V Německu plánovali vytvoření místností na »sexuální hrátky« ve školkách

Německé přední profesní sdružení pro sexualitu a partnerství Pro Familia se ocitlo pod palbou kritiky poté, co vydalo doporučení, aby školky zavedly »místnosti pro zkoumání těla« a »sexuální hrátky« pro malé děti, upozornil americký server zaměřený na ochranu dětí Reduxx.info.

Tato záležitost vyšla poprvé najevo, když zpravodajský portál BILD odhalil, že rodičům byl zaslán e-mail ze školky Arbeiterwohlfahrt (AWO) v Hannoveru, který představoval seznam deseti pravidel vysvětlujících, jak budou děti v »místnosti pro zkoumání těla« povzbuzovány k »mazlení a zkoumání« sebe sama i ostatních dětí.

»Všechny děti, zejména předškolního věku, jsou seznámeny s místy v zařízení, na kterých může docházet ke svlékání a objevování svého těla,« stojí ve zprávě. »Každé dítě se samo rozhodne, zda a s kým chce hrát tělesné a sexuální hry. Dívky a chlapci se navzájem hladí a zkoumají jen tolik, kolik je příjemné jim samotným a ostatním dětem.«

Další pravidla uvedená ve sdělení pak stanovují, že děti v žádném případě nesmí »strkat cokoli do tělesných otvorů jiného dítěte«.

Jeden šokovaný otec řekl deníku BILD: »Mé dceři je pět let. Nechci, aby ji chlapci osahávali. Mám další dítě v jiné školce, kde nic takového jako místnost pro zkoumání není.«

Jiný otec reagoval: »Jsem zničený. Bylo nám řečeno, že to určilo ministerstvo školství. Jako rodiče jsme byli vystrašeni. Jaké máte možnosti, pokud si to nepřejete?«

Ministerstvo školství v Dolním Sasku reagovalo na obavy rodičů tím, že program ukončilo ještě před jeho uvedením v platnost. Jeden ze zástupců sdělil deníku BILD, že koncem května »zemský úřad péče o mládež oznámil ministerstvu školství, že pedagogická koncepce místností pro tělesné poznávání v mateřských školách nemůže trvat a že to ohrožuje blaho dítěte«.

S tím však nesouhlasí Dirk von der Osten, předseda představenstva regionu AWO (asociace provozující školky) v Hannoveru. »Zkoumání vlastního těla je součástí vývoje dítěte, během něhož se také učí rozpoznávat vlastní hranice, jasně je vyjadřovat a rozvíjet stud,« řekl von der Osten. »Děti také hrají ve svých skupinových místnostech hry na role. Nevidíme v tom žádné ohrožení péče o dítě.«

Není to poprvé, co byla politika doporučená společností Pro Familia zpochybněna. V roce 2013 Deutsche Welle tvrdila, že »Pro Familia uvízla v bažině pedofilie«, a zdůraznila, že tato organizace pro sexuální výchovu opakovaně publikovala práce propedofilních lobbistů.

Berlínské noviny Tagesspiegel zkoumaly články publikované magazínem Pro Familia a zjistily, že propedofilní názory byly zastoupeny v dílech vydaných v 80. a 90. letech. Například článek psychologa a pedagoga Wolfa Vogela z roku 1987 se »bez předsudků« zamýšlí nad příčinami pedofilní touhy.

Organizace Pro Familia také podpořila Rüdigera Lautmanna, sociologa a obhájce práv homosexuálů, který se dlouhodobě zabývá normalizací pedofilie. Lautmann je autorem knihy Touha po dětech: A Portrait of Pedophiles (Chtíč po pedofilii: portrét pedofilů). Kniha vychází z jeho rozhovorů s 60 muži, kteří se přiznali k sexuálnímu zneužívání malých dětí, především chlapců, upozornil Reduxx.

»Děti opravdu milují, splní jim každé přání, organizují výlety, kupují hračky a cítí se dobře jen v blízkosti dětí,« řekl Lautmann o 60 pedofilech, s nimiž vedl rozhovory.

V roce 1995 Lautmann zopakoval teze své knihy v článku pro Pro Familia, přední nevládní organizaci, která poskytuje zdroje o sexuálním zdraví. V oficiálním časopise Pro Familia se v Lautmannově článku píše: »Naše studie definuje pojem pedofilie, odlišuje ho od incestu, zneužívání a sadismu. Dokazujeme, že takoví muži existují. Teze tedy zní: Touha po dítěti je samostatnou a diferencovanou sexuální formou. Pedofilie je tedy sexuální orientace jako každá jiná, a nikoliv úchylka.«

V loňském roce byla Lautmannovi po protestech veřejnosti znemožněna účast na vytváření denních center koordinovaných berlínským oddělením pro mládež, vzdělávání a rodinu. Původně byl jedním z členů rady dohlížející na některé aspekty projektu.

Kritici také poukazovali na to, že jeden z hlavních tvůrců politiky Pro Familia, Uwe Sielert, má pochybné názory na sexualitu a děti a vazby na kontroverzního sexuologa Helmuta Kentlera, který byl označován za Sielertova otcovského mentora.

Kentler, který se celý život zasazoval o zrušení zákonů zakazujících sexuální zneužívání dětí mladších 14 let, byl zodpovědný za státem financovaný projekt, v jehož rámci byly děti sexuálně zneužívány pedofily v rámci »experimentu«, který měl dokázat, že sex mezi dospělými a dětmi je neškodný.

V rámci projektu, který začal v roce 1969, Kentler umisťoval děti do pěstounských rodin pedofilů, aby si ověřil svou teorii, že pedofilové mohou být dobrými pěstouny. Kentler předpokládal, že přitažlivost pedofila k dětem povede k silné touze se o ně starat.

»Tito lidé byli schopni snášet tyto mentálně retardované chlapce jen proto, že do nich byli zamilovaní, poblouznění, pobláznění,« vysvětloval Kentler v roce 1970. Kentlerův projekt schválil berlínský senát a pedofilní pěstouni dostávali od vlády měsíční příspěvky na péči o osiřelé děti.

Podle Franka Herratha, lektora sexuologie a spoluzakladatele Institutu pro sexuální výchovu (Institut für Sexualpädagogik – ISP), »sexuální výchovu v Německu formovali Helmut Kentler a Uwe Sielert«. »Sexuální výchova by nebyla tím, čím je dnes, kdyby ji Uwe Sielert nepomáhal více než čtvrt století formovat jako svou srdeční záležitost. Stejně jako jeho přítel Helmut Kentler byl a je Uwe Sielert nesmírně důležitý jak pro teorii sexuální výchovy, tak pro praxi profesionální podpory sexuality, v průběhu let vždy inovativní a iniciativní, stále zvědavý na to, co je nové, a s trvalým účinkem,« napsal Herrath v roce 2009.

Sielert, spoluzakladatel Společnosti pro sexuální výchovu (Gesellschaft für Sexualpädagogik – GSP), je vědeckým poradcem dortmundského Institutu pro sexuální výchovu a profesorem pedagogiky na univerzitě v Kielu. Je autorem několika knih o dětské sexualitě. V jedné z nich je Sielert spolu s Herrathem autorem knihy o sexuální výchově určené dětem ve věku od 4 do 8 let, v níž jsou zobrazeny explicitní sexuální aktivity mezi dětmi a čtenáři jsou vybízeni k napodobování masturbace a sexuálních interakcí.

V loňském roce Reduxx informoval o hře o »nezletilých přitažlivých osobách«, kterou financovala německá národní vláda a berlínský senát. Hra s názvem »Příběh MAPY«, založená na skutečném příběhu pedofila jménem »Adam«, s nímž vedl rozhovor novinář Luke Malone, měla premiéru v únoru 2023 v berlínském Theater unterm Dach. V popisu hry je pedofilie označena jako »porucha sexuální preference« a »sexuální orientace«.

(cik)