Dva říjnové útoky připomněly Evropě vleklou sérii islamistického teroru z roku 2010. Dne 13. října zaútočil Francouz Mohammed Mogushkov nožem na zaměstnance lycea v Arrasu a jednoho z nich zabil. Dne 16. října zastřelil tuniský migrant dva švédské fotbalové fanoušky. Dne 31. října došlo k záměně nervového zhroucení za pokus o teroristický útok: labilní žena vykřikující islamistické výhrůžky byla pařížskými policisty těžce zraněna, než zjistili omyl – neměla u sebe zbraň.
Zvýšené napětí v Evropě vyjadřuje řeč čísel: například ve Vídni vzrostl počet antisemitských incidentů o 300 procent, v Berlíně, kde se statistiky vedou jinak, až o 850 případů a francouzská policie za necelý měsíc zaznamenala téměř 900 antisemitských deliktů – dvakrát více než za celý loňský rok. Důvodem zapojení muslimů do nich je nepochybně konfrontace mezi Izraelem a Hamásem v pásmu Gazy.
Solidarita s Izraelem
Reakce Starého světa na válku na Blízkém východě odráží dlouhodobé politické postoje: není nakloněn Palestině. Z pohledu Německa převažuje vina za minulost. »Naše historie, naše odpovědnost za holocaust, nás zavazuje k tomu, abychom se pokaždé vyslovili pro existenci Izraele a jeho bezpečnost,« řekl v říjnu německý kancléř Olaf Scholz. Berlínský magistrát se řídí stejným principem: většina propalestinských demonstrací je zakázána. V druhém nejlidnatějším městě země, Hamburku, je zakázali všechny.
Ve Francii se o totéž pokusil soudní cestou ministr vnitra Gérald Darmanin. Podle jeho slov by »demonstrace na podporu Palestinců měly být zakázány, protože se velmi pravděpodobně změní v narušení veřejného pořádku«. Soud Darmanenovu žádost zamítl. Přesto bylo v Paříži za poslední tři týdny zakázáno devět propalestinských shromáždění.
V Rakousku a Velké Británii vypukly třenice mezi úřady a muslimy kvůli verši písně »Od řeky k moři, Palestina bude svobodná«. Ve Vídni byla již povolená demonstrace na poslední chvíli zrušena poté, co se tato slova objevila na pozvánkách. V Londýně ministryně vnitra Suella Bravermanová označila verš za výzvu k »vymazání Izraele z mapy« a požádala své zaměstnance, aby zakročili proti těm, kteří jej zpívají. A nejen to. Vyvěšování palestinské vlajky by za určitých okolností mohlo znamenat oslavu terorismu, uvedla ministryně.
Čí vlajka je povolena?
Evropské vlády nejsou ochotny uznat údaje ministerstva zdravotnictví o palestinských obětech v Pásmu s odůvodněním, že za nimi stojí Hamás. V očích muslimů se tak mrtví dostávají do nerovného postavení. 1400 Židů zmasakrovaných ozbrojenci v Gaze 7. října zůstává v jiném postavení než více než 9000 Arabů zabitých později izraelským ostřelováním. Bezpodmínečná pomoc Starého světa Kyjevu působí ve stejném smyslu dvojího metru: Západ je rozhořčen ničením a truchlí nad mrtvými, ale činí tak pouze v případě, že jsou na »správné« straně.
Podezření, že západní země nezrovnoprávňují oběti různých národností, odráží názor islámské komunity, že je sama v EU systematicky diskriminována. Tento názor zachycují sociologické průzkumy, včetně těch, které byly zveřejněny na internetových stránkách Evropského parlamentu. Podle Eurobarometru z roku 2015 30 % obyvatel starého světa odrazuje, pokud musí v zaměstnání jednat s muslimy. A přibližně třetina, ale již na straně muslimů, je přesvědčena, že se v zaměstnání setkala s diskriminací. Zároveň 25 procent muslimů s prestižním zaměstnáním ve Francii uvedlo problémy s nájmem a stejný počet uvedl, že byli kvůli své víře šikanováni nebo na ně byl činěn nátlak.
Sociologická data ukazují nebezpečnou stránku muslimského protestu: jeho vnitřní stránku. Podle stejných průzkumů pouze 4 % vyznavačů islámu využila možnosti domáhat se svých práv na ochranu před útlakem právní cestou. Odvrácenou stranou takové lhostejnosti je otevřenost vůči násilí, často v podobě schvalování agresivních výpadů druhých. Nemusí často stačit mnoho, aby nespokojenost muslimů s jejich situací nabyla nesnesitelných forem.
Zranitelná Evropa
Vývoje v tomto směru se vedoucí představitelé EU obávají. »Naše Evropa je zasažena, všechny její složky jsou zranitelné,« komentoval poněkud pateticky říjnové teroristické útoky francouzský prezident Emmanuel Macron. Švédský premiér Ulf Kristersson, jehož krajané v Bruselu zahynuli, byl také viditelně podrážděný: »Ještě nikdy v nedávné historii nebylo Švédsko a jeho zájmy tak ohroženy jako dnes.« A francouzský ministr vnitra Darmanen požádal o pomoc Spojené státy: nadcházející letní olympijské hry 2024 v Paříži by mohli využít islámští teroristé, obává se politik. Znepokojení v projevech západních představitelů se vysvětluje vzpomínkami na útoky příznivců IS na Evropu. V listopadu 2015 skončil nájezd islamistických aut z Bruselu smrtí 130 lidí v pařížském koncertním sále Bataclan, poblíž stadionu Stade de France a v kavárnách ve městě. V roce 2016 zastínil Den dobytí Bastily smrt 86 kolemjdoucích na nábřeží v Nice, v Berlíně téhož roku extremisté zmasakrovali 13, v Manchesteru v roce 2017 23, v Barceloně téhož roku 24 nevinných obětí. Teprve pandemie COVID-19 učinila přítrž útokům IS, které byly stále méně rozšířené.
Orgány EU si uvědomují nebezpečí nelegální migrace a snaží se její rozsah snížit. V říjnu 2023 dal kancléř Scholz svým krajanům slib: začít deportovat nelegální přistěhovalce ve významném počtu. Zákony na omezení přílivu uprchlíků se připravují všude ve Starém světě, od Francie po Švédsko a zejména v krajně pravicové Itálii. Odvrácená strana této politiky je však stejně ambivalentní jako bezpodmínečná podpora Izraele. Rozhodnutí, která se někomu zdají přirozená a dokonce přezrálá, jsou v očích jiných neoddělitelná od diskriminace a rozdělování spoluobčanů na lidi první a druhé kategorie na základě víry.
Tím spíše, že ať už Evropa příliv muslimů sníží, nebo ne, nebude se moci vrátit do doby, kdy žádní nebyli. Sociologové předem studují islamizaci starého světa a docházejí k následujícím závěrům: pokud se migrace nezastaví, podíl vyznavačů islámu se do roku 2050 zvýší na 75 milionů z 538 milionů obyvatel EU (oproti 26 milionům v roce 2016). Ale i v opačném případě úplného zastavení migrace by stále vzrostl na 36 milionů a dále by rostl pouze z vnitřních rezerv. V praxi to znamená, že jakékoliv nepokoje na Blízkém východě jsou odsouzeny k tomu, aby zvýšily rozpory v západním světě.
(jb, TASS)