Sedmero nestárnoucích pohádek. Připomeňte si nejslavnější hlášky

Tyto nádherné klenoty našeho československého a českého umění neztratily ani bezmála po tři čtvrtě století svoji poetičnost a roky prověřenou pravdu nejen o nás jako národu, ale o lidech vůbec. Proto mnoho scén a hlášek zlidovělo a znají je i ty mladší generace. Pokud ne, je třeba s nimi pohádku zhlédnout. Proč? Jelikož mnohé dnešní dění se zrcadlí tam, kde bychom to nečekali. Nevěříte? Přesvědčte se sami. Každopádně přejeme příjemné chvilky s úsměvem na rtech.

Byl jednou jeden král

král Já I.: Joj! Píchlo mě v rameni! Atakdále! Atakdále! Honem, honem, rychle!
Atakdále: Nejuctivější služebník tvého zdraví, pane králi.
král Já I.: Tady, tady píchlo.
Atakdále: Špendlikóza zapíchnutika.
král Já I.: Co je to za nemoc?
Atakdále: Jsi zdráv jako tuřín.
král Já I.: Jako tuřín… Nic obyčejnějšího jsi si nemoh vybrat?
Atakdále: Jako rybka. Jako zlatá rybka. Píchl tě špendlík.
král Já I.: Ani pořádnou nemoc mně nepřeje…

král Já I.: Je venku tma?
Atakdále: Jéje, že by se dala krájet.
král Já I.: Já bych neřek.
Atakdále: No, totiž… Tma tu není, ale… Není nic vidět. Totiž možná že je vidět tma, ale já ji nevidim.
král Já I.: Krásný princi, je venku tma?
krásný princ: Tma zajímá jen ošklivce a šeredy, protože dovedu utajit jejich ohyzdnost. Tma není můj přítel.
král Já I.: Chytrý princi, co myslíš? Je tma?
chytrý princ: To přijde na to… Tma jako v pytli to rozhodně není. To u nás, když je tma jako v pytli, tak ji v těch pytlích hned vyvážíme. Někteří mocnáři za dobrou tmu dobře platí.
král Já I.: Tak je tma, anebo není tma?

král Já I.: Chce se mi spát. Chce se mi spát. Chce se mi spát. Chce se mi spát. Chce se mi spát! Spát se mi chce. Co se mi chce? Spát. Spát se mi co? Chce. Komu se chce spát? Mně ne. Já neusnu a neusnu.

princezna Maruška: Tatínku, ty nevíš, co jsem chtěla.
král Já I.: Já nevím a ty víš všecko! Dítě poučuje otce… To mám velice rád.

král Já I.: Ven, tajtrlíku.
Atakdále: Já jsem tajrtlik? Ty seš tajtrlik! Tady se hádáš s křeslem, čepice ti vstává na hlavě, svíčka mně zhasla, někdo mě tady lechtá a já jsem tajtrlik? Za prvně nevím, co to je, a za druhý mě to uráží.

král Já I.: Já nechci být králem! Já chci být… Já sám nevím, co chci. Ostatně, král ani nemusí vědět, co chce. Když chce.

kuchař: …princové? Trubcovézové to jsou.

princezna Drahomíra: Co tu slídíš, zahradníku?
zahradník: Dávám na tebe pozor. Když jsi byla malá, nikdy jsi neuměla lézt po stromech.
princezna Drahomíra: Ale teď už jsem velká…
(Spadne ze stromu, zahradník ji chytí do náruče.)
zahradník: A stejně nešikovná.

(Drahomíra zavadí o růžový keř.)
zahradník: Pozor na drahomíry.
princezna Drahomíra: Proč jsi je tak nazval?
zahradník: Protože má ušlechtilý růst jako ty. Protože voní jako ty.
princezna Drahomíra: Ale píchá.
zahradník: Jako ty.

Atakdále: Víc nemáš?
Selka: Mám. Ale nedám!
Atakdále: Ty se opovažuješ protiviti se rozhodnutí královu?
Selka: Jaképak rozhodnutí. Nesmysl to je!
Atakdále: Mlč, hubo nevymáchaná!
Selka: To já ti teprve ukážu, co je to huba nevymáchaná, a panu králi taky. Však od dobře ví, proč před námi zalez. Stydí se, to je to. On byl vždycky fanfaron, ale to sme si říkali, vzal to déšť, jen když má dobré srdce. Ale teď už se docela zbláznil. Včera vyhnal Marušku a teď nám bere i sůl. Jen tak pro nic za nic. Sůl! I ta boží hovádka se bez soli neobejdou, i ta divá zvěř chodí za solí. Jestli ten rozumbrada neví, tak až se zeptá mojí malé Majdalenky, ta mu to poví! No, a čím budeme solit. To nevíš, ty přetrhdílo.
Atakdále: Já přetrhdílo? Jazyku zlý, uvrhnu tě do žaláře?
Selka: Mě? Ty… (následuje grandiózní facka…)
král Já I.: U všech ďasů! To je ženská.
kuchař: A mluví pravdu.

(Atakdále a král Já I. V kuchyni.)
Atakdále: Jedno vejce nebo dvě vejce jsou dohromady tři vejce.
…přiměřeně, přiměřeně, přiměřeně…

král Já I.: Kuchaři, pomóc…
kuchař: Co je?
král Já I.: Kuchaři, já ti nařizuju, abys nám šel hned pomoct!
Atakdále. Já taky!
kuchař: Nařizovat mě nebudete. Musíte poprosit.
král Já I.: Já ti dám…
Atakdále: Počkej, musíš poprosit. Popros!
král Já I.: Tak já tě teda prosim.
kuchař: To je málo! Musíte pěkně poprosit!
král Já I.: Tak já tě teda pěkně prosim.
kuchař: No to je něco jinýho.

král Já I.: Já už jsem pochopil, že na odbornou práci maj bejt odborníci.

(Král hledá v lese Marušku a narazí na kořenářku.)
král Já I.: Hej! Osobo! Slyšíš? Osobo, neviděla jsi Marušku?
bába kořenářka: Proč já bych lezla na hrušku?
král Já I.: Ne, jestli jsi neviděla moji dcerku?
bába kořenářka: A tak, že tu číháš na veverku.
král Já I.: Né, jestli jsi neviděla holku, děvče, dceru mojí?
bába kořenářka: Á ták, že se lesní včely rojí.
Král Já I.: Neéé…
bába kořenářka: Sám si ztratil, sám si hledej.

---

Dařbuján a Pandrhola

Kuba: Kmocháčku?
Smrťák: Copak?
Kuba: Neulehčil byste mi v tom mým trápení?
Smrťák: To já už mnohejm lidem ukrátil trápení. Jen řekni, co bys ode mne potřeboval?
Kuba: Dvanáctý dítě potřebuju pokřtít. A kmotra nemám.
Smrťák: No, Kubo, jestli stojíš zrovna o mě, tak já teda půjdu.
Kuba: Tak jdem.

Kuba: Jestli ty jsi vopravdovskej smrťák, tak pojď klidně dál. Ty jedinej jsi na boháče i na chudáky stejně spravedlivej.
Kuba: Přeju dobrej den, pane starej.

Pandrhola: Fuj, to sem se lek! Co mi sem lezeš ty havířino umouněná!
Kuba: Kdybyste mi dal, uctivě prosím, trochu toho mláta.
Pandrhola: Načpak potřebuješ mláto. Snad taky nevykrmuješ čuníka na zabijačku.
Kuba: Né, myslel jsem na kaši. Mám jedenáct dětí.
Pandrhola: Jedenáct harantů má! Podívejme se na nestydu. Sám sis děti nadělal, a já ti je mám živit!? Chlape nectná! Koukej, kde nechal tesař díru.

lékař: Moribundus, páni kolegové. Podle mého rozumu – moribundus.

Kuba: (o krupaři Baštovi k jeho ženě) A jestlipak udělal poslední pořízení?
Filoména: Rány boží, ne! Muži. Piš! Honem! Všecko mý ženě Filoméně. No, piš!

Kuba a smrťák: Glo, glo, glo, glo, glo, glo, glóóória, jak se to pivečko pije.

Pandrhola: Brambory! Zas ty prašivý brambory! Celej tejden jenom brambory! Já chci maso!
Bednnáři, vyvalte ten zabedněnej sud vzadu.
Sládková: Muži můj jedinej, proboha měj rozum. Nepouštěj ho! Radši se drž škubánků.
Pandrhola: Neblázni, co by mi moh teď udělat. Dyť už sem zase zdravej jako řípa. Vyražte víko.
Smrťák: Prase počká. Ty seš přednější, Pandrholo!

Kuba: To vypadá, jako by zvonili umíráček.
Markýtka: A za nějakýho bohatýho, slyšíš? Pole louky, dům, pole, louky, dům. Kdyby to byl havíř, tak to bude jen šup tam s ním, šup tam s ním.

—————————————————————————————————————————————————————-

Princezna se zlatou hvězdou na čele

král Hostivít: Zase rajče, zase suchar, zase sůl… to budu zase mrzutý!

král Hostivít: Pohleď, dcero moje, král Kazisvět je…
chůva: Opičák!
král Hostivít: Ven!
chůva: Už jdu.
král Hostivít: (k chůvě) Ďáble zlořečený. (k dceři) Hleď, dcero, on má dukáty a opičák to věru není.
chůva: No tak je osel ušatý!

princ Radovan: Láska je žár i hořký chlad, teskní muž na měsíci, zaduněl hvězdný vodopád, viděl jsem létavici. Prý člověk má si něco přát, když hvězda z nebe padá. Aby tak, jako mám tě rád, měla i tys mne ráda…

princ Radovan: Jsme proti lásce bezbranní, když pod hvězdami raní, prstýnek něžný dala mi, teď leží na mé dlani.

princ Radovan: Zůstane tu dívka, co polévku mi solila.

princ Radovan: Kuchař?
kuchař: Zde.
král Kazisvět: Nyní se to uvidí. Kdo je toto děvče?
kuchař: Slouží v kuchyni.
princ Radovan: Jak se jmenuje? A co bys o ní řekl?
kuchař: Říkám jí, inu…
pomocník kuchaře: Myší kožíšek.
král Kazisvět: Myší kožíšek?
princ Radovan: A dobře slouží ti?
kuchař: Dobře. Když je talíř od ní umytí, leskne se jako slunce, pěkně čisťounký je.
král Kazisvět: Že se nestydíte!
kuchař: Zač? Že dobře myje?
král Kazisvět: Hlupče! Víš, kdo vlastně je ta služka tvá?
kuchař: Hodné děvče.
král Kazisvět: Osle! Je to princezna!
kuchař: Princezna?
král Kazisvět: Tak, řekl jsem to právě.
kuchař: Jednomu z nás dvou to přeskočilo v hlavě. Nechápu, co ten člověk povídá. Říkám hodná je, jen trochu ošklivá.
princ Radovan: Mýlíš se, můj milý. Ne. Ošklivá není.
kuchař: Jasná paní. Milost. Odpuštění.
král Kazisvět: Princezno! Teď vysmíváte se mi. A vy princi, jste mi snoubenku mou vzal! Vraťte ji! Sic válkou zničím vaši zemi, já Kazisvět VI. Z boží vůle král. Přivedu sem vojska v plné zbroji, pod kopyty koní zhyne vaše zem!

chůva: V naší zemi už to zkusil. Pane bože ti ho hnali…

kuchař: Řek jsem, že jste ošklivá… Odpusťte mi, paní má.
princezna Lada: Nu, mýlil ses trošičku. Ale žes byl ke mně milý, za to udělím ti nyní řád myšího kožíšku. Vstaň.
kuchař: Děkuju vám, paní má, teď budu mít řády dva!

—————————————————————————————————————————————————————-

Šíleně smutná princezna

princezna Helena: Pozor, ta je suchá!
princ Václav: Neradit, všechno vím, všechno znám.

princ Václav: Jak bys mě asi představila? Milý tatíčku, tohodle chlápka jsem já poznala v base. Krávu má zaparkovanou za parkem, ale jinak je éňo ňéňo.

princ Václav: Páni! A do týhle rodiny se já mám přiženit. Tatíček nemůže vidět krev, a tak pořádá popravy.

princezna Helena: Ani na rozkaz se nebudu smát každé blbině…

princ Václav: Chopte se mne, pochopové!

princ Václav: Teď se lísáš, viď? Klidně bys mi dala setnout hlavu.
princezna Helena: Pochop, to jen kvůli lidem.
král Dobromysl: Jak se dá uprchnout ze žaláře?
kat: Těžko.
král Dobromysl: Při troše dobré vůle jde všecko. Co podhrabat se?
kat: Sedmimetrovou zeď? Na skále? Čet si někdy Monte Cristo?
král Dobromysl: Nebo vypáčit mříže.
kat: Je vidět, že jsi nikdy nebyl v kriminále.
král Dobromysl: Aha. A co kdyby někdo podplatil žalářníka?
kat: Přijdu o místo!
král Dobromysl: Jak jsi to s touhle inteligencí mohl dotáhnout až na kata?!

Vašek: Tati, kdo je ten pán?
Vaškův táta: Toho se neboj, to je nepřítel.

rádcové: Co vám to tam tak šustí?
To si mnu ruce radostí.
A jo….

rádcové: Kujme pikle, kujme pikle, obvyklé i neobvyklé.
Kujme pikle, pikle kujme, snad se pikle s piklí ujme.
Budeme pikliti. Za královské tititi.
Kujme pikle, kujme pikle, správné pikle lidi zvykle.
Kujme pikle, pikle kujme, spekulujme, intrikujme.
Lepšího nic není, nad pořádný piklení.
Hledá vězně, však my víme. A my jí to překazíme.
V tom vám musím odporovat. My to budem podporovat.
Vlákáme ji do sítí a budem dále pikliti…

—————————————————————————————————————————————————————-

S čerty nejsou žerty

správce: Okamžitě slez dolů, ty darebný jinochu!

správce: Kdyby vaše ruka uchopila nejjasnější brk a ráčila se co nejjasněji podepsat.

kaprál: Je to rebel! Při zatýkání tři vojáky těžce zranil, dva zhmoždil a jednoho zesměšnil.

správce: Navrhuji zavřít ho na doživotí!
překvapený Petr: Na doživotí?
udivený kníže: To jako do konce života?
»tlačící« správce: Ano, jeho jasnosti, navrhuji ho zavřít na doživotí – do konce života!

Angelina: Který z nich je nejbohatší?
správce (ke knížeti): Prý, který z nich je nejbohatší.
kníže: No který z nich je nejbohatší?”
správce: Který z vás…

jeden z princů: Já to řeknu tatínkovi a ten vám vyhlásí válku!

(Hostinský chce nalít Jankovi pivo.)
Janek: Ne, já nebudu, děkuju.
hostinský: Podívejte se, tomuhle fajnovkovi nechutná naše pivo.
host: Cože? Tak tobě nechutná naše pivo?
(Janek si trochu usrkne) Janek: Dobrý.
host: Dobrý. Říká dobrý a přitom se ani nenapil. Vochutnat, to u nás znamená vypít, hochu.
Janek: Celý?
Host: No celý!

kaprál: Zas ti to spadlo, asi vítr ne.

kaprál: A zase obráceně! Obraťte mě!
voják: Obraťte koně!
kaprál: Ale ne koně, mě obraťte!

Lucifer: Uhni, bachore.
čert Drápal: Dorota Máchalová, to je stránka tisíc dvacet sedm, osmý řádek, vlevo dole.
Lucifer: Já vidím.
čert Drápal: Osmý řádek, vlevo dole.
Lucifer: Říkám, že vidím. Mrknu a vidím.
čert Drápal: Ano, to je tady.
Lucifer: Jsi drzý čert.

Lucifer (k Jankovi): Ticho! A hlavně nemyslet, nebo z tebe udělám žížalu. (k čertu Bachorovi): A z tebe taky. Ostatně bys to potřeboval jako sůl. Prospělo by ti to.
čert Drápal: Na myšlení jsme tady my.
Lucifer: No ty rozhodně ne, Drápale!
čert Drápal: Že ne?
Lucifer: Ne!

Lucifer: Vstávej! Čert nikdy nespí!
čert Drápal: Jak si to představuješ, člověče?! Tolik práce… A tady u nás! Vždyť nám zničíš dobrou pověst!

čert Janek: Tak kam půjdeme nejdřív? Pro správce, nebo pro kaprála?
babička Máchalová: Já nejdřív domů, zadělat na buchty. Přijďte.
Petr Máchal: A my půjdeme do hospody.
čert Janek: Ne! Do hospody ne! Tam už mě nedostane ani Lucifer.
Petr Máchal: Tak dobře, já se půjdu obětovat do hospody a ty zatím hlídej venku.
čert Janek: Ty seš hodnej.

správce: Pro tohle hloupé království nás bylo vždycky škoda.

Ať už peklo bylo nebo nebylo, vymyšleno bylo dobře. Když se kolem sebe rozhlédneme, vidíme, že ještě dneska spoustě lidí peklo chybí. To víte, nikdy nedělá dobře, když si někdo může myslet, že zlo zůstane nepotrestáno.

---

Pyšná princezna

Švec: Narodil se mladej švec, starej pro něj dělal klec. Ten švec lidi to jsem já, pořád volám do světa. Pusťte mě z té klece ven, budu zpívat celej den.
král Miroslav: Prosím tě o to provádíš?
švec: Už jsem to nemohl vydržet. Musel jsem si odskočit zazpívat. Nejsi zdejší, viď? Jinak bys věděl, že je u nás v Půlnočním království zakázáno zpívat. A když tak sedíš celý den na verpánku a nesmíš ani pípnout, musíš si alespoň jednou za den odskočit na písničku. Ještě štěstí, že to mám tak blízko sem do Miroslavovi země.
král Miroslav: A proč se u vás vlastně nesmí zpívat?
Švec: Prý to zdržuje v práci a kdesi cosi. Jó, tady se dějí věci, to teprve uvidíš. Pojď…

král Miroslav: Já jsem myslil, že to byla rota lupičů – a oni to byli jen výběrčí daní!

Princezna Krasomila: Zahradníku! Zavaž mi střevíček! Nerozuměl jsi!
Co si o sobě myslíš? Jsem princezna. A zavázat mi střevíc, by si pokládali za čest i králové.
král Miroslav: Králové snad, ale já jsme zahradník.

Rozvíjej se poupátko, nejkrásnější z květů, od rána až do noci
budeš vonět světu. Láska jako květina klíčí do poupěte, ten, kdo lidi miluje, tomu nejvíc kvete.

kancléř: Krasomila se musí provdat za toho, koho jí určíme. Jsem přece kancléř.
strážce pokladu: Jsem přece strážce pokladu.
ceremoniář: Jsem přece ce ce ceremoniář.
kancléř: No, jsme přece královi rádci. Rozmluvili jsme jí krále Miroslava.
strážce pokladu: Namluvíme jí někoho jiného.
ceremoniář. Ko ko koho?
kancléř: Prince ze Země Zacházejícího slunce. Je pro nás jako stvořený. To je vám takový sušinka.
ceremoniář: T ten se nám hodí.
strážce pokladu: Můžeme si s ním dělat, co chceme.
sluha: Královský výběrčí daní čeká.
(Výběrčí daní si schová jeden ze dvou měšců na hlavu sloupu a pokračuje do sálu k rádcům.)
kancléř: Málo!
výběrčí daní: Lidé naříkají, že je drahota. Výdělky, že jsou malé a daně vysoké.
kancléř: Ať naříkají. Ale platí! A s tím kdo neplatí, do vězení! Rozuměls?! Nebo dám zavřít tebe! Jdi.
(Rozdělí si daně, a pár kousků nechají králi.)
kancléř: Na nejjasnějšího pana krále zbylo opravdu málo.
strážce pokladu: Víte co? Tak mu raději nedáme nic.
ceremoniář: No malé rybky také rybky.
(Všichni tři se pohihňávájí .)
král: Čemupak jste se smáli, moji rádcové? Ukaž ruce? Teď ty! A teď ty! Teď ty! A Teď všichni!
kancléř: Tak vidíš, jaký jsi, pane králi. Stále nám jenom podezříváš. A my myslíme jen na tvoje dobro. Nechtěli jsme ti váček ukázat, protože je skoro prázdný.
ceremoniář: Lidé nechtějí platit daně.
strážce pokladu: Dáváš jim příliš velkou volnost.
kancléř: Musíš vydat nový zákon! Ať platí!
ceremoniář: Musíš si umět na lidi dupnout!
strážce pokladu: Musíš!
král: Musim, musim.
kancléř: Ale my ti nechceme radit. Viďte pánové.
strážce pokladu. Máš pravdu.
ceremoniář: Jako vždycky.

král: Našli, moji rádcové? Našli, našli? Vidíš! To protože jste to tak zamotali. Já už vás nebudu poslouchat.

Chůva (králi): To jsi celý ty! Chceš-li dát někomu svobodu, přineseš mu místo ní pilník.

chůva: Kdo zlu neodporuje, sám se proviňuje!

král: Odvolávám, co jsem odvolal, slibuji, co jsem slíbil.

Vítek: Princezna je v dobrých rukou krále Miroslava.

Král Miroslav: Pamatuj si, ševče: Nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj.

Ševče, kam bys utíkal? Kdo by se tu zpívat bál?

---

Hrátky s čertem

Martin Kabát: Loupežníku! Polez ven!
loupežník Sarka Farka: Kterej pak bídák si to na mě votvírá hubu?

loupežník Sarka Farka: Nejradši bych to loupežnictví položil, kdybych měl nějaký iný živobytíčko.
Martin Kabát: Když už ti to svědomí nedá spát, loupežníku, tak si najdi nějakou prácičku.
loupežník Sarka Farka: Dragoune, ty seš blázen! Já řeknu živobytíčko, a ty hned myslíš na práci. Vždyť já jenom proto se dal za mlada na to loupežnictví, abych nemusel nic dělat. Kdepak, na práci mý tělíčko stavěný není… To já si radši nechám to zlý svědomí.

Martin Kabát: Hej, povídám, loupežníku, copak je s tebou?
loupežník Sarka Farka: Dejte mě všichni pokoj, já už nejsem žádnej loupežník, já si tu přemejšlim…

otec Školastykus: Nestydy nestydaté, ženské nemravné!
Lucius: Deset slečinek bych sváděl raději, než jednoho poustevníka!

čert Solfernus: Láska, sympatie a takové pitominky – to přece není náš artikl.

otec Školastykus: Já, pokud vím, třicet let jsem ani myšlenkou nezhřešil, tělesné žádosti modlitbami řádně umrtvoval.

otec Školastykus: Vůbec na nikom z té lidské sebranky mi už nezáleží! Co je mi do světa? Ať se každý postará sám o sebe, a je to!
Martin Kabát: Tak vida, ty seš svatej… ale lidskej nejsi, poustevníku.

otec Školastykus: Jakýpak cit! Koukol se musí oddělit od zrna – to je bez debaty. Podívej se na mne – já, například, jsem ryzí zrno. Na lidi musí být přísnost! ‚Mrskati je budeš metlami železnými…!‘ S takovou hle sentimentalitou bychom to daleko nedotáhli.
anděl Teofil: Ďábelská pýcha z tebe mluví, poustevníku! Nelidskou zpupností jsi oděl svoji duši! Vstupte, mocnosti pekelné!

Belial: Padni, červe, na kolena, a klaň se velebnosti Jeho Veličenstva!
Martin Kabát: Jen ne tak zhurta, milej pane, já jsem na to padání trochu moc tuhej v kolenou!
Belzebub: To jsou dnes lidi…!
Martin Kabát: V tomhle je celej váš kumšt – zpitomět lidi. Udělat z nich ustrašený, zbabělý zvířata. Mučit je tak dlouho, až ztratí rozum a všechny smysly. Vy si myslíte, že taky já hned změknu a zpitomím? Vy si myslíte, že poctivýho chlapa můžete jen tak zlehka ztumpachovatět, až vám bude poslušně žrát z ruky? Takovou hanbu sám sobě neudělám. Vaši moc jsem zlomil. A jestli chcete, půjdeme se prát!

anděl Teofil: Nevydáte-li Martina Kabáta dobrovolně, vtrhne sem nebeská jízda!

Martin Kabát: Prachsakra! Poustevníka jsem zachránil od pekla, loupežníka jsem zachránil od pekla… a teď ho, s tebou, Káčo divoká, budu mít já sám!

Marcela Špičková

FOTO – csfd.cz, Československý státní film, Filmové studio Barrandov, Česká televize, youtube