Třináctiletá ukrajinská uprchlice Yana věděla o veřejných školách ve Spojených státech jen to, co viděla v televizi nebo ve filmech, často idylických prostředích, kde se konflikty a úzkosti dospívajících vyřešily vždy až na samém konci. Nikdy si nepředstavovala, že by se v těchto amerických třídách ocitla. Pak začaly na Ukrajině padat bomby a Yana s maminkou v březnu utekly, aby zachránily svůj život, a opustily přátele, rodinu a vzpomínky na typický život teenagerů plný cvičení ve sboru, výtvarné výchovy a domácích úkolů, píše ve svém článku San Francisco Cronicle.
S traumatem z války a několika osobními věcmi nakonec přistála v San Francisku, kde v lednu zahájila nový semestr, přestože mluvila jen málo anglicky. Připojila se tam ke stovkám studentů z města, kteří se potýkali s vlastními tragédiemi – ztrátou blízkých při pandemii, chudobou a bezdomovectvím. Stejně jako Yana i mnozí další studenti uprchli ze svých zemí, aby unikli násilí a smrti.
Netrvalo dlouho a Yana si uvědomila, že skutečný život v její osmé třídě na střední škole Marina se vůbec nepodobá scénám, které se odehrávají na obrazovce. »Myslela jsem si, že to bude lepší, protože je to San Francisco, ale po dvou dnech jsem viděla, co všechno se ve škole děje.«
Studenti přerušovali vyučování, skákali po lavicích, nadávali učitelům. Yana se nejprve divila, co se děje, ale pak se »nic nestalo«. Studenti nebyli kázeňsky potrestáni ani jim nebylo v tomto chování bráněno. »Po týdnu jsem pochopila, že je to normální,« řekla Yana.
Její zkušenost se shoduje s tím, co mnozí rodiče a učitelé označují za narůstající problém na středních školách ve městě, kde šikana, násilí a vzdorovití studenti vytvářejí neudržitelné podmínky pro výuku. Situace sice znepokojuje mnoho studentů, zaměstnanců i rodičů, ale pro dívku, která už tak prchá před násilím a chaosem, je to obzvlášť těžké.
Podle průzkumu, který zveřejnila společnost EAB zabývající se výzkumem v oblasti vzdělávání, se od začátku pandemie násilí mezi žáky v celé zemi více než zdvojnásobilo a učitelé jsou »stále častěji terčem rušivého chování ve třídě«.
Průzkum také zjistil, že 84 % učitelů se domnívá, že současní žáci nemají dostatečnou schopnost seberegulace a budování vztahů ve srovnání s vrstevníky před pandemií.
Téměř 75 % vedoucích pracovníků škol podle průzkumu uvádí, že největší překážkou při řešení chování žáků je nedostatek personálu. Střední škola je dlouhodobě považována za jedno z nejtěžších období pro studenty, kdy se dětství a dospívání prolínají a mnoho dospívajících je frustrovaných, naštvaných a hormonálně přecitlivělých, jejich identita se stále vyvíjí, i když tlak na konformitu roste.
Znepokojení rodiče, kteří situaci popisují jako chaos, v němž řádí takzvané zlobivé děti, požadují více kázně. Ale tresty, jako je vyloučení žáků, neřeší zdroj chování.
Pro Yanu se tak situace s přibývajícími týdny jen zhoršovala a její obavy se stupňovaly. Unikla válce, ale ne šikaně a špatnému chování spolužáků. Yanina teta Maria uvedla, že teenagerka chodila ze školy domů a popisovala chaotické scény ve třídě. »Vyprávěla nám to a my jsme byli vyděšené,« popsala pro SF Chronicle o slovních urážkách, konfliktech na chodbách a výbuchů vzteku ve třídě a dodala, že Yaně říkali, aby se vyhýbala očnímu kontaktu a snažila se vyhýbat vyvádějícím studentům.
Během jednoho měsíce v Marině Yana uvedla, že jí někdo v jídelně ukradl mobilní telefon a pak jí skupina studentů, o níž se domnívala, že je za to zodpovědná, vyhrožovala.
Druhý den Yana přestala chodit do školy. Vedení školy jí nabídlo preventivní akční plán, aby se cítila v bezpečí. Prošetřili také oznámení o krádeži, uvedli úředníci, ačkoli neexistovaly žádné důkazy, které by umožnily určit, kdo telefon vzal.
»Yanina teta a matka požádaly o přeložení na jinou školu, kde by teenagerka mohla začít znovu bez obav o svou bezpečnost a bez doprovodu po chodbách, ale okres zatím tuto žádost zamítl. Yana se tak chce jen vrátit do svého rodného města na střední Ukrajině, do jediné školy, kterou znala před válkou,« uzavírá SF Chonicle.
(cik)
„Třináctiletá ukrajinská uprchlice Yana věděla o veřejných školách ve Spojených státech jen to, co viděla v televizi nebo ve filmech “
„Yana se tak chce jen vrátit do svého rodného města na střední Ukrajině, do jediné školy, kterou znala před válkou,«
——-V televizi, rozhlasu a na INFORMAČNÍCH webech zběsile LŽOU. Když těm lžím někdo uvěří dopadne jako Yana a její matka nebo hůř.
Když učitelka řekne mladým lidem-žákům, že nemají věřit všemu co je v televizi, tak ji někteří kapitalisté z USA vyhodí, prostřednictvím ředitelky školy, z práce . Mladým lidem je vnucována virtuální realita Pokud jim rodiče, učitelé a další řeknou pravdivé informace, tak je kapitalisté z USA, prostřednictvím police, státního zastupitelství, soudů, vězení mohou šikanovat, uvěznit , oloupit.
Mladým lidem CENZOŘI deformují HODNOTOVÝ SYSTEM -např. podřezat policistu je prý správné. Dovedete si představit co se stane když někdo téhle propagandě uvěří ?
Také jsem nebyl moc nadchnut i když některé přírodní krásy a i města jsou úchvatné, ale to je na celém světě, jako naše „Pravčická“.Ale tam je to takové stresově „strašidelné“…