Sportovní víkend je především ve znamení dvou superakcí – mistrovství světa v atletice v americkém Eugéne a cyklistické Tour de France. Zatímco ve druhém případě to vypadá jako klid před bouří (zvláště dnešní spurtérská etapa), královna sportů rezonuje hned od počátku.
Tak třeba první den MS a dojemné loučení Allyson Felixové. Není pilnější sběratelky cenných kovů. Je zvyklá na zlato, přesto ji dojal i štafetovvý bronz. I tak je třeba její bilanci zmínit a vytesat do kamene. Protože bůhví, jestli se někdo z nás dožije toho, že uvidí na vlastní oči (lépe řečeno v televizi) atleta či atletku s takovou či lepší bilancí. Třináct zlatých, tři stříbrné a tři bronzové z mistrovství světa. Do toho sedm olympijských zlat, tři stříbra a jeden bronz. Chtělo by se říci, že jí chybí jen medaile z mistrovství Evropy – ale to byl samozřejmě vtip…
Zato v případě české atletiky je evidentní, že pokud oštěpaři nezopakují loňskou srpnovou olympijskou pohádku, tak zase vyjdeme z MS naprázdno. Už to naznačoval Roman Šebrle v rozhovoru pro iportaL24.cz – totiž, že existují plodná a méně plodná sportovní období. Naše královna sportů bohužel momentálně zažívá ten druhý příklad. Není to doba, kdy bylo jisté, že Barbora Špotáková nebo na přelomu století Jan Železný, Tomáš Dvořák nebo právě »Šéba« přivezou medaili s možná větší jistotou, než že ráno vyjde slunce.
Ano, to se stává, sportovní úspěchy se pohybují v sinusoidách. Jen nevím, proč mi přijde, že jsme právě v době, kdy každé relevantní sportovní odvětví je v českém podání s tou sinusovkou zrovna dole. Atletika. Fotbal. Hokej (navzdory letošní, konkurenčně trochu jednodušší, medaili). Plavání (dlouhodobě). Sálové kolektivní sporty (basketbalu navzdory). Tenis (v podání mužů). Ani v tom biatlonu to není jako před nějakými pěti lety. A rychlobruslení? I bronzová olympijská medailistka Karolína Erbanová v rozhovoru pro iportaL24.cz potvrzuje, že jakmile skončí její kolegyně Martina Sáblíková, skončí pravděpodobně i celý tento sport v českém podání. Snad jen ta Ester Ledecká je – zaplaťpánbůh – stále nahoře. Rozhodně ale v jejím případě nejde o skvělý sportovní program práce s mládeží v podání lyžařského svazu či sekce snowboardingu, ale o ojedinělou anomálii, která se vymyká všem tabulkám. A nebýt financí slavného otce Janka Ledeckého, asi by i ten výjimečný talent přišel vniveč.
Ono již brzy zjistíme, jak je na tom český klubový fotbal. Plzeň, Slavia a Sparta startují ve středu, respektive ve čtvrtek, pouť pohárovou Evropou. Ano, tak rychle následuje nová sezona po té, která vlastně teprve nedávno napsala své poslední řádky. Týmy posilovaly jako zběsilé a třeba Západočeši pro boj o Ligu mistrů i pouť za obhajobou poměrně překvapivého domácího titulu zvolili nebývalé posílení kádru – přivedli hned osm nových či staronových tváří. Skoro to připomíná, jak před pěti lety pražská »S« závodila, kdo přivede více slavných jmen – a pak na titul nedosáhlo ani jedno. Hádáte správně, mistrovský pohár jim tehdy vyfoukla Plzeň. Teď uvidíme, zda se i ona nepřesvědčí, že radikální přeměna kádru nikdy nedělá dobrotu…
Z víkendu by nemělo zaniknout ani stříbro juniorských basketbalistek z mistrovství Evropy do 20 let či to, že Jiří Přívratský, Petr Nymburský a Filip Nepejchal vyhráli na Světovém poháru v korejském Čchang-wonu soutěž družstev v třípolohové střelbě z malorážky. A nebo že triatlonista Radim Grebík skončil druhý na Evropském poháru v Maďarsku. A pak také pokračující covidové řádění na Tour de France. Neměli bychom se bát, že zase na podzim uvidíme na stadionech prázdné tribuny? To by byla škoda pro sport jako takový. I když – zdraví je vždy přednější. A znáte to: když nejde o život, jde o h….
Takže sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům.