Společný postup je způsob, jak vrátit levici do politiky, říká Jiří Paroubek

Bývalý premiér a předseda ČSSD Jiří Paroubek se v rozhovoru pro iportaL24.cz zamýšlí nad důvody neúspěchu levicových stran ve volbách. KSČM, která byla vnímána jako strana protestu, podle něj doplatila na toleranci vlády ANO a ČSSD. Její tradiční voliči začali hledat jinou stranu protestu, která byla v tu chvíli hlasitější. Hlavním důvodem neúspěchu ČSSD je podle Paroubka prohlubující se klientelismus uvnitř strany.

Od voleb do Poslanecké sněmovny uplynul rok a poprvé od vzniku samostatné České republiky nemá v dolní komoře své zastoupení levice. Proč podle vás levice ztrácí voliče?

U každé z těch dvou levicových stran, KSČM a ČSSD, to má trošku jiné důvody. Situaci KSČM neznám detailně zevnitř, takže k tomu se nemůžu tak úplně vyjadřovat, snad jen jak to vidím z vnějšku. KSČM byla dlouho stranou protestu a v minulém volebním období se něco změnilo. Začala, byť ne z vládních, ale z parlamentních lavic, podporovat vládu. A i když to byla vláda levého středu, nicméně tradiční komunističtí voliči začali hledat jinou stranu protestu, která byla v tu chvíli hlasitější, ať už to bylo hnutí SPD nebo třeba Přísaha, ale i jiné politické strany nebo hnutí.

No a potom, když už KSČM podporovala de facto vládu v řadě klíčových rozhodnutí, umožňovala její existenci tím, že nebyla ochotna se podílet na hlasování o nedůvěře vládě s pravicovými stranami, tak samozřejmě ztrácela voliče i ve prospěch hnutí ANO. To jsou v kostce důvody, které vidím, pokud jde o KSČM.

A pokud jde o ČSSD?

To je historie sama pro sebe, protože dostat během prakticky jedenácti let nejsilnější politickou stranu do pozice politické hvězdné pěchoty, tak na to je potřeba mít opravdu hodně netalentovaných a neschopných lídrů, což se bohužel sociální demokracii přihodilo. Říci, který faktor rozhodl největší měrou o jejím politickém neúspěchu, kdy její volební výsledky se prakticky od roku 2010 neustále zhoršovaly, bych asi nedokázal, ale je to celá řada věcí.

Tím hlavním podle mě je prohlubující se klientelismus uvnitř ČSSD, takový ten »jánabráchismus«. Tento systém se odvodil od Bohuslava Sobotky, od bývalých sociálních demokratů, což byla struktura, která byla jediná horizontální v celé straně. Mezi bývalými mladými sociálními demokraty byla celá řada schopných lidí, kteří klientelistickou síť nepotřebovali, ale přesto do ní byli zapojeni, byť mírně. Nebýt v klientelistické síti, znamenalo nemít možnost se prosadit. Výsledkem bylo, že v ČSSD se přestali prosazovat schopní lidé, postupně odcházeli otrávení, strana se zapojila do klientelistických praktik. Téměř bych nenašel kraj, kde by neměla v tomto směru problém, výjimkou je snad jenom Vysočina, východní Čechy díky Janu Birkemu a možná Zlín.

Myslím si, že voliči to vnímali. Zejména, když se ty věci opakují, když vše nasvědčuje tomu, že strana není schopna provést sebereflexi, ustoupila od principu presumpce viny, který jsem prosadil, což je velice závažná věc, protože když volič ví, že ze strany je okamžitě vyhozen člověk, který je obviněn, tak mu to dává určitou důvěru v tu stranu, že dokáže zatočit s korupcí. Já jsem to dělal trvale a lidé si taky dávali setsakra pozor, aby do něčeho neupadli. Sobotka to však začal dělat výběrové. Vůči kámošům byl benevolentní, vůči těm, se kterými kámoš nebyl, byl velmi tvrdý. Dá se říci, že v ČSSD se vytvořilo klima, kde ti poslušní a často neschopní se dostávali do vedoucích funkcí.

To klima bohužel trvá, dokonce se ještě prohloubilo, protože stranu začali hromadné opouštět schopní lidé, a prakticky ji ovládají lidé, kteří ty schopnosti nemají. Ten klientelistický systém trvá, je to jak krunýř, který tu stranu svírá a který zabraňuje, aby se dostala z místa.

To jsou jen některé důvody, které uvádím, ale určitě jich je celá řada. Chtěl bych říci, že se chystám napsat knihu, která bude takovým pohledem dovnitř sociální demokracie, a kde se řada lidí také pozná.

Nicméně pravdou je, že právě díky KSČM a ČSSD vláda dokázala prosadit řadu věcí v sociální oblasti, zvyšovaly se důchody, přídavky na děti atd. Není chyba, že tyto strany nedokázaly prodat to, že k těmto změnám došlo především jejich zásluhou?

Podle mě by bez těchto dvou levicových stran k těm změnám nedošlo určitě. Nicméně marketink komunistů, kteří byli mimo vládu, takže těžko si mohou přivlastňovat její úspěchy, i když ten systém dohody, který udělal Vojtěch Filip s hnutím ANO, nebyl špatný, takže mohl prodat některé věci, které vláda udělala, jako výsledek politiky komunistů, nebyl ideální. Upřímně, přístup komunistů do médií nebyl nikdy ideální a pravdou je, že ani přístup médií ke komunistům. Proč by komunisty média chválila?

Pokud jde o ČSSD, ta přístup do médií sice měla, ještě z mých časů měla vytvořený vynikající marketink, kterého se však zbavila, kromě toho Sobotka byl introvertní, takže všechny souboje o voliče postupně s Andrejem Babišem prohrával. To samozřejmě vedlo k tomu, že tu smetanu v podobě vzrůstající podpory ze strany voličů sbíralo hnutí ANO, a ne ČSSD.

V tom posledním parlamentním roce sociální demokracie média, která byla spjata s nynější vládou, s tehdejší opozici, velmi silně útočila především na ČSSD, protože stratégové, kteří stáli za touhle tou kampaní, si uvědomovali, že pokud sociální demokracie nezíská pět procent, tak Andrej Babiš přijde o jednoho spojence a vytvoří se pravicová vláda. Útočit na sociální demokracii tak bylo velmi praktické. Bohužel k tomu přispěli i vnitřní rozpory v rámci ČSSD.

Připomeňme si například kauzu Vrbětice nebo tu takzvanou připravovanou cestu Jana Hamáčka do Moskvy, kdy bohužel někteří významní funkcionáři ČSSD vystupovali proti svému předsedovi. Jako takoví silně spolupracující proti Hamáčkovi vystupovali Petříček a Netolický. Je to zvláštní hloupost těchto lidí, kteří si neuměli spočítat, co to pro stranu bude znamenat. Hamáček s Janou Maláčovou byli vlastně jediné mediální devizy, které sociální demokracie v té době měla. No, a pokud Hamáček a jeho řekněme legitimita byla zpochybněna, jeho popularita díky téhle pseudoaféře silně klesla, tak samozřejmě se to promítlo i na volebním potenciálu sociální demokracie.

Lidé typu Petříčka a Netolického si samozřejmě přáli neúspěch sociální demokracie ve volbách. Neuvědomovali si ale, že když se strana stane neparlamentní, tak se sice zbaví svých politických soupeřů, no ale budou mimo Sněmovnu, a tam není snadné se dostat. Takže je to výsledek jejich až nenávisti a neloajality, kterou projevovali vůči svému předsedovi.

Levicové strany přitom byly určitou zárukou obhajoby sociálních jistot. Znamená to, že lidé o tyto záruky nestojí?

Lidé nabyli dojmu, že tím ochráncem jejich zájmů je Andrej Babiš, což je paradoxní, že miliardář má být ochráncem zájmů pracujících. Takové paradoxy se ale v životě někdy stávají.

Považujete hnutí ANO za levicový subjekt?

Hnutí ANO se chová spíše jako levostředové hnutí, ale v některých otázkách je tomu určitě vzdálené. Andrej Babiš, ale i další lídři hnutí, si uvědomují, že musí dělat tuto levostředovou nebo sociální politiku, jinak budou ztrácet hlasy. Je otázka, ve prospěch koho by je ztráceli. Zůstává už jen parlamentní hnutí SPD, a pokud to také změní alespoň trochu svůj charakter, tak je schopno do určité míry zastat roli levicových stran.

Jak se podle vás odráží absence levice ve Sněmovně na řešení současné situace ve společnosti, myslím tím pomoc obyvatelům s rostoucí inflací, energetickou krizí atd.

Tak především obě opoziční strany se snaží vystupovat velmi razantně, takže tam vlastně ta levice ani příliš nechybí. Opozice při současném rozložení sil v Poslanecké sněmovně stejně nemá možnost něco prosadit. Vládní většina je poměrně pevná, i když vláda je velmi špatná, popularitu ztrácí, vždyť už se to přestalo i zveřejňovat, aby ty věci nebyly tak jasné.

Proč si myslíte, že jsou ve společnosti tak silné protilevicové nálady?

Nemyslím si, že jsou ve společnosti silné protilevicové nálady. Tu politiku ČSSD a KSČM dělá někdo jiný. Jak hnutí ANO, tak SPD vyplnily prostor, který tady dříve zaplňovali sociální demokraté a komunisté.

Jak vy osobně vidíte šance levice do budoucna? Má šanci na návrat do vysoké politiky?

Situaci v komunistické straně příliš neznám, zdá se mi ale, i když bych si to tak úplně nepřál, že ta situace objektivně nazrává k tomu, že KSČM je na odchodu z politické scény, ať se mi to líbí nebo ne. V KSČM to je svým způsobem objektivní proces, ke kterému došlo prakticky ve všech zemích bývalého sovětského bloku. KSČM byla výjimkou, ale to se změnilo.

Pokud jde o ČSSD, tak ta se k ní svým způsobem také přibližuje, ale tam je to dáno opravdu naprostou neschopností lídrů. Sociální demokracie samozřejmě z mnoha důvodů ztratila podporu, ztratila důvěryhodnost zejména neplněním slibů, svojí nevýraznou politikou, a teď je to těžké změnit. Kromě toho stranu ovládli lidé, kteří jsou spjati s Bohuslavem Sobotkou, kteří se cítí být majiteli té strany, protože za normálních okolností by přece po takovém debaklu ve volbách museli rezignovat. Oni však žádný důvod k rezignaci necítí a chtějí se zase reprodukovat sami ze sebe.

Musí se stát něco nového, musí přijít noví lidé, nebo staronoví lidé, kteří se osvědčili v minulosti. Možností je i hledat cestu ke spojení levicových sil a přestat snít o nějaké levicové pražské kavárně. ČSSD byla vždycky plebejská strana, která byla na levici nebo v levém středu, tomu já rozumím, ale hledat společného jmenovatele se Stranou zelených, to je podle mého názoru cesta do pekel, a to se ukázalo v Praze. Zelení v podmínkách Čech nejsou moderní levicovou stranou jako v Německu nebo Rakousku.

Vidíte tedy jako jednu z možných cest, jak vrátit levici do vysoké politiky, její spojení?

Určitě. Nepoužil bych slovo sjednocení, ale určitě spojení, spojenectví, aliance. Myslím si, že je možné se podívat i po těch menších politických stranách, které se hlásí k levici. Je potřeba, aby ČSSD a KSČM, které ještě mají nějaký majetek, alespoň část nepotřebného majetku zpeněžily, získaly tak peníze pro příští volební kampaň a prakticky už dneska začaly s její přípravou.

V čase, kdy probíhá online komunikace s členskou základnou, s funkcionáři, nepotřebují strany tolik budov a sekretariátů a je potřeba mít na tu příští volební kampaň dost peněz. Nedělejme si iluze, politická levice žádného významného sponzora nezíská, sponzoring levicových stran je prakticky vyloučen, takže musí vycházet z toho, co je, a především začít s přípravou kampaně a rekonstrukcí těch stran velmi rychle.

Takže ano, spojení levicových sil a jejich společný postup, to je můj recept na návrat levicových stran do vysoké politiky.

Jana Dubničková