Ukrajinská vlajka na Národním muzeu porušuje zákon, tvrdí před demonstrací 17. listopadu aktivista Ladislav Vrabel

Sedmnáctý listopad bude v ulicích hlavního města, ale nejen zde, ve víru rozličných akcí, což už je tradiční jev. Novinkou však bude například akce Ladislava Vrabela, aktivisty, pořadatele úspěšných protivládních demonstrací z posledních dvou let a předsedy hnutí Česká republika na 1. místě. Jejím jádrem bude od 13 hodin požadavek na odstranění ukrajinské vlajky z budovy Národního muzea ČR. Spojit se má bok po boku prakticky celá vlastenecká scéna, ovšem Vrabel v rozhovoru pro iportaL24.cz nešetří i mnoha kritickými slovy »do vlastních řad«.

Co pro vás osobně znamená 17. listopad, kromě toho, že vás pravidelně situuje do role pořadatele?

Když jsem byl naposledy na Národní třídě na 17. listopadu, zapálil jsem svíčku. Nikoli za »estébáka« Zifčáka, který se podílel na celém tom podvodu z roku 1989, ale proto, že s tím dnem mám spojený pocit boje za svobodu a demokracii, což jsou hodnoty, které dlouhodobě zastávám. Ale určitě si nelze myslet, že současný režim hájí svobodu slova. Ten není svobodný ani demokratický. A co my potřebujeme, je skutečně to, co pochází z řeckého termínu, tedy démos = lid a kratos = vládnout. Čili skutečnou svobodu, aby si každý mohl dělat opravdu, co chce, pokud nezasahuje do svobody někoho jiného. Po takové svobodě toužíme, ale máme k ní zatím daleko.

Dá se jí dosáhnout demonstracemi, nebo jen ve volbách, jak tvrdí například oba exprezidenti Václav Klaus a Miloš Zeman?

Když jsem v roce 2022 sepsal Plán Česká republika na 1. místě, bylo tam, že moc se bude předávat za pět až deset let. A také to, že mezitím dojde k válce.

Takže – jedna možnost je rozpoutat na ulicích masové protesty, ale to bychom do nich museli zapojit minimálně sedm procent lidí, abychom mohli otočit režim, a nám se povedla zatím nejvýše dvě procenta. Druhá možnost je skrze legislativní proces voleb, jako se to podařilo v USA. Jenže bohužel v České republice zatím nemáme situaci rozehranou jako ve Spojených státech.

V jakém slova smyslu?

V USA se objevil boj globalismu proti občanům a lidé se spojili s Donaldem Trumpem za národní zájmy obyčejných lidí. U nás režim, média, policie i státní zástupci pracují ve prospěch globalismu, ale zaprvé jsme se nespojili a zadruhé nemáme toho Trumpa. Jeho pozici si osvojuje kdekdo – od Andreje Babiše, přes Kateřinu Konečnou, Jindřicha Rajchla, až po Tomia Okamuru. Ale nikdo z nich není skutečným bojovníkem proti globalismu.

O co tato svá slova opíráte?

Andrej Babiš má největší část svého byznysu v Německu. Ani v době covidu nezastával roli jako Trump, že by odmítl roušku a doporučoval například alternativní léčbu. Zkrátka sloužil globalistům a korporátu. Ani Kateřina Konečná proti nim ve skutečnosti nikdy nebojovala. Ještě dnes v Evropském parlamentu prosazuje boj proti dezinformacím v eurounijním zájmu, podporovala migraci, začleňování Afričanů do politických struktur, ale i LGBT, elektrická auta a progresivní politiku. Jindřich Rajchl je pro setrvání v EU a v NATO, přičemž svůj postoj ke svobodě slova ukázal, když udával demonstranty na Václavském náměstí. A Tomio Okamura svojí rétorikou sice míří proti globalismu, ale tři roky, co pořádám různé akce, nemá zájem na spojování lidí právě proti globalistickým tendencím. Pravidelně bojkotoval demonstrace, co jsme dělali, a většinou sám uspořádal i kontrademonstraci ve stejném termínu nebo dva tři dny předtím. Na výzvy, aby SPD vedlo celou vlasteneckou scénu, nereagoval. A to my jsme v rámci Hnutí Česká republika na 1. místě upozorňovali, že společnou kandidátku podpoříme, i když na ní nebudeme vůbec figurovat…

Ale když už jsme u toho 17. listopadu, před dvěma lety jste při svém vystoupení před Českou televizí Tomia Okamuru a Kateřinu Konečnou doslova a do písmene vychválil do nebes…

To je pro mě zklamání, a to soukromé. Komunikoval jsem ale i s Andrejem Babišem a čekal, že změní svůj přístup. Kateřinu Konečnou i Jindřicha Rajchla jsem propagoval, kde jsem mohl. Ještě před kampaní k volbám do Evropského parlamentu jsem vyzýval, aby vznikla jednotná národní fronta. Koneckonců jsem navázal na svoji myšlenku z roku 2022 v rámci akce Chcípl PES. V roce 2023 to bylo téma několika setkání a 28. září v hotelu Anette zasedli bok po boku zástupci všech vlasteneckých stran a hnutí a Kateřina Konečná tam jasně řekla, že tohle je jediná a poslední možnost, jak jít bok po boku. Když ale došlo na lámání chleba, jakékoli spojení odmítla. Vytvořila STAČILO!, což ale v reálu není žádné spojení.

A to nemluvím o Hynku Blaškovi. Koalici ALIANCE ZA NEZÁVISLOST ČR vytvořili rok před volbami a pak se odmítli účastnit jakýchkoli jednání. Platí pořád to samé. Když jsou volby daleko, všichni mluví o spojování, ale jakmile se volby blíží, je pro ně přednější, aby to zkusili sami.

Proč tedy podle vás na globalistické scéně spojení bez problémů fungují – viz SPOLU, kde mají všechny tři strany k sobě programově hodně daleko – a na vlastenecké se děje to, co jste popsal?

Víte, odpovím vám jako cynik. Od roku 2003 se zabývám bojem proti korupci a vím, že platí jedno základní pravidlo – totiž že žádná věc se v politice neděje náhodou, vše je domluveno dopředu. A druhé pravidlo zní, že politiku řídí peníze. A co se týče pětikoalice, ti samí kmotři, co stojí za ODS, financují i KDU-ČSL, TOP 09, ale také SOCDEM. A jak vidíme, jeden z kmotrů »ódéesky«, Tomáš Hrdlička, platí SPD, PRO a Trikoloru. A ony se nespojují na základě politických programů, ale na základě financování, takže toto pravidlo funguje i na té tzv. druhé straně barikády. Ale ona to není až tak úplně druhá strana, jak si mnozí její přívrženci myslí, když má financování od ODS.

Je tedy šancí pro větší spojení vlastenecké scény vaše nedělní akce? Vždyť podporovateli jsou zástupci SPD, Libor Vondráček ze Svobodných, Zuzana Majerová z Trikolory, Pavel Krejčí za Občanské hnutí, Adam Bartoš z Národní demokracie, Josef Skála za KSČM, předseda národních socialistů Michal Klusáček či exposlanec Lubomír Volný za Volný Blok. Nebo platí to, co jste říkal, že teď, daleko před volbami, mohou vystoupat na pódium přívrženci různých stran a hnutí, ale v souvislosti s jejich blížícím se termínem bude všechno zase jinak?

Tohle ale nemá vůbec žádnou souvislost s volbami. Je to možnost pro politiky ukázat, jak jsou stateční. Ale ještě jednou vám zopakuji, že v politice platí, že o tom, kdo s kým bude kandidovat, rozhodují ti, kdo posílají stranám a hnutím peníze. Hlavní roli tedy v tomhle směru nehrají ani Tomio Okamura, ani Zuzana Majerová, ani Jindřich Rajchl, ani Libor Vondráček.

Co se týče Josefa Skály, to je jiná věc, ten zastupuje vlastenecké politiky, jimž skutečně jde o naši zemi, o spojování, a kteří nejsou propojeni s žádným globalistickým kapitálem. A když chcete zjistit, kdo propojen je a kdo nikoli, pak se podívejte na CNN. To je hlavní globalistické médium. Kdo se v něm objevuje pravidelně, je zástupcem globalistického kapitálu, kdežto ti, co pracují výhradně ve prospěch občanů České republiky, nemají do globalistických médií přístup.

Proč tedy připravujete protest zaměřený na odstranění ukrajinské vlajky? Mimochodem – ta se stala velkým tématem za demonstrací strany PRO na jaře 2023, včetně následné ostrakizace docenta Miroslava Ševčíka…

Je důležité vidět důvod, proč tam ta vlajka visí, a podívat se na to, co se stane, když bude sundána. Potřebujeme konečně vítězství pro obyčejného Čecha. Abychom někde vyhráli. Proto chceme upřít síly do vlajky na Národním muzeu.

A na vysvětlenou – na demonstraci PRO nebyla snaha odstranit vlajku, proto vše padlo na Slávka Popelku, který k jejímu stržení vybízel a jako aktivista chtěl strhnout dav. I proto je teď ve vězení…

Dobrá, ale jakým způsobem chcete dosáhnout stržení ukrajinské vlajky? Jako to chtěl Jaroslav Popelka, nebo tak, jak to vyhlašoval šéf PRO Jindřich Rajchl, tedy »až budeme ve vládě, postaráme se o její sundání«?

Ani jedním stylem. Slávek Popelka ke stržení vlajky vyzýval už na jedné z mých předešlých akcí, když jsem mu dal mikrofon. Tak jsem mu ho vzal a domlouval mu, že to není nejlepší nápad. A tak jsem spolu s právníky připravil žalobu, protože umístění vlajky na Národním muzeu vnímáme jako protizákonné. Soud nám může vyhovět a nařídit její odstranění, takže jsme v rámci té žaloby svolali veřejné shromáždění. Oslovili jsme osobnosti, které se připojily pod náš požadavek, a k soudu budeme svolávat veřejnost, aby požadovala odstranění vlajky.

Jak moc je pro další právní postup důležité, kolik lidí se sejde na demonstraci 17. listopadu?

U soudu se nerozhoduje podle toho, kolik je podporovatelů, ale jestli došlo k porušení zákona. A podle mého názoru jde v tomhle případě o zákon 219/200 Sb. Je to o tom, jakým způsobem příspěvková organizace Národní muzeum České republiky má disponovat s majetkem ČR. Vedení porušilo zákon, když na budovu vyvěsilo ukrajinskou vlajku a soud by měl rozhodnout v tom smyslu, že do budoucna už nic vyvěšovat nebude.

A co se týče účasti veřejnosti na akci 17. listopadu, chceme, aby se shromáždilo co nejvíce lidí z prostého důvodu. Aby se celá věc nemohla zamést pod koberec.

Na začátku našeho dnešního rozhovoru jste vychválil zvoleného prezidenta Donalda Trumpa. Je ale skutečně jeho zvolení cestou k míru v rusko-ukrajinském konfliktu?

Donald Trump řekl, že nebude dál financovat válku na Ukrajině a že se pokusí vyjednat mír. Ale v úterý se setkal francouzský prezident Emmanuel Macron s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem a společně oznámili, že Francie zvýší své finanční odvody do NATO a v podpoře Ukrajiny se bude pokračovat, dokud to bude potřeba. Jedná se o tzv. sustainable effort, tedy udržitelné úsilí, a to opakují pořád dokola. Sice se Trump začne starat o USA a dodrží, co slíbil voličům, tedy že Amerika nebude ve válce s Ruskou federací, ale Evropská unie v tom konfliktu pokračovat bude, navíc dochází k vyzbrojování Estonska a Rumunska, takže paradoxně vítězství Donalda Trumpa bude mít pro naši zemi negativní vliv. Protože v konfliktu jsme byli po boku USA silným protivníkem, kdežto bez Spojených států jsme mnohem slabší. Udržovat konflikt bude stát mnohem víc peněz, a protože na straně Ruské federace bojují i vojáci ze Severní Koreje, dá se předpokládat, že na ukrajinské straně přibydou vojáci z jiných zemí, což pro nás bude mít hodně nepříjemný dopad.

Takže si nemyslíte, že by měl konflikt brzké řešení, jak to zaznívá po amerických volbách z úst řady českých opozičních politiků?

Je těžké predikovat situaci. Vycházím z toho, co vidím. Donald Trump vyhlásil, že chce vyjednat mír a že má nějaké návrhy. Rusové nicméně řekli, že ne se všemi návrhy souhlasí a nejsou v pozici, kdy by museli ustupovat ze svých požadavků. A z nich podle mě na 99 procent neustoupí! Pro ně je klíčové, aby Ukrajina byla nezávislým státem, aby nebyla v područí globalistů, nestala se součástí NATO a přestala být ohrožením pro Ruskou federaci. Dokud se z Ukrajiny nestane právě takový stát, Rusko na nějaké příměří jen těžko přistoupí, protože by to pro něj znamenalo problém v budoucnu. Spojené státy jsou asi momentálně ochotny na leccos přistoupit, ale k ničemu takovému nesměřuje Evropská unie ani NATO. Válka tedy bude pokračovat, i kdyby v ní zůstala Evropa sama. A v téhle souvislosti vnímám jako extrémně důležité, aby si lidé vzali příklad z USA, pozvedli se a bojovali za svoji zem. Obzvlášť v České republice! Protože ta dnes vypadá víc jako Ukrajina než jako ČR. Minimálně co se týká označení ve formě vlajek na státních budovách.

Petr Kojzar

FOTO – iportaL24.cz/Marcela Špičková