody na přírodě a životním prostředí nemohlo jít, vojska se přece střetla někde na Moravském, Kosím, Kulikově, Borodinském a nevím jakém poli, tam svedla boj, vítězové obrali poražené o zbraně, zraněné nepřátele ponechali osudu, vítěz nadiktoval poraženému podmínky míru a tím to skončilo. Ne tak úplně, dobývání hradu či města často končilo jeho zničením ohněm a následná obnova si vyžádala velké množství dřeva, které se kácelo samozřejmě v lesích a ne všude bylo lesů, resp. dřeva dost, o získávání kamene na posílení opevnění nemluvě. Sem tam zdivočelý vítěz posypal dobité, vykradené a vypálené město solí (údajně Římané Kartágo v roce 146 před n. l.), součástí genocidní politiky vybíjení indiánů v USA bylo i vybíjení bizonů (nakonec zůstalo jedno menší opomenuté stádečko), povstalí boxeři po obsazení císařské obory u Pekingu z hladu snědli tamní stádo jelenů milu, poslední v Asii, drancování bělověžského pralesa císařskými Němci v letech 1916-18 padla za oběť většina tohoto unikátního pralesa a přežil tam jediný kus zubra evropského (poslední na svobodě). Takové a podobné excesy byly prý již jen malé třešničky na dortu.
I před rokem 1914 války přinášely občas i velké ekologické katastrofy. Mongolský dobyvatel Chingischán počátkem 13. století nechával preventivně povraždit obyvatelstvo, vypálit města a zničit zavlažovací kanály, aby se porobené obyvatelstvo nemohlo proti jeho nadvládě vzbouřit. Tím ale zúrodněnou krajinu změnil zpátky v poušť. Velká epidemie moru v Evropě začala, když tatarský chán Džanibek při obléhání benátské pevnosti Feodosia na Krymu roku 1347 nechal přes hradby hodit mrtvolu člověka, který zemřel na mor. Následná epidemie moru zlomila odpor dobývaných. Prchající měšťané rozšířili mor do Konstantinopole, Itálie… Morová epidemie následně zachvátila většinu Evropy a v řadě zemí zahubila polovinu i dvě třetiny obyvatel. Šlo o první známé použití biologické zbraně hromadného ničení či spíš zabíjení. Vyvinutí střelných zbraní a jejich nasazení v bojích způsobovalo, že střelba v bojích zabíjela s jezdci i koně.
Dvě světové války
Až do první světové války bývaly ekologické následky válek až na výjimky malé. První světová válka (1914-18), v Rusku natažená občanskou a intervenční válkou až do roku 1922, přinesla také značné ekologické škody. Kdejaká výroba pracovala pro válku včetně jí provázejících ekologických škod. Válka si vyžádala stovky kilometrů zákopů fronty na západě a ještě mnohem víc na východě, někdy i ve více liniích, dále rozstřílené pevnosti, továrny, města, viz líté boje u Verdunu či na Marně, atd. Ve válce bylo potopeno mnoho vojenských i civilních lodí různé velikosti včetně tankerů s ropou, bylo zničeno množství zbraní a vojenských vozidel při rychle postupující motorizaci armád ad.
Přišly také nové zbraně – samopal, tank, letadlo, bojové chemické plyny. Jejich první nasazení proti ruské posádce Osowské pevnosti v lednu 1915 Němci bylo neúspěšné, chlor za tuhých mrazů »netrávil«. Vypuštění chloru v červnu 1915 zahubilo asi 2000 z 6000 vojáků Ruské armády této pevnosti a množství německých vojáků, připravených následně pevnost dobít. Citelně utrpěla i okolní příroda a civilisté. Německý útok chlorem u Yper 22. dubna 1915 sice otrávil 5000 z 15 000 napadených francouzských vojáků, ale následně se otočil vítr a chlor zabíjel i vojáky německé. Chlor zabíjel i zvířata a další.
První světovou válku završila pandemie tzv. španělské chřipky 1918-20, kterou do Francie v roce 1918 zavlekli nedopatřením američtí vojáci. Padlo jí za oběť deset až sto milionů lidí, zejména mladých. Nejčastěji se uvádí 40-50 milionů zemřelých. Zkáza mladé generace první světovou válkou tak byla »dokonalá«. Po válce musela přijít obnova obřích přímých i nepřímých válečných škod. Že i obnova probíhala na úkor přírody a životního prostředí, je zřejmé.
Ještě mnohem ničivější byla druhá světová válka 1939-45. Ekologickým zločinem číslo jedna bylo použití chemických zbraní hromadného ničení – otravných plynů, k hromadnému vraždění vězňů německými nacisty v koncentračních a zejména vyhlazovacích táborech. K tomu přistoupily zrůdné »lékařské« pokusy na vězních německých a zejména japonských koncentračních táborů se statisíci obětmi na životech.
Mnoho škod napáchalo také vojenské letectvo na lidech, továrnách, civilních objektech a nejednou i na přírodě. Došlo ke zničení řady měst kobercovými nálety. Také ekologickým zločinem bylo zničení japonských měst Hirošima a Nagasaki atomovými bombami letectvem USA 6. a 9. srpna 1945, v samém závěru války. Shořela města i jejich okolí, o zamoření okolí radioaktivitou nemluvě.
Také za druhé světové války bylo postaveno a nejednou i rozbito a dobito množství zákopů a jiného opevnění. Značná motorizace armád vedla ke zničení množství tanků a nákladních aut včetně úniků pohonných hmot, vyrobených nejčastěji z ropy, do půdy a vody. Ponorková válka poslala na dno mnoho vojenských i civilních lodí včetně řady tankerů, převážejících ropu.
Obrovské válečné škody si vynutily poválečnou obnovu, nejen v nejpostiženějším Sovětském svazu, Polsku, Jugoslávii, Číně, Německu…
1946-1990
Mír ve světě nenastal ani s koncem druhé světové války a nešlo zdaleka jen o jaderné a další vydírání. Mír mezi velmocemi byl dosahován za cenu tzv. zástupných válek. Katastrofou pro zdraví lidí i přírodu se staly zkoušky jaderných zbraní ve vzduchu, způsobující prudký nárůst rakoviny plic a dalších nemocí. Nakonec si lékaři vyřvali mezinárodní dohodu o zákazu zkoušek jaderných zbraní ve vzduchu, v mořích a v kosmu, která byla uzavřena 11. října 1963.
Nejznámější jadernou nehodou se stala americká zkouška vodíkové bomby na atolu Bikiny 1. března 1954. Atol Bikiny to nevydržel, rozsáhlá radioaktivita unikla do moře a ryby v jejím důsledku chcípaly i na druhé straně zeměkoule. K otupení kritiky zlých dopadů této zkoušky reklamní agenti vymysleli lehké dámské plavky »bikiny«.
Některé války měly kruté dopady na přírodu. Korejská válka v letech 1950-53 byla ze strany USA obohacena napalmem (hořely nejen obce a města) a zejména masovým použitím biologických zbraní hromadného ničení proti Severokorejcům a jim pomáhajícím Číňanům v letech 1952-53. Zlé nemoci šířil letectvem USA infikovaný hmyz, myšovití hlodavci ad.
Válka USA proti Vietnamu (1963-73) a později i proti Kambodži a Laosu byla vedena nejen proti jejich obyvatelstvu, ale také proti jejich přírodě. Tamní vlastenci – partyzáni hojně využívali ochranu skýtanou džunglemi. Proto letectvo USA na tamní džungle stříkalo chemikálie, zvláště pak velmi jedovatý genotoxický Agent Orange a další Orange, aby džungle odumřely a partyzáni se neměli kde skrývat. Bylo tak zničeno asi 10 % území jižního Vietnamu, nejednou i opakovaně. Na místo bohatých džunglí tam leckde dodnes jsou jen chudé stepi obývané zejména myšovitými hlodavci. Chemické zbraně hromadného ničení vážně poškozovali zdraví zasažených lidí. V důsledku těchto bojových metod se tamním ženám narodilo i množství dětí s vážnými vadami včetně celé řady zrůd.
V severním Vietnamu Američané používali kromě jiného taktiku nejprve rozbombardovat ochranné protipovodňové hráze, poté za monzunů do mračen rozstřikovat jodid stříbrný a monzunové lijáky tak zesílit s cílem vyvolat ještě větší a ničivější povodně. Množství výbušnin shozených z letadel na Indočínu, zvláště pak na Vietnam, překročilo množství výbušnin, shozených válečným letectvem všech bojujících stran za druhé světové války.
Přísně tutlané byly ztráty jaderných zbraní bomb při nehodách na manévrech. 21. ledna 1968 letectvo USA u Grónska ztratilo čtyři atomové pumy, z nichž jedna se dodnes nenašla.
Po roce 1989
Pádem států reálného socialismu v Evropě neskončily ani války, ani ničení přírody a životního prostředí ve válkách. Do popředí se dostaly ekologické škody způsobené tzv. obohaceným uranem. Zvyšuje sice pevnost pancířů a průraznost nábojů, ale při vysokých teplotách (použití ke střelbě nebo při zásahu tanku) se snadno vypaří. Vdechnutí těchto par často končí rakovinou plic, o dlouhodobé kontaminaci zasaženého prostředí nemluvě. Jde o tzv. nemoc ze Zálivu (zdrojem byla válka USA a spol. proti Iráku v lednu a únoru 1991), nemoc ze (srbské) Bosny (po jejím bombardování letectvem NATO v létě 1995), nemoc ze srbskočernohorské Jugoslávie (po jejím rozbombardování letectvem NATO na jaře 1999), nemoc z Iráku (po použití ochuzeného uranu americkými a britskými vojsky na jaře 2003) ad. V roce 2010 se 110 členských států Organizace spojených národů zavázalo zbraně s ochuzeným uranem nepoužívat. Problém je, že takový závazek nepřijaly velmoci, takže se ochuzený uran objevil i za současné války na Ukrajině.
V rámci stupňování hazardních sázek v ukrajinské válce dodala Velká Británie Ukrajině na 50 tisíc granátů s ochuzeným uranem. Ukrajinci je provizorně uskladnili v muničním skladu u města Chmelnické na západní Ukrajině. Jakmile začalo foukat směrem do Polska (15. května 2023), dotčený sklad zničila ruská raketa Kalibr. Při mohutném požáru munice se ochuzený uran vypařil. V polském Lublině naměřili šestinásobné překročení norem pro radioaktivní bizmut. Postižena byla celá řada dalších lokalit nejen v Polsku a na Ukrajině.
Válka na Ukrajině od 24. února 2022, jako zástupná válka velmocí »kolektivní Západ« proti Rusku, přináší rozsáhlé lidské, materiální a také ekologické škody. K ekologickým škodám patří zejména četné postavené a ve válce zničené vojenské objekty, vystřílená munice, pohyb, poškození a zničení množství vojenské techniky, zničení řady průmyslových podniků a civilních budov, poškození mnoha polí a lesů atd. Udělat podrobné mapování dosud není možné. Mohu jen přiblížit problémy emisí skleníkových plynů (GHG) a zničení přehrady Kachovka.
Válka na Ukrajině a emise skleníkových plynů
Zatím jsem se setkal se třemi odhady emisí skleníkových plynů (GHG):
1) K 15. červnu 2022 bylo vyemitováno emisí GHG zhruba ve výši emisí Česka v roce 2020, tj. asi 105 miliónů tun emisí GHG přepočtených na ekvivalent oxidu uhličitého, CO2ekv.
Toto číslo má zahrnovat energii, výrobu a spotřebu materiálů nutných pro výstavbu rozsáhlých bunkrů na západním Donbasu, zbraní a munice na Ukrajině před válkou a během ní, emise GHG z požárů provázejících bojové operace a emise, vzniklé při výstavbě nevojenských objektů, poškozených či zničených při bojích.
2) K 1. lednu 2023 bylo vyemitováno asi 38 miliónů tun emisí CO2ekv. Jak bylo toto číslo západními experty spočítáno, nebylo sděleno.
3)120 milión tun CO2 do 23. února 2023, tj. za první rok války, podle hodnocení západních odborníků, učiněného mezi 7. – 9. červnem 2023. Jde například o roční emise Belgie nebo o emise 27 miliónů aut s plynovým pohonem. Prý šlo o nejpodrobnější zmapování válečných emisí skleníkových plynů.
Tyto tři odhady se významně liší. K druhému nelze nic uvést, protože neznáme příslušnou metodiku výpočtu. Lze se důvodně domnívat, že jsou vysoce podhodnocené. Neznám ani přesnější metodiku třetího výpočtu, zejména zda jde jen o emise v důsledku vlastních bojových operací nebo i o emise příslušného zbrojního průmyslu a emise v rámci příprav na válku. Chybí tam emise z očekávané následné vlny přezbrojení armád jednotlivých států. Naopak proti působí vyřazení mnohých průmyslových a dalších kapacit na Ukrajině z provozu. Zničení petrochemického kombinátu v Kremenčungu mohlo snížit emise GHG dost, samozřejmě za drsnou cenu, stejně jako značné ochromení silniční a zastavení letecké dopravy na Ukrajině. Opačně působí zastavení výroby jaderných elektráren.
Ve všech třech odhadech chybí většina emisí GHG, vyemitovaných ve válce na Donbase od dubna 2014 do 23. února 2022, kterou rozpoutal kyjevský pučistický režim s cílem vynutit si svůj šílený zákaz používání neukrajinských jazyků, v první řadě ruštiny.
Samotné zjištění výše emisí GHG v důsledku války na Ukrajině je dosti velkým políčkem klimatické politice nejen EU. Skutečnost je zřejmě ještě podstatně horší. Totiž, embargování vývozu fosilních paliv z Ruska do EU výrazně prodloužilo přepravní vzdálenosti a tím i zvýšilo spotřebu pohonných hmot a emise na tuto dopravu, o únicích 1-2 % ropy při jejím přečerpávání na moři v rámci »derusifikace« na širém moři nemluvě.
Přechod od šetrné dopravy zemního plynu plynovody na nešetrnou dopravu tankery si vynucuje zemní plyn nejprve zkapalnit a po skončení přepravy zase převést na plynnou podobu. Jde o energeticky velmi náročné procesy, spotřebuje se při nich asi jedna třetina z energie přepravovaného zemního plynu. Jen tímto se emise GHG ze zemního plynu zvýší o celou třetinu. Mám za to, že jde navíc o miliony či spíše o desítky miliónů tun emisí CO2ekv. za rok.
Neznám rychlost odpojení se od dodávek jednotlivých států EU od ruských plynovodů, s výjimkou plynovodu Turk Stream a Bratrství, ale v době zničení plynovodů Nord Stream 26. září 2022 se jimi ani plynovodem Jamal žádný zemní plyn z Ruska nepřepravoval, resp. celková roční bilance při plném odpojení bude podstatně horší, než by se z dat za rok 2022 dalo soudit. Vedení EU tvrdí, že se bez ruského zemního plynu obejde. V nejhorším podloudně nakoupí »derusifikovaný« zemní plyn za dvojnásobné i vyšší ceny. Také dovoz tzv. břidlicového plynu tankery z USA je zatížen vysokými emisemi GHG v USA, byť se nesledují, takže údajně nejsou.
Válka na Ukrajině pouští ochraně stability klimatu citelně žilou. Pokud nebudou nastoleny mírové, bezpečné a rovnoprávné podmínky rozvoje lidstva na Zemi, nebude možné efektivní politiku ochrany stability klimatu na Zemi předpokládat, i kdyby státy EU přehodnotily svou diletantskou Zelenou dohodu pro Evropu.
Ekologická katastrofa zvaná Kachovka
Dne 6. června 2023 ráno došlo k destrukci přehrady Kachovka na Dněpru, držené od 3. března 2022 ruskými vojáky. Následovala bezprecedentní katastrofa v podobě zaplavení plochých území mezi Kachovkou a Černým mořem, ze 70 % držených ruskými vojsky.
Ze zničení přehrady vzápětí Ukrajinci obvinili Rusy a Rusové Ukrajince. Na internetu padly i další verze, sabotáž provedená ukrajinskými ozbrojenci oblečenými do ruských uniforem a zejména možnost, že se mnoho měsíců ukrajinskými granáty ostřelovaná přehradní hráz rozpadla takřka samovolně či na poslední nevýrazný podnět. K této verzi se kloní i USA. Bez základních podkladů nechci řešit, kdo přehradu zničil, byť to jistě byla válka.
Ve vodě se ocitly tisíce lidí včetně vojáků jak ukrajinských, tak ruských, kteří před přívalem vod ze zničené přehrady zjevně nebyli varováni. Bylo vyplaveno město Cherson, které před válkou mělo na 300 000 obyvatel. V době katastrofy jich ale mělo minimum. Dvousettisícová ruská většina se z města evakuovala před ústupem ruských vojsk, neboť jí hrozila krvavá pomsta za údajnou kolaboraci s nepřítelem. Stotisícová ukrajinská menšina se z města evakuovala krátce po osvobození ukrajinskými vojsky, protože se zhroutilo zásobování a přestaly fungovat významné části technické infrastruktury města. Konečně, hrozba zničení přehrady Kachovka byla významným motivem ústupu ruských vojsk z Chersonu, který ukrajinská vojska bez boje obsadila 11. listopadu 2022. Rozsah záplav zvětšila skutečnost, že pět dalších přehrad v povodí Dněpru, nacházejících se výše proti proudu nad Kachovkou, držených Ukrajinci, maximálně zvýšily odtok, ač snížení katastrofy žádalo omezit odtok z nich na minimum, aby zaplavované oblasti Chersonu ulehčily.
Přehrada Kachovka zadržovala asi 18 kilometrů krychlových vody. Pokud by šlo o pitnou vodu, lidstvo by jí pilo asi 3,5 roku. Teď je prakticky prázdná. Vážně znečištěny jsou také všechny studny pod někdejším kachovským přehradním jezerem. Dno někdejšího přehradního jezera se teď mění v obří nejen komáří bažinu. Vody z protržené Kachovky vyplavily množství nejrůznějšího chemického i biologického odpadu včetně toxického bahna z chemizace zemědělství. Lze se důvodně domnívat, že cestou po proudu se dostane až do Černého moře, dále k Oděse a možná i k břehům Rumunska a dalších států při Černém moři.
Otazníky jsou nad biologickou laboratoří, která za americké peníze v Chersonu vyvíjela biologické zbraně hromadného ničení, jež měly šířit vybrané druhy hmyzu. Rusové v ní sice leccos zajistili a odvezli do Ruska jako důkazy proti Ukrajině a Spojeným státům, ale mnohé tam také z bezpečnostních důvodů nechali. Nyní to spláchly vody protržené Kachovské přehrady a odnesly do Černého moře.
Proud vody spláchl úrodnou vrstvu půdy z plochy 500 000 hektarů a nanesl tam toxický jíl. Na této ploše se produkuje jídlo pro 2,5 milionů lidí ročně. Znamená to, že bude 2,5 milionů lidí nejméně 10 let hladovět, nebo 25 milionů lidí bude podvyživených. Nejlepší černozem světa se stala zónou ekologické katastrofy. Regenerace těchto zemědělských ploch si vyžádá značné vklady minerálních hnojiv atd., protože očistit fyzikálně to za dnešní úrovně technologií nejde – shrnout půdu z půlmilionu hektarů, zregenerovat ji někde a nahrnout zpět…? Po dodání minerálních látek budou nastartovány speciální biologické cykly – bude se sít, ale ne sklízet, a to po několik let. Takže lidská civilizace ztratila 1 % potravy a milion lidí přišlo o domy, města, vodu…
Krátce po protržení Kachovské přehrady se ocitl Krymský kanál »na suchu«. Tím bylo prakticky znemožněno zavlažování polí na Krymu. Toto zavlažování přerušili Ukrajinci krátce po Majdanu. Rusové ho obnovily v březnu 2022 po obsazení Chersonu a Kachovky. Přerušení Krymského kanálu znamená další ztráty v produkci potravin. Zřejmě málo lidí ve světě hladoví, o umírajících hladem nemluvě.
Záporožská jaderná elektrárna byla záměrně postavena na břehu přehradního jezera, které jí zajišťovalo dostatek chladící vody. Sice nepracuje (kdyby byla v provozu, byl by to kolosální problém), protože ji experti uvedli do klidu, s ohledem na časté útoky na ni ze strany Ukrajinců, ale… Pět bloků bylo odstaveno do chladného režimu, se šestým jsou jisté potíže, neboť je tam americké jaderné palivo a Američané kategoricky odmítají články vyjmout s odvoláním na údajné technické tajemství. Tohoto jejich názoru se drží i MAAE, což je Rusko jako člen nuceno respektovat, takže tam riziko trvá. Stávající voda garantuje chlazení jaderné elektrárny na 50 dní. I kdyby se cyklus podařilo prodloužit na 100 dní, tak do té doby (ani do roka či dvou) se nová hráz nepostaví a nádrž nezaplní. Jde o největší jadernou elektrárnu v Evropě. Že se elektřina nevyrobená v jaderné elektrárně musí vyrobit jinde, obvykle za cenu značných emisí, zejména skleníkových plynů, není třeba zdůrazňovat.
Jan Zeman