Uplynulý víkend byl především ve znamení fotbalu a hokeje. Aby také ne, jsou to nejpopulárnější sporty v našich luzích a hájích (a zdaleka nejen tam). A přiznejme si, že fanoušek českého ledního hokeje začíná zase vidět světélko v tunelu. Pod finským koučem Karim Jalonenem opanoval národní tým České hry (po výborných výkonech!) a už vyhlíží další posily v kádru pro mistrovství světa, které začíná stále hlasitěji klepat na dveře.
Ale pozor – vyvarujme se přehnaného optimismu. Ano, vypadá to slibně. Dokonce velmi slibně. Nicméně si vzpomeňme na to, jak začal dnes tolik kritizovaný Jalonenův předchůdce Filip Pešán. I on jasně ovládl domácí turnaj, navíc navlékl na šňůrku devět korálků v podobě devíti výher v řadě. Až na velkém turnaji přišel výbuch. A pak už jsme jen klesali hlouběji a hlouběji…
Snad se nic takového opakovat nebude. Jalonen má ve srovnání s Pešánem větší předpoklady, aby pád z hrušky nenastal. Jednak autoritu a jednak vystupování navenek. Arogance mladého kouče štvala hokejové fandy. Kdyby ji býval neutralizoval výsledky, odpustili by mu ji. Jenže místo toho přišla největší krize v dějinách českého hokeje.
A co se mi velmi líbí: Jalonen už na počátku vyhlásil, že jede na MS pro zlato. Ano, třeba se to nepovede, ale tak uvažují šampioni. Cíl musí být jeden, a to ten nejvyšší.
Ostatně tak mluví i nový kouč hokejové Sparty Pavel Patera. »Stříbro mě nezajímá,« naznačil. Je z generace, která byla zvyklá vyhrávat. Která ví, co je zlatý světový hattrick. »V mé generaci jsme se chtěli po posledním zápase radovat, a ne se koukat na radujícího soupeře,« řekl dále Patera. Tak třeba to Spartě po šestnácti letech konečně za rok vyjde. Ačkoli je Josef Jandač úspěšným trenérem, vítěznou auru nemá. Zlato je mu zapovězeno, ale – jestli ho někdy získá, rád se mu omluvím.
Sportovní národ však o víkendu žil i fotbalem. A to pořádně! Konkrétně šlágrem mezi Slavií a Plzní, který skončil 1:1. Penaltový závěr byl infarktový, to ano, ale jinak to byl nekoukatelný zápas. Bojovný, rozkouskovaný a nervózní. A Michal Bílek, kouč Plzně, jež se díky ubráněné remíza 1:1 přiblížila titulu, prohlásil: »Takový fotbal k nám zapadá.«
Oproti tomu slávistický kouč Jindřich Trpišovský »bramboračku« očividně nerad. A tak mluvil jinak: »Potřebujeme se soustředit na hru, a ne na válčení a souboje. Nechceme mít zápas rozkouskovaný.«
A následně si vzpomněl na atraktivní duel Evropské konferenční ligy s nizozemským Feyenoordem. »Někdo mi říkal, že v duelu s Plzní bylo sedmatřicet faulů. Naproti tomu v zápase s Feyenoordem byste napočítali asi tři fauly za půli. Přitom tam byl důraz i agresivita. Takový je evropský trend a my musíme naše myšlení změnit, abychom byli konkurenceschopní.«
Ano, pod to se podepisuji i já. Nejsem fanoušek ani Slavie, ani Plzně. Ale slávistická filozofie a sportovní cesta jsou mi tak nějak bližší. I s ohledem na tu zmiňovanou Evropu. Ono je totiž jasně vidět, že Slavia díky svému stylu dokáže dělat českému fotbalu jméno, kdežto Viktorce se to opakovaně nedaří a loňská podzimní epizoda toho byla jasným důkazem. Asi ne nadarmo sbíral největší úspěchy na mezinárodní scéně s Plzní blahé paměti Pavel Vrba, který sázel na ofenzivní, rychlý fotbal.
A propos – Vrba. Ten o víkendu přiznal, že je »taky jenom člověk« a že je nešťastný z posledních výsledků Sparty. Teď se mohla dotáhnout na remizující duo před sebou, ale znovu zakopla. Doma s Hradcem. Tam, kde je pod Vrbou takřka stoprocentní. Není to tak dávno, co jsem psal o sinusoidě, která už musí lézt fandům Letenských na nervy. A divím se, že mnohé z nich ještě nepřivedla do Bohnic. Kdykoli se zdá, že se vše v dobré obrací a fanoušek začne věřit, šup – a přijde další políček. Kolikrát už v této sezoně? Vždyť kdyby tým neprohrál v Olomouci a neremizoval s Hradcem, byl by teď jedním z favoritů na titul. Ale »kdyby« ve sportu neplatí – však to znáte…
Takže sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům!