V jednom případě se budu s tvrdohlavou vytrvalostí opakovat. A v jednom zase použiji slova prezidenta Miloše Zemana, že jen blbec nemění své názory. Takže: hurá do toho…
Je to přesně týden, co jsem zkritizoval herní projev fotbalistů Viktorie Plzeň. De facto jsem naznačil, že pokud vyhrají titul, pak nezaslouženě. Oproti konkurenční Slavii mi přišli nezajímaví, toporní, těžkopádní – a vyhrávající s notnou dávkou štěstí. Ale pozor – včerejší duel s pražskou Spartou, kterou předčili (ač v jednom případě nikoli výsledkově) již potřetí v sezoně, mi naznačil: nedělej předčasné soudy. Západočeši byli dominantní, sebevědomí, fotbaloví – zkrátka vše, co nebyla Sparta. A výsledek 3:0 mluví jasně, navíc je zasloužený.
Jenže – proč to tak Viktorii nejde i proti jinému »S«? Zdá se, že jsou tu dva komplexy. Ten první mají sparťané z hráčů Plzně. A ti zase ten druhý ze slávistů.
Napadá mě legendární scéna z filmu Byl jednou jeden král. Princové jsou tři, princezny dvě a trůn jeden – to je dohromady šest. Takže – týmy, co hrají o titul, byly ještě před minulým kolem tři. Trůn je jeden. Ale teď zbyli jen dva kandidáti. To je dohromady šest…
Kdepak, nepleť hrušky s jablky, určitě by řekl Jan Werich Vlastovi Burianovi. A správně. Protože číslo, jež se po víkendu vykrystalizovalo, je dvojka. Maruška se mohla vrátit domů, Sparta už nikoli. Zbyly tedy jen Drahomíra a Zpěvanka. Pardon, Plzeň a Slavia. A červenobílým zrovna nehraje vše do karet. Teď jde jen o to, že by oba sokové chtěli mít zlato a netouží po soli v očích. Dvě kola v příštím týdnu ukážou. Ale sůl tentokrát nebude nad zlato…
Nicméně, ať už to dopadne jakkoli, jsem rád. Jako sportovní fanda i jako člověk. Že nekoukám na prázdné ochozy. Že v Plzni mohl být vyprodaný stadion a při následné výhře Slavie nad Slováckem přišlo do Edenu třináct tisíc fandů. Dva a čtvrt roku jsme si kvůli pandemii něčeho takového nemohli užívat zrovna pravidelně.
A tato slova ještě více rezonují při příležitosti víkendového Pražského mezinárodního maratonu. Konaného po třech letech. Vždycky jsem obdivoval ty fotografické i videozáběry nejkrásnějšího města na světě, jehož starobylými ulicemi, náměstími i mosty probíhají stovky sportovních nadšenců. A od roku 2019 mi to fakt chybělo! Krása. Hlavní roli mají ve světě sportu hrát branky, body a vteřiny. Nikoli roušky, rukavice a rozestupy…
No a abych navázal na úvod článku, pak je třeba ještě doplnit ještě to, v čem se v něm budu opakovat. V tom, že jsem nadšen z hokejové reprezentace pod vedením Kariho Jalonena. Další turnaj zvládla bravurně. Skoro si přeji být blbec – a po mistrovství světa nezměnit svůj názor…
Takže sportu zdar – a úspěšný týden všem sportovcům i nesportovcům