Strašit teď v létě epidemií? To je účelové vyvolávání paniky, tvrdí profesor Tomáš Zima

Mezi jmény, která se hodlají ucházet o funkci prezidenta republiky, je i jedna vědecká kapacita. Tomáše Zimu, českého lékaře, biochemika a rektora Univerzity Karlovy v letech 2014-22 netřeba příliš představovat. Jaké jsou ale jeho priority v nadcházejících měsících, kdy se naplno rozhoří volební horečka? A co si myslí o úrovni i platech v českém zdravotnictví? To, koneckonců, můžeme napovědět – v tomto oboru hrajeme superligu, ale platy ligové rozhodně nejsou…

Pane profesore, co vás přimělo ke kandidatuře do nejvyšší ústavní funkce v České republice?

Na jedné straně mě k tomu přiměl stav naší země, na druhé pak to, že se celý život setkávám s lidmi, jako lékař i jako učitel. Vedl jsem 1. lékařskou fakultu i celou Univerzitu Karlovu, a mám tedy zkušenosti jak s řízením institucí, tak zejména s nasloucháním lidem a chci tyto své zkušenosti nabídnout naší společnosti. I když pocházím z Prahy, mám řadu přátel po celé republice. Jezdím často po Čechách i Moravě, kde slýchám od lidí řadu problémů. Dnes je to zejména akutní řešení inflace – nazvu to česky »drahoty«, která, jde napříč od energií, přes potraviny, až po pohonné hmoty. To se dotýká každého. A někdy si myslím, že někteří toho v současné době zneužívají – ať jsou to výrobci, nebo dodavatelé, a pak i prodejci.

Kdo nebo co podle vás tu inflaci způsobilo? Minulý týden jsme se z mimořádného televizního projevu premiéra Fialy dozvěděli, že viníky jsou předchozí vláda Andreje Babiše a Rusko, když to zjednoduším…

Za inflaci může ekonomické chování v zemi – samozřejmě je tady důsledek covidové pandemie, kdy státní dluh dramaticky poskočil a deficitní rozpočet se pohybuje v řádech stovek miliard. Samozřejmě válka na Ukrajině na to má také svůj vliv, což se projevuje zejména u těch surovin, které se primárně dodávají z Ruska. Stejné je to i v dalších zemích – a světový trh na situaci reaguje zdražováním.

Česká republika neovlivňuje ceny plynu, na straně druhé může ovlivňovat ceny energie, protože je soběstačná ve výrobě elektrické energie a dodává ji na Lipskou burzu za ceny v řádech jednotek korun, přičemž ji nakupuje kolem desetikoruny. Takže je tady otázka třeba právě u ceny elektrické energie, která se dotýká domácností, dotýká se malých i velkých firem, pekáren, skláren a dalších. Stát by měl reagovat pružněji.

Slyšeli jsme o energetické podpoře ve výši přes 60 miliard korun ze strany státu, ale já si zde kladu ještě otázku, zda nemohou vstoupit do hry i další nástroje, které umožňuje současná legislativa a s nimiž vlastníci musí počítat, a to jsou regulační nástroje pomocí aplikace zákona o cenách, případně zavedení energetické daně jako třeba ve Velké Británii. Domnívám se, že než vracet lidem peníze, které vyberu, bylo by jednodušší a elegantnější ovlivnit toto hned v prvopočátku, a ne na té druhé straně. A chyběla mi tam u pana premiéra ještě jedna věc…

Povídejte…

Když je tady nastíněna pozitivní cesta v tom smyslu, že vláda myslí na občany a že by to nemělo být byrokratické, jak říkal pan premiér, bylo by dobré, kdyby bylo řečeno, že k určitému kroku dojde například 1. července. Nebo třeba prvního září a podobně. Viz jednorázová dávka 5000 korun pro rodiny s příjmem do jednoho milionu. Jsem zvědav, jak náročné to bude administrativně i jak se bude prokazovat onen příjem. A de facto ten proces schvalování trval více než dva měsíce a možná bude realizován v září. Kdo ví. České úsloví říká, že kdo rychle dává, dvakrát dává.

Může prezident republiky, kterým se hodláte stát, z titulu své funkce ovlivnit chování vlády a pomoci lidem zvládat inflační krizi?

Pochopitelně jsme státem, kde je výkonná moc v rukou vlády. Ale prezident má své nástroje – jeden je přímý, a to jmenování členů bankovní rady, protože ta určuje měnovou politiku státu, a nyní se vedou odborné debaty, jestli mají či nemají stoupat úrokové sazby. Druhým nástrojem, a tam bych spatřoval klíčovou roli prezidenta, je jednání s členy vlády, s poslanci a samozřejmě i s představiteli v jednotlivých regionech. Společně je potřeba najít řešení, které bude ve prospěch všech občanů. A tak bych to dělal já v případě, pokud budu zvolen.

Pane profesore, jak bude vlastně vypadat vaše prezidentská kampaň? Máte vše rozvrženo, připraveno a finančně zajištěno?

Rozmyšleno a připraveno to mám. Rozhodl jsem se jít cestou získání podpisů od více než 50 tisíc občanů, kteří mají volební právo. Podpisové archy jsou jednak na mém webu tomaszima.cz a jednak teď začínáme se stánky nejen v Praze, ale i na dalších místech České republiky. Hodlám projezdit naši zemi od Plzeňského kraje po Moravskoslezský či Jihomoravský kraj. Některé akce v průběhu letních měsíců už mám domluvené a předpokládám, že v září nebo v říjnu se můj tým rozroste. Teď je menší, což mám ale rád. Vždy jsem preferoval menší skupiny, kde se lidé znají a všichni pracují naplno.

A co se týče financí, začátek kampaně platím ze svých vlastních prostředků. Další by měly přijít – a některé už přišly – na transparentní účet. Vše se tedy právě teď rozjíždí!

Jaké si dáváte šance?

Řeknu to jednoduše. Když do něčeho člověk jde, tak si dává šanci, že vyhraje.

Seznam kandidátů na Hrad je už docela široký. Je mezi vašimi protikandidáty nějaké jméno, které vás speciálně zaujalo?

Z těch lidí, kteří – abych tak řekl – mají velkou znalost a velký potenciál, je to v tuto chvíli především Andrej Babiš. Svoji kampaň jede ve velkém a s velkými prostředky.

Omlouvám se, skočím vám do řeči, ale Andrej Babiš svoji kandidaturu ještě oficiálně neoznámil…

Víte, já mám rád, když lidé hrají férovou hru. Jestliže objíždí zemi, aby se prezentoval, tak ta prezentace buď může být volební kampaní hnutí ANO, ale pak mi tam chybí další představitelé vedení ANO, anebo jeho osobní. A skutečně je to taková one man show! Totéž generál Pavel. On také říká, že nekandiduje, a prý čeká – ale na co vlastně? A přitom jezdí po republice, což by vybízelo k tomu, zeptat se, jak je to celé financováno, jestli jsou to jeho peníze, nebo za tím do něj vložené finance…. To by bylo čestné…

Opravdu nevím, na co ti lidé čekají. V tom je mi sympatičtější předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula. Ten už kandidaturu oznámil a je v mých očích také velmi zajímavou osobností a zkušeným kandidátem.

A kdybyste vy sám nekandidoval, koho byste volil?

To je složitá otázka. Hlavně bych počkal, kdo vlastně bude oficiálním kandidátem, protože z těchto tří jmen, která jsem jmenoval, vlastně jenom jediný oznámil, že kandiduje, a to je Josef Středula. Ostatní řekli, že váhají. Takže koho by člověk volil, je otázkou, a asi by bylo potřeba vyčkat do října, kdy budeme znát jednotlivé kandidáty přesně.

Přímá volba hlavy státu se uskuteční na počátku příštího roku potřetí v historii České republiky. Před tím volil prezidenta parlament na společné schůzi Poslanecké sněmovny a Senátu. Byl podle vás krok svěřit rozhodnutí občanům správný? Některé hlasy ho zpochybňují…

Svěřit volbu vrcholného ústavního činitele občanům je určitě správný krok. Rozumím tomu, proč se to některým politikům úplně nezamlouvá. Předtím platila volba poslanci a senátory, což je definovaná skupina 281 osob, a samozřejmě tam pak hrají roli různé politické dohody. Nyní je těžší ovlivnit konečný výsledek, ale myslím si, že ten zákon tady je a bude. A to ještě mnoho desítek let!

Jak byste coby hlava státu přistupoval k institutu prezidentské milosti?

Prezidentská milost je – nejde říci ani opravný prostředek. Jedná se o výjimečný prostředek tam, kdy má spravedlnost v ruce váhy a její oči jsou zastřené páskou. V podstatě už nemůže konat dále a z tohoto pohledu je to věc opravdu ojedinělá. Z mého pohledu musí vstoupit do hry nějaký výrazný sociální nebo zdravotní aspekt. Viník je buď těžce nemocný člověk, nebo tam jsou jiné souvislosti.

Uvedu příklad – řidička spáchá dopravní nehodu a je samoživitelkou dvou dětí. A teď stojíte před tím, že má jít na dva roky do vězení a ony dvě děti půjdou do nějakého speciálního zařízení. Tohle jsou v mých očích případy, kdy musí prezident zvážit své kroky. Je potřeba dát do souvislosti, o jaký čin šlo a zda jde o první trest, nebo ne. I zdravotní stav člověka – a tady to budu mít lehčí, protože medicíně rozumím a nenechám se tak úplně oblafnout.

Už zde zaznělo, že půjde o třetí přímou prezidentskou volbu v historii. Dosud máme ale jen jednoho vítěze – Miloše Zemana. Jak byste zhodnotil jeho devět a půl roku v úřadě?

Miloš Zeman je významná osobnost české politiky. Svou politickou dráhu započal v listopadu roku 1989, byl úspěšným předsedou České strany sociálně demokratické i premiérem České republiky. Za tu dobu se setkával s různými lidmi napříč naší zemí, naslouchal jim a uměl si získat své přívržence. Národ ho zaslouženě zvolil prezidentem, ale v průběhu těch devíti let se měnil, jako každý. Některá jeho rozhodnutí nebo výroky jsou i kontroverzní. Významnou roli hraje také otázka aktuálního zdravotního stavu pana prezidenta. Ten se také mění, ale naposledy jsem se s ním setkal v Národním muzeu při slavnostním otevření výstavy Anthropoid a musím mu složit poklonu. Jeho mentální schopnosti jsou velmi dobré, o čemž svědčí, že jako jediný z řečníků nedržel v ruce žádný papír a měl velmi dobrý projev spatra.

Řekl jste, že některá rozhodnutí Miloše Zemana byla kontroverzní. Mohl byste to prosím konkretizovat?

Třeba ve vztahu k univerzitě to byla nejmenování dvou profesorů. Na což jsem jako rektor reagoval žalobou, protože se domnívám, že byl porušen zákon. Kontroverzní byla naposledy i milost pro pracovníka ze Správy lesů Lány.

Jako významného vědce, akademika a bývalého rektora Univerzity Karlovy se vás nemohu nezeptat, co soudíte o tom, jaké prostředky uvolňuje stát na vědu a výzkum? Jsou podle vás dostatečné?

V posledních letech stát navyšoval finance do vědy, i když ne tak, jak jsme si představovali, ale ta čísla rostla. Otázkou je, co nastane v budoucnu, hlavně z hlediska současné ekonomické situace. Jsem na to zvědav, protože prostředky na vědu v posledních pěti letech stoupaly a my nyní realizujeme Národní plán obnovy, kde je řada prostředků směřována do výzkumu onkologického, kardiometabolického, neurovědního, virologického i společenskovědního.

Trend vypadá velmi dobře, i když je samozřejmě velmi obtížné rozhodnutí preferovat určitou vědní disciplínu před jinou, nebo udělat inventář těch vědních disciplín, které jsou u nás pěstovány s potenciálem být v evropské nebo světové první lize. Ty obory tady existují, máme mnoho špičkových vědců, nejen v oblasti biomedicíny, ale i třeba ve fyzice a dalších disciplínách. Tyto obory by měly být preferovány tak, abychom se v té špičce buď udrželi, nebo jsme se do ní výhledově dostali.

Hraje první ligu i české zdravotnictví jako celek?

České zdravotnictví hraje superligu, což si tady řada lidí neuvědomuje. Dostupnost zdravotní péče, její šíře i to, jak bravurně lidé ve zdravotnictví zvládli epidemii koronaviru, to jen potvrzují. Spoluobčané většinou neznají úroveň zdravotní péče v ostatních a to i evropských zemích. V Evropě bych nás řadil do první pětky, kde se můžeme porovnávat s Německem, s nizozemským zdravotnictvím, nebo třeba s rakouským a švýcarským. Spektrum dostupnosti péče pro každého je u nás doopravdy unikátní.

A jak to udělat, aby i platy ve zdravotnictví byly takové jako v ostatních zemích oné superligy? Je to vůbec reálné?

Reálné to samozřejmě je, ale jako klíčové vnímám, že stát by měl navyšovat prostředky do zdravotnictví, a zrovna teď se v parlamentu projednává snížení platby za státní pojištěnce a tomuto kroku doopravdy nerozumím. Pojišťovny mají určité rezervy, ale ty byly významným způsobem sníženy kvůli koronavirové pandemii, a mně přijde, jako kdyby si politici v dnešní době neuvědomovali jeden fenomén. Dramaticky rostou ceny energií a právě zdravotnictví je energeticky velmi náročné. Zdražuje se prakticky všechno, v čele s pohonnými hmotami, řada firem zvyšuje ceny – a pro zdravotnictví je to obrovský nápor na celý systém. A českému zdravotnictví ublíží a to se v blízké době se dostane do problémů.

Dotkl jste se pandemie covidu. Jak zpětně hodnotíte tento virus a jeho mutace? Váš postoj k němu se dost měnil.

V tom s vámi nesouhlasím, pane redaktore, můj postoj se moc neměnil. Změna byla jen oproti tomu, co jsem tvrdil v květnu roku 2020, co říká třeba i kolega Stejskal. Že počet lidí, kteří zemřou na koronavirus, bude menší. V té první vlně, a to byla spíše vlnka, to zkrátka nikdo neodhadl.

Je mi vytýkáno, jak jsem tvrdil, že imunita se získá tím, když se člověk nakazí. To je věc, která platí, ať někdo dá písemně, že to není pravda! Ale toto jsem říkal někdy v létě spíše směrem k mladým lidem, a připomínám, že v tom roce 2020 neexistovala žádná vakcína! A v téhle situaci je samozřejmě lépe získat imunitu v krásném slunném počasí, bez ohrožení rizikových skupin seniorů. Ano, máte pravdu, že s ohledem na další vývoj mi byly tyto výroky vyčteny.

Dále jsem také hovořil o teoretických imunolozích, ale tam byli doopravdy jen teoretici, rozhodně nešlo o klinické imunology, kteří léčí pacienty, takže si za svými výroky stojím.

Pro mě je trošku fascinující, že teď už se zase vyvolává panika, co bude na podzim. Soudím, že by bylo dobré, kdyby někteří představitelé řekli, jaké vazby, přímé či nepřímé, mají na firmy, co z celého covidu mají extrémní zisk. Ať víme, že si zase budeme rozbalovat každý den roušku s rudou hvězdou z Číny.

Takže za covidovou propagandou cítíte i vliv určitých lobby?

To je jednoznačné. Reagujme rozumnými adekvátními opatřeními, která budou mít efekt, ale nestrašme lidi v červnu, že už je tady zase pandemie. Ano, máme cca 600 pozitivních lidí, hospitalizováno jich je přes stovku. Navíc je otázka, jestli jsou to doopravdy pacienti s covidem, nebo mají jiná onemocnění.

No a za téhle situace se zase vyvolává panika v lidech, co a jak bude na podzim. Pokud nějaká epidemie udeří, je potřeba jí efektivně čelit a náležitě zareagovat. Jenže zároveň proti tomu postavme důsledky v čele s řadou psychických poruch, které se u lidí, a to i u těch mladých, rozvinuly. Řadu lidí poškodil také strach a stres. Do toho přichází i osamění lidí a další a další vlivy, které koronavir měl.

Byla tady na jaře spousta respiračních chorob, protože jsme náš imunitní systém dva roky netrénovali. Ten je potřeba posilovat interakcí s bakteriemi a viry, které jsou kolem nás a kolem nás budou. Takže mi přijde, že když si teď v červnu říkáme, jak v říjnu zase začneme nosit roušky, jako kdyby si to někdo doopravdy přál!

Petr Kojzar