Skladník do Senátu? Klidně si přečtu Vergilia v originále, ujišťuje kandidát SOCDEM Lukáš Nozar

Skladník do Senátu. Takové je heslo, které má napsáno na stylové kšiltovce Lukáš Nozar a se kterým objíždí mladoboleslavský region, kde kandiduje do horní komory za Sociální demokracii (SODCEM), ale podporu má i od dalších levicových subjektů (KSČM, Levice) a také od prezidenta Miloše Zemana, s nímž se nedávno setkal v jeho pražské pracovně (informovali jsme zde). »Senátní volby mají jednu výhodu: že lze na relativně malém obvodu s malými náklady vytvořit něco jiného, než obvykle bývá zvykem. A to je skladnická kampaň!« tvrdí v rozhovoru pro iportaL24.cz Nozar.

Co vás přimělo ke kandidatuře do Senátu?

Mě donutil Fialův kabinet! Nemít v době jeho vlády kandidáta – sociálního demokrata, by byla hanba, navíc nebyl ve výhledu ani žádný levicový kandidát. Tak jsem se dostal ke slovu já, který se na to ani nepřipravoval, ani to neměl v ambicích. Věděl jsem, že jsou služebně starší sociální demokraté, kteří by to měli zvednout. Ale jsem velký »kampaňér« a zvláště eurovolby mě spojily se skupinou mladých lidí, kteří byli kolem Luboše Zaorálka. Viděli jsme, že lze dělat kampaně na relativně profesionální úrovni i s malými náklady. A tak jsem do toho šel, protože když tahle vláda ničí všechno, co sociální demokracie vybudovala, byla by obrovská hanba v tomto obvodě, i s ohledem na případný budoucí úspěch, nepostavit kandidáta. Je to moje první velká kampaň, dosud jsem nefiguroval ani v žádném štábu nebo manažerském top teamu. Byl jsem jen člověk, který pomáhal zezadu, a tak je pro mě spousta věcí úplně nových. Volby jsou za dveřmi a těším se, až to celé uzavřeme, protože to bylo náročné, zvláště při mé skladnické práci ve fabrice. I když jsem dostal neplacené volno, byl to dost velký úkol.

Kdybyste měl v kostce shrnout váš program, co byste uvedl?

Hlavní body vycházejí z fabriky. Je to de facto odborářský program. A první bod je, že se musí prodloužit pauza na jídlo. Vím, že holky na linkách nejsou schopné si dojít na teplé jídlo za tu půl hodinu, co mají jako pauzu. Jsou nucené dělat 7,5 hodiny opravdu v šíleném tempu v třísměnném provozu. Vím, že v kancelářích se to moc nekontroluje, ale na dělníky v tomhle ohledu funguje přísnost.

Takže to je první bod programu, tím druhým je, že v podniku nesmí být více než 10 procent agenturních pracovníků. Agenturní zaměstnávání je určeno na přechodnou práci, ale z vlastní zkušenosti vím, jak to ve fabrikách chodí. Že ti lidé vykonávají trvalou práci, která je tam stabilně, tedy nevykrývají žádný nával práce. A na to by měl být určený klasický zaměstnanecký poměr.

Další priorita vychází z toho, že se pořád řeší, jak daný podnik hospodaří, od toho se odvíjí i třináctý plat. Je potřeba, aby zaměstnanci měli zástupce v představenstvech podniků a dohlédli na konkrétní čísla. Určitě víte, že z České republiky jde pryč půl bilionu každý rok. Zisk z naší práce mizí v cizině, a kdyby byl stát v dobrých rukou, dohlédl by na to, aby ty peníze zůstaly tady.

A poslední bod z těch hlavních je, že platy ústavních činitelů musí být navázané na minimální mzdu. Aby ti, co rozhodují o směřování státu, byli svázáni s těmi, co mají nejneutěšenější podmínky. Protože minimální mzda je ta mzda, která oceňuje řádnou osmihodinovou pracovní dobu pět dní v týdnu. Minimální znamená důstojná! A jistě víte, že od ní se odvádějí další úniky, které by mohl stát chytnout, kdyby byla konkrétní částka vyšší. A to naše vláda momentálně nechce. Naše minimální mzda tak kulhá za středoevropským i za východoevropským průměrem. Je to zkrátka hanebná situace!

Setkáváte se mezi lidmi s názory, že Senát je zbytečný, a proto nepůjdou volit?

Ano, samozřejmě.

A jak reagujete?

Víte, já mám svůj leták, kde přesně takhle zní první otázka. »Je podle vás Senát na nic?« A moje odpověď je, že přesně tohle potřebuje Fialova vláda, aby si to lidé mysleli. Díky tomu si její nejbohatší kamarádi budou moci nadále dělat, co chtějí.

Byli jsme toho jasnými svědky při okradení důchodců o valorizaci penzí. Oni byli obráni i díky ústavním soudcům navoleným pravicovým Senátem. Známe všichni výrok Pekarové Adamové, že navýšení důchodů o inflaci by způsobilo hospodářskou škodu. To přece nejde! Důchody byly jediné pojištěné proti inflaci, na rozdíl od většiny mezd a platů. To znamená, že důchody se staly solí v očích těch, kteří nás tady drží v koloniálním stavu. Proto se to muselo zrušit hned poté, co byl zvolen současný prezident. A sedmilhář Fiala, který vykřikoval, že nebude sahat na důchody ani na daně, všechno posléze porušil – jak jsme u »ódéesáků« zvyklí, že ano… A v tomhle všem hraje Senát obrovskou roli!

A pravičáci spoléhají na to, že jejich příznivci k volbám přijdou, zatímco levicoví voliči se na to vykašlou. A já vždycky říkám, že jestli chcete jen nadávat na politiku, stát i na Unii, tak je to přesně to, co ti nejbohatší, kteří ovládají tuto společnost, chtějí. Protože jediný, kdo si může dupnout na ty nejbohatší v zájmu obyčejných lidí, jsou právě instituce jako stát.

Politické subjekty se vesměs předhánějí v tom, kolik mají na kandidátce kompetentních odborníků – právníků, lékařů, ekonomů… Vy kandidujete s mottem »Skladník do Senátu«. Jaké to přináší výhody, a naopak nevýhody?

Senátní volby mají jednu výhodu: že lze na relativně malém obvodu s malými náklady vytvořit něco jiného, než obvykle bývá zvykem. A to je skladnická kampaň! Je to jakoby pozitivní deviace. Kampaň, která tady nikdy předtím nebyla. Jde o způsob, jak dělat věci jinak. To nejde v parlamentních volbách, které jsou obrovské. Relativně malý senátní obvod skýtá možnosti nové cesty. Druhá věc ale je, že se všichni chlubí nějakou honoračností a kompetencí, kdežto já prostě říkám, že jsem jenom skladník. Slovo »jenom« je optika takzvaně lepších lidí. Ale já říkám, že není lepší a horší práce. Práce univerzitního profesora přece není víc než práce skladníka. Jen je líp placená…

Ani ten nejasociálnější pravičák, když proti němu začne člověk argumentovat, neřekne, že například popelář je horší práce. Pohybuji se v paradoxu, že lidé na oko předstírají, že každá práce je důležitá, a přitom některým nedají svůj respekt. A v tom vždycky spočíval úkol sociálních demokratů. Jít proti těm pánům. My jsme byli soudruzi a oni páni. Proto byly i panské koalice. Jenže soudružství vymizelo, dneska jsou všichni páni. Což je absurdní situace, která nás vede do těch konsekvencí, v nichž v současnosti jsme. Zajímavé je, že heslo »Skladník do Senátu« paradoxně funguje na tzv. inteligenci, kdežto na obyčejné lidi ne. Tam zabírá heslo »Skladník proti Fialově vládě«.

Já jsem člověk, který přechází mezi světem inteligence a světem dělnictva. Patřím do obou a umím se v nich pohybovat. Jsem totiž historik, a vždycky, když mi došly peníze, tak jsem začal dělat skladníka. A u toho jsem už zůstal! Stalo se mi to životním stylem. Stejně jako sociální demokracie, jejímž členem jsem už 14 let.

A životní styl se projevuje právě v respektu k práci. Vždycky říkám, co by se stalo, kdyby přestali pracovat všichni vývojáři počítačových her. Za jak dlouho bychom to pocítili? A co by se stalo, kdyby přestali pracovat popeláři? Stejná otázka – za jak dlouho bychom pocítili toto? A na tenhle paradox mezi vysoce profitabilní profesí a profesí, která je strašně důležitá, musíme s našimi soudruhy vždycky upozorňovat. Kvůli tomu jsme tu demokracii tady zavedli! Ano, byli jsme to my a máme za ni zodpovědnost ve smyslu, jak v našem státě bude vypadat.

Potom samozřejmě narážím i na slavnou filmovou hlášku, že i »skladník si může přečíst Vergilia v originále«. Čehož jsem samozřejmě schopný, protože mám humanitní vzdělání! Dokonce jsme chtěli udělat v senátní Valdštejnské zahradě předčítání Vergilia v originále, ale pak jsme si řekli, že dělat pro pražské intelektuály takovouhle blbost je asi ztráta času.

Ale ještě něco bych rád uvedl. Vy jste zmínil kompetentnost. To, jak všichni zdůrazňují, jaké mají odborníky. A já musím říci, že se pro práci ústavního činitele kompetentní rozhodně cítím! Protože jsem vzdělaný v klasických filozofských otázkách. A protože pro mě jako pro žáka profesora Sokola byl vždycky důležitý humanitní základ, který se odvíjí od psychologie, práva, ekonomie, filozofie a samozřejmě i přírodních věd, a který je brán v určité jednotě. A nesmí se zapomínat ani na náboženství. Politika je v základu myšlenková práce. To všechno jsou otázky již od platonských dob, kdy měli vládnout filozofové a idea demokratického státu je de facto soutěž mužů a žen v ctnostech. Taková je ideální představa politiky, kdy soutěžíme o to, kdo líp reprezentuje veřejný zájem, což většinou bývá ctnost nejvyšší. A právě otevřenost k tomu, kam se dá společnost směřovat, kde ji lze reformovat a učinit spravedlivější, je hlavní úkol levicového hnutí. A v tom se opravdu kompetentní cítím! Senát je plný doktorů, profesorů, vysloužilých politiků, starostů, a ještě se mu říká, že je to regionální komora. To je mylné! Senát má být komora filozofů. A skladník nebo dělník tam není ani jeden…

Kandidujete na Mladoboleslavsku, které je známé průmyslovou výrobou v čele se slavnou značkou Škoda. Vím, že to není téma senátních voleb, ale jak v této souvislosti nahlížíte na problematiku Green Dealu? Například zákaz spalovacích motorů by pro váš region znamenal doslova apokalypsu, ale před eurovolbami vaše strana hovořila o tzv. Zelené dohodě pro Evropu dost smířlivě, a hlavně ji výrazně podporoval váš koaliční partner, hnutí Budoucnost. Jaký k ní zaujímá postoj Lukáš Nozar?

Já jsem byl v tomto tématu na straně Luboše Zaorálka. Jeho hlavní postoj spočíval v boji proti pokrytectví, které ohledně Green Dealu existuje. Von der Leyenová ho nadiktovala podle toho, co jí napsali zástupci největších byznysů. Tak se přece nemůže postupovat, pokud je politika veřejným zájmem! Současně tu ale funguje pokrytectví automobilových koncernů. Samy chtěly transformaci, aby jakoby sledovaly vývoj, a neuměly si spočítat, že nebudou schopny eko-auta vyrábět efektivně.

Klasický symptom tohoto vývoje byl motorista Filip Turek, jehož si právě ty koncerny zaplatily, aby jim udělal dobré svědomí ve smyslu, že to celé zařídila ta zlá Unie. Ne, zřídil to byznys! Proto jsme celou dobu upozorňovali na jednu věc – podívejte se, kolik sídlí v Bruselu lobbystických organizací. Náklady na ně jsou násobně vyšší než na celý aparát Evropské unie i se všemi přesuny europarlamentů. A my chceme, aby se Evropa vrátila lidem! Aby nezvítězil klasický neoliberalismus, kdy se jde proti lidem a všechno se jim zase zvýší. Naopak – aby šel Green Deal spolu s lidmi jako v Indii a v USA.

Ohledně odklonu od spalovacích motorů je třeba říci, že konkurence v Asii nikdy nebyla schopna vyrábět pořádné spalovací auto. V tom jsou evropské automobilky mistry! Ale Zaorálek nám vyprávěl, jak řekl šéfovi koncernu Škoda právě tento argument, že v motorech jsme nejlepší. A velký automobilový šéf na to reagoval, že na tu elektromobilitu musíme jít, nebo zaspíme vývoj. Samotné hlavy koncernu tedy stály za přerodem!

A jak bývá u velkých byznysů zvykem, že se privatizují zisky a socializují ztráty, tak v této situaci se teď ocitl Green Deal. Momentálně je to úplně nechtěné dítě. Fiala ho v Bruselu podepíše, přijede domů a říká, že je to strašné, co mu tam nediktovali. Přitom se s Leyenovou objímá a je s ní největší kamarád. Toto není politika, která má vrátit stát lidem.

Jak se podle vás do výsledku nadcházejících voleb projeví neštěstí v podobě povodní, které sužovaly Českou republiku? Neměly se volby odložit?

Je jasné, že vláda, stejně jako naši senátní kandidáti, si na tom budou dělat svoje PR. A současně budou pokračování volební kampaně vydávat za amorální! Přijde mi to celé absurdní, protože například já všechny peníze, co mi zbydou na účtu, dám na lidi, kteří přišli o všechno. Ale určitě nemám potřebu se mezi povodní postiženými lidmi promenádovat.

Navíc – když se podíváme, koho volily regiony, které jsou nejvíce postižené, jde o lidi, kteří by vládě hlas stejně nedali. Takže Fiala nemá vůbec žádný zájem, aby tam někdo regulérně volil. No a na to se pokouším upozornit nejen já, ale například i Jan Skalický, i když každý z jiných pozic.

Když už jste zmínil kandidáta Jana Skalického z koalice STAČILO!, jak vidíte další vývoj na levici? Může být její šancí spojení KSČM, SOCDEM a dalších levicových stran, jako je ČSSD, ČSNS, DOMOV či Levice v subjekt, který se může jmenovat STAČILO! nebo jakkoli jinak?

Já se vždycky snažím u lidí vzbudit radost z malých věcí. Protože nejde hned na úvod dělat něco obrovského, naopak je potřeba si zkusit nějaký dílčí krok směrem, který bude fungovat.

Stačí můj osobní příklad. Jsem de facto kandidátem spojených levicových sil. Podporuje mě KSČM i Levice. Zato hnutí Budoucnost moji podporu odmítlo, protože mi bylo řečeno, že jim vadí podpora komunistů a taky že se v SOCDEM angažuji na špatné straně, což bylo velmi zvláštní. Jen proto, že věcně kritizuji současné vedení SOCDEM!? O podporu hnutí Budoucnost jsem se ucházel, protože jsem cítil, že tam jsou lidi, kteří jsou schopni myslet. Jenže čeho naopak schopni nejsou, je přistoupit k lidem dolů. To se ukázalo i v kontaktní kampani, protože ačkoli mně přislíbili, že přijedou pomoci, i když mě nepodpořili, tak stejně nikdy nepřijeli.

Takže pro mě je široká lidová fronta po francouzském modelu, ve které jsou například Zelení nebo Piráti, v České republice naprosto nemožná. Protože třeba Budoucnost, což jsou de facto bývalí Zelení, si až příliš myslí, že jsou něco jako lepší lidi. A jít mezi obyčejné občany je pro ně obrovský problém. Přitom moje kampaň je postavená, že na ty asociály v Senátu budu řvát to samé, co mi říkají lidi na ulicích. »Řvát« je možná špatné slovo. Prostě to budu říkat s podobným apelem, jak to cítí lidé, s nimiž se setkávám.

Čili budoucnost vidíte ve spojení kterých levicových stran?

Vidím lidovou frontu založenou na stranách, které mě dnes podporují. SOCDEM, KSČM a Levice. Tam je potenciál mluvit o tom, co nás spojuje, a nikoli o tom, co nás rozděluje.

Dobře, ale předseda SOCDEM Michal Šmarda nedávno v televizi spolupráci s komunisty rezolutně odmítl. Samozřejmě ve straně existuje proud, který má právě opačný názor. Je tudíž řešením vítězství právě tohoto směru na blížícím se sjezdu?

Existence dvou proudů? Víte, já říkám, že sociální demokrat je jenom jeden. Je to ten, kdo všechny společenské otázky měří zájmem lidí práce. Pracovní, životní a socioekonomické podmínky většinové společnosti dole jsou tím hlavním prizmatem, kterým se musíme dívat na všechny společenské problémy.

Takže pro sociálního demokrata jsou klíčové právě tyto věci – jestli práce člověka uživí, jestli je bezpečná a za dobrých platových podmínek, jestli mu umožňuje nějaký rozvoj a jestli má šanci žít důstojný rodinný život. Takový je z mého pohledu hlavní smysl sociální demokracie. Pokud to má někdo jinak, pak to podle mě není sociální demokrat. Všechny ostatní otázky, jaké má kdo pohlaví, sexuální orientaci, barvu pleti, náboženství, vzdělání, národnost nejsou pro nás sociální demokraty prvotním hlediskem. Našim hlavním hlediskem jsou tito lidé jako pracovníci. Našim hlavním prizmatem jsou jejich pracovní podmínky. My jsme prostě materiální strana, a kdo tento směr dívání se na svět prizmatem práce lidí dole opustil, není sociální demokrat.

Petr Kojzar

FOTO – autor, SOCDEM a archiv Lukáše Nozara