Ústava: Soubor kompromisů, ale čas ukázal, že i funkčních

Podzim 1992 byl pro nás, bývalé poslance Federálního shromáždění ČSFR za Levý blok, resp. za KSČM, velmi složitý a dramatický. Šlo nejen o návrhy zákonů, které souvisely s rozdělením ČSFR, tedy společného státu, ale také se samotným politickým systémem. Deník iportaL24.cz zaznamenal vzpomínky tehdejšího komunistického poslance FS ČSFR, poté dlouholetého člena a místopředsedy Sněmovny, bývalého předsedy KSČM Vojtěcha Filipa, který byl u toho.

»Tvrdě jsme pracovali zejména na Ústavě ČR v odborném zázemí strany, ale naše návrhy nebyly vůbec vyslyšeny a nakonec jsme se jejich zdůvodnění ani nemohli zúčastnit, protože federální reprezentace byla v ČR silně potlačena, aby Václav Klaus a ODS mohla protlačit samotné rozdělení Československa,« řekl s tím, že se bohužel našlo několik jednotlivců z opozice, zejména z LSU a dokonce jeden z SDL, kteří pak pro zákon o rozdělení státu hlasovali. Zdůraznil, že šlo o hlasování, které postrádalo legitimitu, protože většina stran nic takového ve svých politických programech pro červnové volby 1992 jak do FS ČSFR, tak do ČNR neměla. Výjimkou byla Slovenská národní strana, tehdy zvolená do Federálního shromáždění, byla však výrazně menšinová. »A na zradu se chystala Občanská demokratická aliance, která nebyla do Federálního shromáždění zvolena,« prohlásil pro náš server Filip.

KSČM tenkrát předkládala návrh na jednokomorový parlament, který by měl dostačovat pro přijímání zákonů pro náš stát. »Ve FS jsme pracovali zejména na Listině základních práv a svobod, základním lidskoprávním dokumentu: Na rozdíl od FS, kde platil princip poměrného zastoupení, v ČNR po volbách pravice rozhodla, že vítěz bere vše. Nejenže opozice byla zcela bez funkcí ve výborech a komisích, některým poslancům bylo dokonce odepřeno i být do výboru vůbec zařazený,« zavzpomínal Filip. Také proto komunisté nakonec většinově souhlasili s přijetím Listiny, i když tam už byl například zrušen trest smrti a občané na to reagovali velmi citlivě »po katastrofální zločinnosti způsobené amnestií Václava Havla«.

Filip dokonce se souhlasem poslaneckého klubu u tohoto konkrétního pozměňovacího zákona hlasoval proti, ale v závěrečném hlasování již byl pro přijetí Listiny, když se ji podařilo více přiblížit podobě Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a rozšířit ji o práva, která Evropská úmluva nezahrnuje.

Ústava zůstává nenaplněná dodnes

Dnes je dlouholetý poslanec přesvědčený o tom, že samotná Ústava, tedy ústavní zákon č. 1/1993 Sb., byl přijat jako soubor kompromisů, ale v podstatě smysluplných. A čas ukázal, že i funkčních. Ústava byla od počátku podle jeho slov nenaplněna, což trvá dodnes. Nešlo jen o odložené naplnění Senátu o čtyři roky, což prý vůbec nebylo na škodu, naopak to ukázalo, že jednokomorový parlament, jak ho navrhovala KSČM, byl funkční model, ale i odložené naplnění krajské samosprávy, když kraje nikdy nebyly zrušeny, ale samospráva jim v jiné podobě byla vrácena až po osmi, resp. deseti letech.

»Ukazuje to, že pro pravici, ale zejména pro nadnárodní kapitál, je důležitý byrokrat a nikoli volený zástupce, který se musí zpovídat přímo občanům. Ale čekalo se i na zřízení Nejvyššího správního soudu, proto např. při prvním pokusu o schválení zákona o ztrátě mandátu poslance jsme navrhovali, aby to rozhodoval Ústavní soud, pokud by přeběhlictví mělo znamenat výsměch rozhodnutí občanů ve volbách,« zdůraznil Filip.

Nezapomněl připomenout, že nejvíc bojů komunisté pak každé volební období vedli o zákon o referendu. Ten český parlament nepřijal dodnes, i když to Ústava předpokládá v čl. 2. »Nakonec se vždy ukázalo, že o něj pravice nemá zájem a jeho projednávání blokuje, nebo ho přímo shodí ze stolu, třeba právě v Senátu,« připomněl Filip, který byl podepsán pod několika návrhy ústavního zákona o lidovém hlasování.

Změna volby prezidenta byla populistickým krokem, ale vrátit ji zpět by byla hloupost

Když uplynulo 20 let od přijetí Ústavy ČR, tehdejší předseda KSČM absolvoval ve Sněmovně i v Senátu řadu seminářů a schůzek, kde se o jejím naplnění mluvilo. A byla podle něj shoda v tom, že víc než doplňování Ústavy je potřeba se jí řídit a kvůli momentálnímu politickému prospěchu určité části politiků ji neměnit.

Filip tvrdí, že typickým příkladem je populisticky přijatá změna volby prezidenta republiky. »Pravicové strany se těšily, že prostřednictvím velkých peněz vložených do mediální kampaně si zvolí někoho, kdo jim bude vyhovovat. Nevyšlo jim to, a nyní mluví o návratu k parlamentní volbě. To dnes považuji za hloupost, protože by šlo pro občany o ztrátu již jednou nabytých práv,« zdůraznil exposlanec.

Podle něj je to nepřípustné, s tím se musí parlament vyrovnat a hledat jiné vyvážení dělby moci, a to i přesto, že prezident žádné nové pravomoci nedostal.

Naopak si nové pravomoci podle něj přisvojuje Senát, což více narušuje vyváženost jednotlivých ústavních orgánů. Typickým příkladem je v parlamentní demokracii volba členů mediálních rad. To, že jsou z návrhů vyřazeny politické strany, považuje za zásadní chybu, odporuje to čl. 5 Ústavy, tedy že politický režim se vytváří ve svobodné soutěži politických stran. »Zamlžení navrhovatelů samozřejmě vede ke snížení odpovědnosti jak samotných radních, tak i politických stran. Senát navíc není konstruován na základě poměrného zastoupení, ale většinovým způsobem, a tedy neodpovídá náladám ve společnosti,« je přesvědčen Filip.

(ku)