Éra globální dominance Západu se stává minulostí a svět má před sebou nejdůležitější desetiletí od konce druhé světové války, prohlásil ruský prezident Vladimir Putin na zasedání mezinárodního diskusního klubu Valdaj.
Putin ve svém projevu zdůraznil, že Rusko neodporuje západním elitám a neusiluje o hegemonii v novém multipolárním světě; skutečnou integraci postavil do protikladu k západní »neokoloniální« globalizaci a vyzval k »budování symfonie lidské civilizace«. V odpovědích na otázky účastníků Putin uvedl, že nevidí smysl v přesunu ruského kapitálu ani ve znárodňování podniků a vyprávěl vtip o mrznoucích Němcích.
Zde jsou hlavní body Putinova projevu:
O politice Západu
Západ si nárokuje všechny zdroje lidstva a jím navrhovaný »řád založený na pravidlech« mu má umožnit žít zcela bez pravidel. Západ není schopen vládnout lidstvu sám, ale zoufale se o to snaží a »většina národů světa to již nechce tolerovat«.
Západ svou moc nad světem parceluje ve své hře, ale »tato hra je bezpochyby nebezpečná, krvavá a špinavá«: »popírá suverenitu zemí a národů, jejich identitu a jedinečnost; nebere ohled na zájmy jiných států«.
Západ musí mít na paměti, že »kdo seje vítr, sklidí bouři«. Západ a ostatní centra multipolárního světa budou muset zahájit rovnocenný rozhovor o budoucnosti, a »čím dříve, tím lépe«.
O krizi liberalismu
Moderní liberalismus se změnil k nepoznání, do absurdity, kdy jsou alternativní názory prohlašovány za podbízivé a jakákoli kritika je vnímána jako »machinace Kremlu«: »To je blouznění, kam až to dospěli.«
Neoliberální model světa »a la Amerika« trpí »nejen systémovou, ale i doktrinální krizí«: »Prostě nemají světu co nabídnout, kromě své nadvlády.«
Víra Západu ve svou neomylnost je nebezpečná, protože je jen krůček od »touhy těch nejneomylnějších jednoduše zničit ty, kteří se jim nelíbí, ‚zrušit‘ je, jak se říká«. Dějiny však vše uvedou na pravou míru a »zruší« ty, kteří si nějakým způsobem mysleli, že jsou oprávněni poroučet světové kultuře podle svého rozmaru.
Světová civilizace je založena na tradičních společnostech s jejich tradičními hodnotami, které jsou na rozdíl od těch neoliberálních pro každou zemi jedinečné. Západ má právo mít »desítky pohlaví a homosexuální pýchy«, ale nesmí se je snažit vnucovat ostatním.
O Rusku a Západě
Rusko se nepovažovalo a nepovažuje za nepřítele Západu a už svého času nabízelo soužití ve shodě, ale setkalo se s odmítnutím. Existují »přinejmenším dva různé Západy« – tradiční s nesmírně bohatou kulturou a agresivní a neokoloniální, s jehož diktátem se Rusko nikdy nesmíří.
Západ nedokázal »vymazat Rusko z geopolitické mapy a nikdy to nedokáže«, stejně jako nikdo nebude moci Rusku diktovat, jakou společnost má budovat a na jakých principech.
»Rusko nezpochybňuje západní elity. Rusko pouze hájí své právo na existenci a svobodný rozvoj. Zatím nemáme v plánu stát se nějakým novým hegemonem.« Moskva také nehodlá vnucovat své vlastní hodnoty: »Na rozdíl od Západu neusilujeme o to, abychom se dostali na cizí dvorek.«
O významu současnosti
Svět stojí na historickém prahu a čelí »pravděpodobně nejnebezpečnějšímu, nejnepředvídatelnějšímu a zároveň nejdůležitějšímu desetiletí od konce druhé světové války«. Význam dneška spočívá v tom, že všechny země mají nyní možnost zvolit si vlastní, originální cestu rozvoje.
Nový světový řád musí být založen na právu a spravedlnosti, musí být svobodný a spravedlivý. Globální obchod musí přinášet prospěch většině, nikoli jednotlivým korporacím; technologický rozvoj musí snižovat nerovnost, nikoli ji zvyšovat.
Svět také potřebuje nové, nezávislé mezinárodní finanční platformy, které by nahradily Západem zdiskreditované mezinárodní rezervy: »Nejdříve je znehodnotil inflací v dolaru a eurozóně a pak na to šel naplno a strčil si do kapsy naše zlaté a devizové rezervy.«
Multipolarita je pro Evropu reálnou a fakticky jedinou šancí, jak obnovit svou politickou a ekonomickou akceschopnost, která je dnes »vážně omezená«.
(TASS)