Jsou to pohádky, které všichni milujeme. Viděli jsme je desetkrát, stokrát, tisíckrát, a přesto se na ně koukáme znovu a znovu. Hlavně se na ně těšíme nyní, v době předvánoční…! Ale ejhle, tu mohl být jiný text, tu zase jiný herec, a támhle dokonce úplně jiný konec. Máme pro vás tucet zajímavostí o tuctu nejslavnějších tuzemských pohádek…
1.) Pyšná princezna
Podle mnohých nejkrásnější česká pohádka je tak notoricky známá napříč generacemi, že umíme většinu dialogů nazpaměť, stejně tak dobře víme o každé scéně. Jenže ouha! Konec měl být podle původního scénáře úplně jiný. Král Miroslav měl přijít na svůj zámek a zde Krasomilu opustit s tím, že jde hledat práci pro oba. Zubožená princezna poté šije šaty pro královu nevěstu, a vtom se před ní zjeví její vyvolený v plném svém majestátu a vyjde najevo, že ve skutečnosti není zahradníkem. Vladimír Ráž měl říci: »Zavaž mi střevíček!« a potom se měla konat velkolepá svatba. Jenže – muselo se šetřit, a tak je konec takový, jak ho známe. Lepší, nebo horší? To necháme na posouzení každého z nás…
2.) Princezna se zlatou hvězdou
Předlohou scénáře tohoto klasického českého snímku je pohádka od Boženy Němcové. Není bez zajímavosti, že obě představitelky filmové Babičky se v Princezně se zlatou hvězdou potkaly před kamerou. Jarmila Kurandová hrála chůvu a Terezie Brzková babičku. S tím vším se počítalo od začátku, ale samotnou princeznu Ladu měla hrát skutečná životní partnerka prince Radovana alias Josefa Zímy Eva Klepáčová. Ta však byla těhotná a už to na ní začínalo být vidět. Životní roli si tak střihla Marie Kyselková.
3.) Byl jednou jeden král…
Byl jednou jeden král a ten si říkal Já První. Chtěl odevzdat vládu té ze tří dcer, která ho má nejraději. Drahomíra ho má ráda jako zlato, Zpěvanka jako zlato v hrdle a nejmladší Maruška jako sůl. Krále přirovnání k obyčejné soli rozhněvá, vyžene Marušku ze zámku a rozkáže všechnu sůl v království zničit. To všichni dobře známe. Vždyť je to jedna z nejoblíbenějších československých pohádek, která přináší řadu vtipných scének. Vtipná byla i odpověď Miroslava Horníčka na otázku, jak je možné, že hraje krásného prince: »Když může Kopecký hrát chytrého prince…«
4.) Tři veteráni
Jestli je některá scéna z tohoto komediálního pohádkového příběhu podle předlohy Jana Wericha absolutně typická a nezapomenutelná, pak určitě ta, kdy princezně Bosaně začne růst nos natolik, že procestuje několik evropských velkoměst. Herečka Vida Skalská-Neuwirthová kvůli němu musela na plac při natáčení o hodinu dříve než ostatní protagonisté. Tak dlouho maskérům trvalo, než dva a půl metru dlouhý nos připevnili k tváři. Ovládali jej dva loutkoherci, přičemž každý z jedné strany tahal za drátky. A zbytek délky – ona nezapomenutelná hadice táhnoucí se zeměkoulí – byl v režii výtvarníka a animátora Jana Švankmajera.
5.) Třetí princ
Okouzlující pohádka se stala nezapomenutelnou hlavně díky kouzlu démantových skal. Těmi byly ve skutečnosti skály Adršpašské a právě zde se natáčely poměrně náročné scény, při nichž herec Pavel Trávníček v rámci své dvojrole princů Jaromíra a Jaroslava musel lézt do značných výšek. Všechny tyto své scény natočil bez zdravotní újmy hlavně díky horolezcům, kteří mu do skal připravili speciální úchyty. Nicméně, pád během chytání zbloudilého jehněte nebyl ve scénáři. Trávníček tehdy opravdu reálně spadl a byl zázrak, že nebohé zvíře nezranil.
6.) Princ a Večernice
Hrdinou je princ Velen, který během jediné noci, kdy mu starý král svěří péči o království, provdá své tři sestry a sám se zamiluje do krásné Večernice, sestry svých švagrů Větrníka, Měsíčníka a Slunečníka. Král však nemá pro princův čin pochopení, a tak se uražený princ vydává do světa, aby našel nejen své sestry a švagry, ale také krásnou Večernici. Zatímco o jejím filmovém obsazení bylo od počátku jasno (Libuše Šafránková), u Velena chtěli tvůrci neokoukanou tvář, a tak si vybrali slovenského herce Juraje Ďurdiaka. Je zajímavé, že volili u hlavního páru absolutně protikladný přístup, ale to vůbec nevadí – pohádka se přece povedla na jedničku…
7.) S čerty nejsou žerty
U této pohádky si dovolíme ocitovat slova režiséra Hynka Bočana v někdejším rozhovoru pro ahaonline.cz. »Čerti pro mě byli naprosto nová zkušenost, nový žánr. A Lucifer Heřmánek mi moc pomohl. Byl první natáčecí den, řekl jsem – kamera – a on začal řádit. Doslova! Koukal jsem jako blázen. Šel jsem za ním a říkám mu: ‚Karle, co to děláš? Ty jsi zešílel!‘ A on: ‚Co je? To je čert! Co čert? To je Lucifer. To takhle prostě musím.‘ Nechal jsem ho tedy hrát a tu postavu udělal dokonale. Hned se toho chytl Nárožný a s gustem se vyřádil na svém přiopilém kaprálovi.«
8.) Princezna ze mlejna
O této filmové pohádce Zdeňka Trošky již byly popsány stohy papíru, takže vás jen těžko může překvapit cokoli, včetně faktu, že čertíka, který se ucházel o ruku Elišky, hrála ve skutečnosti žena – Yvetta Blanarovičová. Co tedy zřejmě nevíte? Třeba to, že ve scéně, při které Jindřich (Radek Valenta) s Eliškou (Andrea Černá) běhají naboso po lese, dostali jejich představitelé nápad nalepit si na chodidla náplasti, které by zmírňovaly bolest při každém kroku. Jenže nápad nevyšel, protože při běhu létaly náplasti všude možně okolo, jen na chodidlech bohužel nezůstávaly…
9.) Šíleně smutná princezna
Oba protagonisté pohádky Václav Neckář a Helena Vondráčková se měli spolu sejít před kamerou už o pár let dříve, a to v oscarovém snímku Ostře sledované vlaky (1966). Zpěvačka tehdy uspěla na kamerových zkouškách, ale pak zasáhl režisér Jiří Menzel, který ji z obsazení vyřadil, jelikož se mu nelíbilo, že svojí postavou převyšovala Neckáře. Zato v pohádce Šíleně smutná princezna právě na tomto »nepoměru« tvůrci založili jednu z nezapomenutelných scén…
10.) Dařbuján a Pandrhola
Další česká filmová klasika, v níž hraje hlavní roli dohoda chudého havíře se smrťákem. Kdo ji dobře sledoval, jistě si všiml, že v pohádce byly použity stejné kulisy jako ve filmu Hrátky s čertem. Vesnička Kocanda byla postavena ze dřeva, scény ve staveních však byly točeny v barrandovském studiu. A jitrnice na stromech, které si Dařbuján od zlovolného Pandrholy poručil jako »zálohu« pro jeho uzdravení? Ty byly pravé! Hercům se je ovšem nechtělo v parném dni jíst, čemuž se ani nelze divit…
11.) O princezně Jasněnce a létajícím ševci
Princezna Jasněnka si v pohádce Zdeňka Trošky skutečně vytrpí své. A nejinak se tomu dělo i ve skutečnosti její představitelce Michaele Kuklové. Ta utrpěla při natáčení několik menších úrazů. Yvetta Blanarovičová v roli čarodějnice například kopla do lebky a ta trefila Michaelu bolestivě do hlavy. Od Heleny Růžičkové měla zase modřiny v obličeji, a dokonce rozseknutou pusu, když ji mlátila střevícem. Obě »trýznitelky« zase zkusily své, když při natáčení scény, jak sedí na větvi, větev nevydržela a ony skončily ve vodě. Tato scéna však byla nakonec vystřižena…
12.) Tři oříšky pro Popelku
Nejslavnější a nejkrásnější česká Popelka spatřila světlo světa v roce 1973 v koprodukci s Německou demokratickou republikou. Šlo o první filmovou roli tehdejšího studenta třetího ročníku herecké fakulty Pavla Trávníčka. Režisér Václav Vorlíček si jej tehdy vybral proto, že se nápadně podobal tehdy populárnímu oblíbenci dámských srdcí Alainu Delonovi. Trávníček, disponující tak výrazným hlasem, který se později proslavil dabováním mnoha skvělých zahraničních herců (Terence Hill, Alan Alda, John Travolta či Mel Gibson), však v této pohádce byl předabován, a to Petrem Svojtkou. Podle Vorlíčka měl tehdy Trávníček silný brněnský akcent, a než se to odnaučil, chvilku trvalo…
Marcela Špičková
FOTO – Imago Stock, Česká televize, Nova, iprima.cz, csfd.cz, Filmové studio Barrandov/DEFA