Trump je reálně nezajímavý člověk. Představuje spíš symptom systému, který je rozbitý už hezky dlouhou dobu, tvrdí lídr STAČILO! v Plzeňském kraji Prokop

Přesně před týdnem byl Vítek Prokop coby jeden z mladých kandidátů představen jako lídr hnutí STAČILO! pro podzimní sněmovní volby v Plzeňském kraji. Není to ovšem tak dávno, co byl jedním z čelních představitelů strany Levice. V aktuálním rozhovoru pro iportaL24.cz vysvětluje, proč – sportovní terminologií řečeno – změnil dres. Odmítá, že by hnutí STAČILO! bylo krajní pravicí a naopak ho označuje za jedinou autentickou levici, a velmi originálně hodnotí zahraničně-politické dění, které je mu blízké…

Proč jste vlastně opustil stranu Levice? A proč jste si vybral zrovna STAČILO!!?

To rozhodnutí mělo několik důvodů. Vždycky jsem se snažil budovat spolupráci napříč levicí a v posledním zhruba půl roku se extrémně zhoršila mezinárodní situace. Nemluví se o diplomacii, ale o válce a je tu tlak na nesmyslně velké zbrojení. Vláda, která nechala statisíce lidí padnout na úplné dno, najednou umí sehnat peníze, ale místo aby je investovala do našich potřebných, tak je chce dát zbrojařům. Bylo mi jasné, že levicové síly se prostě už musí spojit a tohle za každou cenu zastavit. A hnutí STAČILO! představuje platformu, která dokáže spojovat různé levicové síly pod společným programem. Je to navíc jediná významná síla, která se nebojí říkat, že nestačí provést kosmetické změny, ale že musíme změnit celý systém. Bohužel ve vedení strany Levice jsem byl jediný, kdo to takhle vnímal. Já jsem šel do politiky něco měnit, a to nejde bez toho, když člověk neumí vést dialog a neumí hledat kompromisy. Ještě jako člen Levice jsem podrobněji popsal svoje důvody, proč podporuji STAČILO! v lednu pro časopis Argument!. STAČILO! je zkrátka jediná šance, jak dostat levicovou politiku zpět do vrcholové politiky a něco tu změnit pro pracující lidi.

Teď jste mi nahrál na další otázku. Co jako bytostný »levičák« říkáte na výtky, že STAČILO! díky partnerům, s nimiž se KSČM spojila, není levicovým hnutím? Tím nemyslím jen názor exposlance Jiřího Dolejše, ale i například vyjednavačů ze strany SOCDEM či ČSSD?

Většinou se jedná o emotivní výkřiky, ne o nějaké pořádné analýzy, které, jak vy sám říkáte, pronášejí ve velké většině případů lidé napojení na subjekty, které se se STAČILO! nedokázaly domluvit a teď mu bohužel politicky konkurují. No a pak jsou tu nejrůznější buržoazní intelektuálové a slovo »buržoazní« říkám záměrně. Třeba paní Rychlíková nás nedávno obvinila, že prý útočíme na nejnižší pudy a že jsme krajní pravice. Pardon, ale chtít suverénní a sociální stát není nejnižší pud! Máme v programu boj proti banditismu nadnárodních korporací, prosazujeme spravedlivé daně, chceme důstojné důchody, dostupné zdravotnictví, dostupné bydlení – to snad nejsou levicové požadavky? To je útok na nejnižší pudy? Hnutí STAČILO! je autentická levice – nasloucháme, co pracující lidi trápí, a to chceme řešit.

Řekl jste, že se jmenované subjekty se STAČILO! nedohodly. Proto se zeptám: není vám líto, že STAČILO! nespojuje ještě více levicových stran?

Mně se líbila myšlenka co nejširšího levicového spojenectví, ale velmi rychle se ukázalo, že pro to není u těch menších subjektů podpora kvůli dvěma příkopům – důrazu na ideologickou čistotu a špatným osobním vztahům mezi některými lídry. Jakékoliv levicové spojenectví je ovšem lepší než žádné, takže já jsem více než spokojen.

V podzimních volbách poprvé vstoupí do hry možnost korespondenčního hlasování pro Čechy v zahraničí. Nebojíte se toho, že mohou vrátit do hry stávající koalici, jež důvěru občanů – co do průzkumů – ztratila?

Bojím. Máme proti tomu jedinou zbraň, a to pokusit se dostat k volbám tu armádu lidí, kteří běžně volit nechodí. To bude těžké, ale ne nemožné.

Na tiskové konferenci v Ostravě bylo představeno, že se ve Sněmovně hodláte věnovat zahraniční politice. Prozraďte, jaká země a její uspořádání je pro vás jakýmsi politickým vzorem?

Nejčastěji mluvím o Rakousku. Je to neutrální stát, který není v NATO. A zatímco my jsme díky premiéru Fialovi a prezidentu Pavlovi rezignovali na ekonomickou diplomacii, tak Rakousko vysílá své obchodní delegace do Číny a utužuje tam vzájemně prospěšné vazby.

Historicky je pak pro mě velkou inspirací i Titova Jugoslávie vzhledem ke svojí spolupráci se státy globálního Jihu. Musíme se více zaměřit na státy v jihovýchodní Asii, Africe a Latinské Americe.

Nejrychleji rostoucí ekonomiky najdeme v Asii, Afrika je bohatá na strategicky důležité suroviny, to samé Latinská Amerika. A zatímco se Číňané s Američany předhánějí v Africe s investicemi, tak my tam kvůli úsporám zavírali ambasády. Všechno jsou to přitom oblasti, kde měla československá značka v minulosti dobré jméno, a my na to nejsme schopni díky této vládní garnituře nijak navázat.

Jak se díváte na postoj české vlády, která neustále hovoří o bezpečnostním riziku pro naši zemi v podobě Ruska a plánuje navyšování výdajů na obranu? Je Moskva skutečnou hrozbou?

Rusko hrozbou není. To je absurdní tvrzení. Vypukla tady celoevropská hysterie živená zbrojaři. Už je to více než rok, co jsem mluvil s jedním irským levicovým politikem, a ten mi řekl, že se pravice u nich snaží domoct zrušení irské neutrality skrz povídačky o tom, že zemi hrozí ruská invaze. Co by tam u nich Rusové dělali, samozřejmě pravice vysvětlit nedokáže. RAND Corporation, což je think-thank placený americkou vládou, a nikoliv americkými zbrojovkami, na rozdíl od slavného a všemi u nás citovaného Institutu pro studium války, vydal zprávu, podle které bude Rusku poválečné přezbrojení a obnova vojenských kapacit trvat minimálně 10 let. Je to velmi propracovaná zpráva. A za 10 let bude už geopolitická situace kompletně jiná. Takže ne, Rusko pro Českou republiku hrozbou doopravdy není. Kdyby Evropa místo harašení zbraněmi měla odvahu navrhnout novou bezpečnostní architekturu a zasednout s Rusy k jednacímu stolu, mohla být dnešní situace úplně jiná.

A jak hodnotíte ochlazení vztahů se Slovenskem, které začalo loni na jaře zrušením mezivládních konzultací českou vládou, jež dosud nebyly obnoveny?

Je to typický příklad toho, když je zahraniční politika zneužívána pro domácí politické boje. Fialovi to u jeho voličů přineslo kýžené politické body, ale pošlapal tím strategický vztah s bratrským státem. V případě zvolení se budu zasazovat o to, aby byly konzultace obnoveny a abychom se Slovensku za Fialovo chování omluvili.

Jaké vysvědčení byste na školní stupnici vystavil ministru zahraničí Janu Lipavskému?

Kdyby existovala horší známka než pětka, tak by ji ode mne dostal. Promiňte mi ten výraz, ale ten člověk je blábolící blázen. Izrael se zaštiťuje právem na sebeobranu, a přitom v pásmu Gazy páchá genocidu Palestinců – sabotuje dodávky potravin, cíleně vraždí zdravotníky, bombarduje uprchlické tábory a ničí civilní infrastrukturu.

Pan Lipavský mluvil při nástupu do funkce o tom, že bude dělat hodnotovou politiku. Kde jsou ty hodnoty? Lipavský popírá izraelské zločiny a snaží se je dokonce ospravedlnit. Je to ministr dvojích metrů. Existují pro něj jen ruské zločiny, ale izraelské a americké ignoruje.

Spolu s USA patříme ke skupině zhruba 14 států, které vytrvale vetují rezoluce OSN odsuzující izraelské válečné zločiny. Čtrnáct států ze 193! Co to o nás vypovídá? Ocitli jsme se v mezinárodní izolaci a naše snaha být zvoleni jako nestálý člen Rady bezpečnosti je už nyní marná. Škoda, kterou Lipavského odporné chování ve věci Gazy udělalo pro naše jméno v zahraničí, se bude napravovat ještě dlouho.

Jak se vám zamlouvají politické kroky Donalda Trumpa, který od svého nástupu do druhého funkčního období v Bílém domě rozdělil lidi na tábor svých příznivců a odpůrců?

Na rozdíl od některých lidí si já nelibuji v emotivních výkřicích a soudech. Dění v USA je potřeba podrobit zevrubné analýze. Snad budu mít čas o tom brzy napsat článek.

Ve zkratce, Trump naplňuje to, co slíbil – přístup »USA na 1. místě«. Často jde programově o věci, které různé klany uvnitř republikánské strany prosazovaly dlouhá leta, takže nechápu to evropské zděšení a překvapení. Američané, a je jedno jaké mají vzdělání, obecně zahraniční politiku moc nesledují. Je to velká země a oni žijí hlavně svoji domácí politikou. O Trumpově odkazu tak u nich rozhodnou dvě věci: jestli dokáže USA reindustrializovat a jestli dokáže splnit svůj slib, že sníží ceny základních potravin. Vzhledem k tomu, že Trump usiluje o reindustrializaci pomocí cel, tak cíl číslo jedna reálně vylučuje cíl číslo dva. Nebude to poprvé ani naposled, co USA upřednostní geopolitické ambice hrstky nad blahem většiny. Ale to bude znamenat pro amerického pracujícího jen další chudnutí a s tím i další polarizaci společnosti.

Trump je reálně nezajímavý člověk. Představuje spíš symptom systému, který je rozbitý už hezky dlouhou dobu.

Jak velkým nebezpečím pro evropskou demokracii jsou rozhodnutí soudů v Rumunsku, kde Calin Georgescu nebyl vpuštěn do prezidentských voleb, jež by pravděpodobně vyhrál, ale nově i ve Francii, která neumožní kandidovat ve volbách hlavy státu v roce 2027 Marine Le Penové?

Hlavně to ukazuje, jak málo demokratické ty stávající evropské režimy reálně jsou. Pokaždé jsou tyto kroky výrazem zoufalství, jejich cílem je zbavit se populárních antisystémových kandidátů. Já se politicky s Georgeskem nebo Le Penovou neshoduji, ale tady jde o určitý princip. Kam zmizelo ono liberální »nesouhlasím s vaším názorem, ale budu bojovat za vaše právo jej říct«? V běžném politickém boji je porazit nedokázali, tak to zkouší takhle. Problémem je, že je to zase dvojí metr. Dejme tomu, že v obou případech jsou to obvinění pravdivá, i když třeba v tom rumunském případě jsou tak absurdní a důkazy tak slabé, že o tom silně pochybuji. Ale dejme tomu, že tam nějaká vlivová operace Ruska proběhla. Myslíte si, že USA se nevměšuje do voleb jiných zemí? Z odtajněných informací víme, že až do 60. let CIA masivně financovala japonské pravicové strany, aby zajistila, že budou vítězit ty »správné« názory. A to je jeden příklad z mnoha a mnoha vlivových operací. Není důvod si nemyslet, že neprobíhají i dnes. Ale proti USA se všichni bojí vystoupit.

Podobné je to s Le Penovou. Doopravdy pochybuji, že ostatní francouzské strany si různě nehrály s financováním svých zaměstnanců a že Le Penová je jediná. Každopádně mám radost z toho, že lidé proti těmto rozhodnutím protestují a že vyvolávají mezinárodní nevoli. Ukazuje to, že vše ještě není ztraceno.

Byl byste pro vystoupení Česka z Evropské unie?

Já o sobě říkám, že podporuji myšlenku evropské integrace, ale jsem proti Evropské unii. Paní Nerudová nedávno měla nějaký záchvat v televizi a křičela, že řešením je vždycky více Evropy. Tenhle přístup nás dostal do tohoto stavu, kdy Unie není schopná reagovat na geopolitické změny a akorát vymýšlí různé nesmysly. Je nejvyšší čas si připustit, že řešením není více, ale naopak méně Evropy. Aby to byla volná platforma, kde se ty státy sejdou a budou hledat řešení společných problémů. A když už budeme mít nějaké orgány, tak aby byly pod přímou kontrolou voličů, a ne jako teď, když máme lidmi nevolenou Evropskou komisi. Ale pochybuji, že by se taková reforma EU prosadila. Paní Ursula von der Leyenová se jen tak své moci nevzdá. Pokud bychom ovšem vystoupili sami, tak nám nadiktují tak nevýhodné podmínky odchodu, že se to bude rovnat hospodářskému Mnichovu. Souhlasím proto s Petrem Drulákem – musíme najít spojence ve středoevropském regionu a vystoupit společně s nimi.

Jak hodnotíte společenství BRICS ve vztahu k Evropě a budoucím ekonomickým uspořádáním?

Je dobře, že BRICS vzniklo jako protiváha uzavřenému klubu G7. BRICS přijímá nové členy a plánuje zajímavé projekty – je to velmi dynamické společenství a my bychom ho měli bedlivě sledovat. Má potenciál stát se jedním z mocenských pólů nového světa. Je v našem zájmu s jeho členy navazovat bližší vztahy, zvlášť ekonomické tam, kde na tom obě strany můžou vydělat. Je samozřejmě pravda, že někteří členové BRICS mají mezi sebou špatné vztahy – typicky je to Čína a Indie a jiní členové mají zase vážné vnitřní problémy – to se týká Jihoafrické republiky. Stávající dynamika té organizace ovšem ukazuje, že mají sdílenou vizi a tu dokáží společně prosazovat. Pokud chce Česká republika prosperovat v nové geopolitické realitě bude muset odhodit vyčpělou ideologii euroatlantismu a začít vést zahraniční politiku všech azimutů, to znamená umět spolupracovat stejně intenzivně s evropskými státy, jako se státy BRICS.

Petr Kojzar