SPORTOVNÍ TÝDEN PETRA KOJZARA. Ztroskotanec Hašek i olympijský boj na frontě

Tento týden je ve znamení dvou sněhových šampionátů – v alpském lyžování a v biatlonu. Ano, na ten druhý hledí české oko tak nějak dychtivěji, protože Ester Ledecká musela vrchol sjezdařské sezony pro zranění vynechat.

Vzpomněl jsem si znovu na vtip, kdy tenistky trénují na Wimbledon a okolo jde Ester. Ptá se: »Holky, můžu si s vámi pinknout?« »Ty ne, Ester, ty ne,« zní odpověď.

Za prvé se upínám k tomu, že šampionát ve snowboardingu tato multifunkční sportovkyně stihne, a za druhé přiznávám, že jsem schválně zahrál na humornou nótu, protože to, nad čím se chci pro tento týden zastavit, není úsměvné ani v nejmenším. A bohužel to – v mých očích – zcela zastiňuje skvělé výkony v bílé stopě, na svazích i na střelnici.

Zdá se mi (a nebo nezdá!?), že Dominik Hašek už začíná být horší než mor. Je nezastavitelný a svůj fanatismus práší do všech světových stran. Další vlnu hysterie v něm tentokrát vyvolalo víkendové Utkání hvězd NHL. A hlavně David Pastrňák. Ten se nechal vyfotit s Alexandrem Ovečkinem, snímek »pověsil« na sociální sítě, přičemž byl málem pověšen on sám. Šílený exgólman udělal rozklek přes celou šířku kluziště – možná dokonce přes celou délku, on byl vždycky abnormálně pružný – a jal se na Twitteru, jeho to oblíbeném komunikačním kanálu, dštít oheň a síru.

Cituji: »Vzkaz všem sportovcům! Pokud nejste podporovatelem russké války a zločinů včetně genocidy na dětech, vyhýbejte se akcím (když ‚musíte‘, pozor na foto), kam chodí podporovatelé putinovského režimu, který tyto zločiny páchá. Vaše jednání bude vždy zneužito k podpoře války a zločinů. Pokud toto již víte, a přesto tak jednáte (jdete na akci, fotíte se např. s Alexandrem Ovečkinem), stáváte se i vy odpovědnými za zločiny a ztracené životy na Ukrajině. Tak jako je již odpovědná NHL. I když to životy nevrátí, musí za to zaplatit,« láteří ten, který kdysi v in-line hokeji málem ubil protihráče a který dosud Spartaku Moskva nevrátil vydělané rubly. Ovšem nezůstalo jen u Pastrňáka. 

Krvavým očím neunikl ani čtyřletý Ovečkinův syn Sergej, jenž během All Stars Game také vyjel na led. Zatímco fanoušci v zámoří, včetně vedení NHL, téhle vydařené show aplaudovali, náš pomatenec žhavil klávesnici. Dokonce v angličtině, snad aby tamní média nezdržoval překladem: »The @NHL  has sunk to rock bottom! Letting Ovechkin’s son perform on the ice at the NHL All-Star is spitting in the face of approximately 500 killed, thousands injured and tens of thousands of kidnapped Ukrainian children. The NHL and Gary Bettman must pay for this heinous act!« (NHL klesla na úplné dno! Nechat Ovečkinova syna vystupovat na ledě při Utkání hvězd NHL, je plivnutím do tváře přibližně 500 zabitým, tisícům zraněným a desetitisícům unesených ukrajinských dětí. NHL a Gary Bettman musí za tento ohavný čin zaplatit!) – a taktéž připojil fotografii prcka Ovečkina v akci. 

Každý psycholog vám řekne, že takto se chovají zejména ti lidé, kteří jsou v osobním životě silně frustrováni. Že on je, tomu rozumím, neboť na co v pohokejovém životě sáhl, to pokazil. Napadá mne expresivnější sloveso, ale odpustím si ho, nechci klesat na mentální úroveň páně Haška toho času.

Abych se však vrátil k původní myšlence, Haškově frustraci rozumím, ovšem malér nastává v okamžiku, když se začne hojit na malých dětech. To už je ubohost, absolutní ztráta soudnosti, pád na dno.

Mimochodem, až David Pastrňák jednoho krásného dne odmítne přijet na MS a reprezentovat ČR, bude toto tím hlavním důvodem. Takových Hašků, kteří mu teď po fotce s Ovečkinem nasazují psí hlavu, je totiž víc. Bezejmenných nýmandů ze zbabělého davu, trpících komplexem méněcennosti. To ten Hašek se pod ty slátaniny aspoň podepíše, byť z důvodu jiného než upřímného, a sice po zašlé slávě prahnoucího.

Až pan Hašek sesmolí svůj první tweet ze zákopu s plnou polní na zádech, začnu na něj pohlížet jinak. Do té doby je pro mě jen obyčejný ztroskotanec.

Nejde však jen o něj. Jde také o letní olympijské hry 2024. Ano, teď v zimě, navíc o rok dopředu, by to nemělo být nosné téma. Tento týden mi však rezonovalo ze všech nejvíce (jasně, že do té doby, než se pokusil zviditelnit výše jmenovaný bývalý brankář). Olympijský výbor totiž začíná stále hlasitěji kalkulovat s účastí ruských a běloruských sportovců pod pěti kruhy v Paříži. Šéf olympismu Thomas Bach správně upozornil, že i podle Organizace spojených národů je vyloučení Rusů a Bělorusů diskriminující. Podle mě je diskriminující už jen to, že budou startovat pod neutrální vlajkou, ale to ponechme nyní stranou, to už bychom zřejmě chtěli moc…

Nepřekvapilo mě, že nově zvolený prezident České republiky Petr Pavel myšlenku světového olympijského výboru, s níž souzní i jeho česká sekce, zavrhl. Víme přece, kdo je a koho reprezentuje. A proto, stejně jako ostatní, jemu podobní, ani nehlesl o soutěžním vyloučení sportovců z členských zemí NATO v době, kdy tato »obranná« aliance bombardovala například Srbsko.

Stejně tak mě nepřekvapilo, když se Mezinárodnímu olympijskému výboru následně ozvala Ukrajina hrozící bojkotem her. Překvapen jsem ale obsahem onoho psaní. Především došlo ke zpochybnění skloňovaného slova »solidarita«. »Solidarita je vzájemná podpora kvůli stejnému zájmu, ale Ukrajinci nemají nejmenší zájem sledovat, jak na olympijských hrách soutěží váleční zločinci pod neutrální maskou,« stojí také v prohlášení ukrajinské strany. Ejhle, může být vůbec jasnější, kdo je kdo?

Váleční zločinci? To jako ruští sportovci, trénující v tretrách, na lyžích nebo na bruslích? Že bychom je vídali se všemi těmito »zbraněmi« na frontě? To je, jako by ukrajinské prohlášení napsal právě »král Twitteru« Dominik Hašek. Podobnost fakt čistě náhodná…

A ještě jedna myšlenka z oné »žlutomodré« slátaniny mě přivedla k úsměvu. Ukrajinští sportovci zdůraznili, že snaha spojit svět v míru prostřednictvím sportu je utopická myšlenka, která navíc podle nich »zcela ignoruje skutečnost, že autoritářské režimy sport zneužívají k propagaci«. MOV prý stojí na špatné straně historie a musí nést za své činy zodpovědnost.

Stále se mluví o míru, o jednání, o sbližování. Ale chce to vůbec ukrajinská strana (jakkoli považuji válečné řešení dlouhodobě bobtnajícího konfliktu z ruské strany za pochybení a byt jen jedinou ztrátu na lidském životě za tragickou)? Chce ta tři ladně znějící slova uvést v činy jistý generál, který si za měsíc bude říkat »prezident«? A chtějí to »moudré hlavy«, které do těch svých párkrát v životě pravděpodobně dostaly pukem?

Já vím, zase jsem odběhl od sportu jako takového. Jsem si jist, že kolega Zbyšek Kupský to bude mít v neděli se svým »Sportovním víkendem« méně dramatické. Domácí fotbal, oba »sněhové« šampionáty či Švédské hokejové hry k tomu přímo vybízejí.

Ještě že v Malmö hrají ti Švýcaři místo Rusů. To už by asi nervová soustava páně Haška nevydržela…

Přeji tedy úspěšný víkend všem sportovcům i nesportovcům.