Jiří Kučera je známý český plastický chirurg. Při své práci využívá nejmodernější technologie a postupy, které získal při zahraničním působení v Paříži. Jeho rukou prošly i desítky tuzemských celebrit a dalších známých osobností. Jejich jména jsou často zahalena tajemstvím, proto nás zajímala jiná témata. Plastika a muži? Které operace jsou nejvíce v kurzu? A jak se postavit k všeobecné pravdě, že krása je věcí názoru…?
Pane doktore, co teď nejvíc frčí v oblasti plastické a estetické chirurgie?
Tohle je obligátní otázka všech a v jakémkoliv oboru. Vždycky na to odpovídám tím způsobem, že pokud chcete mít nějaké novinky, pak musíte jít do výrobního závodu, protože chirurgie se až tak dramaticky nemění. Je to zajímavé třeba u takových kosmetických mastí nebo dermatologie, kde dochází k obrovskému rozvoji, kdy se obor dostává až na nanotechnologickou a subbunečnou úroveň.
Ale my chirurgové? Když někdo přijde s určitým nápadem, bývá to jen občas. A pak to pomaličku vypilováváme, zmenšujeme třeba délku jizvy nebo ji jinak umisťujeme. Ale takové dramatické novinky, že by u nás jedna střídala druhou, to se u nás neděje. Takže my zůstáváme u klasického portfolia, jak se říká.
To znamená, když to vezmu shora, pořád zůstává v kurzu obličej – facelifting. Dnes hlavně mladí chirurgové preferují menší takové zákroky, kdy pacientka nebo klientka jde potom hned domů, ale já jsem spíš proti. Protože když máte spadené tváře, tak to není jen v oblasti tváří, ale i v oblasti mandibulárního úhlu, u dolní čelisti. Kůže je povislá na podbradku dolů, a to nestačí nějaká menší operace. Ony se různě nazývají, ale stačí takhle všeobecně. A já jsem spíš proti zmenšování velikosti operací.
To znamená, že když máte povislou tvář, tak chirurg řízne před uchem, trošičku vypreparuje kůži, možná nepatrně vytáhne podkožní struktury a tím to končí. Ale kdybyste chtěli tady udělat povislou kůži v oblasti podbradku, dolní čelisti a na krku, tak musíte říznout za uchem a ještě pak jet dolů kolem vlasové části. A bez tohoto řezu to nejste schopen udělat. A navíc nerozumím tomu, proč bych to měl dělat tak málo. Protože když říznu vzadu za uchem, tak to není vůbec vidět. A pak to zatočím ve vlasové části a tam to také neví vidět. Takže nevidím jediný logický důvod, proč bych měl zmenšovat řez při té operaci, když jizvu nikdo neuvidí. Ano, rychleji se to pak hojí, ale zase jsou dramaticky horší operační výsledky nebo následky toho vylepšení.
A další operace? Máte procentuálně spočítané, o které konkrétně je jaký zájem?
Tak se to nedá říct, protože důležitý je věk. Když jste mladší, pak samozřejmě vévodí augmentace. Facelifting není třeba.
Ve střední generaci je to liposukce. U této operace se původně začínalo s tím, že jde o odstranění lokálních tukových nadbytků, ale já už dneska dělám to, že harmonizuji celé tělo. Je vyloženě vzácné, když upravuji jenom nějakou jednu oblast. Protože většinou, když už máte nějaký tuk, tak se vždycky nachází nejen v podbříšku nebo někdy i v nadbříšku, ale také na bocích a zádech i na vnitřních stehnech. Proto rád odsávám tuk kompletně. Protože když například odsaji podbříšek a neudělám boky, tak ty boky opticky zvětšuju. Všechno je třeba řešit komplexně. A komplexně odsát znamená udělat to minimálně v nějaké analgosedaci, abych já měl komfort při té operaci a vy jste měl komfort, že vás to nebolí.
Ve středním věku pak přicházejí i prsa. A teď je otázka: před mateřstvím nebo po něm? Před kojením, nebo po něm? Pokud žena přijde
ve 35-40 letech, je jasné, že jí prsa trochu poklesnou, ale ještě může mít další děti a tvar prsou se dále změní. Je potřeba vždy uvažovat v širších souvislostech a já se pokaždé snažím přemýšlet ne jako byznysmen, ale jako partner dotyčné. Ne, že potřebuji řezat a vydělat, nýbrž poradit. Měl bych víc peněz, jenže by mě to netěšilo.
S tím souvisí další otázka. Tudíž platí, že když přijde žena s tím, že se jí nelíbí její prsa, nebo třeba víčka, a vy na nich neshledáte nic špatného nebo nehezkého, operaci jí rozmluvíte?
Pochopitelně to je o diskusi. Já vždycky řeknu svůj názor. Ale třeba u těch prsou jde o něco speciálního. V dnešní éře, kdy všechno najdete na Googlu, ženy většinou přicházejí s jasnou představou, jakou operaci chtějí. Dokonce někdy přinesou i fotku. A kuriózní bývá, když na ní je dívka v podprsence. »Ráda bych chtěla mít také tak plná prsa.« Odpovídám: »Milá paní, to mi musíte minimálně ukázat, jakou máte představu, ale ta prsa musí být vidět. Když si koupíte dobrou podprsenku, také máte hezká prsa, když si koupíte nějakou povolenou, bude tomu naopak.«
Čili i takhle dneska lidé uvažují a jsou zkrátka trochu přeinformovaní. Ví a vidí hodně, ale nemají reálnou představu o sobě, co je možno spravit. Speciálně u těch prsou je to strašně individuální. Každá žena má jiná prsa a minimálně 90 procent z nich má asymetrii prsou. Na to je také upozorňuji, že se to po operaci stává. Předtím jim nevadilo, že mají jedno trošičku větší než druhé, ale pak si je měří málem šuplerou, jestli náhodou nenajdou milimetrový rozdíl v položení bradavky. Vždycky je třeba upozorňovat, že estetická chirurgie neznamená, že to budu všechno spravovat téměř jak na výkresu všechno, ale že se jedná pouze o vylepšení stavu.
A právě u těch prsou je to velmi individuální. Protože se může stát, že přijde žena s povislými prsy, ale s velkou žlázou. Což budete řešit jinak, než když dorazí klientka, která má povislá prsa, ale žláza je totálně atrofovaná. Jak tomu někteří trošku vtipně říkají »psí uši«. A teď si představte, že dáma s povislými, prázdnými prsy vám řekne, že si jenom přeje ta prsa zvednout, ale nechce implantáty. Pak jí musíte vysvětlit, že tato operace u ní není možná bez implantátů, když má tu atrophii. Takže je to strašlivě individuální. A pak to záleží na zkušenostech, protože plastická a estetická chirurgie, to je taky mimo jiné psychochirurgie.
V jakém slova smyslu?
Když už jsme u těch prsů, dám vám takový příklad. Ukážu vám například 10 dam, které mají úplně stejná prsa, devět jich s tím žije v pohodě a jen jedné to vadí a chce to řešit. A u té jedné to znamená, že je senzitivní. A stejně citlivá pak bude i na výsledek, protože její oko vidí něco, co jiným přijde naprosto běžné a normální.
A do toho přichází ještě další neznámá, a to je hojení. Protože se vám stane, že děláte tisíc operací, ale po tisící prvé probíhá hojení úplně jinak, než jste zvyklý. Což je běžné prakticky u všech oborů, například u operace kyčelních kloubů nebo jakékoli jiné. A to je právě ta příroda!
Když vám doktor například u té kyčle řekne, že se bude hojit tak a tak, vy to akceptujete. Ale když děláte estetiku, pak dáma očekává, protože si za to zaplatila, že jsme schopni jít proti přírodě a bude všechno tak, jak ideálně musí být. Ale takhle to nefunguje, a i z toho důvodu to není jednoduchý obor. Bavíte se s citlivou ženskou duší, která očekává ty nejlepší, a někdy až nereálné výsledky. Proto už při konzultacích ukazují i nepříjemné stránky operace a někomu se to nemusí líbit. Dobrý plastický chirurg ale musí říct, že my dva, to znamená klientka a já, vyrážíme na nějakou dobrodružnou cestu. My dva jsme vstoupili na palubu lodi a jedeme přes řeku, která má různé proudy, které ani nejsou vidět na povrchu. Zůstávají někde pod ním.
To »pod ním« znamená, že nevím, jak se to například bude hojit. Klientce však musíte být garantem nebo takovou tou ochranou, že ji vždycky budete držet za ruku, než přejde na druhý břeh. Protože jsou proudy, které nemůžete dopředu předjímat. Není to tudíž jednoduché…
Řekl jste »klientka«, a u toho bych se zastavil. Je jasné, že ženy převažují, ale – máte vysledováno, kolik procent naopak operujete klientů, tedy mužů?
Nevím přesně, nepočítám, ale zcela určitě to číslo roste. Už to zdaleka není jako před nějakými dvaceti lety, kdy chlap šel na tajňačku i třeba na masáž. Právě naopak. Já se třeba specializuji na tzv. spánkový lifting. Mám to z Paříže, kde jsem dva roky pracoval po boku geniálního plastického chirurga Sydney Ohany.
Jde o něco, čemu dermatologové říkají foxy eyes čili liščí pohled, to znamená, že zevní koutek očí a spánkové oblasti se posuje nahoru. Jenomže když se to dělá jakýmikoliv nitěmi, výsledek není trvalý ani dlouhodobý. Není to pevné, navíc, když si sáhnete do té tenoučké kůže kolem očí, pak tam tu nit cítíte. Takže já jdu do hlubokých, pevných struktur, uvolňuju je, vytahuju nahoru a sešívám. Má to mnohem delší efekt.
Posledně, když jsem byl na oslavě České republiky, pozval jsem Sydneyho Ohanu na ambasádu a řekl jsem mu, že dělám ten spánkový lifting. A on na to: »George, ty si to fakt pamatuješ?«
Byl rád. Já se nehlásím k žádnému autorství, je to jeho geniální nápad. U těch mužů je to neskutečně atraktivní. Protože si představte – máte nadbytečná horní víčka. Trošičku jako baset, jak ten pejsánek. A do toho ještě přichází pokles zevních koutků směrem dolů. Pak můžete být jakkoliv aktivní, ale člověk se na vás podívá a ty oči jsou dolů dolů a ještě s nadbytkem kůže na horních víčkách. A věřte, že po té mé operaci máte horní víčka pryč. A ještě ten pohled se změní. Může si to každý zkusit, když si dá prsty na spánkovou oblast a vytáhne je nahoru tak, aby ten zevní koutek oční byl nahoru.
To je dramatický rozdíl. Však to dělám různým známým osobnostem a vidím potom na jejich fotkách, že výsledek dlouho vydrží, tudíž je to velmi zajímavé.
Dále muži chodí na ty liposukce, hodně často na vlasy, ale ty já nedělám. A pak taky musím zmínit gynekomastii – to znamená zvětšená prsa. To je taky častý a velmi efektivní zákrok.
Víte, čemu se říká »profesní deformace«? Ve vašem povolání by mohlo být příkladem, že sedíte s někým v restauraci a při pohledu do očí si hned říkáte, že by si zasloužil upravit víčka. Máte to tak? Nebo když jdete na plovárnu a sledujete nedokonalé postavy?
Možná se tomu budete smát, protože tohle mám sice normálně vypnuté, ale v okamžiku, kdy jsem na koupáku, tak vidím těla, která jsou prakticky nahá – navzdory těm plavkám – a ta nahota mi automaticky zapíná, že jsem jakoby na sále a řeším, co by bylo potřeba upravit. Proto se na koupáku radši dívám do vody, do stropu nebo kamkoli jinam. Snažím se nedívat na lidi, jinak mi to začne takhle zapínat.
Svěřím se vám, co vždycky říkávám o ženách. Že v nedokonalosti je krása. Kdyby byly všechny opticky dokonalé podle soudobých trendů, nebylo by to ono. Nejde tento názor tak trochu proti filozofii estetické chirurgie?
Odpovím otázkou. Kde myslíte, že je největší erotogenní zóna u ženy?
Netroufám si říct.
V hlavě! Tam je důležitá jedna věc. Když se vám žena líbí – a samozřejmě jde o subjektivní názor – tak se vám líbí a je vám úplně jedno, jestli jsou její prsa pokleslá, jestli má dvojky, trojky nebo čtyřky. To, že se vám líbí, je založeno na jiných věcech.
Samozřejmě, pokud je žena opravdu krásná, je to fajn, ale princip je úplně jinde, pokud ji berete jako zamilovaný člověk. A pokud nejste zamilovaný, pak může stát něco, co jsme měli v Paříži. Tam byl jeden miliardář, který jednou ročně jezdil kamsi do Amsterdamu a pokaždé si přivezl jinou dámu. Podle jeho přání jí Sydney Ohana měnil vizáž, on dokonce potom šel převlečený na sál, jestli je to dobré nebo není… No a za další rok přijel s někým jiným…
Takže je třeba vždycky situaci individualizovat. To znamená, že když mi vy položíte dotaz, jestli náhodou není v nedokonalosti krása, tak se musím já na oplátku zeptat: v jaké situaci? U koho?
Prozraďte, kolik zvládnete operací za jeden den?
V jedné době jsem dělal třeba pět nebo šest velkých operací od rána do půlnoci. A klidně třeba tři dny v týdnu, což bych teď už nezvládl. Ale to je extrém, to strávíte noc na sále. Navíc nepočítám malé zákroky! Když jsem mluvil o velkých operacích, měl jsem na mysli přibližně dvouhodinové, ale i čtyřhodinové, v celkové anestezii. Je ovšem mýtus, že estetická chirurgie je takové maličké hraní si. Ona je to obrovská dřina! Dnes už dělám maximálně tři operace denně, protože člověk musí brzdit.
Taky se říká, že plastický nebo estetický chirurg nepotřebuje žádnou reklamu, protože reklamou jsou pro něj chodící objekty.
Ano, je to určitě marketingová záležitost, ale dnes se bez opravdové reklamy nikdo neobejde. Práce se sociálními sítěmi, například s Instagramem, je každodenní nutností.
A když se podíváte na propagaci plastických chirurgů na sociálních sítích, tak vám odborníci na marketing a reklamu dokonce doporučí, jak máte odpovídat, abyste klientku neodradili přílišnou odborností a podrobnostmi, ale zároveň získali její důvěru.
Bohužel to ovšem chodí i tak, že mnoho lidí nezajímá výsledek, ale cena. Volají po klinikách: »Za kolik děláte liposukci?« A další věci už je nezajímají.
Petr Kojzar
FOTO – autor, Estheticon a archiv Jiřího Kučery
A co zvětšení penisu? Proc se o tom porad mlčí?