Situace v zemědělství je dlouhodobě kritická, varuje Josef Šenfeld

Potraviny jsou strategickou surovinou a je nutné zajistit jejich produkci v každé době. Nemůžeme zůstat závislí na dovozu potravin, musíme být schopni zajistit produkci základních potravin z vlastních zdrojů. V rozhovoru pro iportaL24.cz to řekl bývalý poslanec KSČM a expert na zemědělskou politiku Josef Šenfeld.

O situaci v zemědělství se zajímáte dlouhodobě, byl jste členem sněmovního zemědělského výboru. Jak hodnotíte současnou situaci v resortu a jak se díváte na kroky nového ministra Zdeňka Nekuly?

Situace v zemědělství je dlouhodobě kritická. Nyní je umocněna vývojem několika krizí, od prudkého růstu cen energií až po válečný konflikt na Ukrajině. A do toho přichází nová společná zemědělská politika a pronikavé změny národního strategického plánu pro zemědělství. Všechny tyto události přispívají ke zvýšení nestability českého zemědělství a hrozí, že poklesne konkurenceschopnost tohoto životně důležitého oboru jak vůči zemědělcům v ostatních členských státech EU, tak vůči zemědělcům ve třetích zemích. Na kroky ministra zemědělství se musím dívat kriticky. Hned na počátku byl vmanévrován do situace, kterou neměl zcela pod kontrolou. Bohužel nedokázal najít dostatek odvahy, aby se vzepřel nesmyslným změnám ve strategickém plánu a nešetrnými vyjádřeními proti sobě popudil množství zemědělců.

Ministr chce na vládě prosadit 810 milionů korun pro zemědělství, rozdělit by se měly zejména odvětvím, která jsou ohrožená například vysokými cenami energií, hnojiv nebo současnou složitou situací na mezinárodních trzích. Příspěvek podle něj dostanou chovatelé prasat, drůbeže a krav na mléko, a také pěstitelé jablek a brambor. Finanční podpora má pomoci zajistit dostatek potravin. Bude to stačit?

Jde o prostředky z krizového fondu EU ve výši 270 milionů korun a každý stát může tyto prostředky navýšit o dvojnásobnou částku. Všechny země v našem okolí okamžitě avizovali, že využijí kofinancování v maximální možné míře, aby pomohli svým zemědělcům. U nás se dlouho s vyšší podporou nepočítalo a existovalo riziko, že se dále zhorší postavení českých zemědělců v konkurenci okolních zemí. Tyto prostředky nemohou zdaleka zacelit utrpěnou újmu, pouze ji mohou zmírnit. Obávám se, že příliš široké spektrum podpory rozmělní prostředky. Zpočátku mělo jít o podporu těch nejvíce postižených sektorů, chovu prasat a pěstování jablek, postupně se ale spektrum rozšířilo. V žádném případě není a ani nemůže být ambicí této pomoci zajistit dostatek potravin. Jde o to, překlenout nejkritičtější období s co nejmenší újmou.

Nekula také uvedl, že velkou rozkolísanost cen vyřeší zákon o cenách, který by například limitoval slevové akce. Ty podle něj likvidují české zemědělce, kteří nemohou dlouhodobě prodávat své produkty za podnákladové ceny. Co o tomto návrhu soudíte?

V současné době růstu cen je trochu nesmyslné bojovat proti slevám. Na druhou stranu si musíme uvědomit, že každou slevu musí někdo zaplatit. V žádném případě ji neposkytují obchodníci, ale náklady přenášejí na své dodavatele a ti dále na zemědělce. A zemědělci se mnohdy dostávají do situace, že jsou nuceni prodávat za podnákladové ceny. Chybí tady dlouhodobá koncepce tvorby cen a spravedlivějšího rozdělení zisku mezi všechny součásti obchodní vertikály.

Povedou podle vás k zastavení růstu cen kontroly marží v obchodech, ke kterým přistoupilo ministerstvo? Svaz obchodu a cestovního ruchu nepovažuje marži u potravin za průkaznou hodnotu. Ministerstvo by se mělo podle svazu zaměřit na ziskovost…

Růst cen je ovlivněn řadou faktorů a nepřiměřené obchodní přirážky jsou jen jedním z nich. Osobně kontrolu marží chápu jako signál, aby nedocházelo ke zneužívání situace ze strany obchodníků. Chápu reakci obchodníků, že nechtějí nechat nahlédnout »pod pokličku«. Ono je nesmyslem rovněž sledovat míru ziskovosti. Všichni víme, že existují způsoby, jak optimalizovat zisk. Například neúměrně vysokými platbami dceřiným společnostem, třeba v podobě nájmů nebo v podobě poradenství. Potom snadno vychází ziskovost na jednotky procent. Paradoxem je, že zemědělci jsou napadáni a dehonestováni ze strany firem, jejichž jednotlivé zisky i obraty dosahují podobných hodnot jako celého zemědělského oboru.

Jak se díváte na požadavek zařadit zemědělství a potravinářství mezi prvky kritické infrastruktury?

Jednoznačně pozitivně. Potraviny jsou strategickou surovinou a je nutné zajistit jejich produkci v každé době. Nemůžeme zůstat závislí na dovozu potravin, musíme být schopni zajistit produkci základních potravin z vlastních zdrojů. Kam vede závislost na dovozu jsme mohli vidět v počátcích proticovidových opatření, kdy jsme najednou měli nedostatek zdravotnického materiálu, ale také některých potravin, jejich cena stoupala do závratných výšek. Nedokážu si představit, co by se stalo, kdyby nešlo »jen« o některé druhy zeleniny, ale třeba o maso, mléko či pečivo.

Kde vy vidíte důvod tak razantního růstu cen potravin, k jakému nyní dochází? Podle Českého statistického úřadu stouply ceny potravin v meziročním srovnání o desítky procent.

Sešlo se několik faktorů. Došlo k narušení logistických řetězců v zásobování, prudkému růstu cen energií, pohonných hmot či hnojiv. Situaci významně zhoršila válka na Ukrajině a následné sankce uvalené na Rusko. Je jasné, že na trhu bude nedostatek komodit, které obě země exportují, takže vzniká vysoká poptávka. Spojily se tak dva negativní jevy – růst nákladů a zvýšená poptávka.

Důležitou otázkou je potravinová soběstačnost. Má podle vás vláda vůbec nástroje, jak tuto problematiku efektivně řešit?

Má. Rozhodně nechceme direktivní rozhodování a přikazování, kolik čeho má který zemědělec produkovat. Ale stát musí vytvářet podmínky. Před několika lety byla dnešním ministrem sociálních věcí přijata strategie, jejímž cílem bylo zvýšení soběstačnosti a tím potravinové bezpečnosti v základních zemědělských komoditách. Předchozí vedení ministerstva zemědělství činilo kroky, které měly cíle této strategie naplňovat, nebo alespoň nezhoršovat. Připadá mi, že současné kroky této vlády jdou přímo proti této strategii.

Jak situaci v zemědělství ovlivní změna dotační politiky, která by měla vést ke zvýšení dotací pro menší zemědělce. Agrární komoře i Zemědělskému svazu se tato změna nelíbí, podle nich odebírá prostředky zemědělcům, kteří tvoří dominantní množství českých potravin. Co o této změně soudíte vy?

Souhlasím se stanoviskem Zemědělského svaz a Agrární komory. Tak výrazný zásah do systému podpor zhorší postavení především středních zemědělských podniků, které jednak zajišťují naprostou většinu produkce náročnějších zemědělských komodit, jednak budou nejvíce poškození zkrácením dotací. Musíme si uvědomit, že střední zemědělské podniky jsou páteří českého zemědělství a mnohdy ztrátovou produkci mléka, brambor, masa, ovoce, zeleniny i dalších náročných komodit zajišťují na úkor zvýšení ziskovosti. Uvědomují si, že zisk je jen jedno z měřítek a mnohem podstatnější je udržitelnost ziskovosti. A tu dává právě pestrá výroba.

Jaký je váš názor na zrušení povinnosti přimíchávat biosložku do pohonných hmot zrušení povinnosti přimíchávat biosložku do pohonných hmot? Co k tomu vládu vede, nemůže to znamenat zásah do plánů zemědělců?

Zrušení povinnosti přimíchávání neznamená zrušení přimíchávání. Ve skutečnosti se nestane prakticky nic. Distributoři budou mít dále povinnost snižovat emise z paliv a nejjednodušší cestou, jak to dělat, je právě přimíchávání. Pokud by přeci jen došlo k poklesu v naší republice, jiné země v našem okolí nadále budou biosložku do paliv přimíchávat, takže zájem po těchto palivech bude.

Jak vy osobně vidíte další vývoj českého zemědělství? Co mohou očekávat nejen zemědělci, ale také občané?

Pro české zemědělství je diskuse o budoucnosti státní zemědělské politice velmi důležitá. Musí být nastavená tak, aby byly dobré podmínky pro hospodaření malých, středních i velkých zemědělců. Po nedávných zkušenostech se bude zcela jistě více hledět na soběstačnost, bezpečnost v základních potravinách.

Pokrok se nedá zastavit. Polní autonomní roboti již není sci-fi, ale realita. Technologie pro dostatečnou přesnost, samostatnost a bezpečnost jsou již na dostatečné úrovni, abychom se čím dál více mohli potkávat s nasazením autonomních robotů v reálné praxi.

Jana Dubničková

FOTO – pixabay